ČLENSTVÍ V EU Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Zakládající státy 1951 – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Pařížská smlouva „evropská Šestka“ Německo Francie Itálie Belgie Nizozemsko Lucembursko 1957 – EHS + Euratom +

První rozšíření Evropských společenství 1973 „evropská Devítka“ Spojené království Velké Británie a Sever. Irska Irsko Dánsko (Grónsko se v roce 1979 osamostatnilo a v r. 1985 vystoupilo)

Druhé rozšíření ES (jižní) 1981 Řecko

Třetí rozšíření ES (jižní) 1986 Portugalsko Španělsko 1993 Kodaňská kritéria 3 požadavky na členství v EU

Čtvrté rozšíření Evropské unie (severní) 1995 Finsko Rakousko Švédsko

Páté rozšíření EU (východní) 2004 10 zemí – 25 členských států: Česká republika Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko Slovinsko

Šesté rozšíření EU (druhé východní) 2007 Bulharsko Rumunsko

Členské státy EU Rozšiřování EU – animovaná mapa

EU v současnosti 27 členských států rozloha 4 325 675 km² přibližně 496 milionů obyvatel = asi 7,5 % světové populace (třetí největší populace na světě – po Číně a Indii)

Motto: Jednotná v rozmanitosti Symboly EU Motto: Jednotná v rozmanitosti Hymna: Óda na radost znamená, že Evropané se sjednotili ve společném úsilí o mír a blahobyt a že množství různých kultur, tradic a jazyků je pro Evropu výhodou vyjadřuje myšlenku sbratření národů – poslech Evropská vlajka vlajka je symbolem evropské jednoty a identity kruh zlatých hvězd představuje solidaritu a soulad mezi evropskými národy modrá barva je ztělesněním naděje počet hvězd nemá žádnou souvislost s počtem členských států – číslo 12 je v mnoha evropských kulturách znakem úplnosti a dokonalosti

Den Evropy: 9. května Euro dne 9. května 1950 představil Robert Schuman svůj návrh na vytvoření organizované Evropy – Schumanova deklarace se stala základem evropské integrace Euro eurobankovky mají jednotnou podobu, euromince mají rub a líc symbolizující evropskou jednotu i národní suverenitu každého státu na líci jsou zobrazeny členské státy EU, rubová strana je „národní“, přesto však platí mince s kteroukoli „národní“ rubovou stranou v každé členské zemi

„Jednotná v rozmanitosti“ – v úředních jazycích Úřední jazyky (23): angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština, švédština „Jednotná v rozmanitosti“ – v úředních jazycích Ukázky jazyků a poslech

Státy, které chtějí vstoupit do EU: žadatelská země – před vstupem do EU kandidátská země – po souhlasu EU se vstupem nového státu nyní teprve začínají přístupová jednání o konkrétních podmínkách vstupu (trvají i několik let) Kandidátské země: Chorvatsko, Turecko (2005 –zahájily vstupní rozhovory), Makedonie (2006) Potenciální kandidátské země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Kosovo, Island +

Možné rozšíření EU:       tmavě modrá = členové       světle modrá = kandidátské země       tyrkysová = země s uzavřenou Stabilizační a asociační dohodou (1. krok k členství v EU = země se zavazují provést reformy v politice, ekonomice) zelená = další možní členové

Státy, které zatím nejsou v EU: Švýcarsko Norsko požádalo o vstup do EU již dvakrát, v obou případech ale občané hlasovali v referendu proti vstupu do EU (v letech 1972 a 1994) jako všechny severské státy se Norové obávají ztráty své suverenity, hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát a navíc s velkými ložisky ropy a zemního plynu, tím také odpadá ekonomický motiv vstupu do EU +

Švýcarsko v roce 1992 podala švýcarská spolková vláda přihlášku do Evropské unie, ale bez podpory parlamentu a voličů obdobně jako v Norsku občané odmítli v referendu již samotná přístupová jednání panovaly obavy ze ztráty tradiční švýcarské neutrality, omezení suverenity a politických práv, dále také z masivního zvýšení daní na úroveň EU Švýcarsko zvolilo cestu bilaterálních smluv s Unií. Tak např. v rámci Bilaterálních smluv II. přistoupilo od roku 2006 k dohodě o schengenském prostoru. +

Proces přistupování ČR do EU 1988 navázání diplomatických styků mezi ES a ČSSR 1991 Evropská dohoda mezi ES a ČSFR cíl = zavedení zóny volného obchodu s průmyslovým zbožím (do 10 let) kvůli rozpadu Československa dohoda nebyla ratifikována +

