Nearktická zoogeografická oblast Rozloha: cca 15 % souše Geografie: kontinent Severní Amerika (spolu s ostrovy nad sev. pobřežím Kanady, Grónsko) až po střední část Mexika. Holarktická oblast je Nearktida + Palearktida Klima, vegetace: obdoba palearktického klimatu i vegetace, díky obdobné zem. poloze a rozloze kontinentu. V části - listnaté lesy, vnitrozemí- prérie,tajga, Z části - jehličnaté lesy, chladné klima: tajga,. tundra, arktida, JZ části - pouště

Nearktická zoogeografická oblast FAUNA. Charakteristika: SAVCI: počet čeledí nízký (27), endemické čeledi 2: sudokopytníci: Antilocapridae - vidlorohovití (1druh), hlodavci: Aplodontidae bobruškovití (1dr.) a subendemická č. Geomyidae- pytlonošovití - zasahují do Střed. Ameriky Druhové bohatství stoupá od severu Aljašky (25 dr.) na jih Kalifornie (114 dr.) Aplodontia rufa bobruška Antilocapra americana vidloroh americký Geomys bursarius pytlonoš nížinný

Nearktická zoogeografická oblast krtek hvězdonosý (Condylura cristata). tadarida guánová Tadarida brasiliensis

ZAJÍCI (Lagomorfa) Sylvilagus obscurus pišťucha pika Ochotona princeps Králík pouštní Sylvilagus adubonii

HLODAVCI (Rodentia) Svišť lesní - Marmota monax

HLODAVCI (Rodentia) Psoun prériový Cynomys ludovicianus Čipmank Tamias dorsalis Burunduk - Eutamias sibiricus příbuzný druh z palearktidy

HLODAVCI (Rodentia) poletuška severní Glaucomys sabrinus poletuška Asapan (Glaucomys volans)

HLODAVCI (Rodentia) Peromyscus eremicus Pytlouš Dipodomys merriami Peromyscus leucopus

HLODAVCI (Rodentia) ondatra pižmová Ondatra zibethica Bobr kanadský Castor canadensis

HLODAVCI (Rodentia) Urson americký - Erethizon dorsatum

ŠELMY Carnivora Canis latrans kojot prérijní Lynx rufus rys červený

ŠELMY - Carnivora Medvěd baribal (Ursus americanus), Puma americká (Puma concolor) Medvěd hnědý gryzzly -Ursus arctos horribilis

ŠELMY Jezevec americký – Taxidea taxus Skunk pruhovaný Mephitis mephitis norek americký Neovison vison

Sudokopytníci Artiodactyla sob Rangifer tarandus jelenec ušatý Odocoileus hemionus jelen wapiti Cervus elaphus canadensisi los aljašský Alces alces gigas

Sudokopytníci Artiodactyla kamzík bělák ovce tlustorohá

Nearktická zoogeografická oblast PTÁCI: žádná čeleď není endemická, jen 1 subendemickou čeledí jsou Meleagridae - krocanovití, neboť Meleagris ocellata krocan paví je neotropický druh, zatímco M.gallopavo krocan divoký je nearktický druh. Meleagris gallopavo silvestris krocan divoký Meleagris ocellata krocan paví

Nearktická zoogeografická oblast Limnické biotopy: 5 endemických čeledí např.č.- Centrarchidae - okounkovití, dále 4 č. holarktické: Esocidae - štikovití, Umbridae - blatňákovití, Dallidae - daliovití. Archaická fauna sladkovodních vod se zachovala díky příznivému, poledníkovému směru toku Missisipi (možnost migrací při zalednění kontinentu) Umbra krameri blatňák tmavý Lepomis megalotis Lepomis humilus slunečnice Dallia pectoralis Dalie aljašská

Nearktická zoogeografická oblast OBOJŽIVELNÍCI: 3 endemické čeledi: Dicamptodontidae- mlokanovití, (4 dr.), Amphiumidae- úhoříkovití, Rhyacotritonidae- mlokánkovití, a 3 subendemické č.: Ambystomatidae - axolotlovití (30 dr.), Proteidae- macarátovití, např. Necturus maculosus žábronoš skvrnitý a Plethodontidae - mločíkovití. Dicamptodon ensatus mlokan velký Amphiuma means úhořík dvouprstý Necturus maculosus žábronoš skvrnitý

Nearktická zoogeografická oblast Tato oblast měla pro vývoj fauny zcela zásadní význam: SAVCI: Vačnatci se zde vyvíjeli od křídy až do miocénu, teprve později kolonizovali další oblasti. V terciéru zde probíhal vývoj více taxonů velkých savců: nosorožců, tapírů a koní (včetně r. Equus, který se rozšířil po všech kontinentech mimo izolovanou Austrálii), ti všichni zde později vyhynuli, podobně jako chobotnatci, kteří osídlili také jižní Ameriku a zpětně opět Euroasii. Z této doby se dochoval pouze 1 druh z č. vidlorohovití, totiž Antilocapra americana

