Srovnání prokaryotických a eukaryotických buněk

Prokaryotické buňky Z řeckého pro (před) a karyon (jádro) jedny z nejstarších buněk na světě Složení: bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy a lipidy-> cca 97% sušiny Rysy prokaryotických buněk: jsou haploidní, vlákno DNA není membránou odděleno od cytoplazmy může obsahovat plazmidy s výjimkou jednoduchých váčků nemá vnitřní systém membrán členící buňku má prokaryotický typ ribozómů má-li organismus bičík, tak je prokaryotického (bakteriálního) typu má buněčnou stěnu obsahující peptidoglykan nevytváří mnohobuněčné organismy, nanejvýše kolonie

Rozdělení prokaryot podle výživy AUTROTROFNÍ HETEROTROFNÍ Využívají anorganické látky Zdrojem uhlíku je CO2 Vyžadují jako zdroj dusíku anorganické dusíkaté soli Nevyžadují obvykle vitamíny Zdrojem uhlíku a dusíku jsou organické látky Využívaji enenrgii uvolněnou oxidacemi organických látek Vyžadují vitamíny FOTOTROFNÍ CHEMOLITOTROFNÍ CHEMOORGANOTROFNÍ Fotosyntetizující bakterie, sinice, prochlorofyty Bakterie sirné, vodíkové, železité, nitrifikační Saprofyti (žijí na odumřelé organické hmotě) Paraziti (žijí na živé organické hmotě)

Prokaryota Struktura prokaryot

Eukaryotické buňky Složitějsí než prokaryotické buňky Tento typ buňky mají všichni prvoci, houby, rostliny a živočichové Rysy eukaryotických buněk: Jádro (-karyon, dává eukaryotám jejich název) je vždy přítomné. Je ohraničeno dvojitou membránou a uvnitř je uchovávána genetická informace ve formě DNA. Eukaryotická buňka je obvykle výrazně větší než buňka prokaryotická Endoplazmatické retikulum, golgiho komplex (GA), vakuoly a ostatní endozomální struktury, vytváří vnitřní systém membrán, kterým je buňka dále členěna a umožňuje jí lepší organizaci složitějších životních pochodů.

Eukaryotické buňky Semiautonomní organely jsou organely, které zřejmě vznikly symbiotickou fúzí s původní buňkou, proto jsou odděleny od okolní cytoplazmy dvěma membránami. Udílí jí nové schopnosti, které jsou pak nezbytné pro život vícebuněčných organizmů. Mitochondrie jsou přítomny ve všech živých buňkách a dávají eukaryotám schopnost získávat energii dýcháním, plastidy se vyskytují jen u některých eukaryot (zvláště u rostlin, pro něž jsou zásadní) a některé jejich typy (jmenovitě chloroplasty umožňují rostlinám fotosyntézu). Cytoskelet tvořený aktinovými mikrofilamenty (mikrovlákny) a mikrotubuly udržuje její tvar a tvoří „kolejnice“ pro cílený pohyb čehokoliv uvnitř buněk. Má-li bičíky nebo brvy, jsou eukaryotického typu Má eukaryotický typ ribozomů

Eukaryota Struktura rostlinné buňky

Eukaryota Struktura živočišné buňky

Srovnání rysů prokaryot a eukaryot Prokaroty Eukaryoty Velikost 1-10 µm 10-100 µm Typ jádra nukleární region; bez pravého jádra   jádro obklopené dvojitou membránou DNA obyvkle cirkulární dlouhé lineární molekuly složené s histony v chromozomech Syntéza RNA v cytoplazmě syntéza RNA probíha uvnitř jádra Organely a membránové struktury velmi málo vnitřních struktur strukturizovány a silně organizovány vnitřními membránami a cytoskeletem Mitochondrie Na jednu buňku vždy jedna Obvykle mnoho (některé buňky mohou mít po jedné nebo jim i mitochyndrie chybí) Chloroplasty žádné u řas a rostlin Organizace obvykle samostatné buňky jednobuněčné, kolonie, ale také vyspělé mnohobuněčné organizmy se specializovanými buňkami

KONEC