Empatie MUDr. Jan Kubánek 5. ročník Dlouhodobého výcviku v integrativní psychoterapii Empatie

L. Timulák

Teorie psychopatologie dle Rogerse Potřeba přijetí druhými se stává důležitější než vnitřní organismický hodnotící proces. A tak chce dítě vnímat samo sebe způsobem, který mu zabezpečí přijetí a lásku a tím i sebepřijetí a sebeúctu. Potřeba přijetí tak vytváří podmínky ocenění, které filtrují sebevnímání a sebeprožívání dítěte. Vzniká inkongruence, při které v uvědomění není zážitek jako celek, ale je buď zkreslený nebo popřený tak, aby vyhovoval podmínkám ocenění. Inkongruence mezi uvědoměním a prožíváním potom vede i k inkongruenci v chování. Inkongruence je potom prožívaná jako hrozba (úzkost), ale děje se to bez přesného uvědomění, takže není porozumění této situaci.

Teorie změny dle Rogerse I Působení terapeutických podmínek vede k tomu, že si klient postupně uvědomuje aspekty prožívání, které před tím byly ve vědomí zkreslené nebo popřené, tj. dovolí si přesněji symbolizovat to, co prožívá na organismické úrovni (Rogers, 1959). Přijímání terapeutem vede také k většímu sebepřijetí na straně klienta a klient tím stále víc a víc prožívá jako centrum hodnocení svých zážitků sám sebe (Rogers, 1959).

Teorie změny dle Rogerse II Proces změny klienta zachytil Rogers (1958) v 7 kontinuálních stádiích procesu terapie , které se později staly i východiskem při výzkumu psychoterapie pod jeho vedením. Výsledkem je osobnostní změna, která má i následující kontury: „Klient je kongruentnější, víc otevřený zážitkům, méně defenzivní, realističtější, objektivnější ve svých percepcích…efektivnější při řešení problémů…je zredukována je vulnerabita vůči ohrožení…jeho percepce ideálního self je realističtější a dosáhnutelnější…je zredukována tenze všech typů…klient má ve větší míře pozitivní sebepřijímání…vnímá centrum hodnocení a centrum volby jako existující v něm samém…vnímá druhé více reálněji a přesněji…jeho chování je druhými vnímáno jako socializovanější a zralejší…jeho chování je kreativnější, více jedinečně adaptivní…(Rogers, 1959, s.218-219).“

Teorie psychopatologie dle EFT I Psychologická dysfunkce leží dle Greenberga a kol. (1993) v tom, že: člověk nesyntetizuje a nesymbolizuje svoje prožívání (dysfunkční formulování významů) dochází k automatické aktivaci problémových emocionálních schémat (dysfunkční emocionální schémata) Emocionální schéma (pozn.: naše kruhy) je komplexní biosociální integrace kognice, afektu, motivace a vztahového chování, které funguje automaticky mimo uvědomění a produkuje významy a tendence konat, přičemž produkuje afektivní reakce zhodnocením situace vzhledem k potřebám a hodnotám.

Teorie psychopatologie dle EFT II Emocionální schéma (problémové) vzniká na základě emocionálních (interpersonálních) zranění. Problémové ES se objeví jako CORE PAIN (jádrová emocionální bolest). Obvykle hanba, osamělost a trauma. (Pozn.: primární maladaptivní emoce – základní pocit osamělosti a opuštěnosti, úzkost základní nejistoty, pocity ubohé bezcennosti, nebo zahanbující nedostatečnosti) Člověk se jí ze strachu z nesnesitelnosti vyhýbá. Bolest často není zjevná, protože je překrytá sekundárními emocemi a vyhýbáním se.

SPOLEČNÉ (obecné, angl.common) FAKTORY nespecifické proměnné společné všem formám psychoterapie společné rysy úspěšných psychoterapeutických systémů přes teoretické rozdíly má psychoterapie společné a rozpoznatelné jádro nejdůležitější je pozitivní očekávání a terapeutický vztah Věnování pozornosti

☻ Terapeutický vztah nejdůležitější společný, obecný faktor ovlivňuje úspěch terapie – má druhý největší podíl Nezbytné podmínky terapeutického vztahu: 1.Terapeut má být ve vztahu kongruentnější a zdravější než klient 2.Terapeut má být autentický 3.Terapeut má klienta bezpodmínečně pozitivně oceňovat 4.Terapeut má projevovat přesnou empatii Carl Ransom Rogers , 1902 – 1987, americký psycholog a psychoterapeut

Různý význam vztahu u různých psychoterapií „Vztah výsledek terapie neovlivňuje…“ Radikální behaviorální „Vztah je pro výsledek terapie nezbytným předpokladem…“ Kognitivní psychoterapie „Vztah je pro výsledek terapie to nejdůležitější…“ Rogerovská psychterapie Burrhus Frederic Skinner, 1904 – 1990, americký psycholog, autor, vynálezce, zastánce společenských reforem a básník. Aaron Temkin Beck , *1921 americký psychiatr Carl Ransom Rogers , 1902 – 1987, americký psycholog a psychoterapeut

ZPŮSOBY TERAPEUTOVÝCH REAKCÍ EFT Empatie Provázení procesem Zážitková přítomnost Jiné

Tři úrovně intervencí Empatické symbolizování – vyjádření do slov Provázející pozornost – „Jak se cítíte uvnitř těla?“ Zachytit prožívání. Slovy věnovat pozornost projevům prožívání. Stimulující prožívání – zachytit signál a ještě ho zvýraznit.

