Byl jednou jeden človíček a cítil se strašně sám a nechtěl žít.
Byl smutný a často plakal.Chtěl umřít.
Měl jen své sny ve kterých toužil po někom kdo by ho měl rád,porozuměl mu a staral se o něj.
A to samé mu chtěl dá i on.
Chtěl být víc než přítel - chtěl mít rád – !chtěl milovat!
Tak hledal spoustu let a spoustu dní. Až šťastná náhoda či osud mu poslal do cesty toho pravého.
Už necítil se sám dokonce se i smál. Měl pro co žít a našel svůj smysl života.
Byl nejšťastnější když byl s ním,když drželi se za ruce.
Když se mohl probouzet a usínat vedle něho.Pokaždé když mu byla zima on ho zahřál a když potřeboval obejmout či pohladit tak on tu byl pro něj.
Prostě patřili k sobě a jeden bez druhého nebyli nic.
Jistě že byli i hádky a trápení.
Však to co měli v srdcích bylo víc. To drželo je spolu,i když si právě neměli co říct.
To LÁSKA udělala je šťastnými a dala jim smysl jejich bytí.
Jeden bez druhého nejsme nic.Ale spolu dokážeme všechno.