ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorMgr. Miloslav Bubeníček Název šablonyIII/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuVY_32_INOVACE_DEH_0113 Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblastSpolečný odborný základ – Dějiny hudby Vzdělávací obor82-44-P/01 Hudba, P/01 Zpěv Tematický okruh13. Adrian Willaert Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaBenátská škola, A. Willaert, dvojsborová technika, Gabrielliové Datum – datum ověření ve výuce

Anotace Text s názvem „Adrian Willaert“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Zabývá se životem a dílem významného představitele benátské školy, zakladatele vícesborové techniky, a také podává základní informace o jeho následovnících, jimiž jsou Andrea Gabrielli a Giovanni Gabrielli. Předpokládá se odborný výklad pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.

Itálie je po roce 1500 reprezentována několika hudebními centry. Vedle Říma – v zásadě konzervativního – byla významná například Florencie, ale i Miláno, Mantova či Ferrara. Již od 10. století si výsadní postavení nejen obchodní, ale i kulturní udržovaly Benátky s dobou rozkvětu zvláště v 15. a 16. století.

Adrian Willaert

1. Adrian Willaert

Adrian Willaert (1480 – 1562), pravděpodobně narozen v Bruggách, studoval nejprve práva, ale brzy začal studovat hudbu u Jeana Moutona. Stal se členem papežského sboru v době vlády papeže Lva X. Od roku 1522 byl ve službách rodu d´Este ve Ferraře a v Miláně. V té době už byl uznávaným skladatelem. Byl povolán do Benátek, kde působil v chrámu sv. Marka, druhém nejvýznamnějším centru duchovní hudby Itálie - po římském chrámu sv. Petra.

A. Willaert je dalším z Nizozemců, kteří odešli do jižní Evropy, do Itálie, a dokázali spojit styl franko-vlámský s vlivy a rysy italské hudby. Význam benátské hudby pro Evropu je mimořádný. V tvorbě A. Willaerta, zvláště motetové, se novátorství projevuje především v použitém stylu antifonickém. Podnětem se stala skutečnost, že v chrámu sv. Marka v Benátkách jsou dva chóry postavené proti sobě.

Willaert tak využíval zvukový efekt střídání dvou čtyřhlasých sborů postavených proti sobě, ale také jejich spojení do osmihlasu. Tato technika se pak stala populární a rozšířila se do celé Evropy (viz například dílo O. Lassa). Typickými rysy Willaertovy tvorby ( žalmy, Magnificat, moteta ) jsou důraz na správnou deklamaci textu, melodika vycházející z intonace hovorové řeči a také výrazná orientace na harmonickou stránku.

Na slávu benátské školy navázali Andrea Gabrielli (1520 – 1586) a jeho synovec Giovanni Gabrielli (1557 – 1612). Jejich dílo představuje přechod od kontrapunktu k harmonické sazbě. Opouští církevní tóniny a přednost před přísnými pravidly kontrapunktu dostává svobodná invence skladatele. Z díla lze jako příklad jmenovat Sacrae Cantiones A. Gabrielliho a například Sacrae Symphoniae G. Gabrielliho.

Doporučený poslech: Giovanni Gabrielli: Sonata con tre violini

Otázky pro ověření znalostí: 1.Co vedlo A. Willaerta k využítí dvojsborové techniky? 2.Které hudební formy Willaert využil? 3.Co je typické pro Willaertovu hudbu? 4.V čem spočívá přínos Andrei a Giovanni Gabrielliů?

Literatura 1.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002

Obrazová příloha 1.Adrian Willaert