Empatie je porozumění emocím viz prezentace EFT 47-65 Vyjádřením podložené porozumění vnitřnímu světu jiného člověka. Navažte emocionální kontakt s prožíváním druhého člověka. Představuje imaginativní vstup do světa jiného člověka. Komplexní porozumění prožívání jiného člověka Pocity Významy Přání Co je druhý schopný komunikovat, pochopit, co potřebuje a kdy.

Různé empatické reakce

TYPY EMPATICKÝCH REAKCÍ 1. Empatické porozumění 2. Empatické potvrzení 3. Empatické zkoumání 4. Empatické navozování 5. Empatické dohady. 6. Empatické znovu zaměření.

Ad 1. Empatické porozumění Reakce, jejichž primárním záměrem je komunikovat porozumění momentálního klientova prožívání. (Nepřidávám význam) -Empatická reflexe – přesně reprezentuje nejústřednější, nejbolestivější anebo silně pociťovaný aspekt klientova poselství. -Empatické následování – stručné reakce, které naznačují, že terapeut rozumí, co klient říká (uznání a empatické opakování).

Klient: Ztrávil jsem celý den běháním po pracovních pohovorech Klient: Ztrávil jsem celý den běháním po pracovních pohovorech. Mám toho po krk. Terapeut: Celý den jste běhal po pohovorech a je to takové, že: „Jsem unavený a mám toho dost?“ Klient: No ano. Jsem úplně zničený a frustrovaný.

Ad 2. Empatické potvrzení Tyto reakce potvrzují klientův pohled. Validizace, dává to smysl, „nedivím se, že to tak máte“. Příklad: Klientka: Byl takový ostrý. Choval se ke mně jako blázen a to bylo potom, co jsem se tak snažila. Místo, aby mi poděkoval. Je to ponižující. Terapeut: Ano. Musíte se cítit ponížená a po vaší snaze neoceněná a ponížená. Jiný příklad: Klientka: Nechci plakat… Terapeut: To je v pořádku, to tu můžete dělat… Může se objevit strach, že emoce klienta zaplaví nebo hanba, že není dost dobrý, když pláče a prožívá emoce. Emoce řekne, které potřeby nejsou naplněné.

Ad 3. Empatické zkoumání Zkusmé vysvětlení skrytých hloubek a zákoutí prožívání. Můžou se zaměřovat na pocity, hodnocení anebo předpoklady. Reakce se záměrem povzbudit klientovo zkoumání (exploraci) a přitom udržet empatické vyladění. Simultánně komunikujte empatii a stimulujte klientovo sebezkoumání jeho prožívání pomocí otevřených anebo na růst orientovaných reakcí.

Příklad klientky, která je depresivní na konci romantického vztahu: Klientka: Stále doufám, že zavolá… Terapeut: Jakoby ho nedokážete pustit. Obraz, který mám, je, že sedíte a čekáte než zazvoní telefon a přestože je stále ticho a prázdno, přeci jen je pro vás těžké vstát a odejít… Klientka: Stále doufám, že se vrátí…(vzlyká) Terapeut: Takže to, že zůstáváte, jaksi nechává dveře otevřené? Klientka: Ano, myslím, že se mi nechtělo se pohnout…Byla jsem z toho tak smutná, ale začínám si uvědomovat, že nemá smysl tam trčet.

explorační otázka Stimulujte klientovo sebezkoumání s otevřeným koncem. Např.: Co se děje ve vašem nitru, když toto slyšíte od kritika?

hledání okrajů uvědomění Můžou být nejasné a problematické. Orientované na budoucnost nebo na možnost. Vynořují se a jsou bolestivé. Idiosynkratické nebo speciální. Např.: Takže je vám nejasné, že…? Takže jaksi na to neumíte ukázat prstem, ale je to jakýsi pocit v žaludku.

diferencování Diferencujte globální nebo všeobecné prožívání. Diferencujte komplexněji výsledky, aby klienti měli větší rozsah možností, reakcí, percepcí a interpretací. Např.: Takže se necítíte až tak nahněvaný, jako spíš zklamaný a frustrovaný, že vás nechápe.

propracování prožívání Kontext – čeho se prožívání týká. Vnitřní tělesné prožívání. Nesymbolizované prožívání – žádný obraz ani slovo. Chybí potřeby a přání.

vystihující otázka Povzbuďte klienta, aby si ověřil zda reprezentace prožívání vystihuje jeho skutečné prožívání. Např.: Vystihuje to vaše prožívání?

Ad 4. Empatické navozování Komunikujte empatii a přitom pomáhejte klientovi zesílit nebo zpřístupnit jeho prožívání pomocí živé představivosti, účinného jazyka nebo dramatickým způsobem. Zesílení emocí pomocí jazyka, metafory. (pozn.: V individuální práci x ve skupině zesílíme přehráváním) Např.: Klient: Cítím se takový ztracený, hledám, ale nevím, co mám dělat… Terapeut: Jakoby všechna světla zhasla a vy nevíte, kde je vypínač…

Ad. 5 Empatický dohad Zkusmý dohad, jaké je momentální implicitní prožívání klienta (obvykle s vystihující otázkou). Např.: Klientka: Moje matka zrušila návštěvu, s něčím musí pomoci otci…(vzdych)…vždy je něco důležitější. Jsem tak nahněvaná. Terapeut: A přitom jste si vzdychla. Mám pravdu, když si myslím, že se cítíte zklamaná, odložená stranou…? Jiný příklad: Klientka bila svého bratra za to, že pije. Terapeut si uvědomil, že klientka nevypadá naštvaně, ale zdá se, že je spíš smutná. Terapeut: Vaše tvář vypadá velmi smutně. Vystihuje vás to? Klientka přikývla a začala plakat.