.. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_661

Vzdělávací oblast:Fyzikální vzdělávání Tematická oblast:Speciální teorie relativity Předmět:Fyzika Výstižný popis způsobu využití, případně metodické pokyny: Shrnuti pojmů klasické fyziky a Galileova transformace Klíčová slova:Transformační rovnice Druh učebního materiálu:prezentace Jméno autora:Mgr. Monika Klapková Třída/ročník:IV. Datum vytvoření:

Speciální teorie relativity Galileiho transformace

Pojem událost Každý fyzikální děj probíhá v určitém prostoru a čase. Označme děj jako událost U, která nastala v určitém bodě o souřadnicích x, y, z a v určitém okamžiku t. Každá událost je určena čtveřicí veličin, zapisujeme: U(x, y, z, t). Události, které se odehrály v dané vztažné soustavě na stejném místě, mají tedy shodné souřadnice prostorové, nazveme soumístné. Události, které se odehrály v dané vztažné soustavě ve stejném okamžiku, mají tedy stejnou souřadnici časovou, nazveme současné.

Galileiho transformace Galileiho transformace Mějme dvě inerciální soustavy S a S´, kde soustava S´ se vůči soustavě S pohybuje rovnoměrně přímočaře rychlostí v. Označme U událost v soustavě S, kde U = U(x, y, z, t) a U´ tutéž událost v soustavě S´, kde U´= U´(x´, y´, z´, t´). Transformační rovnice pro přechod od soustavy S k soustavě S´(nebo obráceně od soustavy S k soustavě S´) se nazývají Galileovy transformační rovnice a lze je vyjádřit ve tvaru:

Mechanický (Galileiho) princip relativity Lze formulovat dvěma způsoby: Zákony mechaniky jsou ve všech inerciálních soustavách stejné. Všechny inerciální soustavy jsou z hlediska mechaniky zcela rovnocenné. Z principu relativity vyplývá, že žádným pokusem z mechaniky provedeným uvnitř inerciální vztažné soustavy nelze rozhodnout, zda se tato soustava pohybuje rovnoměrně přímočaře, nebo je v klidu.

Shrnutí klasické fyziky: Klasická Newtonova fyzika je postavena na Galileiho transformaci Klasická fyzika zkoumá čas a prostor odděleně, tzn. nezávisle na sobě. Klasická fyzika předpokládá existenci absolutního prostoru a času, tzn. že čas plyne stejně rychle ve všech vztažných soustavách. Nezávislost plynutí času na vztažné soustavě vede k absolutní současnosti, tzn. jsou-li dvě události, které se staly v různých místech, současné v jedné soustavě, jsou současné i ve všech ostatních vztažných soustavách. Klasická fyzika považuje rovněž délku, hmotnost, hybnost a energii za absolutní veličiny nezávislé na pohybu. Klasická fyzika platí pouze pro rychlosti mnohonásobně menší než je rychlost světla ve vakuu.

Literatura a zdroje: Bartuška K.: Kapitoly ze speciální teorie relativity, SPN, Praha, 1991 Bartuška K.: Sbírka řešených úloh z fyziky pro střední školy IV, Prometheus, Praha, 2000 Soukup V., Veselý J.: Maturitní otázky fyzika, Fragment, 2007