SOCIOLOGIE

Vznik sociologie Sociologie jako akademická disciplína se poprvé objevuje v roce 1892 na univerzitě v Chicagu Sociologie vzniká jako produkt společenské krize ve druhé polovině 19. století (podobně jako ostatní sociální vědy – psychologie – 1879 - a politologie – 1857) Vznik sociologie souvisí s rozpadem kontrolních mechanismů, regulujících společnost v době před nástupem průmyslové revoluce. Sociologie vzniká jako snaha definovat kontrolní mechanismy nové společnosti, které by byly spolehlivější, než se ukázaly být v případě společnosti tradiční. Přechod od tradiční k moderní společnosti proběhl jako důsledek od 18. stol. probíhající průmyslové revoluce a série politických revolucí

Významní sociologové (resp. ti, o kterých budeme mluvit) August Comte (1798 – 1857) Herbert Spencer (1820 – 1903) Émile Durkheim (1858 – 1917) Max Weber (1864 – 1920) Vilfredo Pareto (1848 – 1923)

August Comte (1798 – 1857)

August Comte (1798 – 1857) Francouzský sociolog a filosof Zakladatel sociologie, jako první použil pojem sociologie Dílo: Kurz pozitivní filosofie (6 svazků, 1830–1842) Pojednání o sociologii (1851–1854) Pozitivistický katechismus (1857)

August Comte (1798 – 1857) Pozitivismus – požadoval, aby se vědecké teorie společnosti zakládaly na pozorování a experimentech, skrze něž by se odhalovaly zákony sociálního vývoje. Pozitivismus se snažil vytvořit společnost podle vědeckých poznatků.

August Comte – zákon tří stádií vývoje dějin I.  Teologicko-fiktivní Člověk se zaměřuje na zkoumání „vnitřní povahy věcí“. Věří, že za každým jevem se skrývá živá vůle. Věří v božstva. Uvnitř teologického stádia jsou tři období: animismus – víra v duše, duchy polyteismus – mnohobožství, každá oblast jevů má svého boha monoteismus – množství bohů nahradila jediná bytost  II.  Metafyzicko-abstraktní Nadpřirozené síly /božstva/ jsou nahrazeny silami abstraktními – duchovno,duševno, přirozeno, nadpřirozeno…   III.   Vědecky-pozitivní Člověk se soustřeďuje pouze na fakta, na jevovou stránku věcí. Zříká se spekulace a snahy odhalit duchovní podstatu jevů, zaměřuje se na pozorování, poznávání rozumem, vytváření zákonů podobnosti a posloupnosti. Roli náboženství přejímá věda, místo kněží přicházejí vědci

August Comte - klasifikace věd matematika – zkoumá jevy nejjednodušší, nejabstraktnější astronomie fyzika chemie biologie sociologie Comte ji nazval sociální fyzikou – uvažuje o nejsložitějších, nejkonkrétnějších jevech, které jsou pro člověka nejzajímavější

Comte rozdělil sociologii na dvě části: Sociální statika – vztahuje se k řádu a stabilitě, pořádku ve společnosti, zkoumá zákony koexistence – fungování společenského systému, vztahy mezi jeho jednotlivými částmi Sociální dynamika – vztahuje se ke změně a institucionálnímu rozvoji. Každý stávající sociální stav chápe jako nutný následek stavu předchozího a jako iniciátora stavu budoucího

Kritika Comta Zjednodušený pohled na historický vývoj společnosti Společenský vývoj se nedá naplánovat Mesiánské spojování vlastní osoby s vývojem lidstva

Émile Durkheim (1858 – 1917)

Émile Durkheim (1858 – 1917) Francouzský sociolog Dílo: O dělbě společenské práce, Paříž 1893 Pravidla sociologické metody, Paříž 1895 Sebevražda: sociologická studie, Paříž 1897 Elementární formy náboženství, Paříž 1912

Émile Durkheim (1858 – 1917) Sociální fakt - struktury a kulturní normy a hodnoty, které jsou vnější a mají “donucovací” charakter na aktéry. Klasifikace sociálních faktů: materiální – společnost, strukturální komponenty společnosti, morfologické komponenty společnosti; nemateriální – morálka, kolektivní vědomí, kolektivní reprezentace a společenské vědomí. Sociologismus – požadavek vykládat veškeré sociální dění pomocí sociálních faktů

Émile Durkheim (1858 – 1917) Dělba práce ve společnosti: Riziko anomie - mechanická solidarita (tradiční společnost) - organická solidarita (moderní společnost) Riziko anomie Náboženství, posvátné versus profánní Sociologicky analyzoval sebevraždy, tvrdil, že závisí na míře sociální integrace

Émile Durkheim (1858 – 1917) Rozlišoval druhy sebevražd:  Egoistická – vyplývá z nadměrného individualismu, člověk poslouchá jen sebe Altruistická – vyplývá z nedostatečného individualismu. Vyskytuje se ve skupině, kde jsou velmi silná společenská pouta, existuje zde tzv. „mechanická solidarita“. Jde o sebevraždu vykonanou ve prospěch skupiny – např. rituální sebevraždy, kolektivní sebevražda v rámci sekty apod. Anomická – člověk ji spáchá, když neví, kam patří. Náhle se mu rozpadnou normy a hodnoty, které doposud vyznával a jímž věřil. Je to jako když člověk nemá kde bydlet nebo nezná svoje rodiče apod. Člověk ztratí smysl života. Fatalistická – je spáchána tehdy, když má člověk jednoznačně určenu budoucnost, když je člověk někým druhým nadměrně kontrolován a ovládán. Člověk ztrácí možnost volby a vlastního rozhodování.

