Sociální mobilita Definice sociální mobility Typy sociální mobility Měření sociální mobility

Definice sociální mobility Sociální mobilita je pohyb sociálních subjektů (jednotlivých osob) v sociálním prostoru tvořeném soustavou sociálních pozic. P. Sorokin (1889 - 1968)

Sociální mobilita a struktura Sociální mobilita probíhá v rámci existující struktury společnosti (nebo jiné sociální struktury) a tuto strukturu nemění. Základní jednotkou sociální struktury je sociální pozice. Sociální pozice je uzlovým bodem ve vztazích. Vztahy směřují „k“ těmto a „od“ těchto bodů – pozic. Pozice jsou představovány činnostmi, normami, právy a povinnostmi.

Sociální mobilita a vývoj Rozlišování dynamických procesů podle důsledků pro společnost (nebo jiný sociální systém). Sociální mobilita je dynamikou uvnitř společnosti (nebo jiného sociálního systému). Nedochází ke změně celku. Mobilita celek upevňuje, protože existující struktura pozic je pro jedince (nebo jiné subjekty) motivující. Vývoj přestavuje dynamiku společnosti (nebo jiného sociálního systému) při které dochází k jejím (jeho) kvalitativním proměnám. Projevují se změnou struktury a funkcí i změnou jednání.

Jiné typy sociální dynamiky Migrace je přemísťování osob ve fyzickém prostoru. Představuje proces hledání, zaujímání a ovládnutí nového sídla jedinci nebo sociálními skupinami. Změna je hodnotově neutrální označení jakýchkoli záměn, střídání a proměn ve vzorcích chování i v sociální struktuře a funkcích.

Sociální distance Vnímání mobility je závislé na existenci sociální distance (odstupu). Překonávání velkých rozdílů zvýrazňuje průběh mobility. Velikosti sociální distance je představována úsilím, které jedinec musí vyvinout k překonání odstupu. Příliš velký a příliš malý odstup snižují motivaci jedince k mobilitě. Odstup se projevuje ve vnějších znacích: podle činností, způsobu života a užívaných prostředků. symbolech. Odstup je prožívaný, je to pocit vnitřního vzdálení se od pozic a lidí na těchto pozicích (např. jako nedosažitelnost, izolace, pohrdání, soucit).

Mobilita vertikální a laterální Jedinec (nebo jiný sociální subjekt) obsazuje vyšší nebo nižší pozice, než byly předchozí. Je motivována vzestupem na žebříčcích moci, bohatství a prestiže. Mobilita laterální (=horizontální) Jedinec (nebo jiný sociální subjekt) mění dosavadní pozici za jinou, která je na stejné úrovni. Může být skrytě podmíněna vzestupem nebo ohrožením sestupem.

Mobilita inter- a intragenerační Mobilita intergenerační Je změnou pozice dětí proti pozici rodičů. Používá se jako měřítko otevřenosti společnosti. Otevřenost je dána velikostí a početností změn. Nebo jak silně závisí pozice dětí na pozici rodičů. (K. R. Popper) Mobilita intragenerační Je změnou pozic uvnitř generací. Kariéra představuje změny u jedince. M. intragenerační je agregovaná veličina. Je měřítkem příležitostí: Čím vyšší vzestupná mobilita, tím lepší příležitosti.

Měření sociální mobility 1993 R. Erikson, J. Goldthorpe: USA, Evropa, Austrálie, Japonsko. Nebyla zjištěna tendence zvyšování míry vertikální mobility ani v čase ani mezi zeměmi. 1967 P. Blau, O. D. Duncan: USA a západní Evropa. Velká vertikální mobilita jen u blízkých kategorií. Větší postup výjimečný. Rozdíly mezi zeměmi nejsou významné. 1959 S. M. Lipset, R. Bendix. Mobilitní vzorce jako typické proměny ve společnosti. Ve vyspělých průmyslových zemích dochází k přesunu od manuální práce k nemanuální.

Měření sociální mobility v ČR I. 1967 P. Machonin. Výzkum stratifikace a mobility. Po r. 1968 ukončen. 1984 J. Linhart. Výzkum sociální stratifikace jako součást statistického šetření. 1993 P. Machonin. Výzkum stratifikace a mobility (mezinárodní ve východní Evropě).

Měření sociální mobility v ČR II. Užité statusové charakteristiky: vzdělání, složitost práce, postavení jedince v řízení, souhrnný příjem jedince, kulturní aktivity v mimopracovní době. P. Matějů, B. Řeháková (1993): Analýza mobilitních vzorců po r. 1989 v ČR. Vzestupná mobilita u vyšších vrstev. Členství v KSČ a vyšší odbornost jedince zvyšovala šanci prosazení se jako podnikatele. Sociální vzestup ovlivňuje: kapitál ekonomický sociální (kontakty, vztahy) a kulturní (vzdělání). Po roce 1989 v ČR nejvíce ovlivňoval vzestup sociální kapitál, potom kulturní a nakonec ekonomický.