Člověk zašeptal: „Bože, promluv ke mně.“ A zazpíval slavík. Ale člověk neslyšel.
Člověk zakřičel: „Bože, promluv ke mně!“ Zahřmělo a oblohou proletěl blesk. Ale člověk neslyšel a neviděl.
Člověk se rozhlédl a řekl: „Bože, dej se mi poznat.“ A jasně se rozzářila hvězda. Ale člověk neviděl.
Člověk zavolal: „Bože, ukaž mi zázrak!“ A zrodil se život. Človek si toho ale nevšiml.
Člověk v zoufalství vykřikl: „Dotkni se mě, Bože a dej mi poznat, že zde jsi!“ Na to se Bůh přiblížil a dotkl se ho. Ale člověk smetl ze své ruky motýla a šel dále.
Bůh je vždy v blízkosti nás, projevuje se i v malých a jednoduchých věcech, které považujeme za samozřejmé. Platí to i v našem elektronickém věku... Takže bych chtěl přidat ještě toto:
Člověk zavzlykal: „Bože, potřebuji tvou pomoc.“...a přišel s dobrou zprávou a povzbuzením.
Ale člověk ho vymazal a plakal dále...
Teď pro Tebe jedna dobrá zpráva a jedno upozornění: Jsi milovaný!
Nevyhni se požehnání jen proto, že často není zabalené do takového obalu, jaký možná očekáváš!
Byl jsem požádán, abych tuto zprávu poslal lidem, kterým přeji Boží požehnání. Vybral jsem si Tebe, ale i své jiné přátele, protože nechci omezovat požehnání. Možná se rozhodneš stejně...