Reprodukční vlastnosti, rozmnožování KCHPD - Praha Reprodukční vlastnosti, rozmnožování

Rozmnožování - je základní charakteristikou živé hmoty. Rozmnožování probíhá: 1. pohlavně (sexuálně) - konjugací (u jednobuněčných a jednoduchých mnohobuněčných organismů), - pohlavním množením = hermafroditním způsobem, = gonochoridním - splynutím gamet samčích (spermií) a samičích (vajíček) v zygoty, - partenogenezí (vývoj z neoplozeného vajíčka). 2. nepohlavně (vegetativně, asexuálně) - buněčné dělení, - schizogonie (rozpadové dělení), - fisiparie (oddělení + regenerace), - gemiparie (pučení).

Reprodukční užitkovost Plodnost - je velmi složitý děj. Účastní se na něm organismus prasnice, kance a vliv vnějšího prostředí. Plodnost prasnice je schopnost produkovat selata ve vrhu. Je podmíněna spolupůsobením dědičného založení a vnějších podmínek. Proto rozlišujeme plodnost potenciální a plodnost skutečnou. Plodnost potenciální je schopnost prasnice uvolňovat vajíčka schopná oplození bez ohledu na jejich další vývoj a je výrazem genotypu. Během říje uvolní prasnice 14 - 25 vajíček. Počet uvolněných vajíček u evropských kulturních prasat činí 120-150% normální velikosti vrhu.

Plodnost skutečná, je výrazem fenotypu a je vyjádřena počtem narozených selat. Skutečná plodnost je ovlivněna : - počtem uvolněných vajíček, - počtem oplozených vajíček, - embryonální úmrtností. Pohlavní dospělost, je určena tvorbou vajíček schopných oplození v celkovém procesu plnohodnotného pohlavního cyklu. Plnohodnotný cyklus = připravené pohlavní cesty k páření, děloha je schopna přijmout vajíčka k zahnízdění, pohlavní reflexy a říje jsou výrazné, je možné normální páření. Nástup pohlavní dospělosti je v rozmezí 3 - 7 měsíců podle ranosti.

Základní podmínky reprodukce normální vývin pohlavních orgánů a jejich řádné a pravidelné fyziologické funkce, zajištění optimálních podmínek prostředí, tedy: správný odchov, zařazení do plemenitby, výživa ve vztahu k růstové a reprodukční fázi, plemenářské využití ve vztahu k věku, kondici, odpovídající zootechnicko-veterinární a mikroklimatické podmínky (ustájení, napájení, výživa, technika krmení ..).

I. Anatomie pohlavních orgánů prasnice Reprodukční užitkovost prasnic I. Anatomie pohlavních orgánů prasnice vaječníky vajíčka (folikuly, žlutá tělíska), hormony, vejcovody, děloha děložní rohy, děložní tělo, děložní krček, pochva, poševní předsíň, vulva (ochod).

Vývoj pohlavního ústrojí: Pohlavní orgány se skládají z pohlavních žláz, vývodních cest a pářících orgánů. Vnitřní pohlavní žlázy (orgány) prasnice - gonády se vyvíjejí z mezodermu u embrya jako genitální lišty uložené mediálně od prvoledvin, - zároveň se zakládáním gonád se objevuje na každé straně podél vývodu prvoledvin zvláštní kanálek = Műllerův vývod, ten reprezentuje základ pro vznik vejcovodu, dělohy a pochvy. Vnější pohlavní orgány prasnice - vývoj probíhá cestou diferenciace urogenitálního sinusu za vzniku = močové a pohlavní cesty, = stydké štěrbiny a poševní předsíně, - z genitálního valu vznikají = stydké pysky, - z genitálního hrbolku vzniká = clitoris.

Vaječníky produkují - vajíčka, Vaječníky (ovaria): jsou uloženy v dutině pánevní, zavěšeny na vaječníkovém okruží, připojeny vazem k děložním rohům a jsou tvořeny - cévní vrstvou, - parenchymatickou vrstvou tvořenou = zárodečným epitelem, = vazivová stroma, = folikuly. Folikuly z pohledu vývoje dělíme na: - primární = ovocyty I. řádu (po narození), - ovocyty II. řádu (vznikají v pubertě), - Graafovy folikuly (prasknutím dochází k ovulaci) . Vaječníky produkují - vajíčka, - hormony = folikulin (estaradiol, estron, estriol, testosteron), = progesteron.

Vaječníky (ovaria): 1 - volný okraj a vaječníková jáma, 2 - závěsný okraj, 3 - vejcovodový konec, 4 - děložní konec, 5 - vaječníkové váčky, 6 - žluté tělísko, 7 - vlastní vaz vaječníku, 8 - nálevka vejcovodu, 9 - nálevka vejcovodu, 11 - rozšířenina vejcovodu, 12 - úžina vejcovodu, 13 - děložní část vejcovodu, 15 - děložní roh, 16 - okruží vejcovodu, 17 - okruží vaječníku, 18 - vaječníkový vak. 15

Schéma ovogeneze oogonie, ovocyt I. řádu, c´= ovocyt II. řádu, c´´= první pólové tělísko, d´= zralé vajíčko, d´´= druhé polové tělísko.

Schéma folikulárních změn a vývoje LH vlna FSH LH inhibin LH receptor Z r á n í množství granulotických buňek estrogenní aktivita TGF α β Zánik Zánik androgen inhibin Vývoj Selekce

Vejcovod (oviductus): úzká trubička kde dochází k - dokončení vývoje ovulovaného vajíčka, - oplození vajíčka, - doprava vajíčka do dělohy. Je tvořen - nálevkou vejcovodu (infundibulem), - trubicí (dlouhá asi 25cm).

Děloha (uterus): dutinový orgán - dochází zde k vývoji oplozeného vajíčka v embryo a plod, - zabezpečuje výživu plodu přes klky. Je tvořena - děložním tělem, - děložními rohy, - děložním krčkem. Stěna dělohy je tvořena 3 vrstvami: - perimetriem (pobřišnice), - myometriem (hladká svalovina), - endometriem (sliznice). Typ dělohy - u prasnic se jedná o jednoduchou dvourohou rozdělenou téměř až ke krčku. Děloha je zavěšena na širokých děložních vazech. Poměrně dlouhé děložní rohy u prasnic (80 – 140 cm) se skládají v četné kličky a zasahují mezi střeva. Dělohu uzavírá kanálek krčku, který má klikatý průběh. Do pochvy ústí nálevkovitě.

