Evoluce genů.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Molekulární základy dědičnosti
Advertisements

Transkripce, translace, exony, introny
Transkripce (první krok genové exprese: Od DNA k RNA)
Definice genu = základní jednotka genetické informace zapsaná v NK Podle šíře definice: 1. všechny sekvence DNA potřebné k syntéze proteinu nebo.
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:
organizace genomu struktura a exprese genu mutace
GENETIKA NUKLEOVÉ KYSELINY DNA, RNA
Transkripce (první krok genové exprese)
Transkripce (první krok genové exprese)
Transkripce a translace
Eduard Kejnovský + Roman Hobza
REGULACE GENOVÉ EXPRESE
Proteosyntéza RNDr. Naďa Kosová.
Molekulární diagnostika neurofibromatózy typu 1 Kratochvílová A., Kadlecová J., Ravčuková B., Kroupová P., Valášková I. a Gaillyová R. Odd. lékařské genetiky,
Mikroevoluce a makroevoluce 2014
Chromozóm, gen eukaryot
METABOLISMUS BÍLKOVIN II Anabolismus
NUKLEOVÉ KYSELINY A JEJICH METABOLISMUS
Struktura lidského genu
RNA diagnostika neurofibromatózy typu 1 Kratochvílová A. , Kadlecová J
Molekulární základy dědičnosti
Mutace.
Evoluční a koevoluční procesy
Molekulární genetika.
 VZNIK GENETICKÉ PROMĚNLIVOSTI = nejdůležitější mikroevoluční
Od DNA k proteinu.
GENETICKÁ INFORMACE je informace, která je primárně obsažena v nukleotidové sekvenci v nukleotidových sekvencích jsou obsaženy následující informace: o.
Fyziologie reprodukce a základy dědičnosti FSS 2009 zimní semestr D. Brančíková.
EXPRESE GENETICKÉ INFORMACE Transkripce
Nukleové kyseliny Přírodní látky
VZNIK ŽIVOTA NA ZEMI Definice života:
Nukleové kyseliny Opakování
Genový tok a evoluční tahy
Transkripce a translace
Struktura a organizace genomů
2014 Výukový materiál GE Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Eduard Kejnovský + Roman Hobza STRUKTURA A EVOLUCE GENOMŮ
NUKLEOVÉ KYSELINY (NK)
BUNĚČNÁ PAMĚŤ paměť - schopnost systému zaznamenat,uchovávat a ev. předávat   informaci buněčná paměť - schopnost buňky uchovávat informaci pro svou reprodukci,
MUTACE náhodné nevratné změny genetické informace návrat do původního stavu je možný jen další (zpětnou) mutací jediný zdroj nových alel ostatní zdroje.
Základy molekulární genetiky. Bílkoviny Makromolekuly složené z aminokyselin jedna molekula bílkoviny tvořena obvykle stovkami aminokyselin v živých organismech.
Ch_060_Nukleové kyseliny Ch_060_Přírodní látky_Nukleové kyseliny Autor: Ing. Mariana Mrázková Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková.
EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Nukleové kyseliny II. - RNA, proteosyntéza Číslo vzdělávacího materiálu: ICT10/16 Šablona: III/2.
1. 1.Molekulární podstata dědičnosti. Čtyři hlavní skupiny organických molekul v buňkách.
Exonové, intronové, promotorové mutace
Název školy: Gymnázium, Chomutov, Mostecká 3000, příspěvková organizace Autor: Datum tvorby: Mgr. Daniela Čapounová Název: VY_32_INOVACE_06C_19_Proteosyntéza.
Herpetické viry-úvod RNDr K.Roubalová CSc..
Transkripce RNA processing Translace
TRANSKRIPCE DNA.
GENETIKA dědičnost x proměnlivost.
Metabolické děje II. – proteosyntéza
Struktura lidského genu
Genetické markery ve šlechtění rostlin
Molekulární genetika Tok genetické informace:
Molekulární biotechnologie
Organizace lidského genomu, mutace a instabilita lidské DNA
Fylogenetická evoluční analýza
Stavební plány: DNA a její replikace
Ivana Eštočinová, Pavla Fabulová, Markéta Formánková
Od DNA k proteinu - v DNA informace – geny – zápis ve formě 4 písmen = nukleotidů = deoxyribóza, fosfátový zbytek, báze (A, T, C, G) - DNA = dvoušroubovice,
GENETICKÝ KÓD, GENY, GENOM
Struktura genomu a jeho interakce s prostředím
Molekulární základ dědičnosti
1. Regulace genové exprese:
Mutace.
NUKLEOVÉ KYSELINY Dusíkaté báze Cukry Fosfát guanin adenin tymin
NUKLEOVÉ KYSELINY Dusíkaté báze Cukry Fosfát guanin adenin tymin
MiRNA
Molekulární biologie (c) Mgr. Martin Šmíd.
Transkript prezentace:

