Anekdoty
A countryman came up to London to visit some relatives and see the sights. He remained until patience on the part of his hosts, a newly married couple, had an end. „Don‘t you think, my dear fellow,“ the husband remarked one day, „that your wife and children must miss you?“ „No doubt. Thanks for suggestion, I‘ll send for them.“ Vesničan přijel do Londýna navštívit své příbuzné a zhlédnout pamětihodnosti. Pobyl tak dlouho, až trpělivost hostitelům, novomanželům, došla do krajnosti. „Nemyslíte si, náš drahý příteli,“ poznamenal jednoho dne manžel, „že budete chybět vaší manželce a dětem?“ „Bez pochyby. Díky za návrh. Pošlu pro ně.“
Magistrate to Irish prisoner: „Well, and what brought you here?“ „Two policmen, your honour.“ „Drunk, I suppose.“ „My God, they were, your honour, both of them.“ „Twenty pounds or a month?“ „Thank you, sir, I‘ll také the money.“ Policejní soudce irskému zadrženému: „Takže, co vás sem přivedlo?“ „Dva policajti, vaše jasnosti.“ „Opilství, předpokládám.“ „Pane Bože, ti byli, vaše jasnosti, oba.“ „20 liber nebo měsíc?“ „Děkuji pane, vezmu si ty prachy.“
Romantický mladík na telefonu: „I‘ll love you forever, I would climb the highest mountain for you. I would swing the widest ocean for you.“ Dívka: „Are you coming to my house?“ Mladík: „Yes, as soon as it stops raining.“ Romantický mladík na telefonu: „Miluji tě navěky, vyšplhal bych pro tebe na ty nejvyšší hory, přeplaval bych pro tebe ten nejširší oceán.“ Dívka: „Stavíš se za mnou (do našeho domu)?“ Mladík: „Ano, jakmile přestane pršet.“