Děložní krček: Vulva: 1 - děložní tělo a děložní dutina, 2 - vnitřní děložní branka, 3 - předpoševní část děložního krčku, 4 - kanál děložního krčku, 5 -krčkové polštáře, 6 - zevní děložní branka, 7 - poševní dutina. Vulva: 1 - stydká štěrbina, 2 - stydký pysk, 3 - ventrální pysková spojka, 5 - dorzální pysková spojka, 6 - hrázka, 7 - řiť, 8 - kořen ocasu.

Pochva (vagina): má charakter široké svalové trubice vystlané sliznicí. Vstupuje do ní kanálek děložního krčku a na opačné straně přechází v poševní předsíň. Stěna je složena z hladké svaloviny tvořené z podélné a kruhové vrstvy. Sliznice je zřasená, tvořená dlaždicovitým epitelem. Hranici mezi pochvou a předsíní tvoří příčná slizniční řasa- panenská blána (hymen). Poševní předsíň (vestibulum vaginae): představuje kaudální pokračování pochvy. Vyúsťuje do ní krátká močová roura. Sliznice obsahuje četné žlázky. Vulva: tvořena dvěma stydkými pysky, které uzavírají svislou stydkou štěrbinu. Ve ventrální části je poštěváček (clitoris).

Pohlavní ústrojí prasete - prasnice 1 - levý vaječník, 2 - vejcovod, 4 - děložní roh a děložní dutina, 5 - volný okraj, 6 - závěsný okraj, 8 - děložní tělo, 11 - kanál krčku, 12 - široký děložní vaz, 14 - poševní stěna a poševní řasy, 15 - hymen a poševní ústí, 16 - poševní předsíň, 18 - stydký pysk, 19 - poštěváček, 21 - zevní ústí močové trubice.

Pohlavní ústrojí prasete - prasnice 1- pravý močovod - ureter dexter, 2- tělo močového měchýře - corpus vesicae urinariae, 3- zevní ústí samičí močové trubice - ostium urethrae femininae externum, 4- vaječník - ovarium, 5- vejcovod - tuba uterina, 6- děložní roh - cornu uteri, 7- děložní tělo - corpus uteri, 8- děložní krček - cervix uteri, 9- pochva - vagina, 10- poševní předsíň - vestibulum vaginae, 11- poštěváček - clitoris, 12- vulva - pudendum femininum, 13- mléčná žláza - glandula lactifera, 14- pánevní spona - symphysis pelvis, 15- konečník - rectum. 15 4 12 8 10 9 3 11 5 14 1 7 2 6 13

II. Hormonální řízení u prasnic Všechny reprodukční procesy jsou determinovány jedním či více hormony sekretovanými adenohypofýzou. A. Hormony hypothalamu: A.1) RHFSH, A.2) RHLH, A.3) dopamin, A.4) ACTH-RH, A.5) somatotropin (STH), A.6) kortikotropin-RH, A.7) TSH-RH Jsou syntetizovány v neurosekrečních jádrech hypothalamu a portálním oběhem dopravovány do adenohypofýzy, kde stimulují, nebo inhibují hormonální sekreci.

Ad A.) Hormony hypothalamu: FSHRH a LHRH - uvolňovači: základní stimulace reprodukční funkce u prasat spočívá v uvolňování RHLH, vnějším podnětem (světlo) nervy CNS do hypothalamu , zde se uvolní RH FSH, RHLH, ty jsou portálním oběhem dopraveny do adenohypofýzy a stimulují produkci gonadotropinů FSH a LH, stimulace sekrece LH a FSH vlivem RHLH závisí na množství intra a extra-hypothalamických faktorech a rovněž na faktorech ovlivňujících citlivost edenohypofýzy k působení RHLH.

EOP - všeobecně - endorfiny, Sekrece hypothalamových RH hormonů je předně kontrolována neurotransmitery, neuropeptidy. Mezi důležité patří u prasat: - endogenní opioidní peptidy = EOP, - dráždivé aminokyseliny = ExAA. EOP - všeobecně - endorfiny, enkefaliny, dinorfiny. Jsou produkovány buňkami zasahujícími neurony do hypothalamu. = inhibují: GnRH a tím LH sekreci, katecholaminový systém, FSH sekreci (není jasně prokázáno). = stimulují: STH-RH a tím STH. = stimulují nebo inhibují: LTH.

ExAA - všeobecně (uplatňující se přes N-methyl-D-aspartatové receptory (NMDA) v CNS) -glutamát, -aspartát. Představují neurotransmitéty v nervovém systému, působí v presynaptických nervových zakončeních. = stimulují: = inhibují: FSH, - LH ( v určitých situacích ). LH, STH, LTH.

- na úrovni sekrece hlavních gonadotropních hormonů, které Reprodukce je řízena: - na úrovni sekrece hlavních gonadotropních hormonů, které primárně řídí reprodukční systém neuroendokrinní regulací hypothalamo - hypofyzární funkcí. B. Hormony hypofýzy: B.1) FSH – folikulostimulační, B.2) LH – luteinizační, B.3) LTH - luteotropní. Regulace sekrece gonadotropinů má jak kvalitativní, tak i kvantitativní komponenty. Obecně zvyšování sekrece LH a FSH je doprovázeno stimulací reprodukčních funkcí. Plodnost prasniček a prasnic závisí na specifickém způsobu sekrece gonadotropinů a na vztahu mezi gonadotropními hormony a daným časem reprodukčního cyklu.

Mechnismus řízení a regulace reprodukce - - Hypothalamo-adeno-ovariálně-uterinní osa. Vnější vlivy HYPOTHALAMUS dopamin LHRH Sání selat oestradiol 17β peptides progesteron FSH PHL LH peptidy prostaglandin Oestradiol 17β progesteron progesteron

B.1) FSH - folikulostimulační: podněcuje zrání folikulů, připravuje vaječník pro účinek LH. B.2) LH - luteinizační: podněcuje růst vmezeřených buněk vaječníků, urychluje zrání folikulů pouze s FSH působí sekreci estrogenů FSH : LH = 4 : 1 B.3) LTH - luteotropní: spoluřídí udržení aktivity žlutého tělíska, má vliv na tvorbu mléka, stimuluje růst přídatných pohlavních žláz, má metabolický účinek mezi LH a LTH existuje negativní korelace, dopamin je považován za hlavní LTH inhibiční faktor.

