Vylučovací soustava Systema urinarium

exkreční, osmoregulační Vylučovací soustava pro fungování jakéhokoliv organismu je důležité udržovat koncentrace látek ve svém těle v optimálním množství důležité jsou nejen procesy přivádějící kyslík, živiny a vodu důležité jsou i ty, které odvádějí odpadní produkty z těla odstraňování látek, které překročily fyziologické koncentrace, zabezpečují vylučovací (exkreční) orgány funkce vylučovací soustavy: exkreční, osmoregulační

Vylučovací soustava na exkreci a osmoregulaci se podílejí zejména orgány vylučovací soustavy (ledviny) tuto funkci v určité míře vykonávají i další orgány hlavní odpadní produkty: močovina, CO2, voda (s vodou se z těla odvádí přebytečné soli) všechny tyto látky se z těla odvádějí třemi cestami: plíce, kůže, ledviny plícemi se odvádí z těla oxid uhličitý a značné množství vody potními žlázami pak malé množství NaCl, močovina, kyselina mléčná a určité množství vody

Vylučovací soustava ledvinami se vylučuje téměř všechna močovina, většina solí a voda Odstraňování nestrávených zbytků potravy do vylučování nepatří, protože tyto produkty se nedostávají do vnitřního prostředí z trávicí soustavy a nevstupují do tkáňového metabolismu.

Rozdělení vylučovací soustavy vlastní vylučovací orgány ledviny (renes) vývodné cesty močové horní cesty močové ledvinné kalichy (calices renales) ledvinná pánvička (pelvis renalis) močovod (ureter) dolní cesty močové močový měchýř (vesica urinaria) močová trubice (urethra)

Ledviny (renes) párový orgán uložený v horním úseku zadní části břišní dutiny spočívají ve vazivu retroperitoneálního prostoru obklopeny tukovou tkání pravá ledvina je uložena o něco níže ledviny jsou vlastním funkčním orgánem vylučovací soustavy, dochází v nich k tvorbě moči

Vnější stavba ledviny fazolovitá tvar tužší konzistence, červenohnědá barva dlouhá 10 – 12 ch, široká 5 – 6 cm, silná 3 – 4 cm váží asi 120 – 150 g na ledvině rozlišujeme: dvě plochy – přední a zadní dva okraje – mediální a laterální dva póly – horní a dolní přibližně ve středu mediálního okraje – ledvinná branka = hilum renale → vchází a vychází cesty močové, cévy a nervy

Vnitřní stavba ledviny vazivové pouzdro: tenká slupka tuhého vaziva na povrchu ledviny parenchym: vlastní ledvinná tkáň skládá se v každé ledvině asi z 1 miliónu nefronů a rozvětvených sběrných kanálků vše stmeleno vmezeřeným vazivem ledvinný parenchym uložen ve dvou vrstvách: ledvinná kůra: tenká vnější vrstva, světlá barva ledvinná dřeň: silnější vnitřní vrstva, má tmavší barvu, není kompaktní rozdělena do 15 – 20 ledvinných pyramid báze směřují k povrchu, zaoblené hmoty tzv. ledvinné papily směřují k ledvinnému hilu

Stavba nefronu nefron = ledvinný tubulus je základní stavební a funkční jednotkou ledvin dochází v něm k tvorbě moči dlouhý 40 – 50 mm

Stavba nefronu Ledvinné (Malpighiho) tělísko proximální část nefronu, uložena v ledvinné kůře skládá se ze dvou částí: Bowmanův váček váček ve tvaru pohárku dva listy – vnější a vnitřní, přechází v sebe okraji oba listy tvořeny jednou vrstvou epitelových buněk mezi buňkami vnitřního listu = podocyty jsou ultramikroskopické stěrbiny

Stavba nefronu klubíčko = glomerulus klubíčko krevních kapilár vsunuté do Bowmanova váčku buňky kapilár jsou v kontaktu s buňkami stěny Bowmanova váčku, mezi nimi jsou mikroskopické stěrbiny do klubíčka ústí jedna přívodná tepénka arteriola afferens z klubíčka odchází jedna odvodná tepénka arteriola efferens, která má menší průměr dochází k filtraci krevní plazmy

