Co je sociologie? martin.vavra@soc.cas.sc

Sociologie je vědou o společnosti Sociologie je vědou o společenských jevech, vztazích a procesech Sociologie je vědou o moderních společnostech, o jejich vzniku, vývojových proměnách a dynamice, o jejich struktuře a povaze. Studuje charakter proměn vztahů mezi jednotlivými společenskými subsystémy.

Sociologie: Funkce sociologie: Teoretická Empirická Obecná Speciální/oborové sociologie Funkce sociologie: Poznávací (vědecká) Sociotechnická (aplikační) Kritická

Významné oborové sociologie

Sociologie ve svých počátcích

Zrod „vědeckého“ zkoumání společnosti se nedá přesně časově zařadit - můžeme se například ptát, kdy se poprvé objevilo jméno oboru, kdy se ustavil jako instituce a nebo také kdy byly prováděny první sociologické výzkumy Auguste Comte, který je obvykle považován za zakladatele oboru, použil termín sociologie poprvé zřejmě v roce 1838 v jednom ze svazků své práce Kurz pozitivní filozofie. Ovšem teprve Emile Durkheim sociologii institucionalizoval - založil první katedru sociologie (1895 v Bordeaux), ve stejné době vydal svá Pravidla sociologické metody a o rok později začal pod jeho vedením vycházet také časopis L'Année Sociologique Už před Comtem se ale provozovalo zkoumání společnosti pod jinými názvy - sociální fyzika, morální filozofie atd. V řadě těchto zkoumání hrála velkou roli filozofie, historie či teologie

I empirické zkoumání společnosti má velmi dlouhou tradici I empirické zkoumání společnosti má velmi dlouhou tradici. Už starověká a středověká sčítání lidu, pořizovaná většinou kvůli výběru daní, jsou (z určitého úhlu pohledu) příklady takového zkoumání. K nějakému abstraktnímu zkoumání společnosti a jejích zákonitostí ovšem nevedla Nejpozději od 17. století se objevují dílčí zkoumání společenské reality, prováděné většinou fyziky a astronomy - dávali své činnosti názvy jako „morální statistika“ nebo „politická aritmetika“

Příklady sociologických otázek: důležitější něž název disciplíny i existence institucionálního zázemí je zřejmě její funkce, přístup, způsob kladení otázek a jejich zodpovídání, která se může skrývat pod různými názvy „pre-sociologové“ zkoumali společnost a kladli si sociologické otázky bez toho, že by k tomu potřebovali sociologii jako obor Příklady sociologických otázek: Vyvíjí se společnost náhodně nebo podle nějakých univerzálních principů? Co určuje společenský vývoj?

Kdy lze mluvit o vědě či vědecké disciplíně: 1) Má-li vlastní předmět na který se zaměřuje 2) Disponuje-li vlastním souborem poznatků 3) Díky těmto poznatkům vybudovala teorie, modely, interpretační schémata 4) Má metody výzkumu, analýzy, interpretace, tj. technologií získávání dat a vytváření poznatků 5) Vyvinula vlastní terminologii (pojmy, definice) 6) Je institucionálně zajištěná (peníze, budovy, pracovníci)

důležité je i to, za jakých okolností se sociologie jako disciplína na počátku 19. století zrodila - Urbanizace - Upadající vliv náboženství - Růst průmyslu a hospodářství obecně - Nárůst populace - Revoluce Lze říct, že sociologie vznikla spolu s moderní společností - „moderní společnost je společností, která se samo pro sebe stává problémem“

Sociologie před sociologií Klasicky se v rámci dějin „myšlení o společnosti“ vykládá vývoj v Evropě a později v severní Americe a začíná se Platonem a Aristotelem. To není nesprávné - zvlášť Aristoteles, i když postupoval do značné míry spekulativně, se snažil dojít k závěrům o tom, jaká společnost je, a ne jen filozofovat o tom jaká má být. Opomíjí se tak ale vývoj v dalších částech světa, zvlášť v Číně a později i v arabském světě.

Arabská „sociologie“ Ibn Chaldůn (1332-1406) – arabský historik Historie pro něj nebyla souhrnem významných událostí, chtěl najít pravidla dějinného vývoje Zabýval se sociální soudržností a konfliktem do jisté míry ve stejném smyslu jak to dělá moderní sociologie

