Úvod do zoologie Porifera, Cnidaria, Ctenophora, Platyhelminthes 2007 Úvod do zoologie Porifera, Cnidaria, Ctenophora, Platyhelminthes

Čtyři důležitá body větvení v evoluci živočichů Parazoa (bez tkání) x Eumetazoa (tkáně) Eumetazoa: Radiální symetrie(diploblastica; ektoderm, endoderm) x Bilaterální symetrie (triblastica; ektoderm, endoderm, mezoderm) Bilateralia: bez tělních dutin x s tělními dutinami Tělní dutiny: Pseudocoelomata x Coelomata Coelomata: Protostomia x Deuterostomia

Porifera (Houbovci) = pore bearers asi 8 000 druhů pouze 150 druhů sladkovodních

Porifera (Houbovci) Přisedlé mořské nebo sladkovodní organismy, radiálně symetrické nebo asymetrické Nemají orgány, hlavu, ústa ani trávicí soustavu. Jejich tělo sestává ze systému kanálků a komůrek kterými proudí voda Bičíkaté límečkovité buňky, které tvoří výstelku těchto komůrek vytvářejí proudění vody a filtrují drobné částice potravy Tělo je podporováno křemičitými nebo vápenitými spikuly a/nebo vlákny sponginu Hermafroditi nebo odděleného pohlaví. Oplození je interní a vývoj vede k volně plovoucí bičíkaté larvě

Porifera rostlinám se poněkud podobají tím, že podobně jako ony získávají obživu z okolního prostředí – Porifera však získávají drobné organické částečky podobně jako rostliny mají nedeterminovaný růst mnoho jedinců dosahuje značných rozměrů od několika mm po 2 metry Porifera dnes považována za sesterský taxon skupiny Metazoa buňky jsou totipotentní, amoebocyty se pohybují v těle organismu a zaujímají tvar, který je aktuálně optimální

Struktura a funkce houbovců tělo porifer můžeme vnímat jako mnoho buněk spojeno velmi volně v gelovité matrix

Struktura a funkce houbovců Porifera = ti, co nosí póry

Struktura a funkce houbovců 1 cm3 houby přefiltruje za den cca 20 l vody

Struktura a funkce houbovců Jednobuněčný prvok z kmene Choanozoa (Trubénky). Kvůli podobnosti límcovitých buněk těchto prvoků s choanocyty houbovců se má za to, že trubénky byli předchůdci houbovců.

Choanocyty, amoebocyty, pinakocyty, skléry a mezoglea Skléry (křemičité či vápenaté jehlice) Amoebocyty Mezoglea Pinakocyty choanocyty

Směr proudění vody Porocyty, choanocyty a amoebocyty

Podle umístění choanocytů rozlišujeme tři typy tělní stavby Leukonový typ Choanocyty jsou v komůrkách mezoglei. Spongocoel je silně potlačen Askonový typ Choanocyty vystýlají vnitřek spongocoelu. Velmi vzácně. Sykonový typ Choanocyty jsou ve vchlípeninách spongocoelu

Skléry (spikuly) Křemičitá kostra houby rodu Euplectella. Skléry srostly a vytvořily nosnou kostru Skléry (spikuly) jako tyto na obrázku nejenže slouží jako opora houby, ale také ji pomáhají bránit před predátory

Skléry (spikuly) Spikuly třídy Hexactinellida Skléry (spikuly) jako tyto na obrázku nejenže slouží jako opora houby, ale také ji pomáhají bránit před predátory

Pohlavní rozmnožování některé choanocyty prodělají meiosu, ztratí límeček a přemění se ve spermie jiné chaonocyty (a asi i amoebocyty v mezoglei) prodělají rovněž meisou a přemění se ve vajíčka spermie opuští skrze oskulum houbu, v jiné houbě je pohlcena choanocytem a dostane se do jeho vakuoly – celý útvar se pak dostává do mezoglei kde splývá s vajíčkem Houbovci jsou gonochoristi nebo hermafroditi larva se nazývá parenchymula, jiným typem larvy je amfiblastula

Houbovci jsou gonochoristi nebo hermafroditi Tato houba právě vypouští oblak samčích gamet

Nepohlavní rozmnožování: gemule = kulovité shluky buněk obalené dvojitým sponginovým obalem zpevněným křemičitými jehlicemi gemule slouží k přečkání nepříznivých podmínek, kdy mateřská houba hyne vyschnutím nebo zmrznutím… …vytváří se proto masově na podzim tvoří se u všech sladkovodních houbovců a některých litorálních mořských

