1. Kdybych tě neměl, Ježíši, můj Pane, | a kdyby krev tvá nemluvila za mne, | kde bych já bídný mezi ubohými | smýt mohsvé viny!
2. Neznal bych, čím své ztišit nepokoje; | kde srdce plné lásky je jak tvoje? | Tys útočiště mé zde prajediné, | už nevím jiné.
3. Tvé myšlení je milost, odpuštění, | jen o pokoji, nikdy o trápení, | v prach duši sklání, v tom zas život dává, | tvých dětí práva.
4. Kdybys byl dřív již nestál na mém místě, | sám od sebe bych nehledal tě jistě; | však tys mne našel, slitoval se, vzal mě | v své lásky rámě.
5. Neustaň nikdy zjevovat mi sebe, | svou milost dávej, syť mne, Věčný Chlebe, | své svaté jméno, zvýšené tak slavně, | oslav též na mně!