Lásko dej mi čas...

Možná se mýlíš, možná to není sen. To byla moje dlaň na tvém spánku, a tvůj dech podobný vánku .... Až přijde den, možná si vzpomeneš. To byla má slova a oči zelené, a objímaly tě moje svaly železné.... Měsíc patří zemi, noc patří milencům. Láska je hledaná všemi, moje rty hledají tvoje, To je můj dar tobě, má Venuše a přiznám se z plné duše , nikdy jsem nemiloval více.

Láska je křehká jako peříčko, jen pro tebe buší moje srdíčko Láska je křehká jako peříčko, jen pro tebe buší moje srdíčko. Dám ti to najevo vždyť víš, co mi na to odpovíš? Ještě jednou řeknu ti tohle: Jen pro tebe mi buší moje srdíčko, jsi pro mě jako zářící sluníčko, jsi pro mě jako svit měsíce. Naposledy ti vyznávám mojí lásku, Jen zajed rukou do mích vlásků.

Chtěl bych vedle Tebe spát. Chtěl bych ráno s Tebou vstát Chtěl bych vedle Tebe spát. Chtěl bych ráno s Tebou vstát. Snad to není přání neskromné. Chtěl bych Tě každý den vídat. Chtěl bych s Tebou občas snídat. Snad to není přání neskromné. Chtěl bych dálku mezi námi zkrátit. Chtěl bych se vždy k Tobě vrátit. Snad to není přání neskromné. Chtěl bych mít spoustu přání. Chtěl bych, aby jsi byla mojí paní. Snad to není přání neskromné. Chtěl bych aby jsi byla stále mladá. Chtěl bych, co nijak se popsat nedá. Snad to není přání neskromné. Chtěl bych všechno na světě. Chtěl bych to jenom Tobě dát. Snad to není přání neskromné.

Proč člověk pláče nad láskou, proč člověk tolik slibuje, proč člověk žije v obrázku, proč z celého srdce miluje. Kéž bych mohl vrátit čas, kéž bych mohl vrátit tu lásku, co spojila nás. Teď jsme si cizí, ani se neznáme, každý se jinam koukáme. Proč nejdeš za mnou a nechceš polibek mi dát, vždyť ty to nevidíš jak tě mám pořád rád.

Nevím, jak Ti to říci mám, vždy, když na Tebe vzpomínám, Něco mě u srdce krásně hřeje, a ptám se, láska kde je? Kam zmizela, ach tak náhle, nevidím ji, snad je támhle? Nebo tady, no kdo to ví, jsem jen blázen bláhoví. Čekám tu na svou tajnou lásku, sám sebe dávám v sázku. I život za ní jsem ochotný dát, Chci aby jsi Tu byla a já Tě mohl objímat...

Ty si myslíš, že všechno můžeš, i když mi tím ubližuješ Ty si myslíš, že všechno můžeš, i když mi tím ubližuješ. Lásko… Tvůj dotek je však vzácný, nevídaný, jak šafrán. Jemný, jak mlha večerů i rán. Moje duše ale trpí, ty to snad nevidíš. Jen o lásce a touze sníš. To, že já tě rád mám, to ty nevnímáš. Hlavu v oblacích máš. Ty si prostě myslíš, že všechno můžeš, i když mi tím ubližuješ! Má lásko...

Trápíš mě miláčku, trápíš, tak moc, že nechci žít kéž bys jen věděla, že s tebou chci být. Moc bych si přál být s tebou, ale vím že nikdy nebudu, tak chci abys věděla, že i tak Tě moc miluju… Neznám tě, nevím kdo jsi ani kde se skrýváš a když tě potkám mám pocit, že se možná na mě díváš. Ale stejně Tě miluju…

Milovat nemusíme jen pravopisně milovat můžeme i s hrubkama než se nadějem život je za náma a po nás zůstanou jen básně ...možná...

Ty a tvé vlasy zvoucí k pohlazení, ty a tvé oči, nad které není, ty a tvá ústa plná smíchu, ty a mé tělo toužící po dotyku. Ty a má hlava co z tebe se točí, ty a otázka v mých hnědých očích, ty a vystrašené srdce mé, že moje dlaň nikdy nebude v té tvé. Ty a můj sen, co den za dnem sílí, já vím, že láska jednou dojde k cíli, mé slzy už jsou dávno pryč, jak k tvému srdci najdu klíč. Tak odhazuji všechny stesky ven, vždyť po každé noci zas přijde nový den. iNěžn@