Nepohlavní rozmnožování: gemule gemule na fotografii a schématu

Nepohlavní rozmnožování Pokud tělo houby propasírujeme přes hedvábnou látku, buňky se umí zase dát dohromady a vytvoří nové tělo houby mnohé nepohlavní rozmnožování se realizuje prostým rozpadem houby jednotlivé kusy houby jsou schopny dát vznik novým jedincům

Systém Třída: Calcarea (Vápenatí) – Sycon raphanus (Houba voštinatá) Třída: Hexactinellida (Křemití) – Euplectella aspergillum (Houba pletená) Třída: Desmospongia – Poterion neptuni (Houba pohárová), Spongilla lacustris (Houba rybničná), Ephydatia fluviatilis (Houba říční), Euspongia officinalis (Houba mycí) Třída: Sclerospongia

Cnidaria (Žahavci) Hydrozoa. Nezmar rodu Hydra Anthozoa Sasanka z řádu Actinaria Scyphozoa. Medúza rodu Aurelia

Tělní symetrie Radiální symetrie je výhodná pokud je využíván bohatý, ale rozptýlený zdroj – plankton, světlo (nebo opylovači pro rostliny) nebo nebezpečí přichází se stejnou pravděpodobností ze všech směrů

Cnidaria (Žahavci) Většinou mořští, přisedlí nebo volně plovoucí, vzácněji sladkovodní, nikdy ne suchozemští Tělo je radiálně symetrické, s ústním otvorem obklopeným věncem chapadel. Ústa jsou jediným otvorem do trávicí dutiny (láčky) Málo orgánů, tělo je utvořeno dvěma vrstvami buněk: vnější epidermis a vnitřní gastrodermis, oddělených rosolovitou mezogleou Nezmar (Hydra)

Epidermis Mezoglea Gastrodermis

Cnidaria (Žahavci) asi 10 000 druhů, jen 20 z nich je sladkovodních jsou to masožravci! velká evoluční novinka: část trávení probíhá mimo buňky! což umožňuje živit se i potravou větší než je buňka tělo má jeden přijímací a současně vyvrhovací otvor, často s chapadly okolo úst dýchání difúzí tkáněmi, oběhová soustava rovněž chybí poprvé se objevují svaly a nervy (vznik z epiteliálních buněk) nezmar lovící perloočku

Cnidaria (Žahavci) Explosivní jedovaté nebo přilnavé buňky zvané knidocyty jsou užívané při lovu potravy Rozptýlená nervová soustava často s náznaky koncentrace v ganglia či prstence krom sensorických a motorických neuronů již existují i interneurony se senzorickými buňkami rozptýlenými po povrchu těla u medúz existují ocelli („oči“) a statocysty (rovnováha)

Cnidaria - anatomie

Cnidaria (Žahavci) nervová soustava

Cnidaria (Žahavci) okolo pedálního disku a těla polypa může vyrůst chitinózní exoskelet zvaný periderm,který zaručuje ochranu a přichycení živočicha k substrátu. U korálů může být tvořen minerály

Žahavci se vyskytují ve dvou tělních typech Polyp = přisedlé stadium žijící samostatně nebo v koloniích, množí se obvykle nepohlavně pučením Medúza = žije pelagicky (volně plovoucí), množí se pouze pohlavně

Stavba těla žahavců

Stavba těla žahavců coelenteron = = gastrovaskulární dutina

Stavba těla žahavců

Stavba těla žahavců ektoderm je tvořen jednovrstevným epitelem z epiteliálních svalových buněk, vylučujících sliz; zde jsou rozptýleny buňky smyslové, které jsou napojeny na buňky nervové

Žahavé buňky smyslové a nervové buňky jsou napojeny na buňky žahavé, zvané nematocyty či knidocyty u nezmara jsou tři typy: volventy, glutinanty, penetranty penetranty jsou žahavé, vstřikují do oběti hypnotoxin (příbuzný histaminu)

Žahavé buňky

Knidocyty a nematocyty Zatím nevystřelený nematocyt uvnitř knidocytu Nematocyt po vystřelení