FSH Zrak Feromony LH PRL Vliv na interakci hypothalamus - adenohypofýza pomocí sekrece LH, FSH, LTH SCN melatonin ? NA ? - EOP +/- Zrak - - ? - NEUROHYPOFÝZA DA LHRH + VNO - Feromony SCG LH FSH PRL sání

Reprodukce je dále řízena: - na úrovni gonád, reprodukčního traktu, které mohou významně ovlivňovat odpovědi na gonadotropní stimulaci. C. Hormony vaječníků: C.1) estrogeny, C.2) gestageny, C.3) relaxin, C.4) androgeny.

A.1) estrogeny( estradiol, estron): vyvolávají říji, zajišťují růst a vývoj přídatných pohlavních žláz, zajišťují rozvoj druhotných pohlavních orgánů, vyvolávají pohlavní chování, působí růst děložní svaloviny a sliznice, udržují děložní sliznici pružnou, působí růst tubulů mléčné žlázy, podmiňují působení progesteronu, senzibilují dělohu před porodem. A.2) gestageny - progesteron: antagonista estrogenům, počátek vylučování až v pubertě v době zrání Grafova folikulu, nezasahuje do funkce pohlavních orgánů, připravuje sliznici děložní na nidaci vajíčka,

A.3) relaxin: A.4) androgeny: chrání graviditu, zapřičiňuje mateřský pud, zabraňuje děložním stahům, inhibuje tvorbu nových vajíček, blokuje nástup dalších říjí a ovulací, v druhé polovině březosti stimuluje rozvoj mléčných alveol. A.3) relaxin: produkován žlutým tělískem a placentou, uvolňuje pánevní vazy při porodu, odvápnění pánevní spony. A.4) androgeny: obsaženy ve vaječnících, funkce není přesně známa.

III. Pohlavní cyklus prasnice 1. proestrus, 2. estrus, 3. poestrus, 4. metestrus, 5. diestrus.

III.1. Proestrus: III.2. Estrus: vlivem FSH dochází k podpoře folikulů, změny chování prasnice - neklidná, - skáče na vrstevnice, - odmítá krmení, mladá zvířata - trvá cca 2 dny, starší zvířata - trvá cca 1,5 dne. III.2. Estrus: prasnice připravena k páření, dozrávání folikulů, otevření děložního krčku, prokrvení sliznic, intenzivní sekrece žlaz, v druhé části ovulace a tvorba žlutých tělísek, reflex nehybnosti, trvá 1,5 - 2,5 dne, u mladých prasniček kratší.

III.3. Postestrus: III.4. Metestrus: mizí překrvení, zastavuje se produkce estrogenů, mizí zduření a zarudnutí, normální chuť k žrádlu, začátek tvorby žlutých tělísek. III.4. Metestrus: místo ovulovaných folikulů se vytváří žlutá tělíska, pokud došlo k oplození, udržuje žlutá tělíska ve vaječníku LTH, žlutá tělíska vylučují progesteron, trvá 7 dní.

III.5. Diestrus: žádné změny v chování prasnice ani na pohlavních orgánech, nebyla-li oplozena prasnice, zanikají žlutá tělíska, rychle se snižuje hladina progesteronu, trvá 9 dní, ke konci dochází k rychlému růstu a zrání folikulů, přechod v proestrus.

IV. Dědičné a nedědičné vlivy působící na plodnost VI.A. Dědičné vlivy: komplex znaků s aditivním působení genů o heritabilitě 0,07-0,35, velká podmíněnost vnějším prostředím, genotyp je málo významný, rozhodující je vliv optimální bilance prostředí.

Dědivost reprodukčních vlastností

VI.A.1. Molekulární genetika Cíl: odhalit lokusy (geny) podílející se na projevu užitkových vlastností (tzv. QTL - lokusy kvantitativních znaků): prasečí genom dnes čítá necelých 40 000 genetických markerů, z toho se podílí na reprodukci asi 20-50 genů, genetický marker = ukazatel u kterého je popsána jednoduchá dědičnost, není ovlivněn podmínkami prostředí a má tedy koeficient heritability roven jedné. Významné markery: - RYR gen - gen ryadinového receptoru, má vliv na reprodukční užitkovost a kvalitu masa, je lokalizován na 6. chromozomu,

- ESR gen - gen estrogenového receptoru, má vztah k počtu narozených selat na jeden vrh, je lokalizován na 1. chromozomu, - PBP4 gen - retinol vážící protein, lokalizován na 14. chromozomu, má aditivní vliv na počet selat, - SOD2 gen - lokalizován na 1. chromozomu, je markerem pro QTL plodnost. - CYP19 a CYP21 - zjištěn vliv na plodnost u myší, - OPN - nejnověji zjištěný gen. VI.A.2. Domestikace : divoké prase - 1 vrh ročně, 4-6 selat, bachyně uvolňuje méně vajíček, počet vajíček ve vaječníku u bachyně je v průměru 2,73, u kulturní prasnice 8 -15ks, hmotnost dělohy bachyně se zvýší pohlavní dospělostí asi 3,5krát, u kulturní prasnice 8,5krát, kulturní prase - 2,3 - 2,5 vrhu ročně, 10-14 selat/vrh.

VI.A.4. Vliv metody plemenitby: VI.A.3. Vliv užitkového typu: kombinovaný a bekonový typ - vysoká plodnost, jedná se o mateřská plemena, masný - střední až nízká plodnost (individuální), jedná se o otcovká plemena, sádelný a především raně sádelný typ - nízká plodnost. VI.A.4. Vliv metody plemenitby: čistokrevná - malý vliv, pomalý genetický posun, příbuzenská - záporný vliv, křížení - vznik heteroze, pozitivní vliv, zvýšení počtu narozených selat o 10 - 20%.