Nearktická zoogeografická oblast Teprve při posledním propojení Nearktidy s Asií v období wúrmského glaciálu v oblasti Beringovy úžiny na severoamerický kontinent proniká vlk, rosomák, los, sob a další druhy obratlovců, kteří se zde bobře aklimatizovali a následně se zřejmě ani nemohli při oteplení navrátit do Asie, neboť přechod se nejspíše zaplavil. Klimatické podmínky ale nadále zůstaly příznivé. Gulo gulo- rosomák Vlk arktický - Canis lupus arctos

Nearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: SAVCI: Podíl společných čeledí s jihoamerickou oblastí dosahuje 41 %, také s palearktidou je obdobný (35 %). Holarktické rozšíření má zde č. Castoridae-bobrovití a Zapodidae- myšivkovití. Extrémnímu subarktickému a arktickému klimatu se přizpůsobilo 10 druhů myšivkovitých v Grónsku, 11 druhů na Tajmyru v palearktidě (přitom 8 druhů je společných oběma oblastem). PTÁCI: Holarktické rozšíření má č. Alcidae-alkovití a Gaviidae- potáplicovití Casto fiber Alca torda - alka malá Zapus hudsonius myšivka labradorská Gavia immer potáplice lední

Nearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: Jihoamerická oblast OBOJŽIVELNÍCI: Plethodontidae - mločíkovití (280 druhů!) jsou čeledí s největším areálem rozšíření ocasatých (+ Neotropis, jižní Evropa) Eurycea lucifuga mločík zářivý Plethodon jordani mločík Jordanův Gyrinophilus palleucus mločík podzemní

Nearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OBLASTEM: Jihoamerická oblast PTÁCI: nearktické dr. téměř nepřekračují svými areály hnízdního výskytu hranice holarktické oblasti, nicméně č. Cathartidae -kondorovití má takový areál, podobně čeleď s centrem rozšíření v jihoamerické oblasti:Trochilidae – kolibříkovití, kde z 321 druhů 15 druhů proniklo do Nearktidy –zejména do Kalifornie, Floridy, ale také až na Aljašku: Selasphorus rufus kolibřík zlatolesklý) Cathartes aura - kondor krocanovitý Selasphorus rufus kolibřík zlatolesklý Gymnogyps californianus kondor kalifornský

Palearktická zoogeografická oblast Rozloha: 39 % území pevniny Geografické vymezení: Island, Evropa, Asie bez orientální indomalajské oblasti, Japonsko, Sachalin, sever Afriky + Sahara a Kanárské ostrovy(provincie) Klima a vegetace: A: mírné klima- západní regiony - listnaté lesy v Evropě, stepi, pouště v kontinentálním klimatickém regionu, subtropická poušť na severu Afriky, Arabský poloostrov, východní regiony Asie - druhově bohaté listnaté lesy. B: Chladné klima: souvislý pás tajgy (převážně jehličnanů), severněji (nad severní hranicí lesa) biom tundra, nejseverněji arktida

Palearktická zoogeografická oblast FAUNA. Charakteristika: SAVCI: počet endemických čeledí je velmi nízký: Spalacidae- slepcovití, Dipodidae -tarbíkovití OBOJŽIVELNÍCI: žáby: subendemická č. Discoglossidae-kuňkovití (20 dr.), Hynobiidae- pamlokovití (35 dr.) PTÁCI: 74 % dr. ptáků střed. Evropy (naše území) nepřekračuje hranice palearktické oblasti, obdobně 88 % pavouků a téměř 97 % druhů střevlíkovitých je specifických pro palearktidu! Allactaga major frček větší Spalax leucodon slepec malý Euchoreutes naso tarbíček ušatý

Palearktická zoogeografická oblast FAUNA. Charakteristika: sAVCI: PŘÍKLADY AREÁLŮ č. Tarbíkovití - Dipodidae se dělí do 10(11) rodů ve 4 podčeledích s 30 druhy. Tarbíkovití jsou charakterističtí hlodavci adaptovaní na velmi aridní podmínky (pouště, polopouště, stepi), přičemž se druhově rozrůznili a osídlili široké území od západní Sahary až po východní Čínu. Mají význačné adaptace morfologické: větší ušní boltce (někteří), prodloužené zadní končetiny, velmi dlouhý, útlý ocas (pro rychlý pohyb). Jaculus jaculus tarbík egyptský Allactaga major frček větší

PALEARKTIDA Tadarida teniotis – tadarida evropská Lukáš Šimek: PALEARKTIDA Tadarida teniotis – tadarida evropská Disjunktivní areál rozšíření s výskytem v horských oblastech Evropy a JV Číny.

