Karel IV. Smrt - 1378 Narození - 1316 Největší z dynastie Lucemburků. Císař a král Karel IV. představuje v naší historii bezesporu nejvýznačnější osobnost v tomto postavení. Byl prvorozeným synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Původně ho pojmenovali Václav.

Návrat do Čech Již v šesti letech ho jeho otec poslal na francouzský královský dvůr. Cesta na český trůn a do českých zemí vůbec však nebyla zdaleka tak rychlá a přímá. Nejprve si tehdy teprve patnáctiletý Karel musel prožít italskou anabázi. V letech 1331 až 1334 se pokoušel v severní Itálii hájit zájmy svého otce Jana Lucemburského. Pokus skončil nezdarem. V roce 1334 však Karla jeho otec jmenoval do úřadu moravského markraběte. Od této chvíle se již Karel na vládě svého otce významně podílel. Bohužel jeho schopnosti spravovat zemi a řešit politické problémy začali vyvolávat u jeho otce strach, že by ho snad jeho syn mohl s pomocí české šlechty připravit o trůn. Mladý Karel tedy Čechy téměř pravidelně opouštěl, byl-li jeho otec Jan Lucemburský v Čechách také.

Dramatický rok 1335 a 1336 Nastal dramatický rok 1335, plný událostí, rok, který zaměstnal Karla řešením zahraničních problému. Jan Lucemburský měl naději na zisk Korutan a Tyrol (smrt Jana Korutanského). Jenže do věci nečekaně zasáhl Ludvík Bavorský a habsburští vévodové Albrecht a Ota. Rychlou dohodou si dědictví po Jindřichovi rozebrali. Karel se vydal do lince k císaři, ničeho však nedosáhl. Smrt korutanského vévody v podstatě Lucemburkům nepřinesla to co očekávali. Ludvík Bavorský Jindřich Korutanský

Příprava na boj z Habsburky Po zrádném manévru císaře Ludvíka a habsburských vévodů se Jan Lucemburský chtěl pokusit na ně za útočit, ale k tomu potřeboval mít krytá záda. To se rychle podařilo. Za spolupráce markraběte Karla sjednal Jan oboustranně výhodnou dohodu s Polskem. Nástupce zemřelého Vladislava Lokýtka král Kazimír těžce nesl, že jeho královský titul drží čeští králové. Ten fakt se stal východiskem k česko-polskému jednání. To vedlo k schůzce tří králů v Uherském Vyšehradě. Král Jan se zřekl polské koruny ve prospěch Kazimíra. Měl z toho několikerý zisk. Polský panovník mu slíbil 20 000 hřiven a uznal lucemburskou vládu ve Slezsku. A to nebylo vše, dohody znamenaly vojenskopolitické sblížení česko-polsko-uherské. S pocitem krytých zad se mohl král Jan připravit na boj proti Habsburkům.

Válka roku 1336-1337 Válka vypukla hned na jaře roku 1336. Boj se hlavně konal na moravsko-rakouském pomezí. Boj se změnil ve vleklé, pro českou stranu bezúspěšné tažení, které Jana přivedlo do takových finančních situací, že byl nucen hledat mír. Nevýhodný mír donutil Karla vrátit se do Čech (pobýval v Tyrolích). Český král totiž podepsal odstoupení Korutan Habsburkům. Vymínil si jen, že nechají na pokoji Tyroly. Karel viděl v Janově postupu krok rovnající se kapitulaci. A doma ho čekalo další trpké překvapení. Válka stála mnoho peněz a otec to řešil klasickým způsobem. Prodal Zbiroh, dal do zástavy Křivoklát, popůjčoval si, kde mohl. Na zimu roku 1336-1337 uskutečnil další křižácké tažení na Litvu-neúspěch. Jediný výsledek byl ten, že Jan přestal vidět na pravé oko. Karel a Jan vždy měli odlišné názory na řízení státu a nynější situace vedla k prudké roztržce otce a syna.