VI.A.5. Vliv stresu Způsobeno - vysokým počtem zvířat v kotci, - vytvořením nových skupin zvířat, - špatným prostředím, - vztahem člověka ke zvířatům. Hladina ACTH hormonu vlivem stresu významně ovlivňuje výpadek reprodukce, dochází: - k oddálení estra, - zamezuje působení FSH, - ovlivňuje produkci estradiolu a progesteronu, - působí negativně na dosažení puberty, - působí negativně na zabřezávání, - snižuje se četnost vrhů.

Stres a endokrinní systém v reprodukci Stresor A Stresor B Stresor C Centrální nervový systém Hypothalamus Β-endorphiny GnRH CRF Adenohypofýza Prolactin ACTH Gn Adrenální žláza Vaječníky Cortisol Adrenalin Glukokortikoidy Estrogen Progesteron Upravený matabolický poměr

VI.B. Nedědičné vlivy: VI.B.1. Výživa nežádoucí je příliš intenzivní i nedostatečná výživa. nejdůležitější činitel, vliv na: dosažení pohlavní dospělosti, činnost rozmnožovacích orgánů, vývoj zárodků. flushing efekt = zvýšené zásobování energií před zapuštěním prasnice: zvyšuje počet oplozeníschopných vajíček, provádí se 12-14 dní před říjí přidáním glukózy nebo tuku, u nás všeobecně používáno.

Obsah vitamínů: nedostatek vitamínu A: potraty a mumifikace plodů, nevyrovnanost vrhu. nedostatek vitamínů skupiny B: narušení reprodukčních funkcí, předčasné porody (4-16 dní dříve), hynutí zárodků a jejich vstřebávání, úhyn všech selat při narození nebo do dvou dnů, pokles hmotnosti vrhu. nedostatek vitamínu C: inhibice dozrávání terciálních folikulů, poruchy ve vývoji plodů, potraty.

Minerální látky Mikroelementy Ca – nejvíce deficitní prvek ve výživě, - denní potřeba 17-18 g / 1 plod, P – denní potřeba 11-12 g / 1 plod. Mikroelementy kobalt, mangan, zinek, železo - velký vliv na vývoj a růst selat, deficit Fe - velké rezervy v současném chovu.

Požadavky na krmení jednotlivých kategorií prasnic = fázová výživa

VI.B.2. Věk prasnice při zapuštění první zapouštění v 7,5 – 8,5 měsících při 130 – 140 kg, s narůstajícím věkem dochází k nárůstu počtu celkem narozených a lineárně i počtu živě narozených selat, živá hmotnost prasniček při prvním zapuštění má malý vliv na hmotnost vrhu, ale pozitivně působí na hmotnost selat při odstavu. VI.B.3. Délka mezidobí časový úsek mezi dvěma opraseními, intenzita plodnosti – vyjadřuje rychlost, s jakou za sebou následují jednotlivé vrhy - rozmezí 150 – 180 dní, při vysoké intenzitě plodnosti může dojít k snížení počtu selat, nevyrovnanosti, nižší životoschopnosti, na délku mezidobí má výrazný vliv typ odstavu, při časném odstavu se dosahuje od jedné prasnice intenzita plodnosti 2,3 - 2,4 vrhy do roka.

VI.B.4. Pořadí vrhu vývoj rozmnožovacích funkcí není ukončen dosažením pohlavní dospělosti, vrchol plodnosti u středně raných prasat je na 4-5 vrhu, postupně klesá, dle prvního vrhu nelze usuzovat na další plodnost a tedy ani predikovat užitkovost, hmotnost vaječníků má přímý vliv na reprodukční funkce.

VI.B.5. Vliv feromonů biosyntéza a funkce samčích feromonů je prokázána u savců, 3-androsteron a 5-androstenol jsou hlavní složky feromonů souvisejících s kančím pachem, jsou produkovány ve varlatech, transportovány krví do podčelistních slinných žláz a uvolňovány při vzrušení kance, feromony ovlivňují reprodukci, byl prokázán pozitivní vliv na: - nástup puberty u mladých prasniček, - synchronizaci říje, - průběh říje, - zkrácení doby od odstavu do projevu říje. působení feromonů na neuroendokrinní systém je nejasný, je prokázáno, že kontakt prasnic s kancem zvyšuje sekreci LH.

VI.B.6. Vliv ročního období Teplota: nejvyšší význam z mikroklimatických ukazatelů (špatná schopnost prasat regulovat tělesnou teplotu), teplotní optimum: březost 18-21 °C, kojení 20-22 °C, jalovost 17-20°C, negativní vliv mají teploty nad 25°C (nejhorší 30-40°C) na reprodukci a také na kvalitu spermatu, dobře se osvědčuje sprchování zvířat studenou vodou (zvýšení počtu živě narozených selat o 2-3 / 1 vrh),

nedostatek denního světla působí negativně na embryonální vývoj, zvyšuje se embryonální úmrtnost, prodloužením osvětlení před a během březosti může dojít ke zvýšení ovulace, a tím i velikosti vrhu. Fotoperioda: domestikací se vliv fotoperiody zminimalizoval, nicméně sozónnost existuje, této problematice je věnovaná pouze malá pozornost, působení melatoninu je nepřímé přes neurotransmitéry, uvolňuje LHRH a tím i gonadotropiny, přesné působení však není dostatečně prokázáno, koncentrace melatoninu stoupá v noci.

VI.B.7. Vliv sociálního prostředí ustájení prasnic a prasniček v párech či v malých skupinách (3 - 27ks) působí škodlivě na dobrý průběh estra, prasnice z individuálního ustájení vykazují pozdější pubertu, menší citlivost na synchronizaci říje a vykazují nižší zabřeznutí, přítomností kance po inseminaci zvláště u prasnic z individuálního ustájení lze zlepšit vnitřní vyrovnanost vrhu, embryonální úmrtnost a správný vývoj selat, malá plocha ustájení (do 1m) vede u prasnic k infertilitě v období puberty, individuální ustájení prasnic v jalovárně vnímají kanci jako negativní stimul, naopak skupinové jako pozitivní.

