Jan Skácel  7. 2. 1922, Vnorovy  7. 11. 1989, Brno

O autorovi básník, prozaik, novinář, autor meditativní lyriky z učitelské rodiny gymnázium v Břeclavi, pak Královo pole Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně – nedokončil redakce: Rovnost, Čs. Rozhlas v Brně, šéfredaktor časopisu Host do domu v 70. letech nejsou jeho knihy vydávány

Autorova tvorba Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla hodnoty lidství, přirozené hodnoty X moderní doba Smuténka 1965, Metličky 1968 tajemství, nostalgie, smutek, bolest, rozdělený svět, metafory na reálný svět Chyba broskví, Oříšky pro černého papouška vydáno v cizině, otázky lidského bytí Dávné proso 1981 – (Husa na provázku 1985) jistota dětství, moravský venkov Odlévání do ztraceného vosku, Kdo pije potmě víno ohlédnutí za životem

Poezie označován za básníka ticha krátké stručné básně použity originální metafory zachycuje atmosféru okamžiku lidová tradice X povrchnost a spěch doby používá volný verš často zhudebňované (Jiří Pavlica)

Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá Modlitba za vodu Modlitba za vodu Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní

voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu Modlitba za vodu Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma Modlitba za vodu A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova voda má voda má popelem posypané vlasy Modlitba za vodu Voda je zarmoucená vdova voda má voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská

Modlitba za vodu Modlitba za vodu Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek Voda je zarmoucená vdova voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská vodu starodávná milá laně poutníci napili vzpomíná krásná voda má rozpuštěné vlasy chraňte prastaré zrcadlo hvězd koně smutná rozcuchané vlasy kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek zarmoucená vdova popelem posypané vlasy stýská

Smuténka 61 stran rozděleno do 3 částí opouští volný verš (Obeznávání) 11 básní (Smuténka) 14 básní (Cranbe tataria) 15 básní opouští volný verš volí strofickou a veršovou formu (střídavý, sdružený rým) básně jsou lyrické, zaměřeny na přírodu hůře srozumitelné

Smuténka porovnává atmosféru podzimu a léta => deprese, melancholie autorovi připadá jeho existence jako nic v porovnání s přirozeným během života důraz na pointu To až se v září stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a zpívá. Smuténka chodí kolem hrud Šedých jak skřivani a zpívá, (je příběh starší nežli já, než moje smrt, než smutek ze mne, odpusť) Zpívá si na poli smuténka a chodí po konopných cestách podzimu.

Poledne zachycuje krásu venkovského poledne X smrt myšlenka: život je víc než existence jedince Se sluncem smíšená hlína voní až za hroby a horko nemá dna. Tak blízko vinohradů poletují racci, tak blízko hřbitova. A zvony. Na bílých zvonicích zvony pro štíhlý vítr. A život se nám zdá. Není a je. Kohoutci slyší vodu. A u cest kalina.

Březen jaro na moravské vesnici přírodní stereotypy probouzí se láska prastará moudrost V sobotu odpoledne oschnou polní cesty. Od lesa přijede do dědiny jaro. Pod paží ponese si střípky, prastarý nástroj z trojitého dřeva. Některý večer pak se ozve v sadech píseň. A dlouho do noci a na jediné struně neznámý hudebník nám bude vypravovat tu prostou věc.

Chvíle autor by nevyměnil nic za pouhý okamžik okamžik chce mít sám pro sebe Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá.

Citace „Když se zamyslím nad otázkou, co mě nejvíc k češtině připoutává, píše Milan Kundera, mám na tu otázku jednoduchou odpověď: Jsou to verše Jana Skácela.“ TAMCHYNA, Robert. Jan Skácel. [online] http://www.rozhlas.cz/historie/vyroci/_zprava/7586 7. listopadu 2000 [citováno 23. 10. 2010]

Ocenění Ocenění ze zahraničí: Domácí ocenění: Vilenica 1989 (Itálie) Zlatá plaketa (1992) in memoriam Čestný občan Brna (2002)

Hradišťan – Modlitba za vodu

Zdroje SKÁCEL, Jan. Smuténka. 3. vydání. Praha: Práce, 1990. DOLEJŠÍ, Pavel. Školní slovník českých spisovatelů. 2. vydání. Humpolec: JAS, 2003. TAMCHYNA, Robert. Jan Skácel. [online] http://www.rozhlas.cz/historie/vyroci/_zprava/7586 Poslední úpravy 7. listopadu 2000 [citováno 23.10. 2010] ROTREKL, Luděk . Jan Skácel a Hradišťan. [online] http://www.rotrekl.cz/i_skacel.htm [citováno 23. 10. 2010] Kolektiv autorů. Jan Skácel. [online] http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=433 [citováno 23. 10. 2010]