Nejvzácnější prvky šumavské malakofauny Libor Dvořák

Historie malakologického výzkumu Šumavy 19. století – Klika a Blažka 20. století 10. léta - Frankenberger od 40. let - Ložek 1921-1923, 1948 a 1965-1966 Brabenec 70. až 90. léta - Pfleger od 90. let – Dvořák, Hlaváč a Horsák

poloha České republiky a tím i Šumavy umožňuje průnik různých zoogeografických prvků

Vřetenatka nadmutá Vestia turgida (Rossmässler, 1836) první nález 1891 (Klika a Blažka) karpatský druh v ČR souvislý výskyt na SV Moravě až po Rychlebské hory Šumava a přilehlé části Bavorska představují nejzápadnější výskyt v v rámci areálu na Šumavě v malé oblasti Boubína a Stožce, v širším okolí se ji nepodařilo potvrdit

Řasnatka tmavá Macrogastra badia (C. Pfeiffer, 1828) první nález 1913 (Frankenberger) souvislé rozšíření ve V a J Alpách izolovanými areálovými ostrovy zasahuje do Bavorska, Rakouska, České republiky a Polska

Řasnatka tmavá Macrogastra badia (C. Pfeiffer, 1828) v Bavorsku má mnohem více lokalit než na české Šumavě důvodem jsou pravděpodobně nevhodné biotopy – klimaxové a podmáčené smrčiny a rašeliniště, které se v této části Šumavy nacházejí obrázek z práce Hlaváče a Horsáka 2002 (Silva Gabreta 8)

Řasnatka tmavá Macrogastra badia (C. Pfeiffer, 1828) obrázek z práce Hlaváče a Horsáka 2002 (Silva Gabreta 8) mimo Šumavu žije v České republice ještě v Orlických horách a na Kralickém Sněžníku

Slimáčnice lesní Eucobresia nivalis (Dumont & Mortillet, 1852) nález 1921 (Brabenec) alpsko-karpatská v ČR navazuje na Karpaty: Moravskoslezské Beskydy, Vysoký Jeseník, Králický Sněžník a Orlické hory mimo souvislý areál v Polabí izolovaný nález u jezera Laka je bližší alpskému areálu

Slimáček světlý Deroceras rodnae Grossu et Lupu, 1965 první nález 1968 (Ložek a Mácha) středoevropský, těžiště rozšíření pravděpodobně posunuto JV směrem na Moravě v J části Bílých Karpat a přilehlých oblastech, okolí Brna izolované výskyty na Šumavě, v Novohradských horách a S Čechách

Chlupatka bezzubá Petasina edentula (Draparnaud, 1805) první nález 1969 (Ložek) souvislý výskyt v Alpách izolovaný výskyt v Bavorském lese v oblasti Falkensteinu odtud proniká jedinou lokalitou na Šumavu (Debrník) nejsevernější výskyt v rámci areálu

Vrkoč nordický Vertigo ronnebyensis (Westerlund, 1871) nálezy z 1996-1998 (Pfleger) glaciální relikt Skandinávie izolované lokality v Polsku a 1 v Německu šumavské nálezy z VVP Boletice nejjižnějšími lokalitami v rámci celého areálu

Plzák nejmenší Arion intermedius Normand, 1852 nález 1999 (Hlaváč a Horsák) souvisle atlantické pobřeží a SZ Evropa až do SZ Německa a Dánska jednotlivé lokality v ČR, Polsku, Švýcarsku, Rakousku a S Itálii

Plzák nejmenší Arion intermedius Normand, 1852 obrázek z práce Hlaváče a Horsáka 2000 (Silva Gabreta 5) kromě Šumavy (údolí Chodské Úhlavy) ještě S a SZ Čechy a Slezsko

Skelnička karpatská Vitrea transsylvanica (Clessin, 1877) první nález 1999 (Dvořák) karpatská, souvislé rozšíření končí na SV Moravě a ve Slezsku izolované lokality v Čechách, Horním Bavorsku a Severním Tyrolsku

Skelnička karpatská Vitrea transsylvanica (Clessin, 1877) obrázek z práce Dvořáka a Horsáka 2001 (Silva Gabreta 6) rozšíření v ČR: SV Morava a Slezsko, Javořina v Bílých Karpatech, Macocha, okolí České Třebové, Ještěd a Věnec v Pošumaví pošumavská lokalita leží blíže německé a rakouské lokalitě než souvislému areálu

není známa lokalita společného výskytu alespoň dvou z těchto tří karpatských druhů Deroceras rodnae žije v areálu V. turgida, možná i s M. tumida