VI.B.8. Vliv ustájení při srovnání různých technologií ustájení (vazné - individuální - skupinové - venkovní -vnitřní) prasnice z vazného ustájení vykazují signifikantně vyšší množství kortikosteroidů což působí inhibičně, prasnice z individuálního ustájení jsou agresivnější, což působí jako stresor, nebyl prokázán vliv ustájení na délku od odstavu do zapuštění, nebyl prokázán vliv ustájení na počet živě a mrtvě narozených selat u prasnic a prasniček, hmotnost selat je vyšší od prasnic ze skupinového ustájení, u prasniček je tendence opačná, individuálně ustájené prasnice vykazují ve vrzích více mumifikovaných plodů, prasnice z venkovních technologií (autdoor) vykazují těžší vrhy, pastevní technologie vykazují početnější vrhy.

Základní faktory a jejich vliv na velikost vrhu: VI.B.9. Vliv interakce ošetřovatel x prostředí jakýkoliv podnět a činnost ošetřovatelů chápe zvíře jako hrozbu, bázlivé prasnice vykazují nižší četnost vrhů, hrubé zacházení s prasničkami v ranném věku vysoce negativně působí na dosažení normální puberty a na normální zabřezávání, u zvířat s klidnou reakcí na ošetřovatele četnost vrhu stoupá s pořadím vrhu a naopak. Základní faktory a jejich vliv na velikost vrhu: individualita zvířete = 18%, hmotnost = 25%, genotyp = 10%, věk = 19%, tučnost = 28%.

V. Porodní mortalita V.1. Velikost vrhu: - vysoká u vrhů s méně než 5ti a více než 15ti selaty (neplatí lineární závislost), - optimum je 11 - 14 selat. - nad 14 selat se úmrtnost porodní zhoršuje pravděpodobně horší výživou plodů. V.2. Pořadí vrhu a věk prasnice: - s počtem vrhů stoupá počet selat a tím i mortalita, - vliv se začíná uplatňovat po 4. vrhu, kdy dosahuje výše 20- 25%.

V.3. Délka mezidobí: - nutno posuzovat v kontextu s délkou odstavu, - většinou má vliv nižší mezidobí pod 150 dní (většinou špatná regenerace). V.4. Porodní hmotnost: - hmotnost normálního selete se po porodu pohybuje mezi 1,2 - 1,5kg, - živá hmotnost při narození je v přímé závislosti s jejich životaschopností a vitalitou, - selata s nízkou porodní hmotností hynou během odchovu mnohem více, - selata s porodní hmotností do 0,5kg hynou ze 100%.

Důvody vyřazování prasniček a prasnic z chovu mladé neříjící se prasničky, mají li živou hmotnost přesahující 130-140 kg, prasničky po inseminaci, neříjící se a zjištěné jako jalové, prasničky 2x inseminované a zjištěné jako jalové, říjící, prasnice po odstavu selat více než 6-8 týdnů a neříjící se, prasnice 3x inseminované a dále se říjící, prasnice znovu říjící se po době delší než 2 měsíce po poslední inseminaci, prasnice 3x inseminované a zjištěné jalové, prasnice, které zmetaly a jejich poslední dva vrhy byly málo početné.

Charakteristika chovů s nižší reprodukcí vyšší přebíhání prasnic, dlouhý interval mezi nimi, delší interval od odstavu do nástupu říje, vyšší použití hormonálních zásahů k indukci říje, vysoká brakace prasnic základních stád díky: - problémům se zapouštěním prasniček, - jejich vysokým vyřazováním díky špatné reprodukci.

Přebíhání vyšší než 20% (možné příčiny) nerutinní inseminace, inseminace mimo opt. dobu, zaplísněné krmivo, nedostatek A, D, E, Se, subfertilita (kance, semene), průjmy prasnic, horečnatá onemocnění prasnic, vysoké stájové teploty, střevní parazité, cysty na vaječnících, dědičné vady na pohlavních orgánech, vysoké dávky zeleného krmiva, dlouhé slunění prasnic, přeplněné kotce, vakcinace prasnic v rané březosti.

Mléčnost produkce mléka u samic savců, schopnost prasnic vylučovat mléko v době sání selat, období, po které produkce mléka trvá se nazývá dobou laktační, mléko je vylučováno párovými mléčnými žlázami, velký vliv má jako užitková vlastnost, neboť na její úrovni závisí růst selat po narození.

I. Anatomie mléčné žlázy: žláznaté těleso, struk, dutinová soustava. Vývoj mléčné žlázy: Prenatální ontogeneze: Mléčné žlázy se zakládají již ve velmi raném embrionálním období. Zakládají se v podobě mléčných lišt. V dalším vývoji se mléčné lišty příčně rozdělí na uzlovité úseky. Ektodermové buňky uzlů bují a vrůstají do hloubky ve formě pruhů a čepů, které se současně větví. Tyto buněčné proudy tvoří základ žlázového parenchymu mléčné žlázy. Současně se začíná tvořit i mezenchymový základ, do něhož buněčný pupeny ektodermu vrůstají, a přeměňují se především ve vazivové stroma, které spojuje všechny elementy žlázy dohromady. V době narození mláděte je mléčná žláza vyvinuta jen slabě.

Postnatální ontogeneze: K dalšímu rozvoji mléčné žlázy dochází u samic až v období pohlavního dospívání, a to hlavně působením pohlavního hormonu estrogenu. Dochází k rozrůstání základů alveol a mlékovodů a k větvení. Současně se zmnožuje vazivová stroma. K nejvýznamnějším změnám v celém vývoji dochází při první březosti. Parenchym mléčné žlázy se rozrůstá, sekreční části, alveoly i tubuly se rozrůstají, sekreční buňky se množí , objevují se v nich tukové kapénky. V druhé polovině březosti začíná postupně fungovat sekreční činnost. První výměškem mléčné žlázy na začátku laktace je mlezivo = kolostrum. Vyměšuje se těsně před porodem a následně je nahrazováno normálním mlékem.

Žlaznaté těleso - tvoří jej tubuloalveolární parenchym, skládající se z mnoha lalůčků spojených vzájemně vmezeřeným vazivem, každý je složen z několika alveol. Tvoří hlavní hmotu vemene. Samotné mléčné alveoly mají charakter měchýřků nebo váčků kulovitého nebo mírně vejčitého tvaru. Jsou vystlány jednovrstevným sekrečním epitelem. Z vnější strany se k němu přikládá vrstva zvláštních hvězdicových košíčkovitých buněk. Tyto buňky mají schopnost se smršťovat, čímž napomáhají vyprazdňování alveol.

