PO ŠKOLE DO ŠKOLY CZ.1.07/1.1.32/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Za druhé světové války bylo město přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I v areálu bývalých kasáren. Později, roku 1942, byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a menší tábor Auschwitz III – Monowitz u blízké vesnice Monowice.

První, nejstarší část, která byla založena na základě rozkazu Heinricha Himmlera. V bývalých kasárnách polské armády a jeho velitelem byl Rudolf Höss (Hess). Dne 20. května dorazil transport prvních třiceti kriminálních vězňů z nacistického koncentračního tábora, který se nacházel v Německu. V červnu 1940 přibylo do tábora dalších 728 vězňů, jednalo se o první transport z Tarnova (Slovensko). Původní plánová kapacita tábora byla osob, následně bylo však rozhodnuto o rozšíření tábora a jeho kapacity na osob. Veškerou práci na rozšiřování tábora vykonávali jeho vězni. Nad vstupní bránou tábora je umístěn nápis „Arbeit macht frei“ (práce osvobozuje). Sloužil jako hlavní, řídící, koncentrační tábor.

Po příjezdu byli lidé rozřazeni podle toho, zda-li jsou schopni pracovat. Starci, děti, ženy a práce neschopní byli vyvražďováni v plynových komorách. Práceschopným vězňům byla přidělena čísla, která byla po čase tetována na kůži. Vězni vstávali brzo ráno a začali den nástupem s počítáním. Poté pracovali celý den a večer opět nastoupili. Na nástupu byli nuceni stát do té doby, než souhlasil počet vězňů s ranním počtem. Tento režim spolu se špatnými hygienickými podmínkami a výživově nevydatnou stravou vedl k úmrtí vězňů po velmi krátké době.

Část přízemí budovy, v níž je umístěna expozice, byla upravena jako prostor pro pořádání vzpomínkových aktů. Dominantním prvkem je tu seznam transportů, které vězně z českých zemí přivážely do Osvětimi, zaznamenaný po celé ploše stěny vpravo od vstupu do přízemního prostoru. Vlevo od vstupu je situována mapa, na níž jsou vyznačeny hlavní koncentrační a vyhlazovací tábory, do nichž byli deportováni vězni z českých zemí. Úvodní texty o expozici se nacházejí na protější stěně mezi okny. U schodiště je vytvořen pietní prostor pro kladení květin.

V úvodu autoři připomínají skutečnost, že rozbití Československa bylo jedním z předpokladů pro uskutečnění Hitlerových plánů na ovládnutí Evropy. Charakterizují také Protektorát Čechy a Morava s jeho zdáním autonomie - ve skutečnosti se veškerá moc soustředila v rukou okupantů, kteří vytvořili systém politických, správních, soudních a policejních orgánů a institucí. Navazující část je věnována charakteristice represivního systému budovaného od prvních dnů okupace. Jeho hlavní složku představovalo Gestapo se sítí venkovských služeben a řídícími úřadovnami v Praze a Brně.

Výstava dále informuje o odporu proti okupaci a hlavních směrech odbojového hnutí, které se v případě demokratických organizací orientovalo na exilovou vládu v Londýně, zatímco komunisté se nadále podřizovali pokynům zahraničního vedení KSČ v Moskvě. Jsou tu připomenuty hlavní vlny represivních opatření okupační moci, jejichž základní metodu představovalo masové zatýkání a deportace do koncentračních táborů.

Osobní věci a zavazadla probrali dozorci, kteří brali vše, co mělo nějakou cenu. Zavazadla byla následně posílána do Německa, kde se věci roztřídily a následně prodávaly nebo byly využívány německým vojskem.

Birkenau Tábor byl vystavěn na území vesnice Březinka (něm. Birkenau), jejíž obyvatelstvo bylo vysídleno v dubnu Tento tábor měl mnohonásobně větší rozlohu než Auschwitz I a byl rozdělen na několik částí(mužský, ženský, terezínský rodinný, maďarský, židovský a cikánský tábor). Vchod je tvořen vstupní branou, kterou do tábora vedou koleje. Nad vstupní branou se nachází věž, ze které je rozhled na celý areál tábora. Nacházely se zde také čtyři krematoria, která byla jeho nejdůležitější častí, protože Birkenau sloužil především k hromadnému zabíjení lidí v plynových komorách.

V Birkenau byli vězni nahnáni do podzemních prostor připomínajících sprchy. Zde se museli svléci do naha a následně byli nahnáni dovnitř. Dveře těchto „sprch“ se uzavřely a dovnitř byl průduchy vhozen obsah plechovek s Cyklonem B. Po minutách se prostory vyvětraly a určené skupiny vězňů odnášely mrtvoly do krematoria. Tam jim byly ostříhány vlasy (využívané na výrobu speciální látky), vymláceny zlaté zuby a odstraněny protézy, poté byla těla spálena.

V peci bylo možné spalovat až 3 osoby najednou

 Auschwitz patřil k táborům s poměrně vysokým počtem uprchlých vězňů. Z ostatních nacistických koncentračních táborů před ním v počtu uprchlíků stojí pouze KL Buchenwald (1876 mužů a 91 žen, z toho však 831 osob až v roce 1945 ] ). Za každý útěk vězně bylo často nařízeno tzv. "stání", ve kterém dotčené skupiny vězňů stály až desítky hodin v pozoru a nehnutě v prostoru mezi bloky. Mnozí za tento způsob trestání zaplatili životem. ]  Z KL Auschwitz se podle dostupných pramenů za dobu od založení po likvidaci tábora pokusilo o útěk celkem 802 osob ( 757 mužů a 45 žen ). Z tohoto počtu bylo:  144 útěků úspěšných (a většině se také podařilo přežít válku)  327 útěků neúspěšných (chyceni během útěku nebo zatčeni po zdařilém útěku)  331 útěků o kterých nejsou žádné další informace

 Ve všech táborech KL Auschwitz-Birkenau zemřelo nejméně 1,3 miliónu osob, z nichž bylo:  Židů ( nezaregistrovaných, zaregistrovaných)  – Poláků (asi nezaregistrovaných, zaregistrovaných)  Romů (2 000 nezaregistrovaných, zaregistrovaných)  sovětských válečných zajatců (3 000 nezaregistrovaných, zaregistrovaných)  10– vězňů jiných národností (Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.)