Evropská integrace – stručný přehled

Historické mezníky 1951 : Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), skutečný zárodek evropské integrace, Otázka : jak zabránit vzniku konfliktu v západní Evropě? Vynětí dvou strategických odvětví z pravomoci národních orgánů, předání části národní suverenity, nadnárodní instituce jako předobraz budoucích institucí EU, Místo dřívějšího soupeření spolupráce, válka vyloučena, případ sektorové integrace, 1954 : návrh Smlouvy o evropském obranném společenství, pokus o vojenskopolitickou integraci, Další vývoj nešel ani cestou sektorové integrace,ani po linii politické, resp.vojenské integrace, Hlavní těžiště : integrace ekonomická 1957 : zřízení dvou společenství : EHS a Euratomu, Římské smlouvy, šest zakladatelských zemí, Tři společenství : ESUO, EHS a Euratom,

Obsah Římské smlouvy (založení EHS) : Základní záměr : „Zřízením společného trhu a postupným sbližováním hospodářské politiky podporovat v celém Společenství harmonický rozvoj hospodářské činnosti, nepřetržitý a vyrovnaný hospodářský růst, větší stabilitu, urychlené zvyšování životní úrovně, jakož i těsnější vztahy mezi státy, které Společenství tvoří“, Fáze : vytvořit celní unii (odstranit celní poplatky a jiná omezení vzájemného obchodu, zavést společný celní sazebník a zavést společnou obchodní politiku, Vytvořit společný trh zrušením překážek volného pohybu osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy během 12 let (do konce roku 1969), Pravidla : zavést systém, že soutěž na společném trhu nebude narušována (společná soutěžní pravidla), Společné politiky : ve třech oblastech : vedle obchodní také společnou zemědělskou a dopravní politiku,

1960 : založení konkurenčního integračního seskupení : ESVO (Evropské sdružení volného obchodu), volný obchod průmyslovými výrobky, Sedm zemí : vedle Velké Británie tři skandinávské země (Dánsko, Norsko a Švédsko, Portugalsko, Rakousko a Švýcarsko ), Již 1961 žádá Velká Británie o členství v EHS (1973) 60.léta : léta eufórie v EHS, vysoký ekonomický růst, růst životní úrovně, zahájení společné obchodní a společné zemědělské politiky, dokončení celní unie (1968), 1967 : propojení tří společenství : společné orgány, název : Evropská společenství, 1966 : lucemburský kompromis : místo předpokládaného hlasování kvalifikovanou většinou hlasování jednomyslné, Francie Jedna z příčin stagnace integračního procesu do poloviny 80.let, 1969 : první pokus o měnovou unii (Wernerův plán), 1970 : společný rozpočet, původní způsob financování, “vlastní zdroje“, 1973 : první rozšíření : Velká Británie, Irsko a Dánsko, devítka,

Období 1973-1985 : období stagnace, Fakta : Pokles ekonomické dynamiky vůči USA a Japonsku, zvětšování technologické mezery, nízká konkurenceschopnost, Hledání příčin : nikoli vnější faktory, ale nízká adaptační schopnost zemí EHS, integrační proces se zastavil u celní unie, oblast EHS nadále roztříštěna na národní trhy, slabá konkurence, brzda modernizace a konkurenceschopnosti, 1979 : první přímé volby do Evropského parlamentu, 1979 : založení Evropského měnového systému (EMS), hlavní cíl: snížit kolísání kurzů měn členských zemí (nikoli přechod k měnové unii), tím usnadnit obchod mezi nimi, vznik ECU, 1985 : nová Komise v čele s J. Delorsem, strategický úkol : dokončit vnitřní trh a odstranit všechny bariéry, které tomu brání,

Jednotný evropský akt : 1986-1987 Období 1985-1992 : období mimořádné aktivity, dokončování vnitřního trhu, Jednotný evropský akt : 1986-1987 1988 : reforma strukturálních fondů, Až doposud tři oddělené fondy : Evropský sociální fond, Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský zemědělský fond, Přijetí tří zemí : Řecko (1981), Portugalsko a Španělsko ( 1986), 1989 : Evropská rada rozhodla o přechodu k hospodářské a měnové unii,tři fáze, zahájena 1.fáze, 90. léta : Dva hlavní procesy : Přechod k měnové unii (1989-1999), 4.kolo rozšíření 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko - Příprava rozšíření EU na východ : osm zemí střední a východní Evropy, plus Kypr a Malta