Struk - vyúsťuje z žlaznatého tělesa, je krátký a zakončený tupým hrotem. Má 2-3 otvory s vývody strukových kanálků. Struky dělíme na normální, přídatné a řitní. Dutinová soustava - je tvořena mlékojemem, mléčnými a strukovými kanálky.Mlékojem neboli mléčná cisterna (sinus lactifer) je dutina v niž se mléko shromažďuje před vysáním. Navenek se mlékojem otevírá úzkým strukovým kanálkem, který je dlouhý asi 3mm a je vybaven hladkosvalovým svěračem.

Mléčná žláza 1 - tělo vemene, 2 - struk, mléčné kanálky a mlékovody 1 - tělo vemene, 2 - struk, 5 - žlab mezi mléčnými žlázami, 9 - strukové kanálky. žlázová část mlékojemu struková část mlékojemu struk strukový kanálek

II. Fyziologie mléčné žlázy vývin a produkce mléčné žlázy je v úzkém vztahu k činnosti pohlavního ústrojí. Hormony Estron – podmiňuje růst mléčné žlázy, během březosti brzdí vliv prolaktinu . Progesteron – připravuje mléčnou žlázu k vyměšování. Prolaktin – způsobuje vlastní činnost mléčné žlázy, během březosti brzdí vliv prolaktinu estrogeny. Po porodu odchází placenta, pokles estrogenů v krvi, převaha prolaktinu a nastává laktace.

Řízení mléčné žlázy mozkový podvěsek štítná žláza nadledviny vaječníky děloha Dutinová soustava laktace růst nervové řízení humorální řízení

III. Tvorba mléka III.1. Sekrece mléka 1. fáze – sekrece mléka v mléčných alveolách. 2. fáze – uvolňování mléka z vemene. III.1. Sekrece mléka probíhá v mléčných alveolách v žlaznatých buňkách, všechny látky z krve = - minerály, vitamíny, voda – přímo prostupuje z krve, - bílkoviny, tuky atd. – jsou syntetizovány v buňkách, tvorba mléka probíhá rovnoměrně, mléko se hromadí v mlékojemech, kanálcích i alveolách, ustává, když je vemeno naplněno z 90 %.

III.2. Uvolňování mléka vlivem hormonu oxytocinu vylučovaného zadním lalokem hypofýzy, velký vliv sání (dráždí osu), hypofýza oxytocin vazopresin kanálky, působí pouze 3 minuty, sekrece mléka je během dne nepravidelná, produkce mléka v průběhu dne činí: od 20.00 do 4.00 ……………34,42 %, od 4.00 do 12.00 ……………33,26 %, od 12.00 do 20.00 …………. 32,32 %,

vrchol laktační křivky v druhém až pátém týdnu, na celkové produkci se nepodílejí struky rovnoměrně: – přední struky poskytují více mléka, obsazují je větší selata s vyšší sací schopností, laktace trvá 8-12 týdnů (bachyně 3-4 měsíce), celkové množství mléka se uvádí za laktaci 8 týdnů a to v množství 200-400 kg, u prvniček je důležité, aby byla obsazena všechna vemínka, neobsazená vemínka se již nikdy tak nevyvinou a v příští laktaci již neprodukují tak velké množství mléka, interval mezi jednotlivými sáními trvá v průměru 1- 1,4hodiny.

III.3. Složení mléka na počátku laktace mlezivo téměř průzračné, slabě nažloutlé barvy, později bělavé, jedná se o mléko albuminové, složení: 81 % voda, 6 % bílkoviny, 6,5 % tuk, 5,2 % laktáza, 1,3 % minerální látky (Ca, P) a stopové prvky, v průběhu laktace se obsah živin mění, stádium laktace více ovlivňuje obsah dusíkatých látek než obsah sušiny, mlezivo ve srovnání s mlékem obsahuje: více sušiny, bílkovin a vit. A, D, C, méně tuků a glycidů, dále obsahuje globuliny, nejdůležitější je γ-globulin,

obsah minerálních látek s postupující laktací stoupá, stoupající potřeba Ca a P je tedy plně kryta, ze stopových prvků: obsahuje nejméně Fe (kryje potřebu selat jen z 25 %), obsah Zn stačí na ochranu proti vzniku parakeratózy, Mn a Cu jsou zastoupeny nedostatečně, vitamíny obsažené v mlezivu a mléce: A, B1, B2, B6, B12, C, D, E, kys. pantothenová, listová, nikotinová, obsah vitaminů kolísá podle krmné dávky, dle podmínek chovu a ročního období.

IV. Vlivy působící na mléčnost IV.1. Vliv velikosti vrhu: absolutní produkce mléka roste s velikostí vrhu, mléčnost se nezvyšuje úměrně, neobsazené struky rychle zaprahují. IV.2. Vliv věku prasnice a pořadí laktace: pořadí vrhu je v podstatě funkcí věku prasnice, na 1. laktaci dosahuje prasnice asi o 30 % méně mléka, od 4. laktace se produkce mléka začíná snižovat, vrchol produkce mléka na 3.-4. laktaci, postihnout vliv samotného pořadí vrhu je obtížné, protože bývá zakryt početností vrhu.

IV.4. Další vlivy působící na mléčnost: IV.3. Vliv výživy: prasnici je nutno krmit tak, aby v průběhu laktace neztratila více než 40 kg živé hmotnosti, kvalita krmné dávky v průběhu kojení má významný vliv na množství vyprodukovaného mléka, na kvalitu mléka má vliv přívod živin během březosti. IV.4. Další vlivy působící na mléčnost: kondice a tělesná dospělost prasnice, věk při prvním zapuštění, tvar a typ mléčné žlázy a struků, obsazení struků selaty, odstav selat, mikroklima stáje a kotce.

V. Zjišťování mléčnosti prasnic vážením selat ve věku 21 dní (18-24 dní a následný přepočet), v Dánsku se používají speciální dojící stroje, denní produkce mléka kolísá od 3,5 do 12kg a na jedno sele za den připadá 0,70 - 1,40kg mléka. ! produkce 4 -5 kg mléka na 1kg přírůstku u selat !

Reprodukční užitkovost kanců I.Anatomie pohlavního ústrojí kance Plodnost kanců - schopnost vykonávat koitus a produkovat sperma do vysokého věku. I.Anatomie pohlavního ústrojí kance vlastní žlázy - varlata, nadvarle, vývodné cesty, přídavné pohlavní žlázy, pohlavní úd.

