Jak vznikají oblaka – Voda kolem nás zemská atmosféra obsahuje vedle plynů také vodní páru množství vodní páry v objemové jednotce vzduchu je závislé především na teplotě vzduchu (a samozřejmě tlaku) specifickým stavem je rosný bod zopakujme, že je to teplota, při níž vzduch dosahuje za daného tlaku stavu nasycení vodní parou a vodní pára v něm obsažená se začíná srážet vznikají mikroskopické kapičky, které formují oblak

Jak vznikají oblaka – Definice oblaku oblak (neodborně mrak) je viditelný shluk drobounkých vodních kapiček nebo ledových krystalků (případně obojího) v ovzduší za oblak lze považovat i mlhu, která je v podstatě oblakem dotýkajícím se zemského povrchu přeměna vodní páry na kapičky vody v atmosféře není zdaleka tak snadná! jde o energeticky náročný děj, který se ve skutečné atmosféře prakticky nevyskytuje, protože by muselo docházet k několika násobnému přesycení vzduchu vodní parou

Jak vznikají oblaka – Kondenzační jádra hrají klíčovou roli ve vzniku oblaku nacházejí se v zemské atmosféře v podobě pevných částic (vyjma ledových zrn) tzv. aerosolů (prachová zrnka, zrnka soli z mořské vody) částice mají na povrchu drobounké póry v pórech vznikají duté vodní povrchy, nad nimiž se ustavují energeticky vhodné podmínky pro vznik vodních kapiček na kondenzaci se může podílet i elektrický náboj, který aerosoly nesou

Jak vznikají oblaka – Jak ochladit vzduch jak dosáhnout rosného bodu? příroda uplatňuje hned několik způsobů všchny mají jedno společné: jsou založeny na výstupných pohybech vzduchu s výstupem vzduchu klesá atmosférický tlak, vzduch se rozpíná a ochlazuje následkem toho se po čase dosáhne rosného bodu, vodní pára začíná kondenzovat!

Jak vznikají oblaka – Konvekce, mechanický výstup, frontální rozhranní - vzduch může začít stoupat z různých důvodů: Termická konvekce důsledek nerovnoměrného ohřevu zemského povrchu, s rostoucí teplotou vzduchu klesá i jeho hustota Mechanický výstup proudění vzduchu přes horskou překážku, vzduch není schopen horský hřeben obtéci, takže jej přeteče vznik orografických oblak Frontální rozhranní - analogické s výstupem přes horskou překážku, rozdíl v tom, že místo horského hřebene máme masu chladnějšího vzduchu

Jak vznikají oblaka – Klasifikace oblaků první pokus: 1803, anglický přírodovědec Luke Howard odvodil názvy cirrus, cumulus, stratus a nimbus 1840, německý meteorolog W. H. Dove prohlásil, že žádný oblak není stálým útvarem, ale že je to proces, děj oblaka dnes řadíme podle jejich: vzniku a vývoje (frontální, nefrontální, kupovité, turbulentní) výšky (nízké, střední, vysoké, s vertikálním vývojem) složení (vodní, ledové, smíšené) vzhledu (na jednotlivé druhy)

Jak vznikají oblaka – Oblačná patra na základě úmluvy byla vrstva, ve které se vyskytují oblaka rozdělena na tři oblačná patra pro mírné zeměpisné šířky rozlišujeme: vysoké patro (7-13 km) střední patro (2-7 km) nízké patro (do 2 km) lidským okem se výška oblaku velmi špatně určuje, proto je lepší dělení podle vzhledu všechny oblaky se dělí do 10 základních druhů, k těmto druhům pro zpřesnění náleží i tvary, odrůdy a zvláštnosti

složen z ledových krystalků Cirrus Cirrus (Ci) složen z ledových krystalků jednotlivé vzájemně oddělené obláčky v podobě bílých vláken nebo bílých plošek či úzkých pruhů nezeslabuje sluneční ani měsíční světlo

Cirrus – foto 1

Cirrus – foto 2

Cirrus – foto 3

Cirrus – foto 4

složen z menších ledových krystalků Cirrocumulus Cirrocumulus (Cc) složen z menších ledových krystalků tenké, menší nebo větší skupiny bílých obláčků bez vlastního stínu malé chomáčky, vlnky nebo vločky cirrocumulům se říká beránky