1993 4. 10. – podepsána nová Evropská dohoda mezi EU a samostatnou ČR (v platnost vstoupila v r. 1995) Kodaňská kritéria (požadavky na členství v EU – např. demokratický stát, dodržování lidských práv a svobod, tržní ekonomika) ČR – v té době měla problémy v soudnictví, legislativě; korupce 1996 ČR podává žádost o členství v EU = žadatelská země 1997 na zasedání Evropské rady rozhodnuto o zahájení přístupových vyjednávání s ČR a dalšími zeměmi +

1998 oficiální zahájení přístupových jednání se státy střední a východní Evropy a Kypru = kandidátské země jednání o podmínkách členství 2002 ukončení vyjednávání o podmínkách členství v EU 10 kandidátských států ukončilo v Kodani předvstupní rozhovory s EU 2003 Smlouva o přistoupení k EU 10 přistupujících států a 15 stávajících států EU ji podepsalo v Aténách následně proběhla ratifikace smlouvy u nás – formou referenda (červen 2003; „Přistoupíme k EU, nebo ne?“ – 77 % ano, 23 % ne; volební účast byla 55 %) +

1. 5. 2004 vstup ČR do Evropské unie během přístupových jednání se dojednávají určité podmínky: co se musí udělat do určitého období = přechodné období (např. dořešit do určitého roku po vstupu volný pohyb osob, čistírny odpadních vod, atd.) mohou se vyjednat i trvalé výjimky (např. co se nemusí udělat, co si může stát ponechat – třeba svou recepturu na výrobu něčeho národního – EU se do toho nebude vměšovat) +

Přechodná období vyjednaná v přístupové smlouvě ČR k Evropské unii: omezení volného pohybu pracovních sil (maximálně do roku 2011, toto omezení se netýká některých zemí, například Spojeného království nebo Irska) postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a 35 % v r. 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci - občany EU (7 let) a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU (5 let) +

přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31. 12. 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu daně DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí (týkající se obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod.) +

Výhody a nevýhody našeho vstupu do EU bezpečnost volný pracovní trh fondy EU + zahr. investice infrastruktura (lepší dopravní síť) turismus a cestování ekonomická pomoc rozmanitost trhu zapojení do západ. struktur NEVÝHODY ohrožení terorismem nezaměstnanost povinnost přispívat do EU (zeměděl. dávky, daně – DPH, pokuty) nárůst kamionové dopravy velká byrokracie částečná ztráta suverenity omezení zeměděl. výroby

ochrana životního prostředí lepší soudnictví růst ekonomiky ochrana spotřebitele společná měna uznatelnost vzdělání lepší hygienické normy (WC, kuchyně – školy, restaurace) normování vyšší konkurence zvýšená kriminalita přizpůsobování legislativy příliv emigrantů

Opakování Od r. 1951 se EU rozrostla z 6 na 27 členských států Znáš dobře zeměpis EU a průběh rozšiřování? Zkus doplnit chybějící údaje v tabulce: stát – hlavní město – rok vstupu

Belgie 1957 Sofie 2007 Česká republika Dánsko 1973 Talin 2004 Finsko Francie Dublin Řím

Nikósie Vilnius Lotyšsko Lucembursko 1957 Maďarsko 2004 Valletta Berlín Nizozemí Polsko

Lisabon 1986 Vídeň Bukurešť 1981 Slovensko 2004 Lublaň Španělsko Stockholm 1995 Velká Británie

Podívejte se na správné řešení:

Belgie Brusel 1951 Bulharsko Sofie 2007 Česká republika Praha 2004 Dánsko Kodaň 1973 Estonsko Talin Finsko Helsinky 1995 Francie Paříž Irsko Dublin Itálie Řím

Kypr Nikósie 2004 Litva Vilnius Lotyšsko Riga Lucembursko Lucemburk 1951 Maďarsko Budapešť Malta Valletta Německo Berlín Nizozemí Amsterodam Polsko Varšava

Portugalsko Lisabon 1986 Rakousko Vídeň 1995 Rumunsko Bukurešť 2007 Řecko Atény 1981 Slovensko Bratislava 2004 Slovinsko Lublaň Španělsko Madrid Švédsko Stockholm Velká Británie Londýn 1973

ČLENSTVÍ V EU Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: König, P., Lacina, L., Přenosil, J.: Učebnice evropské integrace, Barrister & Principal Brno 2006 Wikipedie.cz http://europa.eu/index_cs.htm