Teoretické zdroje kvalitativního výzkumu

Teoretické zdroje kvalitativního výzkumu německý idealismus – Geistwissenschaft „věda o duchu“, společnost jako kultura, kulturní významy jednání, M.Weber americký pragmatismus – primární neurčitost světa, člověk jako tvůrce řádu, interakční vytváření významu, sociální definice situace, W.James, W.I.Thomas, G.H.Mead fenomenologie sociálního života – samozřejmost reality každodenního života, přirozený postoj, biografická situace, intersubjektivita, A.Schütz etnometodologie – normalita jako interakční výkon a morální závazek, H.Garfinkel, H.Sacks sociální konstruktivismus = 1+2+3, P.Berger, T.Luckmann

Německý idealismus a rozumějící sociologie spor o metodu – K.Menger vs. W.Dilthey, věda o duchu (Geistwissenschaft), společnost jako kultura porozumění jako metoda vědy o kultuře – přístup ke subjektivně prožívaným kulturním významům, druhy vědeckého porozumění sociální jednání a metodologický individualismus, ideální typ objektivita vědy o kultuře

Pragmatismus a symbolický interakcionismus Ch.Pierce, W.James, J.Dewey a G.H.Mead primární neurčitost světa, nutnost neustálého vytváření řádu člověkem status věci je určen jeho symbolizací a v interakci, sociální definice situace překonání duality (poznávajícícho) subjektu a (poznávaného) objektu; „holá fakta“ jako komplikovaná abstrakta

Pragmatismus a symbolický interakcionismus Ch.Pierce, W.James, J.Dewey a G.H.Mead primární neurčitost světa, nutnost neustálého vytváření řádu člověkem status věci je určen jeho symbolizací a v interakci, sociální definice situace překonání duality (poznávajícícho) subjektu a (poznávaného) objektu; „holá fakta“ jako komplikovaná abstrakta

Fenomenologie sociálního života A.Schütz – vycházel z Webera, Husserla i pragmatismu realita každodenního života, přirozený postoj, intersubjektivita (sdílení s jinými subjekty) biografická situace, typizace

Fenomenologie sociálního života A.Schütz – vycházel z Webera, Husserla i pragmatismu realita každodenního života, přirozený postoj, intersubjektivita (sdílení s jinými subjekty) biografická situace, typizace

Etnometodologie normalita jako interakční výkon a morální závazek konverzace jako sociální interakce par excellence H.Garfinkel, H.Sacks

Sociální konstruktivismus vyplývá ze spojení rozumějící sociologie, pragmatismu a fenomenologického přístupu (lidé žijí v kulturním světě, který spolu vytvářejí svým jednáním a tento svět chápou jako přirozený a daný) P.Berger a T.Luckmann: Sociální konstrukce reality různé druhy konstruktivismu – podle „síly“ či radikálnosti