Římské číslice Petr Šimek, V.B
Definice Římské číslice je způsob zápisu čísel pomocí písmen abecedy. Jedná se o tak zvanou nepoziční číselnou soustavu, pro které je charakteristická skutečnost, že hodnota číslice je daná jejím symbolem a nezávisí na její pozici v zapsaném čísle. Dnes se tento způsob zápisu čísel používá jen výjimečně.
Základní symboly Nejstaršími číslicemi, které Římané používali ještě v době před poznáním abecedy byli znaky: I = 1 - natáhnutý prst V = 5 - otevřená dlaň (5 prstů) X = 10 - dvě otevřené dlaně
Základní symboly Znak ↓ = chí = 50 , postupným vývojem znaku ↓ vzniklo L = 50. Etruský symbol О se čítal „theta“ a vzniklo z něho C pro číslici 100. Tento symbol souvisí také s latinským slovem „centum“, které znamená také 100.
Základní symboly Číslice 1000 se označovala Ф, nebo písmenem M od latinského slova „mille“ = tisíc. Znak D pro 500 vznikl opět grafickým „půlením“ znaku M, tentokrát svisle.
Základní symboly I = 1 V = 5 X = 10 L = 50 C = 100 D = 500 M = 1000
Zápis ostatních hodnot Jiné hodnoty se vytvářeli skládáním základních znaků. Postupovalo se tak, že se znaky postavené za vyšší číslicí přičítali VI = 5+1 = 6 a znaky postavené před vyšší číslicí se odčítali IX = 10-1 = 9.
Zápis ostatních hodnot Jestli byl číselný znak v závorce, znamenal desetkrát větší hodnotu (M) = 10 000, pokud ve dvou závorkách, stokrát větší hodnotu ((D)) = 50 000. Poloviny se označovali preškrtnutými číslicemi ł =0,5 Staří Římané nepoznali nulu, tím pádem ani znak pro nulu.
Příklad MCMLXXXVIII = ? 1768 = ?
Řešení MCMLXXXVIII = 1988. 1768 = MDCCLXVIII