Obsah Jednotného evropského aktu : Dokončit vnitřní trh do konce roku 1992, Definice : oblast bez vnitřních hranic, v níž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu Rozšíření integrační agendy : (doprovodné politiky) Posilovat ekonomickou sociální soudržnost (zmenšování rozdílů mezi regiony, regionální (strukturální) politika, strukturální fondy), Rozšíření úkolů sociální politiky ( bezpečnost a ochrana práce), Politika na ochranu životního prostředí, Podporovat výzkum a technický vývoj s cílem působit na konkurenceschopnost ES na mezinárodní úrovni, Zmínka o hospodářské a měnové unii, Rada získala pravomoc rozhodovat kvalifikovanou většinou v opatřeních k dokončování vnitřního trhu

1993 : přijetí Maastrichtské smlouvy ( Smlouva o Evropské unii) Obsah Maastrichtské smlouvy : Zřizuje se Evropská unie, která se opírá o tři pilíře : 1.Evropská společenství (ESUO, ES, Euratom), EHS přejmenováno na ES, jež tvoří jejich hlavní část (vnitřní trh a hospodářská a měnová unie), Řízena společnými orgány, pokračuje v tradicích EHS, má právní subjektivitu, brzdy proti přílišné centralizaci rozhodování (subsidiarita), 2.Společná zahraniční a bezpečnostní politika (nástroj : společné akce, vyžadují jednomyslné rozhodnutí), 3.Spolupráce v oblastech justice a vnitřních věcí : kontrola vnějších hranic, přistěhovalecká politika, azylová politika, boj proti pašování drog, spolupráce soudů, policie, celní správy V praxi se používá označení EU i ES, Společenství,

Zakotven nový cíl : nejpozději do roku 1999 má být zahájena poslední fáze přechodu k hospodářské a měnové unii, Stanoveny časově termínované etapy přechodu, Podmínky vstupu do závěrečné fáze : konvergenční kritéria, Instituce : především Evropská centrální banka, Koordinace postupu v nových oblastech : ochrana životního prostředí, sociální politika (Sociální charta), podpora výzkumu, kultura, vzdělávání, zdravotnictví, transevropské sítě, ochrana spotřebitele, Občanství Unie : Právo volit a být volen v kterémkoli členském státě v komunálních volbách a volbách do EP, Právo svobodného pohybu po teritoriu Unie,

Vývoj po roce 2000 : shrnutí : Úspěšné rozšíření o 12 nových zemí (10 + 2) Úspěšná operace s přechodem na zavedení společné měny, Nevýrazný ekonomický výkon, diskuse o příčinách, Wim Kokova zpráva : hlavní příčiny na straně EU (nedokončený vnitřní trh, zejména v oblasti služeb, neschopnost zvýšit míru zaměstnanosti, vědeckotechnické zaostávání, pomalá adaptace na globalizaci, stárnutí obyvatel a jeho důsledky, vlády členských zemí hájí národní zájmy, ačkoli smlouvy je zavazují k přístupu zohledňujícímu evropské potřeby aj.), Shoda v tom, že lisabonská strategie je správná odpověď -program do roku 2010 s cílem se vyrovnat ekonomickou výkonností USA a Japonsku, zaostávání v druhé polovině 90.let (nové technologie, zpomalení přírůstků produktivity, ztížená konkurenceschopnost), program na zvýšení míry zaměstnanosti, produktivity, konkurenceschopnosti podporou výzkumu a inovací) Zástupci členských států byly s to se dohodnout na znění evropské ústavní smlouvy, ale nevytvořily podmínky pro její ratifikaci

Hospodářská a měnová unie (HMU) (a)  Tři fáze První fáze :1. 7. 1990 a obsahovala: úplně volný pohyb kapitálu v rámci EU (zrušení devizových kontrol); zvýšení částky zdrojů věnovaných na odstranění nerovností mezi evropskými regiony (strukturální fondy); hospodářská konvergence Druhá fáze :1. 1. 1994. Její součástí bylo: zřízení Evropského měnového institutu (EMI) ve Frankfurtu; nezávislost národních centrálních bank; definice pravidel pro snížení národních rozpočtových deficitů. Třetí fáze zavedení eura. 11 zemí EU přijalo od 1.1. 1999 euro, které se tak stalo společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska a Španělska (Řecko se přidalo 1. ledna 2001). Funkci EMI převzala Evropská centrální banka 1. ledna 2002 byly v těchto 12 zemích eurozóny uvedeny do oběhu mince a bankovky eura. 2007 Slovinsko, 2008 Kypr a Malta,2009 Slovensko