Vývoj pohlavního ústrojí: Pohlavní orgány se skládají z pohlavních žláz, vývodních cest a pářících orgánů. Vnitřní pohlavní žlázy (orgány) kance: - gonády se vyvíjejí z mezodermu u embrya jako genitální lišty uložené mediálně od prvoledvin, - zároveň se zakládáním gonád se objevuje na každé straně podél vývodu prvoledvin zvláštní kanálek = Műllerův vývod, - při vývoji samčích orgánů Műllerovy vývody z větší části zanikají, zároveň podléhá redukci i prvoledvina, jejiž močové kanálky vrůstají do základů varlete a mění se v jeho vývodní kanálky, - vývod prvoledvin se tak mění ve vývod nadvarlete a chámovod, - zároveň se kaudální ústí Wolfova vývodu přesune z kloaky do močové roury, - dále dochází k vychlípení stěny břišní dutiny a vytváří se šourek, - do šourku sestupují varlata u prasat krátce před narozením.

Vnější pohlavní orgány kance: - vývoj probíhá cestou diferenciace urogenitálního sinusu, genitálního hrbolku a genitálních valů, - z urogenitálního sinusu vznikají močové a pohlavní cesty, - u samců dochází k intenzivnímu růstu genitálního hrbolku do délky a dochází ke změně v pyj, - oba genitální valy se vakovitě vyklenují a podílejí se na vzniku šourku.

Varlata produkují - spermie, Varle (testis): je párová samčí pohlavní žláza. Varle má zhruba vejčitý tvar a je u kance v šourku postaveno šikmo. Na povrchu je kryto tenkou serózní blankou, pod ní leží tuhá blána z fibrózního vaziva. Tato blána vysílá dovnitř varlete vazivové trámce, které rozdělují křehký parenchym na pyramidovité lalůčky. Každý lalůček je složen ze dvou až tří stočených semenoplodných kanálků. Prostory mezi kanálky jsou vyplněny řídkým vmezeřeným vazivem, obsahujícím velké Laydigovy buňky. Tyto buňky syntetizují a vyměšují samčí hormon. Spermiogeneze = vývoj vzniku spermií: - trvá 30 - 40 dní, - tvorba spermií je pod přímou kontrolou gonadotrofního hormonu hypofýzy, - probíhá ve čtyřech obdobích  rozmnožování,  růstu,  zrání,  přeměny. Varlata produkují - spermie, - hormon = testosteron.

Varle (testis) 1 - hlavový konec, 2 - ocasní konec, 3 - hlava nadvarlete, 4 - tělo nadvarlete, 5 - ocas nadvarlete, 6 - semenný provazec, 7 - chámovod, 8 - varletní vak, 9 - krajová část varlatové tepny.

Schéma spermiogeneze. spermiogonie spermiocyt I. řádu spermiocyt II. řádu spermatida zralá spermie

- ke shromažďování spermií, Nadvarle (epididymis): tvoří kyjovitý útvar, připojený vazem k varleti,v nadvarleti dochází - ke shromažďování spermií, - k dozrávání spermií, - získávají zde spermie schopnost aktivního pohybu a schopnost oplozovací, - spermie si zde uchovávají oplozovací schopnost a životoschopnost po dobu i několika týdnů, - ke snížení hladiny kyslíku a zvýšení hladiny kysličníku uhličitého a snižuje se zde látkový metabolismus spermií na minimum. Skládá se - z hlavy = tvoří ji 15-20 vývodních kanálků varlete, - těla = tvoří nadvarletní vývod, - ocasu.

- aktivizují pohyb spermií, Chámovod (ductus deferens): je pokračováním nadvarletního vývodu, vystupuje jako rovná trubička z ocasu nadvarlete. Sliznice chámovodu je vystlána cylindrickým epitelem . Důležitou součástí stěny chámovodu je silná, kruhovitá a podélně uspořádaná hladká svalovina, pomocí jejichž peristaltických stahů dochází při ejakulaci k vstřikování spermií do močové roury. V tříselném kanálu doprovází chámovod hladký sval, vnitřní semenná tepna, semenná žíla a semenný nerv. Všechny tyto útvary jsou navzájem spojeny vazivem a tvoří semenný provazec. Přídatné pohlavní žlázy: sekrety těchto žlaz představují - přirozené ředidlo spermií, - obsahují některé živiny, které spermie metabolizují, - aktivizují pohyb spermií, - upravují prostředí při průchodu spermií močovou rourou.

Přídatné pohlavní žlázy  ampuly chámovodů (ductus deferens),  semenné váčky (vesiculae seminales),  předstojná žláza (prostata),  Bulbouretrální žlázy (Cowperovy). Semenné váčky (vesiculae seminales) - protáhlé, 10-17cm dlouhé, lalůčkovité skladby, uloženy na dorzolaterální ploše močového měchýře. Jejich vývody vyúsťují spolu s chámovody na semenném hrbolku, který je na stropě močové roury. Vylučují sekret: - bělavý, slabě zásaditý, - želatinového charakteru, - obsahující fruktózu, soli, atd. - představuje nejobjemnější složku spermatu, - je vystřikován na konci ejakulace.

Předstojná žláza (prostata) - leží na počátku močové roury, kaudálně od vyústění chámovodů a semenných váčků. U kance má dvě části. Z nich jedna je oploštěná a obaluje močovou rouru z dorzální strany, druhá část je roztroušena přímo ve stěně močové roury. Jedná se o tuboalveolární žlázu lalůčkovité stavby. Do močové roury ústí četnými samostatnými vývody. Sekret: - mlékovité barvy, - specifického pachu, - upravuje spermiím prostředí v pochvě. Bulbouretrální žlázy (Cowperovy) - leží na močové rouřev místě kde vystupuje z pánevní dutiny. Jsou to dvě velké 17-18cm dlouhé a značně protáhlé žlázy. Dvěma vývody ústí do močové roury. Sekret: - hlenovitý, odchází na počátku ejakulace, - činí močovou rouru vazkou, - neutralizuje kyselou reakci v močové rouře.