Evoluce genů

Obsah materielní substrát genů vnitřní periodicita genů původ exonů a intronů

Obsah materielní substrát genů vnitřní periodicita genů původ exonů a intronů

Každý gen vzniká z genu genealogické vztahy mezi geny genové rodiny a nadrodiny – eukaryota asi 750 rodin (650-10000), každá v průměru 50 členů, 90 % velmi vzácných motivy a moduly

Mechanismy vzniku nových genů postupná transformace a změna (nebo obohacení) funkce genové fúze otevírání nových čtecích rámců mezidruhový přenos (transformace, hybridizace, syngenese) Přenos organelové DNA (promiskuitní DNA) genová duplikace (vymizení 3-7 mil. let, změna funkce) vznik z nadbytečné kopie u diploidů

Vznik novéhu genu u diploida mutace genová duplikace crossing over

Mechanismy vzniku nových genů postupná transformace a změna (nebo obohacení) funkce genové fůze otevírání nových čtecích rámců mezidruhový přenos (transformace, hybridizace, syngenese) Přenos organelové DNA (promiskuitní DNA) genová duplikace vznik z nadbytečné kopie u diploidů genomová duplikace

Obsah materielní substrát genů vnitřní periodicita genů původ exonů a intronů

TACACGATACAAAAAACATGAAGATCACTGTTCTCTTTACAGTTACTGAGCACACAGGACCTCACCATGGGATGGAGCTGTATCATGCTCTTCTTGGCAGCAACAGCTACAGGTAAGGGGCTCACAGTAGCAGGCTTGAGGTCTGGACATATACATGGGTGACAATGACAATGACATCCACTTTGCCTTTCTCTCCACAGGTGTCCACTCCCAGGTCCAACTGCAGCAGCCTGGGGCTGAGCTTGTGAAGCCTGGGGCTTCAGTGAAGCTGTCCTGCAAGGCTTCTGGCTACACCTTCACCAGCTACTGGATGCACTGGGTGAAGCAGAGGCCTGGGCGAGGCCTTGAGTGGATTGGAAGGATTGATCCTAATAGTGGTGGTACTAAGTACAATGAGAAGTTCAAGAGCAAGGCCACACTGACTGTAGACAAACCCTCCAGCACAGCCTACATGCAGCTCAGCAGCCTGACATCTGAGGACTCTGCGGTCTATTATTGTGCAAGACACAGTGTTGCAACCACATCCTGAGAGTGTCAGAAAACCTGGA

Původ periodicity mechanismus protoreplikace podporuje vznik pravidelné terciální struktury adaptivní vlastnost genů související s vlastnostmi genetického kódu vedlejší produkt genetického tahu

Mechanismus protoreplikace

Adaptivní vlastnost genů související s vlastnostmi genetického kódu Větší odolnost proti posunové mutaci Delší otevřené čtecí rámce u protogenů Obrana proti náhodnému zahajování transkribce

Větší odolnost proti posunové mutaci AATGCCAT A AAT GCC ATA ATG CCA TAA TGC CAT AAT GCC ATA...   AAA TGC CAT AAT GCC ATA ATG CCA TAA TGC CAT...

Adaptivní vlastnost genů související s vlastnostmi genetického kódu Větší odolnost proti posunové mutaci Delší otevřené čtecí rámce u protogenů Obrana proti náhodnému zahajování transkribce

Delší otevřené čtecí rámce u protogenů náhodné 300 nukleotidů dlouhé nukleotidové řetězce, potom jen 0,82 % z nich nebude obsahovat žádný terminační kodón a bude tak kódovat souvislý protein délky 100 aminokyselin (30x 10NK – 60%) vznik nového proteinu posunem čtecího rámce více čtecích rámců ve stejném úseku DNA Snadnější vznik uspořádané terciální struktury

Adaptivní vlastnost genů související s vlastnostmi genetického kódu Větší odolnost proti posunové mutaci Delší otevřené čtecí rámce u protogenů Obrana proti náhodnému zahajování transkripce

Obrana proti náhodnému zahajování transkripce V lidském genomu o délce 3000 Mb je přibližně 30-40 tisíc genů. To znamená, že zde jsou jednotlivé geny od sebe v průměru odděleny nekódujícími úseky DNA o délce řádově 100 tisíc nukleotidů. častý motiv nekodujících úseků: AGCTG AGCTG AGCTG GGGTG. Cílové místo pro RNA polymerázu II: TATAAATA

