Úvod do fyziologie, experiment Fyziologie buňky

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Úvod do histologie a embryologie Maňáková Histologie je věda zabývající stavbou a složením buněk a tkání: a) CYTOLOGIE (stavba buněk)‏ b) HISTOLOGIE.
Advertisements

Vnitrobuněčné oddíly Třídění a transport proteinů.
Prokaryotická a eukaryotická
MEZIBUNĚČNÁ KOMUNIKACE
1.E Biologie.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
RISKUJ ! Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým.
Buněčné dělení.
STRUKTURA BUŇKY.
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
Složení živých soustav
Buňka Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Různé typy buněk
EUKARYOTA.
Obecná endokrinologie
biomembrány a membránový transport
EUKARYOTICKÁ BUŇKA Velikost – v mikrometrech (10–100, i větší)
Biologie E
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Buněčné organely.
Základy přírodních věd
Biofyzika buňky, biomembrány
Eukaryota – buněčná stavba
Fyziologie buňky.
Eukaryotická buňka.
Srovnání prokaryotických a eukaryotických buněk
Práce vyjadřuje osobní názory autorů. Práce vznikla v rámci výuky. Práce v žádném případě nevyjadřuje stanoviska Českého vysokého učení technického v Praze.
AV ČR, Mendelovo muzeum a Vereinigung zur Förderung der Genomforschung pořádají další ročník Mendel Lectures které se konají v Agustiniánském.
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
EUKARYOTA.
Buňka - test Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Různé typy buněk
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
VY_32_INOVACE_03-01 Živočišná buňka
Ústav histologie a embryologie LF UP Olomouc
Membrány a membránový transport
Úvod do zoologie. charakteristické znaky a vlastnosti buňka velikost tvar stavba: fagocytóza eukaryotní 10 – 100 μm, nejčastěji 10 – 20 μm různý – podle.
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
aneb způsob, jakým je hormon z buňky uvolňován do krevního řečiště … V závislosti na chemické struktuře hormonů existují dva základní způsoby jejich sekrece.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
BUNĚČNÉ SOUSTAVY EUKARYOTNÍHO TYPU
BUNĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ
Základní struktura živých organismů
Semiautonomní organely a cytoskelet
Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky
Základy molekulární genetiky. Bílkoviny Makromolekuly složené z aminokyselin jedna molekula bílkoviny tvořena obvykle stovkami aminokyselin v živých organismech.
2.Fyziologie buňky a obecné fyziologické principy KPK/FYO Filip Neuls & Michal Botek.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Anatomie : struktura Fyziologie : funkce. Přehled Anatomie – věda zabývající se strukturou částí těla a jejich vztahem mezi sebou –Makroskopická –Mikroskopická.
EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS Tématický celek: GENETIKA Téma: BUŇKA
Porovnání eukaryotické a prokaryotické buňky
FYZIOLOGIE ČLOVĚKA Tělesná výchova a sport - kombinované studium -
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Mgr. Natálie Čeplová Fyziologie rostlin.
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Živočišná Buňka.
Buněčná fyziologie Buněčné membrány: 1.1 Vlastnosti membrán
VY_52_INOVACE_24_Buňka rostlinná a živočišná
Sacharidy Lipidy Bílkoviny Nukleové kyseliny Buňka
Od DNA k proteinu - v DNA informace – geny – zápis ve formě 4 písmen = nukleotidů = deoxyribóza, fosfátový zbytek, báze (A, T, C, G) - DNA = dvoušroubovice,
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
A B C c d b a e g h i f 1.1 Různé typy buněk
4. Buňky.
Prokaryotická buňka.
Stavba buňky Mitochondrie Plazmatická membrána Ribozomy
Biologie.
Transkript prezentace:

Úvod do fyziologie, experiment Fyziologie buňky MUDr. Marián Liberko

Fyziologie Historie Metody Studium funkce orgánů, orgánových soustav a organizmu jako celku Normální x patologická Úzký vztah k anatomii a biochemii Historie J.E.Purkyně (1787-1869) C. Bernard (1813-1878) K. Landsteiner (1868-1943) J. Janský (1873-1921) A. Carrel (1873-1944) J. Watson + F. Crick Metody Pozorování v přirozeném prostředí Pozorování v nepřirozeném prostředí (behavioristický princip), experiment Srovnávací fyziologie

Experiment Koncept 3R (Russel 1959) In vitro In vivo Reduction Krátkodobé x dlouhodobé studie Koncept 3R (Russel 1959) Reduction Replacement Refinement Responsibility

Vývoj buňky prokaryotická buňka Před 3,5 mld let Pouzdro +/-, buněčná stěna, plazmatická membrána, kruhová DNA volně uložena v cytoplazmě = „prokaryotický chromosom“ - nukleoid „extrachromosomální“ DNA - plasmidy Žádné membránou ohraničené organely Ribosomy – 70S Rozmnožování dělením Dnes: bakterie G+/G-, sinice

eukaryotická buňka Před 1,5 mld let Zvětšování buňky Formování membránou ohraničených organel Vchlipováním plazmatické membrány Endosymbiotická teorie DNA uložena v jádru Vývoj cytoskeletu

Eukaryotická buňka Plazmatická membrána Buněčné organely Cytoskelet Jádro, ER, GA, mitochondrie, lyzosomy, peroxisomy, ribosomy, inkluze Cytoskelet Mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediární filamenta

Plazmatická membrána Odd. buňku od zevního prostředí Struktura Dvouvrstva fosfolipidů, cholesterol Polární x nepolární část Proteiny Integrální x periferní

