Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Vzniklo v roce 1951 jako první ze tří evropských společenství. Jeho cílem byla podpora rozvoje dvou tehdy klíčových průmyslových odvětví – ocelářství a těžby a zpracování uhlí. ESUO vytvořilo společný trh uhlí a oceli (jedním z cílů byla kontrola průmyslu Německa – dohled na výrobou zbraní …). Mezi členskými a přidruženými státy byla zrušena cla a vývozní kvóty, byl uvolněn pohyb určité pracovní síly, byly odstraněny diskriminace, státní subvence, sjednoceny ceny a dopravní tarify. Uhelný a hospodářský průmysl byl vyňat z pravomoci vlád a podřízen společenství. ESUO si kladlo za cíl zvýšení zaměstnanosti a životní úrovně členských států.

Evropské hospodářské společenství (EHS) byla mezinárodní organizace existující mezi lety 1958 až 1993, která byla vytvořena, aby podporovala ekonomickou integraci (včetně jednotného trhu) mezi Belgii, Francii, Německem, Itálií, Lucemburskem a Nizozemskem. Smlouva o EHS byla podepsána 25. března 1957 v rámci Římských smluv, které také zakládaly Evropské společenství pro atomovou energii. EHS vzniklo 1. ledna 1958.

Euratom Evropské společenství pro atomovou energii bylo založeno Římskými smlouvami; ty byly podepsány a v platnost vstoupily Zakládajícími členy se staly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Holandsko a Lucembursko (zároveň zakládající státy EU) Cílem Euroatomu je koordinovat výzkumné aktivity v oblasti jaderné energie, vytvářet společný trh pro jaderné palivo a dohlížet na jaderný průmysl v členských zemích tak, aby byla zajištěna ochrana obyvatelstva. V roce 1967 došlo ke sloučení institucí Euroatomu s institucemi ostatních evropských společenství.

Maastrichtská smlouva Neboli Smlouva o Evropské unii, byla podepsána v Maastrichtu, nejstarším nizozemském městě, 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu Změnila název Evropského společenství (to byly ty 3 původní organizace) na „Evropskou unii“. Zavedla rovněž nové formy spolupráce vlád členských zemí - například v oblasti obrany a v oblasti „spravedlnosti a vnitřních věcí“, dále také formálně rozdělila politiku EU v nové organizační a právní struktuře do tří hlavních oblastí politické činnosti (tzv. politik EU ), které byly pojmenovány „pilíře“.

První „pilíř“ – Evropské společenství označuje primární a sekundární právo Evropské unie, týká se mimo jiné ekonomických, sociálních a ekologických záležitostí. (První pilíř byl sestaven už v době existence Evropských společenství ).

Druhý „pilíř“ – Společná zahraniční a bezpečnostní politika se, vedle zahraničních a bezpečnostních záležitostí, týká také obranných (vojenských) záležitostí. Má za úkol koordinovat zahraniční a bezpečnostní politiky členských zemí Evropské unie. (Druhý pilíř byl založen až po podepsání Maastrichtské smlouvy ).

Třetí pilíř - Policejní a justiční spolupráce Zaměřuje se na justiční spolupráci mezi členskými státy Evropské unie. (I tento pilíř byl zaveden, až po podepsání Maastrichtské smlouvy ). Původně byly do třetího pilíře zahrnuty i oblasti související s překračováním vnitřních hranic EU, vízové a azylové politiky a soudní spolupráce v občanskoprávních věcech. V roce 1999 byly tyto agendy Amsterdamskou smlouvou přesunuty do oblasti prvního pilíře.