Cirrocumulus – foto 1

Cirrocumulus – foto 2

Cirrocumulus – foto 3

Cirrocumulus – foto 4

složen z ledových krystalků Cirrostratus Cirrostratus složen z ledových krystalků průsvitný bělavý závoj oblaků vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně nebo částečně pokrývá oblohu není tak hustý, aby zmizely stíny předmětů

Cirrostratus – foto 1

Cirrostratus – foto 2

Cirrostratus – foto 3

Cirrostratus – foto 4

skládá se převážně z malých kapiček Altocumlus Altocumulus (Ac) menší nebo větší skupiny či vrstvy oblaků, bílé nebo šedé popř. obojí barvy má vlastní stín velké beránky skládá se převážně z malých kapiček

Altocumlus – foto 1

Altocumlus – foto 2

Altocumlus – foto 3

Altocumlus – foto 4

Altostratus Altostratus (As) šedavá nebo modravá oblačná plocha s vlkánitou nebo žebrovitou strukturou, pokrývající úplně nebo částečně oblohu v nejtenčích částech prosvítají obrysy Slunce nebo Měsíce, jen nezřetelně jako za matným sklem smíšený oblak, nevypadávají z něj vždy srážky, pokud ale ano, pak jde většinou o trvalé srážky slabé intenzity v podobě deště či sněhu

Altostratus – foto 1

Altostratus – foto 2

Altostratus – foto 3

Altostratus – foto 4

vrstva oblaků je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná Nimbostratus Nimbostratus (Ns) dešťový oblak šedá, často tmavá a jednotvárná oblačná vrstva, ze které vždy vypadávají víceméně trvalé, stejnoměrné a někdy i poměrně intenzivní dešťové nebo sněhové srážky vrstva oblaků je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná typický oblak teplé fronty

Nimbostratus – foto 1

Nimbostratus – foto 2

Nimbostratus – foto 3

šedé nebo bělavé oblaky, popř. obojí barvy Stratocumulus Stratocumulus šedé nebo bělavé oblaky, popř. obojí barvy menší či větší skupiny oblaků, které téměř vždy mají tmavá místa oblak se skládá z částí podobných dlaždicím zdánlivé velikosti větší než 5° a nemá vláknitý vzhled složen z vodních kapiček mohou z něj vypadávat srážky, ale vždy jen slabé intenzity

Stratocumulus – foto 1

Stratocumulus – foto 2

Stratocumulus – foto 3

Stratocumulus – foto 4

šedá a poměrně jednotvárná oblačná vrstva s nízkou základnou Stratus Stratus (St) šedá a poměrně jednotvárná oblačná vrstva s nízkou základnou často se vyskytuje jen jako místní oblak skládá se z malých vodních kapiček srážky v podobě mrholení

Stratus – foto 1

Stratus – foto 2

Stratus – foto 3

Stratus – foto 4

jejich rostoucí část má často podobu květáku Cumulus Cumulus (Cu) osamocené a kypré, obvykle zářivě bílé a husté oblaky s ostře ohraničenými obrysy vyvíjející se směrem vzhůru v podobě kup, kupolí nebo věží jejich rostoucí část má často podobu květáku vodorovná základna bývá tmavá základna v nízkém patře, vrcholky až do středního patra vzniká při hezkém počasí dopoledne či brzy odpoledne, večer zaniká

Cumulus – foto 1

Cumulus – foto 2

Cumulus – foto 3

Cumulus – foto 4

u nás průměrně 7-9 km, největší 16 km Cumulonimbus Cumulonimbus (Cb) bouřkový oblak mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží část jeho vrcholu je obvykle hladká, popř. vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá, rozšiřuje se do podoby vějíře, kovadliny nebo širokého chocholu základna v nízkém patře (1-2 km, ale i níže), vrchol sahá do středního a vysokého patra u nás průměrně 7-9 km, největší 16 km v tropických oblastech vrchol až 20 km

smíšený oblak, působí hrozivým dojmem Cumulonimbus Cumulonimbus (Cb) smíšený oblak, působí hrozivým dojmem silné vertikální proudy, vznik krup a kusů ledu (při tornádech i těžší předměty) v čele bouřky zesiluje nárazovitý vítr doprovázený hřměním a blesky obrovská zásobárna energie silné, převážně místně ohraničené přeháňky

Cumulonimbus – foto 1

Cumulonimbus – foto 2

Cumulonimbus – foto 3

Cumulonimbus – foto 4