Max Weber (1864 – 1920)

Max Weber (1864 – 1920) Německý sociolog Dílo: Protestantská etika a duch kapitalismu Hospodářství a společnost

Max Weber (1864 – 1920) Typy legitimního „panství“: Tradiční Charismatické Legální Souvislost mezi protestantskou etikou a vznikem kapitalismu Sociální jednání Koncepce ideálního typu

Herbert Spencer (1820 - 1903)

Herbert Spencer (1820 - 1903) Britský sociolog a filosof Společnost přirovnával k organismu – sociální organicismus (sociobiologie) Prosazoval evolucionismus Zastával tezi přirozeného vývoje společnosti. Tvrdil, že společnost je schopna harmonického vývoje směřujícího samovolně k dosažení optimálního stavu. Odmítal pokusy o změnu reformami nebo revolucemi Byl liberál, pozitivista, odpůrce socialismu

Herbert Spencer EVOLUCIONISMUS Inspirace Charlesem Darwinem (1809 - 1882) Vývoj společnosti chápe jako vyšší stadium vývoje přírody řídící se podobnými zákonitostmi růstu komplexnosti systému (od nejjednodušších forem ke složitějším) a diferenciace jeho funkcí (dělba práce, specializace atd.). Evoluce - „změna ze stavu relativně nevymezeného, nekoherentního, homogenního ke stavu relativně vymezenému, koherentnímu a heterogennímu“, jejím opakem je regrese, čili děj, během něhož dochází k rozkladu komplexních a diferencovaných struktur. Sociální darwinismus - koncepce přežití nejsilnějšího. Tvrdí, že prostřednictvím přírodního výběru se společnost tříbí a zdokonaluje. Takový vývoj je zcela nevyhnutelný a Spencer říká, nemá smysl se mu stavět do cesty.

Herbert Spencer (1820 - 1903) Biologické metafory a evoluční principy aplikované na společnost vypadají na první pohled neškodně, ale v důsledku vedou ke krutým myšlenkám – např. zastávání názoru o nutnosti přežití nejsilnějších jedinců, rasové nadřazenosti apod. V politické praxi se projevují genocidou, holocaustem.

Stádia společenského vývoje: Vojenská spol. Industriální spol. Dominantní aktivita Společná obrana Výměna služeb Způsob sociální koordinace Z donucení Dobrovolně Vztah mezi státem a individuem Individuum existuje pro blaho státu Stát existuje pro dobro jednotlivce Vztah mezi státem a dalšími organizacemi Všechny organizace jsou veřejné Základní jednotkou jsou soukromé organizace Struktura státu Centralizovaný Decentralizovaný Typy ekonomické aktivity Důraz na ekonomickou autonomii, soběstačnost v rámci státu Ztráta ekonomické autonomie, růst vzájemné závislosti Charakteristiky lidí, jež společnost rozvíjí Odvaha, oddanost, patriotismus, disciplína Nezávislost, úcta k druhým, vytrvalost, odolnost, otevřenost

Wilfredo Pareto (1848 - 1923)

Wilfredo Paretto (1848 - 1923) Italský sociolog, politolog a ekonom Odpůrce socialismu Navazuje na něj italský fašismus Jeho teorie má dvě hlavní části: Analýza lidského jednání Teorie elit

Wilfredo Pareto (1848 - 1923) 1) Analýza lidského jednání: Člověk jedná pod vlivem různých citů, emocí, impulsů, pudů, což tvoří skutečný zdroj jeho jednání. Avšak člověk se domnívá, že jeho činy vyplývají z racionálního uvažování, jsou opřeny o nějakou teorii. Pareto však říká, že racionální zdůvodnění je pouze zastíracím manévrem. Člověk nechce přiznat své pravé sklony a tak dodatečně vytvoří teorii, která má dodat jakousi logiku nelogickému jednání. Tak vznikají ideologie – slovní zdůvodnění, které mají zamaskovat skutečné lidské pohnutky.

Wilfredo Pareto (1848 - 1923) 1) Analýza lidského jednání: Rezidua - skutečné, iracionální pohnutky lidského jednání. Jsou v každé době stejné, stálé, trvalé, hluboce zakořeněné v člověku Derivace - racionální odůvodnění lidského jednní. Jsou povrchní proměnlivé, mění se podle doby, potřeby.

Wilfredo Pareto (1848 - 1923) 2) Teorie elit: Pareto rozděluje společnost na vůdce (elita) a vedené (masa) Elita – má ve společnosti dominantní postavení. Vládne společnosti, protože má správné psychické vlastnosti: prolhanost, lstivost, sílu a rozhodnost. Nikdy nevládne masa populace, lid, a to ani v demokracii, kde je idea vlády lidu pouhým mýtem. Ve skutečnosti vládne úzká skupina stranických vůdců. Vůči masám elita využívá nátlak a manipulaci

Wilfredo Pareto (1848 - 1923) 2) Teorie elit: Koloběh (cirkulace) elit : Každá elita je po čase vystřídána jinou elitou. Elita padne proto, že je příliš uzavřena do sebe, není schopna přijímat nové myšlenky a podněty. Toho využije kontra-elita, zmobilizuje masu, najde v ní oporu a nahradí stávající elitu. Pareto rozlišoval dvě hlavní třídy vlastností elit: Lišky – vyznačují se prohnaností, lstivostí, manévrováním, úskočností, schopností přesvědčit, neumějí použít násilí. Lvi – používají násilí, i brutálního, prosazují se nátlakem. Jejich slabou stránkou je, že bývají příliš konzervativní, strnulí, neschopní otevřít se společnosti, stávají se směšnými.