Palearktická zoogeografická oblast VÝVOJ FAUNY: Rozsáhlé území Euroasie bylo dějištěm intenzivního vývoje třetihorní fauny. Ovšem vlivem opakovaných zalednění v pleistocénu mnoho taxonů vyhynulo, takže je zde nižší zastoupení druhů, než by odpovídalo rozloze kontinentu. Úbytek druhů zaznamenaný během pleistocénu: Carabidae- střevlíkovití – úbytek 26 %, Scarabaeidae - vrubounovití úbytek 15 %, Aves – u ptáků nastal úbytek jen o asi 10 % druhů. Agonum sexpunctatum Linnaeus Melinopterus prodromus

Palearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: Indomalajská oblast SAVCI: 59 % čeledí veškeré fauny je shodný, dominují hlodavci, šelmy. PTÁCI: 75 % dr. nepřekračuje hranici Palearktu, tj. jsou tažní v rámci této oblasti. Nicméně frekventovaně dochází ke změnám rozšíření a vzniku dalších druhů, nejčastěji mezi nearktickou a palearktickou oblastí.

Palearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: Etiopská oblast 47 % čeledí veškeré fauny je shodných. SAVCI: společné čeledi zejména u řádů : hlodavci, letouni, šelmy PTÁCI: společné čeledi zejména u řádů: pěvci, dravci Orel bělobřichý (Haliaeetus leucogaster) Luňák červený (Milvus milvus)

Palearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: Etiopská oblast Lev pustinný Panthera leo Kočka pouštní Felis margarita

Palearktická zoogeografická oblast Vztah k Etiopská oblast gepard štíhlý Acinonyx jubatus Serval Leptailurus serval

Palearktická zoogeografická oblast Vztah k Etiopská oblast levhart Panthera pardus rys karakal Caracal caracal

Palearktická zoogeografická oblast VZTAHY K Etiopské oblasti Osel somálský - Equus asinus somaliensis Osel asijský Equus asinus hemionus

Palearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: Kozorožec horský Capra ibex Kozorožec kavkazský Capra caucasica

Palearktická zoogeografická oblast VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: Zubr Bison bonasus Bizon Bison bison

Palearktická zoogeografická oblast Limnické biotopy 2 endemické čeledi, výlučně v Bajkalském jezeře Holarktické rozšíření: Esocidae-štikovití. Percidae-okounovití, Umbridae-blatňákovití. Vztah k indomalajské obl.: Siluridae - sumcovití, Cobitidae- sekavcovití, K palearktidě náleží rovněž dolní tok Nilu v Egyptě! Umbra krameri - blatňák tmavý Sekavec písečný - Cobitis taenia

Zoogeografické členění palearktická oblasti Vymezování podoblastí: je vázáno na a) přirozené překážky (mořské pobřeží, vysoká pohoří, hranice biomů, ekosystémů) ohraničující areály druhů, rodů i vyšších taxonů. b) zonální uspořádání přírodních podmínek c) refugia třetihorní nebo pleistocenní fauny EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST Zaujímá severní polovinu oblasti, ovlivněna vícenásobným pleistocénním zaledněním, které původní faunu zdecimovalo (výskyt jen 87 rodů č. Carabidae -střevlíkovití, vzhledem k 281 rodům a 5 endemickým čeledí na jihu oblasti).

Reliktní subareály v horách (arkto-alpinská disjunkce): EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST Vedle několika málo endemických taxonů, zde žije převaha invazivních druhů, tj. dr. jež mají své centrum rozšíření mimo toto území. Je rozlišeno 5 provincií: Provincie tundry. Jižní hranice=severní linie lesa= souvisí s izotermou 10ºC nejteplejšího měsíce, rozloha 3 mil. km2 PTÁCI: ze 180 dr. oblasti 46 dr. žije pouze v této provincii., Časté jsou vztahy s nearktickou faunou: sovice sněžní, rybák dlouhoocasý Reliktní subareály v horách (arkto-alpinská disjunkce): Např. bělokur horský Lagopus mutus, kulík hnědý Eudrimias morinellus. kulík hnědý Eudrimias morinellus. bělokur horský Lagopus mutus

EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST - Provincie tundry Diferenciace specifické fauny: PTÁCI: rody: planiny- kajka Somateria, bělokur Lagopus, mořské pobřeží - alky Uria, jespáci Calidris, mokřady: husy Anser, Branta, kachny - Anas penelope. A. crecca SAVCI: vlk - Canis lupus, lasice - Mustela erminea, M. nivalis, liška polární Alopex lagopus Branta ruficolis berneška rudokrká Alopex lagopus liška polární Calidris canutus – jespák obecný Branta bernicla berneška tmavá

EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST - Provincie tajga PTÁCI: cca 200 druhů, 55 z nich striktně vázaných na tajgu. Boreo-montánní disjunkce: datlík tříprstý Picoides tridactila, puštík bělavý Strix uralensis, ořešník kropenatý Nucifraga caryocatactes, čečetka zimní Carduelis flammea, sýkora lužní Parus montanus SAVCI: los – Alces alces, sobol Martes zibellina, rosomák Gulo gulo, myšivka horská Sicista betulina. myšivka horská Sicista betulina sobol Martes zibellina puštík bělavý Strix uralensis

Zoogeografické členění palearktická oblasti EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST - Provincie listnatých lesů Vymezení: zbývající část území podoblasti až k provincii stepí. Evropská avifauna: slavík Luscinia, špaček Sturnus, žluva Oriolus, pěnkava Fringila, kos černý Turdus merula Mandžuské lesní refugium: čáp bílý Ciconia ciconia čáp bílý Ciconia ciconia slavík tmavý Luscinia luscinia

Zoogeografické členění palearktická oblasti EUROSIBIŘSKÁ PODOBL - Provincie stepí Vymezení: souvislá zóna od delty Dunaje až po východní Čínu. SAVCI: Z 89 druhů této provincie jich 31 dr. obývá výhradně stepní ekosystémy: v izolovaném evropském panonském distriktu jsou jen 3 stepní druhy: tchoř stepní Putorius eversmanni, křeček polní Cricetus cricetus a slepec Spalax microphthalmus sysel obecný Citellus citellus není označen za jednoznačně stepní druh, ale spíše se jedná o druh s větší ekologickou valencí. Spalax microphthalmus Tchoř stepní Putorius eversmanni

Zoogeografické členění palearktická oblasti MEDITERÁNNÍ PODOBLAST Vymezení: celá palearktická Afrika, jižní Evropa, Přední Asie po Kaspické jezero a Perský záliv. Fauna a) stepi: např. štíři podčeledi Euscorpioninae (11 dr.), 1 rod strašilek- Bacillus, světlušek Pelania atd. b) pouště Sahary (fenek berberský (Vulpes zerda) Arabského poloostrova až nejvýchodněji poušť Thar, východně od řeky Indus (lev pustinný). fenek berberský (Vulpes zerda)

Zoogeografické členění palearktická oblasti STŘEDOASIJSKÁ PODOBLAST Vymezení: eremiál a horské ekosystémy, Střední Asie, Afghánistán, Írán,, Mongolsko, Tibet, SZ okraj Číny. Charakter: Saharo-gobijská pouštní „podoblast“ je jakýmsi průnikem dvou podoblastí. přímorožec šavlorohý Oryx dammah Sajga (Saiga tatarica) přímorožec arabský Oryx leucoryx

gazela dzejran - Gazella subgutturosa

Zoogeografické členění palearktická oblasti VÝCHODOPALEARKTICKÁ PODOBLAST Vymezení: Japonské ostrovy, Korea,Poamuří, tichomořské pobřeží, JV a Himaláje v Číně. Charakter: relativně druhově nejbohatší část oblasti, zejména na lesní faunu a floru. Reliktní podřád pavouků Liphistiomarpha, endemický taxon - podčeleď Pandinae medvídkovití, jiní jsou již rozšířeni jen na území Ameriky: Cryptobranchydae - velemloci, Grylloblattodea – cvrčkovci. cvrčkovec - Grylloblatta. velemlok čínský Andrias davidianus Panda velká (Ailuropoda melanoleuca

Nový Zéland Souostroví, které je již od období jury (druhohory, 160 - 230 mil. let) izolované od Gondvany. Nejužší souvislosti biogeografické má s australskou oblastí (domin. druhy dřevin – blahočetovití), nepřítomnost placentálních savců až do příchodu člověka (před cca 18 000 lety)

Nový Zéland damaróň australská - kauri ve Waipua Forest

Nový Zéland

Nový Zéland Haterie novozélandská byla považována za jediný recentní druh, ale genetickou analysou bylo prokázáno, že skupina haterií na ostrůvku North Brother patří k jinému druhu nazvanému haterie Guentherova V současnosti jsou obě hatérie jedin zástupcí hatériovitých, kteří byli před zhruba 200 milióny let na Zemi velmi rozšířeni. Od těch dob se vnější podoba hatérií prakticky nezměnila. Současná představitelka dinosaurů má nezvykle zpomalený metabolismus, velmi pomalu rostou a zřídka kdy se rozmnožují. Průměrná délka života hatérie je zhruba sto let.

Nový Zéland Kivi Owenův kivi jižní (Apteryx australis) je jeden ze tří zástupců čeledi kiviovití (Apterygidae),

Nový Zéland Dinornis giganteus – Moa tučňák novozélandský Vyhubený nelétavý běžec, který na ostrovech žil ještě v minulém tisíciletí tučňák novozélandský Eudyptes pachyrhynchus