Knidocyty slouží k obraně nebo k omráčení kořisti Specializová buňka zvaná knidocyt obsahuje jemnou, harpuně podobnou strukturu, nematocyt osmotické napětí uvnitř knidocytu dosahuje až 140 atmosfér! Když je knidocyt aktivován, nematocyt vystřelí a… …vypustí jed, který omráčí nebo zabije kořist vystřelení nematocytu je jedním z nejrychlejších pohybů ve volné přírodě nematocyt je vystřelen tak prudce, že je schopen prostřelit krunýř kraba

Stavba těla žahavců endoderm: buňky žláznaté – vytvářejí trávicí enzymy, které vylučují do láčky buňky trávicí – mají pseudopodie, kterými fagocytují natrávené částečky potravy z láčky (intracelulární trávení)

Anatomie tělní stěny žahavců Cnidaria jsou nejjednodušší živočichové, u kterých existuje (i když jen částečné) extracelulární trávení

Nepohlavní rozmnožování Nezmar na obrázku se rozmnožuje pučením. Větší pupen je o něco starší.

Typy asexuálního rozmnožování štěpení (fission) = rozdělení rodiče do dvou velikostně přibližně stejných jedinců

Cnidaria (Žahavci) Gonády jsou tvořeny pouze shluky vyvíjejících se gamet; oplození je obvykle externí, larva je volně plovoucí planula

Žahavce dělíme do tří velkých skupin Hydrozoa (Polypovci) většinou mořští, jen málo sladkovodních; u většiny druhů stadium polypa i medúzy; polypové stadium často koloniální Scyphozoa (Medúzovci) všichni mořští; stadium polypa redukováno; volně plovoucí; medúzy až 2 metry v průměru Anthozoa (Korálnatci) všichni mořští; stadium medúzy chybí; přisedlí; mnozí koloniální

Hydrozoa (Polypovci) asi 2 700 druhů v životním cyklu stadium polypa i medúzy na polypu vznikají pučením medúzy většinou mořští a koloniální v moři často světélkující příklady: Obelia, Craspedacusta sowerbyi (Medúzka sladkovodní), Hydra vulgaris (Nezmar obecný), Hydra viridissima (Nezmar zelený), Physalia physalis (Měchýřovka portugalská)

Životní cyklus polypovců

Životní cyklus polypovců

Anatomie polypovce rodu Obelia

Anatomie polypovce rodu Obelia

Životní cyklus polypovce rodu Obelia

Hydrozoa (Polypovci) patří sem i skupina zvaná Trubýši (Siphonophora) v jejich kolonii je výrazná diferenciace jednotlivých polypů: pneumatofory – nadnášejí kolonii plynem uzavřeným v láčce nektofory – smršťováním láčky umožňují pohyb kolonie gastrozoidi – vyživovací polypové se žahavými buňkami a funkční láčkou gonozoidi – pohlavní polypové

Physalia physalis (Měchýřovka portugalská) patří mezi trubýše

Scyphozoa (Medúzovci) asi 200 druhů pravidelně se střídá polyp a medúza; medúza ale převládá stadium medúzy (zde zvané scyphomedúza) má komplikovanou stavbu obvykle gonochoristi smyslové útvary zvané rhopalia jsou umístěny pravidelně na obvodu zvonce; rhopalia obsahují statocystu, oko, smyslový epitel chuťových buněk a nervové ganglion

Scyphozoa (Medúzovci) životní cyklus: z oplozeného vajíčka vzniká obrvená plovoucí larva planula, po přichycení k podkladu se z ní vytváří polyp, který zaškrcováním odděluje volně plovoucí ephyry, ze kterých se stávají dospělé medúzy příklady: Aureola aurita (Talířovka ušatá), Cyanea arctica (Talířovka obrovská)

Scyphozoa (Medúzovci) Cyanea capillata Aurelia aurita (Talířovka ušatá)

Scyphozoa (Medúzovci) žahavá vlákna mohou být nebezpečná pro plavce

Scyphozoa (Medúzovci) Cyanea capillata – „Lion´s mane“

Anthozoa (Korálnatci) výlučně mořští kostrou je buď endoskelet, vznikající v mesoglei a tvořený koralinem, nebo exoskelet, tvořený uhličitanem vápenatým, vylučovaným nejprve pod nožním terčem, zpočátku jako destičku, později jako pohárkovitý útvar

Anthozoa (Korálnatci) kolonie se mohou šířit po mořském dnu podobně jako šlahouny jahodníku útvar zvaný stolon spojuje jednotlivé živočichy podobně jako žárovky na vánočním stromečku jindy jedinci vyrůstají jeden ze druhého, takže hranice mezi nimi jsou setřeny