Původ periodicity mechanismus protoreplikace adaptivní vlastnost genů související s vlastnostmi genetického kódu vedlejší produkt genetického tahu (přesah do oblasti intronů)

TACACGATACAAAAAACATGAAGATCACTGTTCTCTTTACAGTTACTGAGCACACAGGACCTCACCATGGGATGGAGCTGTATCATGCTCTTCTTGGCAGCAACAGCTACAGGTAAGGGGCTCACAGTAGCAGGCTTGAGGTCTGGACATATACATGGGTGACAATGACAATGACATCCACTTTGCCTTTCTCTCCACAGGTGTCCACTCCCAGGTCCAACTGCAGCAGCCTGGGGCTGAGCTTGTGAAGCCTGGGGCTTCAGTGAAGCTGTCCTGCAAGGCTTCTGGCTACACCTTCACCAGCTACTGGATGCACTGGGTGAAGCAGAGGCCTGGGCGAGGCCTTGAGTGGATTGGAAGGATTGATCCTAATAGTGGTGGTACTAAGTACAATGAGAAGTTCAAGAGCAAGGCCACACTGACTGTAGACAAACCCTCCAGCACAGCCTACATGCAGCTCAGCAGCCTGACATCTGAGGACTCTGCGGTCTATTATTGTGCAAGACACAGTGTTGCAACCACATCCTGAGAGTGTCAGAAAACCTGGA Jeden z možných důsledků existence periodicity – nerovnoměrnost v používání synonymních kodonů

Obsah materielní substrát genů vnitřní periodicita genů původ exonů a intronů

celková délka intronů (kbp) 100 10 celková délka intronů (kbp) 1,0 0,1 0,3 3 30 celková délka exonů (kbp)

obratlovci Caenorhabditis Drosophila Neurospora Saccharomyces Coprinus mikrosporidie Distiostelium Physarum Acanthamoeba zelené rostliny Chlamydomonas ruduchy Paramecium Tetrahymena Plasmodium Toxoplasma Phytopthora Naegleria Entamoeba Leishmania Trypanosoma trichomonády diplomonády Archaebacteria Eubacteria 1 intron/kb proteinového genu

Původ intronů Hypotéza časných intronů Hypotéza pozdních intronů funkční význam intronů introny jakožto tolerovaní paraziti

Původ intronů Hypotéza časných intronů vystřihování úseků se stop kodony geny jakožto lego koincidence exonů s moduly, předpovězené introny (leghemoglobin, Culex) fáze intronů (faze 0 introny korelují s moduly) staré a mladé introny (lepší korelace u starých)

Zastoupení jednotlivých typů intronů pozice vůči kodónům

Původ intronů II Hypotéza pozdních intronů fylogenetický předek často neměl (přibývání intronů ve fylogenezi), ale neplatí pro metazoa parsimonie – opakovaný vznik chabá koincidence s moduly, třídění z hlediska funkčnosti (přesun části modulu nefunkční)

Funkční význam intronů Evoluční potenciál druhu (vznik nových genů) Přepis více typů mRNA z jednoho genu Regulace exprese (posuny na nukleosomu)

Posun pozice regulačních elementů na nukleosomu b)

Funkční význam intronů Evoluční potenciál druhu (vznik nových genů) Přepis více typů mRNA z jednoho genu Regulace exprese (posuny na nukleosomu) Obrana proti nelegitimní rekombinaci

Obrana proti nelegitimní rekombinaci paralogy s vysokým stupněm homologie výrazná homologie - dochází k rekombinaci nefunkční produkty nehomologické rekombinace b) paralogy s vysokým stupněm homologie v oblasti exonů slabá homologie - rekombinace neprobíhá funkční nerekombinované geny

Funkční význam intronů Evoluční potenciál druhu (vznik nových genů) Přepis více typů mRNA z jednoho genu Regulace exprese (posuny na nukleosomu) Obrana proti nelegitimní rekombinaci Detekce či odstraňování chyb Žádná funkce – parazitická DNA

Shrnutí Každý gen vzniká z genu Geny lze uspořádat do genových rodin Protein je vytvářen z modulů, ty z motivů Geny často vykazují vnitřní periodicitu Existence této periodicity má řadu důsledků Moderní geny eukaryot jsou vytvářeny introny a exony Není jasné, kdy a proč vznikl splicing, většina autorů však předpokládá, že původní geny introny neobsahovaly