Buněčné jádro Syntéza RNA Uložena genetická informace ve formě DNA Regulace, diferenciace, maturace a funkce buňky Syntéza RNA mRNA tRNA rRNA Části Jaderná obálka Vnitřní x zevní membrána (laminy), perinukleární cisterna, póry Chromatin komplex DNA a protein, složka chromosomů Euchromatin x heterochromatin Jadérko Membránou neohraničená struktura, syntéza rRNA, asociace s proteiny za vzniku nezralých ribosomů Nukleoární organizátor, pars fibrosa, pars granulosa

Ribosomy Ribosomy/polyribosomy Komplex rRNA a ribosomálnich proteinů Volné x vázané Proteosyntéza

Endoplasmatické retikulum Systém kanálků a cisteren V těsném kontaktu s buněčným jádrem Granulární x agranulární Syntéza proteinů a posttranslační úpravy x syntéza lipidů a biotransformace xenobiotik

Golgiho aparát Lamely, cisterny V úzkem vztahu k ER Modifikace, třídění, distribuce – enzymy lyzosomů, peroxisomů, sekreční granula Cis x trans část

Lyzosomy a peroxisomy Lyzosomy Peroxisomy Buněčné trávení: heterofagie/autofagie Množství v buňce v závislosti na její funkci Hydrolytické enzymy, H+ ATP-áza Primární x sekundární Peroxisomy Kataláza, peroxidáza Oxidace látek buňce nebezpečných (H2O2)

Mitochondrie Endosymbiotická teorie, semiautonomní organely Struktury Zevní x vnitřní membrána, intermembranózní prostor, mitochondriální matrix: enzymy dýchacího řetězce, DNA – matroklinní dědičnost, ribosomy Energetická továrna buňky Krebsův cyklus, β-oxidace mastných kyselin, dýchací řetězec – oxidativní fosforylace a tvorba ATP

Dýchací řetězec Tvorba ATP Chemiosmotická teorie ATP jako zdroj energie pro práci Mechanickou Chemickou Transportní

Cytoskelet -miktotubuly, mikrofilamenta, intermediární filamenta Mikrotubuly Podjednotky: α a β heterodimery Mikrotubuly jako součást: centriolů, bičíků +/- konec, polymerace/depolymerace

Úloha mikrotubulů v buňce Transport látek v buňce – např. axoplazmatický transport (kinesin, dynein) Součást dělícího vřeténka Pohyb buňky – flagellum Mikrofilamenta Podjednoty: monomer G-aktin Polymerací: aktinové filamentum – provazce, 2D, 3D sítě Význam Tvar , pohyb buňky, endocytóza, exocytóza

Intermediární filamenta Skutečný cytoskelet Mechanicky stabilizují buňky Typy: cytokeratin, desmin, vimentin, lamin

Typy spojení mezi buňkami Adhezivní Zonulae adherentes, desmozonmy, hemidesmozomy Utěsňující Zonulae occludentes Komunikační Nexy (gap junctions)

Transport látek přes membránany Paracelulární V závislosti na typu přítomných mezibuněčných kontaktů Tenké střevo, proximální tubulus ledvin Transcelulární Prostá difuze, facilitovaná difuze, primární a sekundární aktivní transport, endocytóza, exocytóza, iontové kanály

Primárně aktivní transport Prostá difuze Hydrofóbní látky, neutrální molekuly O2, CO2 Facilitovaná difuze I hydrofilní látky Přenašeč (GLUT), saturovatelnost, specificita, kompetitivní inhibice Primárně aktivní transport Spotřeba ATP Na+/K+ATP-áza, Ca2+ATP-áza, Na+/H+ATP-áza

Sekundárně aktivní transport Kotransport Symport – SGLT 1 Antiport – Na+/H+

Endocytóza a exocytóza Transport makromolekul do/z buňky Endocytóza Pinocytóza x fagocytóza př. LDL cholesterol Exocytóza Př. Hormony pankreatu, neurohypofýzy, neurotransmitery!!!

Iontové kanály Stále otevřené Gap junctions Napěťově řízené Na+, K+ kanály membrány neuronů při vzniku AP Chemicky řízené a) receptor je přímo součástí iontového kanálu Př. AchR postsynaptické membrány b) receptor není součástí iontového kanálu Př. G-proteiny Gs, Gq, Gi – tvorba „second messengers“ → kaskáda dějů fosforylace/defosforylace a aktivace iont. kanálu Napěťově a chemicky řízené Mechanicky řízené

Buněčný cyklus

profáze interfáze prometafáze Mitoza 2n 2n metafáze telofáze anafáze

Regulace buněčného cyklu Cykliny Cyklicky syntetizovány v průbehu buněčného cyklu Cyklin dependentni proteinkinazy (Cdk) Trvale přítomny v buňkách Aktivace vazbou s cykliny → fosforylace řady proteinů účastnících se řízení buněčného cyklu – přechod G1/S, G2/M p21 Inhibitor komplexu cyklin/Cdk Aktivován p53 Poškození DNA →p53→p21→cyklin/Cdk→zástava cyklu (replikace) Reparace Ano? – pokračování cyklu Ne? – apoptóza x nádor!!!

Buněčná smrt Nekróza Nefyziologická smrt buňky vlivem fyz., chem., biolog. faktorů Apoptóza Fyziologická smrt buňky Význam Eliminace buněk s poškozenou DNA V průběhu ontogeneze Činnost imunitného systému

Nekróza x apoptóza Spotřeba ATP DNA Chromatin Velikost buňky Plazmatická membrána Zánětlivá reakce