Stavba nefronu kanálek I. řádu (proximální tubulus) Henleova klička krátký kanálek odstupuje z Bowmanova váčku uložen v ledvinné kůře dva úseky – proximální stočený, distální rovný Henleova klička delší kanálek, skládá se ze dvou ramének – sestupného a vzestupného počáteční úsek je tenký, koncový je široký uložena v ledvinné dřeni kanálek II. řádu (distální tubulus) krátký kanálek dva úseky – proximální rovný, distální stočený uložen v ledvinné kůře, v těsné blízkosti Bowmanova váčku

Stavba nefronu sběrný kanálek papilární kanálek kanálek vzniklý soutokem 5 – 10 nefronů uložen v ledvinné dřeni papilární kanálek vzniká soutokem sběrných kanálků uložen v ledvinné dřeni a ústí na povrchu ledvinné pyramidy na ledvinné papile

Horní cesty močové Ledvinné kalichy Ledvinná pánvička Močovod (ureter) nálevky uloženy uvnitř ledvinného hilu (ledvinné branky obepínají ledvinné papily(zaoblené hroty ledvinných pyramid) do nichž proudí moč kalichy se vzájemně stékají do ledvinné pánvičky Ledvinná pánvička rozšířená horní část močovodů, stékají se do nich ledvinné kalichy Močovod (ureter) párový trubicovitý orgán 25 – 30 cm dlouhý, široký 4 – 7 mm hvězdicovitý průřez

Dolní cesty močové Močový měchýř trubicovitý orgán (vakovitého tvaru) uložený v malé pánvi za sponou stydkou slouží jako zásobárna moči před jejím vyprázdněním fyziologická kapacita je asi 250 – 400 ml, maximálně pak 700 ml sliznice je pokryta přechodným epitelem a vytváří síťovitě uspořádané řasy

Dolní cesty močové Močová trubice nepárový trubicovitý orgán, konečný úsek vývodných cest vnější svěrač močové trubice – ovladatelný vůlí, při nadměrné náplni reflexně povoluje odlišný průběh u mužů a žen u žen je krátká ( asi 4 – 5 cm), pouze vývodná cesta močová u mužů je delší (asi 20 – 25 cm), je současně vývodnou cestou močovou a pohlavní

Funkce ledvin a děje v nefronu ledviny eliminují konečné produkty látkové přeměny a cizorodé látky (např. močovinu, kys. močovou, léky, toxiny), ale zadržují nepostradatelné látky obsažené v krvi (např. glukózu a aminokyseliny) pro zajištění dostatečné filtrace krevní plazmy musí být ledviny dostatečně zásobeny krví např. u lidí proteče ledvinami za den asi 1500 l krve z toho se přibližně 150 l tekutiny ledvinou přefiltruje 99 % přefiltrované tekutiny se vrací zpět do oběhu proto je objem moče jen 1,5 litru denně

glomerulární filtrace + tubulární resorpce Tvorba moči základní děje probíhající v ledvině: glomerulární filtrace + tubulární resorpce v glomerulech se protékající krev filtruje (glomerulární filtrace) a glomerulární filtrát (=primární moč – asi 150 l) vstupuje do tubulů při filtraci přecházejí do tubulu všechny složky plazmy kromě bílkovin (ultrafiltrace) v tubulech probíhá tubulární resorpce, přesun látek z tubulů do vmezeřené tkáně – intersticia ledvin resorbované látky se pak vstřebávají do kapilár a vrací do oběhu

Tvorba moči tubulární resorpce je velice intenzivní – většina látek se vrací zpět např. 100 % glukózy, 99,5 % NaCl, 99 % vody v proximálním tubulu se vstřebávají ionty: Na+, K+, Cl-, Ca2+, Mg2+, glukóza, aminokyseliny z proximálního tubulu transportovány pasivně, po koncentračním spádu pasivně je za ionty vstřebávána i voda z proximálního tubulu odchází vzniklá tekutina do Henleovy kličky