Pyj (penis) - pářicí orgán samčí, slouží k dopravě semene do samičího pohlavního ústrojí. Podkladem je topořivé těleso houbovité struktury. Do štěrbin a dutinek topořivého tělesa pyje vyúsťují tepny, které se při topoření pyje silně naplňují krví.U kance se vrchol pyje pozvolna zahrocuje a šroubovitě stáčí doleva. Předkožka (preputium) - je kožní ochranné pouzdro, do kterého se vtahuje pyj po koitu. Uvnitř je předkožka vystlaná sliznicí, která obsahuje četné mazové žlázy. Pyj (penis) 1 - zevní ústí močové trubice, 2 - žalud pije, 3 - krček žaludu, 4 - předkožkový šev, 5 - vnitřní list předkožky, 6 - dno předkožky, 7 - vnější list předkožky.

Pohlavní ústrojí kanec 1 - močový měchýř, 2 - pravý močovod, 3 - pravé varle, 4 - pravý chámovod, 5 - měchýřkovitá žláza, 6 - tělo předstojné žlázy, 7 - močová trubice, 8 - bulbouretrální žláza, 9 - sval bulvy močové trubice, 10 - esovité ohbí pyje, 11 - zatahovače pyje, 12 - tělo pyje, 13 - volná část pyje, 14 - předkožková výduť, 17 - předkožkové ústí.

Pohlavní ústrojí kanec 1- pravý močovod - ureter dexter, 2- tělo močového měchýře - corpus vesicae urinariae, 3- samčí močová trubice - urethra masculina, 4- rameno a kořen pyje - crus et radix penis, 5- tělo pyje - corpus penis, 6- žalud pyje - glans penis, 7- zatahovač pyje - m. retractor penis, 8- konečník - rectum, 9- chámovod - ductus deferens, 10- rozšířená část chámovodu - ampulla ductus deferentis, 11- měchýřkovitá žláza - glandula vesicularis, 12- předstojná žláza - prostata, 13- bulbouretrální žláza - glandula bulbourethralis, 8 10 9 1 7 12,13 11 4 2 5 3 6

II. Hormonální řízení pohlavních funkcí u kanců Hypothalamus: RF ICSH + RF FSH - jedná se o spouštěče vlivem vnějších podnětů: Působení: Vnější podnět působí přes nervy na hypotalamus. Zde dochází k uvolňování RF ICSH + RF FSH, které jsou portálním oběhem dopraveny do adenohypofýzy. Uvolňuje se ICSH a FSH a jsou dopraveny krví do varlat. ICSH vyvolává ve varlatech tvorbu testosteronu a FSH vyvolává spermiogenezi.

ICSH (LH) - udržuje sekreci v Leydigových buňkách, Adenohypofýza: ICSH (LH) - udržuje sekreci v Leydigových buňkách, - stimuluje spermiogenezi, FSH - stimuluje růst varlat, - stimuluje zvětšování semenotvorných kanálků, - působí proliferaci spermatogonií a spermatocytůI.. Varle: Testosteron - řídí pohlavní činnost kance, - podmiňuje vývoj druhotných pohlavních znaků, - podmiňuje typické chování kance, - má muskulizační efekt, - má metabolický účinek, - ovlivňuje termoregulační efekt šourku.

III. Faktory ovlivňující plodnost kance III.1. Vnitřní: 1.1. Pohlavní dospělost - v 5 měsících věku kance získáváme ejakulát s pohyblivými spermiemi, ale s nízkou koncentrací spermií a protoplazmatickou kapkou na bičíku, - v 8 měsících věku lze kance omezeně využívat k inseminaci nebo přirozené plemenitbě, - plné využití kance v plemenitbě dosahujeme v 10 měsících věku. 1.2. Pohlavní potence - je kritériem pro schopnost k plemenitbě. Hodnotí se stupněm vyjádření

libida,důsledností a tempem průběhu sexuálních. reflexů libida,důsledností a tempem průběhu sexuálních reflexů. Dále počtem skoků za časovou jednotku při vyrovnané kvantitě a kvalitě ejakulátu. 1.3. Období narození kance - nejlepších parametrů dosahují kanci narození na podzim. 1.4. Plemeno - hybridní kanci dosahují vyšší produkci spermatu a spermií, heterózní efekt se pohybuje mezi 10 - 20%. Také kanci s genotypem ryanodinového receptoru (RYR) homozygotně dominantní (NN) dosahují vyšší produkce spermatu a spermií.

III.2. Vnější: 2.1. Výživa - vliv je nesporný. Uvádí se, že pro dospělého kance ( 220-230kg) postačuje pro zajištění normální produkce 37MJ metabolizované energie a 500g N látek na den. Nepříznivě působí nedostatek vitamínů, především A, E a stopových prvků (kobaltu a manganu), který může vést k poruchám funkce pohlavních žláz. Při větší absenci proteinu v krmné dávce dochází k omezení spermiogeneze. Výrazně negativně působí i toxické látky z krmiva, včetně plísňových toxinů. 2.2. Vliv ročního období - ovlivňuje nejen nástup pohlavní dospělosti, ale i vlastnosti semene.

Spermiogenezi negativně ovlivňuje vysoká teplota. prostředí Spermiogenezi negativně ovlivňuje vysoká teplota prostředí. Změny se projevují jak při krátkodobém působení teplot nad 30oC, nebo při dlouhodobém působení teplot kolem 26 - 29oC. Obecně lze konstatovat, že zvýšení teploty prostředí se průkazně projevuje v biochemickém složení plazmy spermatu, zhoršuje se kvalita spermatu a snižuje se oplozovací schopnost spermií. 2.3. Vliv metod plemenitby - významně ovlivňuje především příbuzenská plemenitba a křížení. Se vzrůstajícím koeficientem příbuznosti dochází k poklesu celkového počtu spermií v ejakulátu. Byl prokázán příznivý vliv heteroze u kanců kříženců na ukazatele reprodukce.

IV. Ukazatelé plodnosti kance index reprodukce (IRK), ukazatelé kvality ejakulátu (dle normy): • objem ejakulátu 100 ml, koncentrace spermií 200 000 / mm3, počet spermií v ejakulátu 1-3 miliardy, aktivita spermií 70%, abnormality spermií do 20%, skladovatelnost spermií 5 dní, konzistence mléčná, optimální pH.