Anthozoa (Korálnatci) asi 6 200 druhů pouze ve stadium polypa Korál červený (Corallium rubrum)

Dinophyta (Obrněnky) zooxanthelly v korálu korál poskytuje ochranu a CO2 pro fotosyntézu, zooxanthelly poskytují nafotosyntetizované cukry

Anthozoa Korálové útesy Korálové útesy v teplých mořích jsou tvořeny koloniálními druhy korálů, ve kterých žijí mutualisticky fotosyntetizující řasy, které korálům poskytují produkty fotosyntézy

Anthozoa (korálnatci) Adamsia palliata (sasanka plášťová) žije v mutualismu s poustevnickými raky rodu Pagurus a Eupagurus

Anthozoa (korálnatci) Diploria cerebriformis (větevník mozkový) obsahují v obě obrněnky rodu Zooxanthella, kteréolypům poskytují až 50% fotosyntetických produktů

Anthozoa (korálnatci) Heliopora coerulea

Anthozoa (korálnatci) Catalaphyllia jardinei, polyps extended

Ctenophora (Žebernatky) Ctenophora (90 druhů) jsou radiálně symetričtí živočichové, kteří plavou v moři pomocí osmi pásů srostlých cilií. Někteří mají dvě dlouhá zatažitelná chapadla Na snímku rod Pleurobrachia (asi 2 cm)

Ctenophora (Žebernatky) na povrchu těla mají 8 řad kmitajících lupínků (pleurostichů), sloužících jako orgány pohybu největší organismy na světě co používají k pohybu brvy! Ctenophora jsou několik cm velcí tělo může nést tykadla s lepivými buňkami na zachycování potravy nervová soustava je difúzní, má ale nervový prstenec okolo jícnu a osm nervových pruhů pod žebry

Ctenophora (Žebernatky) Pleurobrachia bachei

Platyhelminthes (Ploštěnci)

Platyhelminthes Turbellaria (Ploštěnky) Cestoda (Tasemnice) Trematoda (Motolice)

Platyhelminthes: novější dělení podkmen: Acoelomorpha podkmen: Catenulida podkmen: Rhabditophora – „pravé“ ploštěnky podkmen: Neodermata třída: Trematoda (Motolice) třída Cestoda (Tasemnice) třída Monogenea (Žábrohlísti)

Platyhelminthes (Ploštěnci) (20 000 druhů) Volně žijící mořští nebo sladkovodní ploštěnky a parazitické motolice a tasemnice. Jejich bilaterální těla jsou dorzoventrálně zploštělá mají ektoderm, endoderm a mesoderm! Tělo volně žijících je pokryto ciliemi, které slouží k pohybu. Tělo parazitických druhů je kryto neobrveným tegumentem Ústa jsou jediným otvorem do jinak slepé trávicí trubice. U tasemnic trávicí soustava chybí protonefridia; nervový systém je tvořen různým počtem podélných provazců; transportní systém chybí Většinou hermafrodité; vývoj obvykle přímý

Platyhelminthes – stručná charakteristika Ploštěnci mají tři zárodečné listy: ektoderm, mesoderm a endoderm; z mesodermu vznikají svaly a reprodukční orgány. Volně žijící formy mají svaly, nervové provazce a trávicí soustavu, postrádají dýchací a oběhovou soustavu. Ploštěnky mají rozvětvenou gastrovaskulární dutinu která je místem extracelulárního trávení a která roznáší živiny do celého těla.

Platyhelminthes – stručná charakteristika K dýchání dochází difúzí skrze povrch těla. Vylučovací systém funguje také (nebo zejména) jako osmoticko – regulační systém. Ploštěnky mají žebříčkovitou nervovou soustavu tvořenou párovitými ganglii tvořícími mozek; tyto ganglia jsou spojeny nervovými buňkami se senzorovými buňkami na povrchu těla

Platyhleminthes - galérie

Platyhelminthes coelom chybí – je otázkou, zda se jedná o primitivní, původní rys (jak je přesvědčena většina morfologů) nebo zda je coelom ztracen teprve druhotně a Platyhelminthes by tak vznikli z coelomatových předků (jak napovídají výsledky molekulární genetiky)

Ploštěnky – stavba těla

Ploštěnky – stavba těla

Turbellaria

Ploštěnky – trávicí soustava Ústa jsou asi v polovině těla na břišní straně. Svalnatý hltan je vychlípitelný a může se vnořit do těla kořisti nebo do tkáně již zemřelého živočicha. Částečky potravy jsou pak pumpovány do střeva.

