III/2 XV. 1. 6.A 19. 09. 2012

Darwin Dějepis VI. ročník Darwin, evoluce, přírodní výběr Mgr. Ladislav Hrdina

DARWIN

1 2 Charles Darwin (1809 - 1882)

Plavba lodi Beagle 3 1831 - 1836 4

5 6

7

„Tenhle pán tvrdí, že jsem jeho předkem!“ 9 „Tenhle pán tvrdí, že jsem jeho předkem!“ 8

Text k obrázkům: 1 – úvod 2 – úvod 3 – Titul – Darwin 4 – Charles Darwin patří mezi nejvýznamnější vědce lidské historie. Je autorem tzv. evoluční teorie. 5 – Podklady k této teorii, kterou Darwin publikoval ve své zásadní knize „O vzniku druhů přírodním výběrem“ v roce 1859, načerpal zejména v letech 1831 – 1836, kdy se zúčastnil plavby na lodi Beagle. Během celé plavby Darwin získával poznatky o geologii, sbíral přírodniny (např. fosílie), pozoroval živočichy. 6 – Jednou z nejdůležitějších částí plavby se stala návštěva souostroví Galapágy. Na jednotlivých ostrovech tam totiž pozoroval rozdíly např. mezi sloními želvami, které měly různě tvarované krunýře podle toho, čím se živily (na obr. 5 je forma želvy sloní, která se specializovala na vysoké rostliny – krunýř je tvarován tak, že želvě umožňuje zvednout hlavu poměrně vysoko). 7 – Další ukázkou specializace z důvodu dostupnosti různé potravy jsou galapážské pěnkavy. I když měly zřejmě stejného předka, postupně se jednotlivé formy specializovali např. na semena, plody či hmyz a tomu se přizpůsobila i anatomie jejich zobáků. 8 – Darwin po svém návratu dlouhá léta zpracovával poznatky, které na své cestě načerpal. Své zásadní vědecké dílo „O vzniku druhů přírodním výběrem“ vydal až poté, co obdržel poštou práci Alfreda Russela Wallace, který došel během vlastního zkoumání k podobným závěrům jako Darwin. Po dohodě nakonec Darwin své závěry publikoval jako první. Jak ale očekával, jeho teorie vzbudila odpor mezi tou částí veřejnosti, která jen těžko přijímala zřejmou příbuznost člověka s ostatními zvířaty. Darwin byl proto v tisku často karikován a jeho teorie byla hrubě zjednodušována na tvrzení, že člověk se vyvinul z opice. O tom ostatně svědčí i karikatury na obrázcích 8 a 9.

Použité zdroje: FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. 2. vydání. Praha: Albatros, 1980. 304 str. ISBN 13-796-89. Obrázky 2, 3, 9 GAMLIN, Linda. Evoluce. 1. vydání. Praha: Nakladatelský dům OP, 1993. 64 str. ISBN 80-85841-04-5. Obrázek 1 Rostliny a bezobratlí. 1. vydání. Praha: Albatros, 1989. 122 str. ISBN 13-854-89. Obrázky 4, 6, 7 National Geographic: Česká republika. Praha: National Geographic ČR, 2004, roč. 2004, č. 11. 162 str. ISSN 1213-9394. Obrázek 8 Zvířata: Ottova obrazová encyklopedie. 1. vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. 608 str. ISBN 80-7360-388-8. Obrázek 5