Rozpor-Usmíření Blanka z Valois Roku 1337 odebral král Karlovi titul markraběte moravského. Karel raději opustil zemi a zmizel za bratrem do Tyrol. Jan došel tak daleko, že sličnou a lidmi oblíbenou Blanku z Valois (manželka Karla IV.) přinutil k nucenému pobytu v Brně. Podobných rozporů bylo víc. Březen 1339 se k princovým uším donesla zpráva, že český král dosáhl úplného smíru s císařem Ludvíkem (již zmíněném). Janovo jednání ve Frankfurtu nad Mohanem zašlo tak daleko, že Ludvíkovi složil povinný hold, přísahu věrnosti atd. Karel se hned rozjel za otcem a vyčetl mu, že všechno, co s Ludvíkem dojednali je podvodné a lstivé. Jan se s Karlem usmířili a odjeli z německého Miltenbergru společně a zůstali pak delší dobu pohromadě. Roku 1340 král Jan definitivně oslepl a pochopil, že dynastické zájmy mají před osobními nevraživostmi. Tehdy udělal závěť a svěřil osudy země synovi. Blanka z Valois

2 pohromy v letech 1341-1342 1.katastrofou byla králova slepota. Přiměla hrdého Lucemburka, aby v červnu 1341 na sněmu v Praze prohlásil syna za právoplatného nástupce. Vzápětí měl být Karel slavnostně korunován na krále, ale k tomu už nedošlo. Do Prahy totiž přišla strhující zpráva,že Karlova bratra Jana Jindřicha vyhnala vyhnala jeho vlastní manželka Markéta jako psa. 2.katastrofou bylo, že Markéta se znovu vdala a její nový manžel nebyl nikdo jiný než císařův syn Ludvík mladší. Tento skandál otřásl celou Evropou. Aby se žena ve středověku rozvedla a hned si vzala v rozporu se všemi církevními pravidly vzala jiného a ještě k tomu syna proklatého kacíře to se ještě nevidělo. Roku 1342 se převaha sil prudce proměnila v císařův neprospěch. Novým papežem se stal přítel Karla IV. Kliment VI., který byl pevně připraven kacíře na římském trůně definitivně zničit. Jako spojence si vybral Lucemburky.

Korunovace Král Karel Lucemburský se sešel s přítelem papežem Klimentem VI., společně se dohodly, že Karel se stane ŘÍMSKÝM CÍSAŘEM. Karel a Kliment tajně posilovali své pozice v zahraničí a oba se chovali jako by se neznali. 13. dubna roku 1346 vyslovil papež před avignonskou konzistoří poslední a nejhroznější klatbu nad císařem Ludvíkem Bavorským. Prohlásil ho za Antikrista a vyzval poddané na území říše, aby proti němu povstali. Vybídl i Kurfiřty k bezodkladnému zvolení nového panovníka. Kurfiřti se sešli v městečku Rhens a prohlásili Karla za krále říše římské. Korunovace proběhla 11. července roku 1346.

Kdo s koho Nadcházející rok 1347 se měl stát časem ozbrojeného boje s Ludvíkem, VÁLKOU. Karel spěchal na západ za svým vojskem, tentokrát do Tyrol, aby se tam pokusil zaútočit na jednu z bašt Ludvíkovi moci. Ukázalo se, že drobnými útoky se nad Ludvíkem vyhrát nedá. V srpnu se vrátil Karel do vlasti, aby uchystal závěrečné tažení. Karel se už konečně nechal pomazat na českého krále. V říjnu vytáhl do konečného boje s Ludvíkem Bavorským. Ale než se stačil utkat s Ludvíkem, donesla se k němu zpráva, že Ludvík zahynul při lovu, jeho armáda byla rozprášená. Římský trůn se jako zázrakem uvolnil a Karel se stal nejen formálně, ale i fakticky pánem evropského křesťanstva.

Literatura: Hora-Hořejš P., Toulky českou minulostí, díl 2, 1997