Aurignacien Ondřej Mlejnek Opava, 1.4.2014

Aurignacien První evropská kultura tvořená prokazatelně moderními lidmi (viz Mladečské jeskyně). Pestera cu Oase v Rumunsku je starší, ale bez kulturně signifikantních nálezů. Mladopaleolitická čepelová technologie. Kýlovitá škrabadla, obloukovitá polyedrická rydla, aurignacké čepele piškotovitého tvaru. KPI: Nástroje opracované po celém povrchu, hroty s rozštěpenou bází, mladečské hroty, šídla, spatuly, flétny… Umění: parietální (jeskyně Chauvet) i mobilní (Achtal, Lonetal, Stratzing). Rozšíření od Pyrenejského poloostrova po Don. V Asii příbuzné kultury – např. ahmarien (levantský aurignacien) na Blízkém východě. Podobně ve střední Asii. Přírodní podmínky: Období interplenigleciálu přerušované několika stadiály. Nejchladnější období (Heinrich event 4) následovalo po výbuchu sopky na Flegrejských polích u Neapole (Campanian Ignibrite) asi před 39 800 lety. V této době končí přechodné kultury a nastává rozmach aurignacienu. Tvorba iniciálních půd - špatné dochování kostí.

Vznik pojmu Pojem aurignacen poprvé použili Henri Breuil a Émile Cartilhac roku 1906 podle jeskyně Aurignac (Haute-Garonne) zkoumané É. Lartetem v roce 1860. Mělo se jednat o industrii chronologicky mezi moustérienem a solutréenem s otupenými hroty a zabíhající retuší. Vydělili tři chronologické fáze (časný, střední, pozdní aurignacien). Denis Peyrony vyňal roku 1933 z aurignacienu větev s otupenými hroty a nazval ji périgordienem. Jím definovaný starší périgordien je dnes nazýván châtelperronienem a mladší périgordien gravettienem.

Materiální kultura Mladopaleolitická štípaná industrie – čepelová technika, kýlovitá a vyčnělá škrabadla, kanelovaná obloukovitá rydla, retušované čepele, odštěpovače, hroty typu Krems, čepelky typu Dufour. Kostěná industrie – hroty s rozštěpenou bazí, mladečské hroty, hladidla. Umění (mobilní i parietální, hudba) a ozdoby (provrtané zuby, mušle, korálky). Doklady obytných staveb (Tibavá – oválné objekty, Stratzing – dlažba kolem ohniště, Muralovka – dlažba). Domestikace psa – na základě genetických analýz asi před 35000 lety.

Datování Časný aurignacien (Willendorf AH3, Švábská Jura) a protoaurignacien (Francie, Itálie, Kantábrie, snad i Bačo Kiro) – 43-36 ky BP. Nejrozšířenější je střední aurignacien (36-30 ky BP). Následuje epiaurignacien (Alberndorf, Langmannersdorf, j. Bockstein). Špatně datovaný, ale asi 30-20 ky BP. Závěr aurignacienu je nejistý. Aurignacoidní industrie se v některých oblastech (Rumunsko, Moldávie, Mohelno-Plevovce) udržují zřejmě i po LGM. Nejistá je ale přímá vývojová souvislost mezi aurignacienem a těmito industriemi.

Střední Podunají

Umění Parietální umění: jeskyně Chauvet, uhlové malby nosorožců, koní a lvů. Akvitánské umění: hluboké rytiny na spadlých kamenech, symboly vulvy, zvířata – La Ferassie, Abri Cellier. Mobilní umění : Jeskyně Švábské Jury (Vogelherd, Hohefels, Geissenklösterle, Hohlestein-Stadel) – figurky zvířat, Löwenmensch z Hohlestein-Stadel, nejstarší venuše z Hohefels, řezby zvířat, flétny, malovaný oblázek z Geissenklösterle, ozdoby (provrtané zuby)… Stratzing v Rakousku – Tanzende Venus (Fanny). Abri Fumane – červeně malované kameny.

Balkán Řecko: Jeskyně Franchthi - Pelopones, mladší aurignacien, stratigrafie až do neolitu. Bulharsko: Jeskyně Temnata Dupka a Bačo Kiro. Bačokirien a časný aurignacien. Rumunsko: Mitoc (na řece Prut, bohatá stratigrafie), Ripiceni Izvor (objeví se i listovité hroty), Tincova (Banát, vysoká škrabadla, čepelky typu Dufour). Chorvatsko: Velika Pečina (mladečské hroty). Slovinsko: Potočka Zialka (mladečské hroty, S. Brodar). Lokality v Julských Alpách – Mokrička Jama, Vysoko Brdo.

Franchthi

Temnata Dupka

Bačo Kiro

Velika Pečina

Potočka Zialka

Východní Evropa Muralovka – Rusko. Epiaurignacien s čepelkami typu Dufour, 20 ky BP. Kostěnki I, vr. 3 – Rusko. Aurignacien, vysoká škrabadla, kostěná hladidla. Kuličivka – Ukrajina, aurignacien, velká vysoká škrabadla. Siuren – Převis na Krymu, 2 vrstvy, čepelky typu Dufour.