Ploštěnky – stavba těla

Ploštěnky – nervová soustava Z ganglií vybíhají do těla podélné provazce spojené příčnými spojkami nebo vytvářející složitou nervovou síť. Smyslové orgány mohou být zrakové, hmatové i čichové

Ploštěnky – vylučovací soustavu tvoří protonefridie Dusíkaté zplodiny metabolismu ve formě NH3 opouštějí tělo difúzí přes pokožku. Protonefridie odvádí ostatní odpadní látky a udržují osmotickou rovnováhu udržování osmotické rovnováhy je ale stále mnohem důležitější úkol než odvod zplodin metabolismu

Plaménkové buňky jsou nejdůležitější součástí protonefridií Plaménkové buňky udržují osmotickou rovnováhu těla a odstraňují některé odpadní látky. Vznik osmoregulačních struktur byl hlavním faktorem který umožnil invazi do sladkých vod nebo dokonce až na suchou zemi.

Ploštěnky – rozmnožovací soustava Mnoho ploštěnek je schopno nepohlavního rozmnožování, které je úzce spojeno se schopností regenerace. Většina ploštěnek jsou simultánní hermafroditi, k samooplození ale většinou nedochází. Typické je simultánní a vzájemné oplození, penis obou živočichů je přijímán samičím systémem druhé ploštěnky. Samčí systém je tvořen jedním párem nebo mnoha páry varlat. Často je penis umístěn v prostoru zvaném atrium, které rovněž obsahuje vývody samičích struktur. Samičí systém sestává z jednoho vaječníku nebo z mnoha párů vaječníků. U mnoha ploštěnek jsou po stranách vejcovodů žloutkové váčky které obalují vajíčko žloutkem při jeho cestě vejcovodem.

Ploštěnky – reprodukční soustava Zvláštností některých druhů je tzv. hypodermická impregnace – penis probodne kopulačního partnera na libovolném místě a spermie potom pronikají do rozmnožovacích struktur

„Duo-gland“ „Viscid gland“ vylučuje látky, které způsobí přicementování ploštěnky ke kameni „Releasing gland“ vylučuje látku, která rozpustí cement a způsobí uvolnění ploštěnky

Ploštěnky 4 500 druhů většinou drobní, nejmenší okolo 0,5 mm žijí mezi zrnky písku, pod kameny, na řasách, ve štěrbinách v mořském dně pohybují se pohybem cilií a mikroskopické částečky písku a bahna víří kolem jejich těl (Turbellaria = whirlpool = vodní vír)

Ploštěnky Rimacephalus pulvinar z Bajkalského jezera. Ploštěnky rodu Rimacephalus mohou dorůstat až 60 cm délky!

Charakteristika parazitických skupin Ztráta cephalizace; hlava nese háčky a přísavky, sloužící k přichycení k hostiteli Velmi rozvinutá rozmnožovací soustava; ztráta ostatních soustav („co by dělali kromě reprodukce?“) Ztráta vyvinuté nervové soustavy a gastrovaskulární soustavy (žijí ve stabilním prostředí a potrava je již natrávena hostitelem) Povrch těla krytý tegumentem, který je chrání proti trávicím šťávám hostitele a jejich imunitnímu systému

Trematoda (Motolice) (asi 11 000 druhů) Většinou jen několik mm velcí; tělo kryje tegument, který je syncitiální (= soubuní, mezi jádry chybí buněčná membrána) Na těle obvykle ústní a břišní přísavka; na předním konci těla jsou ústa Protonefridie; nervový systém podobný ploštěnkám, senzorové buňky redukovány Převážně hermafroditi, se dvěma až třemi hostiteli; jedním mezihostitelem bývá vždy měkkýš, konečný hostitel je vždy obratlovec Střídání asexuálního a bisexuálního rozmnožování: vajíčko – miracidium – redie – cerkárie - dospělec Produkce vajíček je 10 000 – 100 000 větší než u volně žijících ploštěnek

Trematoda (Motolice) (asi 11 000 druhů) motolice se mohou dožít 15 – 30 let

Motolice kopinatá (Dicrocoelium dendriticum)