Konvergenční kritéria Každá země EU musí splňovat pět konvergenčních kritérií, pokud chce postoupit do třetí fáze. Patří k nim: cenová stabilita: míra inflace nesmí překročit průměrnou míru inflace tří členských států s nejnižší inflací o více než 1,5%; úrokové sazby: dlouhodobé úrokové sazby se nesmí lišit o více než 2% ve vztahu k průměrným úrokovým sazbám tří členských států s nejnižšími úrokovými sazbami; deficity: národní rozpočtové deficity musí být nižší než 3% HDP; veřejný dluh: nesmí překročit 60% HDP; stabilita směnného kurzu: směnné kurzy musely po dobu předchozích dvou let zůstat ve schváleném rozmezí. Nové členské státy a HMU: Jakmile budou splňovat příslušná kritéria, musejí všichni noví členové EU přijmout euro. Slovinsko tak učinilo jako první ze zemí, které k EU přistoupily v roce 2004, když se k eurozóně přidalo 1. ledna 2007

Členové EU (rok vstupu) Belgie (1957) Bulharsko (2007) Česká republika (2004) Dánsko (1973) Estonsko (2004) Finsko (1995) Francie (1957) Irsko (1973) Itálie (1957) Kypr (2004) Litva (2004) Lotyšsko (2004) Lucembursko (1957) Maďarsko (2004) Malta (2004) Německo (1957) Nizozemsko (1957) Polsko (2004) Portugalsko (1986) Rakousko (1995) Rumunsko (2007) Řecko (1981) Slovensko (2004) Slovinsko (2004) Španělsko (1986) Švédsko (1995) Velká Británie (1973) Kandidátské státy Chorvatsko Makedonie Turecko

Smlouva pro Evropu 21. století Evropa se za posledních padesát let změnila a změnil se i svět. Podpisem Lisabonské smlouvy dne 13. prosince 2007 uzavřeli vedoucí představitelé EU několikaletý proces vyjednávání o institucionálních otázkách. Lisabonská smlouva mění stávající zakládající smlouvy EU (tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES), aniž by je nahrazovala.

Demokratičtější a transparentnější Evropa: - posílení úlohy Evropského parlamentu i národních parlamentů, dává občanům více možností, jak vyjádřit svůj názor, a lépe vymezuje rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy. Efektivnější Evropa: - zjednodušení rozhodovacích postupů a pravidel hlasování, racionalizuje a modernizuje instituce, aby byly přizpůsobené 27 členům, a zvyšuje akceschopnost EU v prioritních oblastech Evropa práv a hodnot, zajišťující svobodu, solidaritu a bezpečnost Evropa jako globální aktér: - zajištění soudržnosti jednotlivých složek evropské politiky vnějších vztahů při tvorbě a přijímání nových politik. EU tak získá ve vztazích se svými partnery ve světě jasný hlas a bude moci využít svůj hospodářský, humanitární, politický a diplomatický potenciál k prosazování evropských zájmů a hodnot ve světě, při současném respektování zahraničněpolitických zájmů jednotlivých členských států.

Stupně ( fáze ) ekonomické integrace Vývojové fáze ekonomické integrace, od nižších k vyšším, neplatí automaticky 1.Pásmo volného obchodu odstranění bariér vzájemného obchodu zbožím (zpravidla jen průmyslovým) postoj vůči třetím zemím : vlastní celní režim důsledky : zůstává kontrola na hranicích případ negativní integrace, bez institucí, mezivládní dohody, integrace trhů zboží, není východiskem k vyšším stupňům ekonomické integrace,

2.Celní unie odstranění bariér vzájemného obchodu zbožím plus společný postup v obchodu s třetími zeměmi, společná obchodní politika důsledky : odstraněna kontrola na vnitřních hranicích, proclívání na vnějších hranicích, volný pohyb zboží na území celní unie, případ negativní a pozitivní integrace : mezivládní dohody plus předání části národních pravomocí nadnárodním orgánům, ES od začátku budována jako celní unie, nikoli jako pásmo volného obchodu, chápána jako první krok ke společnému trhu,

Společný (jednotný, vnitřní ) trh celní unie plus volný pohyb služeb a výrobních faktorů (práce a kapitálu ), velký propojený hospodářský prostor bez vnitřních hranic, důsledky : integrace trhů a integrace hospodářské politiky negativní integrace a velká váha pozitivní integrace : společné standardy, společná pravidla, harmonizace, spill-over efekt, další sféry politik : sociální, regionální, vědeckotechnická politika, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele, efekty společného trhu : silné propojení ekonomik zúčastěných zemí, konkurence, EU od začátku budována jako CU a ST,

4. Hospodářská a měnová unie společný trh plus společná měna, společná měnová politika, společná centrální banka, dovršení vnitřního trhu koordinace hospodářských politik : měnové a rozpočtové, koordinace dalších sfér hospodářské politiky : zaměstnanost, daně, 5. Politická unie spolupráce, koordinace zahraniční, bezpečnostní, obranné a vnitřní politiky, za rámcem ekonomické integrace, různé formy politické unie