Polsko a Maďarsko Polsko: Aurignacké vrstvy v Krakově – Spadzista ulice a v Mamutové jeskyni (mladečské hroty) pod gravettskými vrstvami. Dále Kraków – Zwierzinec, vr. 12 a 13 (převaha rydel nad škrabadly). Dílny v Piekarech u Visly. Maďarsko: Jeskyně Istállóskö v Bukových horách – spodní vrstva s hroty s rozštěpenou bází a čepelemi, horní vrstva s mladečskými hroty , flétnou a lebkou medvěda. Zkoumal J. Peskö.

Istállós-kő-barlang

Rakousko Willendorf II – AH2 – 45ky – nepočetná industrie, snad ještě konec středního paleolitu nebo některý z přechodných technokomplexů, AH3 – 41ky – časný aurignacien, AH4 – 35 ky - typický aurignacien s mladečskými hroty. Zkoumal J. Bayer, později P. Nigst. Krems-Hundsteig – radiolaritová industrie, starší aurignacien, mladečské hroty s protáhlou špičkou, čepelky Dufour, hroty Krems, kýlovitá škrabadla. Stratzing – ohniště obložené kameny, tančící venuše Fanny, zkoumala Ch. Neugebauer-Maresch. Alberndorf – loviště mamutů, 28 ky BP, vysoká škrabadla, rydla, rohovec KL3, zkoumal G. Trnka. Langmannersdorf – epiaurignacien, 22 ky BP, jáma se dvěma kostrami vlka (psa?), lebka mamuta.

Willendorf II

Strazing „Fanny“

Německo – Švábská Alba Jeskyně v údolích řek Lone a Ach ve Würtembersku. Časný aurignacien. Mezi středním paleolitem a aurignacienem je zde hiát. Mobilní umění. Zkoumá N. Conard z Tübingen. Vogelherd – Lonetal, vr. 5 – hroty s rozštěpenou bází, šídla, hladidla, vr. 4 – kýlovitá škrabadla, zvířecí řezby (koník), val z mamutích kostí. Geißenklösterle – Achtal, hroty s rozštěpenou bází, provrtané kosti, flétna, řezby zvířat. Hohle Fels – Lonetal, časný aurignacien, nejstarší venuše, řezba lvice, labutě, muže. Hohlenstein-Stadel – Lonetal, skulptura muže se lví hlavou – Löwenmensch. Silberstein – aurignacká škrabadla. Bockstein Höhle – Lonetal, epiaurignacien (25 ky BP) s převahou rydel.

Vogelherd

Geißenklösterle

Hohle Fels

Hohenstein - Stadel

Bockstein Höhle

Německo Breitenbach – aurignacká lokalita ve středním Německu (Sasko-Anhaltsko), kýlovitá škrabadla (L. Moreau). Lommersum – aurignacká lokalita s ohništěm, zkoumal J. Hahn. Wildscheuer – lokalita v Hesensku s mladečskými hroty Wildhaus – nález mladečského hrotu.

Breitenbach

Francie Ve Francii byl aurignacien popsán a periodizován. Eponymní lokalita- jeskyně Aurignac leží v dept. Haute-Garrone v jz. Francii. Zkoumal É. Lartet. Aurignacien se dělí na protoaurignacien (aurignacien O) v jz. Francii (ca 40-38 ky BP); aurignacien 1 s hroty s rozštěpenou bází (bergeracký pazourek, piškotové čepele, kýlovitá škrabadla (ca 38-36 ky BP); aurignacien 2 s mladečskými hroty (ca 36-33 ky BP), aurignacien 3 a 4 – mladší aurignacien, nejednotné a aurignacien 5 (epiaurignacien) – dílna na ŠI v Laugerie Haute (mezi solutréenem a badegoulienem). Lokality: Aurignac, Castanet, La Ferassie (akvitánské umění), Pinet, Barbas (dílna), jeskyně Chauvet u Vallon – Pont d´Arc(parietální umění, objevena 1994)…

Aurignac

Aurignac

Abri Castanet

Chauvet

Španělsko Aurignacké osídlení hlavně na severu (Kantábrie) – na jihu přežívali neandrtálci? El Castillo – nejstarší aurignacien (až 43 ky BP), vysoká škrabadla, drásadla podobná charentienu. Další lokality: L´Abreda, El Pindo – interstratifikace châtelperronienu, Cueva Morin. Katalánsko – aurignacien v jeskyni Reklan.

El Castillo

Itálie Snad vývoj z ulluzienu (40 ky BP) přes protoaurignacien (38 ky BP) k vyvinutému aurignacienu (35 ky BP). Lokality: Osídlena hora Monte Circero, jeskyně La Fabrica a snad již i jeskyně Grimaldi v Ligurii. Abri Fumane (37 ky BP) – červené malby na kameni, malovaná postava.

Abri Fumane

Abri Fumane

Přestávka