Tvorba moči k dalšímu transportu dochází až ve vzestupné části Henleovy kličky ve vzestupné části jsou pumpy a přenašeče vyčerpávající NaCl z tubulu do intersticia epitel je v této části nepropustný pro vodu výsledkem je vznik hypoosmotické moči a hyperosmotického intersticia dřeně ledvin

Tvorba moči v distálním tubulu dochází k aktivní resorpci Na+, Cl-, HCO3- a celkovému dolaďování moči ve sběrném kanálku dochází k úniku vody do intersticia a finálnímu zahuštění moči vzniká hyperosmotická moč

Moč konečný produkt exkrece obsahuje: vodu, anorganické a organické látky anorganické: chloridy, sírany, fosforečnany, uhličitany organické: nejvíce sloučenin dusíku dospělý člověk vyloučí 0,6 – 1,6 l moče/den biorytmus vylučování moče = DIURÉZA látky, které do moči nepatří: bílkoviny, cukry, ketonové látky

Moč pH moči 4,5 – 6,5 polyurie x oligurie hromadí se v močovém měchýři vyprazdňování = mikce močení lze ovládat vůlí – jen do určitého naplnění měchýře potřeba močení 400 – 600 ml vůlí lze v močovém měchýři udržet 700ml

Osmoregulace a regulace objemu tělních tekutin nezbytné udržování optimálního osmotického tlaku zásah do hospodaření s vodou – potenciální ohrožení stoupne příjem vody – hypotonická moč klesne příjem vody – hypertonická moč regulace: hormonální a nervová

Hormonální regulace ADH = antidiuretický hormon (hypofýza) způsobuje zvýšení zpětného vstřebávání vody z primární moči při nadbytku vody v těle se sníží vylučování ADH a poklesu zpětné resorpce porucha syntézy ADH – žíznivka při nedostatku vody – osmoreceptory v hypotalamu vyvolávají spolu s vylučování ADH i hyperosmotická žízeň Aldosteron (kůra nadledvinek) produkován při žízni zvyšuje vstřebávání Na+ a tím i vody

Nervové řízení autonomní nervstvo sympatikus – snižuje diurézu parasympatikus – naopak diurézu zvyšuje

Hormony produkované v ledvinách Erytropoetin reguluje množství červených krvinek zvýšením počtu červených krvinek se zvyšuje i transportní schopnost krve pro kyslík – zneužívání – doping (lyžování, cyklistika) používá se k léčbě některých typů anémií Renin (v glomerulech) podporuje tvorbu aldosteronu, zvyšuje TK

Onemocnění ledvin Záněty ledvin akutní: bakteriální infekce, protilátky napadají glomeruly, v moči krevní buňky a bílkoviny chronická: navíc nevolnost, zvracení, dýchací potíže, únava Pyelonefritida onemocnění ledvinné tkáně mezi nefrony horečka, tupé bolesti v zádech, potíže při močení Záněty močových cest nutkání k močení, obtíže při močení nejčastěji infekce močového měchýře, častěji u žen

Onemocnění ledvin Močové kameny tvoří se a ukládají v ledvinné pánvičce, kališích a vývodných cestách močových vysrážení solí vápníku ledvinová kolika Selhání ledvin přestávají vykonávat základní funkce z poruchy krevního oběhu (šok, otravy,močové kameny, zánět ledvin) konečné stádium chronického zánětu, nastává definitivní ztráta ledvinné tkáně

DIALÝZA - HEMODIALÝZA

PERITONEÁLNÍ DIALÝZA

Transplantace zdravá ledvina jiné osoby voperována do těla pacienta chirurg voperuje novou ledvinu do těla - do levé nebo pravé jámy kyčelní původní  ledviny jsou ponechány na svém místě, pokud nejsou příčinou infekcí nebo vysokého krevního tlaku vlastní operace trvá 3 – 6 hodin transplantace neznamená vyléčení vždy existuje riziko, že tělo odmítne novou ledvinu bez ohledu na to, jak byla tato podobná vašim ledvinám