5. Na jevištích amfiteátrů V tomto rozdílu také tkví odlišnost tragédie od komedie; tato chce totiž předvádět lidi horší, než jsou ti nynější, kdežto ta prvá lepší. Aristotelés
AISCHYLOS ( př. n. l.) V tragédii ORESTEIA ischylos s velkou dávkou hrdosti naznačuje, že nová doba na zastaralé zvyky přináší lék. Krevní msta, vycházející z prastarého principu "oko za oko, zub za zub", do níž se zapletou znesvářené božské síly, může být zastavena jen moderně pojatou spravedlností: bohové si na pomoc přizvou soudní sbor:...neb je-li někdo z rodu zavražděn, a není pomstěn, tajný, skrytý šíp tam z podsvětí, a k tomu šílenství a strach a hrůza planá za nocí štve viníka a děsí!
SOFOKLÉS (497/ /5 př. n. l.) Titulní hrdinka tragédie Antigóna se rozhodne překročit zákaz a pohřbí symbolicky bratra – musí mu přece umožnit podle starých zvyků cestu do říše zemřelých. Činu nelituje, naopak se k němu hrdě přihlásí, přestože jí hrozí přísný trest: Já nepřipouštím, že by zákon, ten či ten, vydaný tebou, člověkem, směl platit víc než nepsaný a nevývratný věčný řád. Jen to jsou totiž pro mne platné zákony a ty se nezrodily včera nebo dnes - jsou z hlubin času, do nichž nikdo nedozří. Ty nikdy nepřestoupím pro strach z člověka.
EURÍPIDÉS (asi př. n. l.) Pomsta v tragédii Médea vyznívá zcela v řeckém duchu. Medea vraždí Iásonovu nevěstu, jejího otce a nakonec s bolestí v srdci rozhoduje také o smrti svých dětí: Ach, děti, děti, proč se na mne díváte a usmíváte něžně, proč - ach, naposled?! Ó, hrůza! Co mám činit? Prchla odvaha, jak v jasné oči dětí svých jsem pohlédla. Ó ne, já nemohu! - Pryč hrozné myšlenky! Já odvedu své děti s sebou ze země. Což musím sama sebe trestat dvojnásob, bych zkázou dětí jejich otce ranila? Och nikdy, nikdy!...
ARISTOFANÉS (asi př. n. l.) Hrdinka hry Lysistrate přemluví ženy dvou znepřátelených táborů, aby odepřely svým mužům tělesný styk, dokud nepřestanou válčit. Její snaha byla zpočátku úspěšná a boje skončily. Všechny zlehčující prvky zastíní závěrečný Lysistratin varovný projev k rozvášněným bojovníkům. V něm zaznívají Aristofanovy obavy o další osud Řecka a vyzývají k obnovení přátelství a lásky: Když vás tu mám, chci vyčiniti vám všem vespolek a podle zásluhy. Jste z jedné rodiny a skrápíte z nádoby jedné řecké oltáře tam v Olympii, v Delfech, v Pylách též - a kolik ještě svatých míst bych mohla uvést, kdybych měla čas! Ač nepřátelé s vojskem barbarským jdou na nás, vy - muže helénské, bratry, a jejich města ničíte!