Motolice kopinatá – životní cyklus Cerkárie jsou schopny změnit chování mravence: v chladnu večera vyleze na vrcholek trávy, kde se zakousne (a kde je větší šance sežrání hostitelem); ráno za tepla se pustí a chová se normálně

Dicrocoelium dendriticum (Motolice kopinatá) Žlučovody přežvýkavců, hlavně ovcí. Vajíčka s již vylíhnutými miracidiemi odcházejí s trusem na trávu, a jsou pozřena prvním mezihostitelem, obvykle plžem rodu Xerolenta (suchomilka). V plži se vyvíjejí cerkárie, které ve slizovitých shlucích vycházejí ven dýchacím otvorem. Sliz pozře druhý mezihostitel, mravenec. Napadení mravenci zůstávají strnule sedět na trávě, kde jsou pozřeni konečným hostitelem při pasení.

Dicrocoelium dendriticum (Motolice kopinatá) napadený mravenec své místo neopouští ani na noc, jen za poledního žáru se jde ukrýt do mraveniště, aby se později vrátil …

Motolice jaterní (Fasciola hepatica) – životní cyklus Vajíčko Adoleskárie zapouzdřené na trávě Cerkárie Miracidium C. Redie s cerkáriemi B. Sporocysta s rediemi Mezihostitel: Plovatka malá (Lymnea truncatula)

Schistosoma sp. Krevnička Delší a štíhlejší samice (12 – 20mm) je zachycena v břišní rýze samce (7 – 12 mm) Schistosomiáza víc než 300 000 000 lidí (každý dvacátý člověk na planetě) 800 000 lidí umírá každým rokem V člověku žije až 30 let; každý den vyprodukuje 300 – 3000 vajíček

Schistosoma – životní cyklus Cerkárie pronikají do cév brodících se nebo koupajících se lidí V hlemýždi může vzniknout až 100 000 cerkárií

Schistosoma životní cyklus

Rozšíření motolic rodu Schistosoma Schistosoma haematobium Schistosoma japonicum Schistosoma mansoni Schistosoma intercalatum

Schistosomiáza U tohoto 11letého chlapce jsou vidět zvětšená játra a slezina

Schistosomioása v současné době celosvětové úsilí o vymýcení nemoci Schistosoma umí své tělo pokrýt antigeny člověka a tím se stane imunologicky neviditelnou vyvíjí se vakcína zaměřená proti mladým schistosomám existují léky proti nákaze v pokročilém stavu

Leucochloridium macrostomum (Motolice podivná) Plž vlevo má díky motolici ztlustlá tykadla, zeleně a oranžově kroužkovaná. Stane se tak snadněji kořistí ptáků http://video.nationalgeographic.com/video/player/animals/invertebrates-animals/other-invertebrates/snail_zombies.html

Cestoda (Tasemnice) (asi 3 400 druhů) Endoparaziti trávicí soustavy hostitele Na předním konci těla je útvar zvaný skolex nesoucí přísavky a někdy i háčky sloužící k přichycení se k hostiteli Tělní články zvané proglotidy se na konci těla uvolňují a odchází se stolicí nové se stále tvoří za skolexem; tělo může být až 25 m dlouhé Většinou hermafroditi; v jednotlivých článcích se pohl. orgány opakují; kopulace mezi dvěma proglotidy dvou jedinců je možná, častější je kopulace mezi dvěma proglotidy jednoho jedince nebo kopulace v rámci jednoho proglotidu

Tasemnice – stavba těla

Tasemnice – stavba těla

Tasemnice – stavba těla

Tasemnice – životní cyklus

Taenia saginata dospělá tasemnice 10m i více segmenty uvolněné z konce těla vycházejí spolu se stolicí a aktivně se pohybují a uchycují na vegetaci segmenty praskají a uvolní embrya, která dokáží přežít až 5 měsíců 1 % krav v USA je nakaženo 20 % hovězího masa požitého v USA není federálně prověřeno

Cestoda - zástupci Taenia solium (Tasemnice dlouhočlenná) – až 3 m, tenké střevo člověka, mezihostitelem je prase Taenia saginata (Tasemnice bezbranná) – až 10 m, tenké střevo člověka, cysticerkus ve svalovině skotu Echinococcus granulosus (Měchožil zhoubný) – jen několik mm; tenké střevo psovitých šelem; mezihostitelem je člověk, nákaza může končit smrtí

Hezký víkend přeje Orko