1. Ať, kříž jejž dal on, tíží velice, | jeho milost váží víc; | ať mraky kol mne honí vichřice, | nezastře mi jeho líc. | Není kříže víc než milosti | a bouř ztichne v jeho blízkosti. Spokojen jsem, když jen vím, | že jest Ježíš vůdcem mým, | s ním nade vším zvítězím z milosti.
2. Když mám trním jít, není ostřejší | než to, jímž on raněn byl, | a kalich zde můj není trpčejší, | než on v Getsemane pil. | Není kříže víc než milosti | a bouř ztichne v jeho blízkosti. Spokojen jsem, když jen vím, | že jest Ježíš vůdcem mým, | s ním nade vším zvítězím z milosti.
3. Vím, lásky že zář svítí jasněji, | když jsem blíže u kříže, | že k nebesům kráčím pak snadněji, | když mne země nevíže. | Není kříže víc než milosti | a bouř ztichne v jeho blízkosti. Spokojen jsem, když jen vím, | že jest Ježíš vůdcem mým, | s ním nade vším zvítězím z milosti.
4. Ne, jak chtěl bych já, veď mne, Pane můj, | ty sám vyměř moji pouť, | ty světlo i stín, jak chceš, rozděluj, | však mi nedáš zahynout! | Není kříže víc než milosti | a bouř ztichne v jeho blízkosti. Spokojen jsem, když jen vím, | že jest Ježíš vůdcem mým, | s ním nade vším zvítězím z milosti.