Buňka - cellula Olga Bürgerová.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Buňka.
Advertisements

Rostlinná buňka Josef Převor (Oktáva).
Prokaryotická a eukaryotická
1.E Biologie.
STRUKTURA BUŇKY.
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
Buňka Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Různé typy buněk
Buňka základní stavební a funkční jednotka organismů funkce buňky:
BUŇKA 1 Učební materiál vznikl v rámci projektu INFORMACE – INSPIRACE – INOVACE, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem.
EUKARYOTA.
EUKARYOTICKÁ BUŇKA Velikost – v mikrometrech (10–100, i větší)
Biologie E
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
OBECNÁ BIOLOGIE CYTOLOGIE
Buňka.
Základy přírodních věd
Tamara Komárová, Kristýna Hajíčková
BUŇKA PŘÍRODOPIS 6. TŘÍDA.
Biofyzika buňky, biomembrány
Eukaryota – buněčná stavba
FYZIOLOGIE BUŇKY PŘÍJEM A VÝDEJ LÁTEK.
Eukaryotická buňka.
Srovnání prokaryotických a eukaryotických buněk
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
EUKARYOTA.
Buňka - test Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Různé typy buněk
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
VY_32_INOVACE_03-01 Živočišná buňka
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola.
Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem
aneb způsob, jakým je hormon z buňky uvolňován do krevního řečiště … V závislosti na chemické struktuře hormonů existují dva základní způsoby jejich sekrece.
Základní struktura živých organismů
Přírodní vědy aktivně a interaktivně
BUŇKA.
BUNĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
Základní struktura živých organismů
Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková
Semiautonomní organely a cytoskelet
Stavba lidského těla.
BUŇKA.
Genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Eukaryotická buňka I. Číslo vzdělávacího materiálu: ICT5/2 Šablona: III/2 Inovace.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů.
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
BUŇKA – základ všech živých organismů
Buňka JE ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ A FUNKČNÍ JEDNOTKOU
VY_32_INOVACE_07_Rostlinná buňka
EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS Tématický celek: GENETIKA Téma: BUŇKA
Porovnání eukaryotické a prokaryotické buňky
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
STŘEDNÍ ŠKOLA STAVEBNÍ A TECHNICKÁ Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace Páteřní škola Ústeckého kraje BUŇKA VY_32_INOVACE_23_461 Projekt.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
NÁZEV ŠKOLY: ZŠ Pardubice – Spořilov
Živočišná Buňka.
VY_52_INOVACE_24_Buňka rostlinná a živočišná
Název materiálu: VY_32_INOVACE_06_BUŇKA 3_P1-2
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
A B C c d b a e g h i f 1.1 Různé typy buněk
4. Buňky.
Buňka Test.
Prokaryotická buňka.
Botanika Rostlinná Buňka.
Eukaryotní buňka Marcela Petrová 3.B
Příjem a výdej látek v eukaryotních buňkách
Transkript prezentace:

Buňka - cellula Olga Bürgerová

eukaryotická buňka Eu – karyon jádro dobře ohraničené od svého okolí Eukaryotickou buňku mají rostliny, houby , živočichové

charakteristika buňka je nejmenší, dále již nedělitelnou stavební jednotkou organismů (s výjimkou virů řazených k nebuněčným organismům), která je schopna vykonávat všechny životní funkce

cytoplazmatická membrána biomembrána na povrchu buňky ohraničuje buňku zajišťuje příjem látek do buňky a výdej z buňky je propojena s dalšími strukturami uvnitř buňky zajišťuje kontakt mezi buňkami

Stavba Z molekul lipidů, bílkovin,(sacharidů) Exocytóza – splyne s membránou, vyloučen ven Endocytóza, pinocytóza –vchlípeníplazmatické membrány, odškrcení, vznikne měchýřek, který je v buňce rozpuštěn a obsah se dostane do cytoplazmy Fagocytóza – výběžky buňky pohltí částečku

cytoplazma základní hmota uvnitř buňky tvoří ji voda, bílkoviny a ostatní chemické látky

Jádro, nucleus, karyon zřetelně ohraničeno od okolní cytoplazmy; na povrchu je dvojitá jaderná membrána – blána jaderná, v ní jsou póry – komunikace mezi jádrem a zbytkem buňky; vnitřek je vyplněn polotekutou hmotou, karyoplazmou, ta je tvořena chromatinem (nejcharakterističtější složka jaderné hmoty: DNA, jadérkem (nucleolus) ,pomocné bílkoviny řídící centrum buňky

Jadérko - nucleolus tvorba bílkovin

Endoplazmatické retikulum systém měchýřků a kanálků odškrcujících na okrajích váčky (vezikuly); rozlišujeme dva druhy: drsné: nachází se přímo na jádře; na jeho vnější stranu přiléhají ribozómy; zprostředkuje propojení jádra se zbytkem buňky i mimobuněčným prostorem; na ribozómech dochází k syntéze bílkovin, ty jsou uloženy do cisteren (vnitřní prostor) a po odškrcení jsou ve formě vezikulů distribuovány po buňce hladké: převaha kanálků; nemá ribozómy; syntéza a metabolismus lipidů; syntéza látek nebílkovinné povahy (např. steroidní hormony)

Golgiho systém specializovaná součást ER; spojení ER a GS pomocí váčků; úprava látek vytvořených v ER; odškrcováním váčků z cisteren – nové, oproti váčkům z ER vylepšené; transport látek ve váčcích mimo buňku jako buněčný sekret, nebo jsou spotřebovány k obnově buňky

mitochondrie Zdroj energie buňky,centrum buněčného dýchání; uvolňují chemickou energii (především ve formě ATP); - chemická energie- akumulátor /C6H12O6 ,O2 = energie + CO2 + H2O

Cytoskelet, buněčná kostra je součástí všech eukaryot; opěrné, pohybové struktury buňky; určuje tvar; určuje rozložení buněčných organel; zajišťuje pohyb na buněčné úrovni; dělí se do tří skupin: mikrotubuly: duté trubičky z bílkoviny tubulin; tvoří dělicí mitotické vřeténko; tvoří systém drah, po kterých se transportují váčky a organely; tvoří řasinky a bičíky aktinová filamenta = mikrofilamenta: dvojité řetízky bílkovin; z převážné části tvořena aktinem (myosin se vyskytuje jen zřídka); leží těsně pod biomembránou; zaškrcuje buňku při cytokinezi; řídí pohyb – části buněk

Vstup látek do buňky Endocytóza Exocytóta Eukaryotická buňka

Vstup látek do buňky Pasivní transport Aktivní transport 1. ATP 2. Osmóza Prostá difúze Usnadněná difúze voda P kanály přenašeče přenašeče Eukaryotická buňka