„presociologové“ v 18. a na počátku 19. století Giambattista Vico v práci Nová věda (1725) rozlišoval různá období civilizací raná (poetická), která jsou tvořivá – vznikají nové prvky v právu, náboženství, kultuře, následovaná obdobími racionálními, kdy se lidé „zklidňují“, využívají především „chladné racionality“, což vede ke zdokonalování společnosti a růstu blahobytu. Vede to ovšem také k vyčerpání a úpadku Edward Gibbon v práci Úpadek a pád římské říše (1776) ukázal "sociologické" příčiny pádu Immanuel Kant v textu Co je osvícenství (1784) popisuje svou dobu, co se děje ve společnosti právě nyní – není to nějaká obecná spekulativní filozofie. Osvícenství je pro něj odporem proti náboženské autoritě a obecně proti tradiční autoritě a oproti tomu vyzvedá víru v rozum a schopnost člověka směřovat své vlastní jednání Saint-Simon - Katechismus průmyslníků (1823) (byla to doba manifestů – v roce 1817 vydává Bentham Katechismus rozumu a lidu; Comte v roce 1852 Pozitivistický katechismus; Engels v roce 1847 Komunistický katechismus; Bakunin a Něčajev v roce 1871 Katechismus revolucionáře)

Alexis de Tocqueville Své práce (především Demokracii v Americe (1835)) publikoval jakoby mimochodem, vedle svého veřejného angažmá. Až ke konci života se stáhnul do ústraní a pracoval naplno na práci Starý režim a revoluce (první díl publikován 1856, ale zůstala nedokončená) Po své smrti téměř zapomenut, ale v současnosti je chápán jako významný autor historiky i sociology Citován i současné sociologii, zejména v souvislosti s tématy důvěry ve společnosti nebo sociálního kapitálu

V obou svých významných pracích vidí jako zásadní moment pohybu dějin touhu lidí po rovnosti (spíše než po svobodě) Jeho práce nebyly jen „historií velkých mužů“- významné pro jeho zkoumání byly jak instituce tak i kultura, zaměřoval se spíše na procesy než na události

Auguste Comte (1798 – 1857) Isidore Auguste Marie François Xavier Comte 1822 raná práce Plán vědeckých studií nutných pro vědeckou reorganizaci společnosti Kurz pozitivní filozofie (8 svazků publikovaných mezi 1830 a 1842) Systém pozitivní politiky 1851–1854

Rozdělil sociologické zkoumání na zkoumání sociální statiky a dynamiky - statika se zabývá sociálním řádem a harmonií Zákon souladu – aby byla společnost soudržná a aby se mohla vyvíjet, musí být v souladu: - individuální podmínky existence - rodinné podmínky existence - sociální podmínky existence

- dynamika popisuje a předpovídá vývoj Zákon posloupnosti – situace společnosti vychází ze situace minulé a předurčí situaci budoucí (dějinný determinismus) Vývoj lidské mysli (který je rozhodující) odpovídá zákonu tří stádií Teologické stádium Metafyzické stádium Pozitivistické stádium

Alexis de Tocqueville (1805 – 1859) Své práce (především Demokracii v Americe (1835)) publikoval jakoby mimochodem, vedle svého veřejného. Až ke konci života se stáhnul do ústraní a pracoval naplno na práci Starý režim a revoluce (1856) Po své smrti téměř zapomenut, ale v současnosti je chápán jako významný historik Citován i současné sociologii

V obou svých významných pracích vidí jako zásadní moment pohybu dějin touhu lidí po rovnosti (spíše než po svobodě) Jeho práce nebyly jen „historií velkých mužů“- významné pro jeho zkoumání byly jak instituce tak i kultura

Herbert Spencer (1820 – 1902) Nevlivnější filosof a vědec své doby, sociologie byla pouze částí jeho zájmů Práce Principy sociologie (1876-1896 ) Studoval spisy Comta a přijal některé jeho myšlenky (dělení sociologie na studium sociální statiky a dynamiky, význam rozvoje průmyslu, úsilí o hledání zákonů vývoje, dělení na vojenské a průmyslové společnosti) odmítl ovšem Comteovy názory politické a etické Byl proti zasahování do přirozeného vývoje společnosti

Spencer rozlišoval společnosti jednoduché a společnosti složené Spencer rozlišoval společnosti jednoduché a společnosti složené. Skupina se totiž podle Spencera nemůže proměnit ve společnost pouhým růstem svých členů, ale je potřeba, aby k tomuto růstu došlo spojováním více skupin. Tak vznikají společnosti (skupiny vyššího řádu). Základem pro pochopení vnitřního vývoje společnosti je Spencerovi zákon zachování a přeměny hmoty a energie. - v hmotě existují přitažlivé a odpudivé síly, díky nim se každý organismus (i sociální organismus) proměňuje a vyvíjí. Tento vývoj má v důsledku vztahu protikladných sil určitý rytmus. Nejdříve vlivem přitažlivých sil dochází k integraci, pak převáží odpudivé síly, zvyšuje se pohyb a tření ve společnosti a nastává dezintegrace. Součástí integrace je diferenciace společnosti (která ovšem následně posiluje dezintegraci). - cílem je aby dezintegrace nepřekročila určitou mez