Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky „Zeptáte-li se absolventa české vysoké školy, zda navštěvoval na univerzitě kursy psaní, shovívavě se na Vás usměje a vysvětlí Vám, že psát se naučil v první třídě. Zeptáte-li se na totéž studenta amerického, určitě Vám odpoví, že ano. To proto, že psaním se tu rozumí nejen elementární schopnost zaznamenávat písmem mluvený jazyk, ale především dovednost dobře se písemně vyjadřovat a tvořit nejrůznější texty, ať už administrativní, publicistické, umělecké, anebo odborné nebo vědecké. Schopnost psát je považována nikoli za talent, dar, s nímž se člověk buď narodí, anebo ne, nýbrž je chápána jako dovednost, kterou lze cvičit, zdokonalovat a také testovat.“ (Čmejrková, Daneš, Světlá, 1999) MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky „Mluvčí češtiny a angličtiny nepíší stejně. Čeští a angloameričtí autoři nerozvíjejí stejně argumentaci a jejich analytické přístupy se liší… Český text se angloamerickému oku může jevit tak, že nemá žádnou strukturu, vypadá jako chaos. Často je těžko říct, jakým směrem se autor ubírá, a to i když si přečtete jeden nebo dva úvodní odstavce. Odstavce, které obsahují vlastní výklad, se nedají odlišit od úvodu. Jen zřídkakdy následuje závěr, který pospojuje vyřčené argumenty. Někdy se nedá ničeho v textu chytit a editor cítí, že text může začínat a končit kdekoli.“ (Stroehlein A., 1998) MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Ronald Britton (1994).  Publication Anxiety: Conflict Between Communication and Affiliation.  Int. J. Psycho-Anal., 75:1213-1224  Joyce McDougallová (1999). Violence and creativity. Scandinavian Psychoanalytic Review 22: 207-217 (1995). The Artist And The Outer World. Contemporary Psychoanalysis 31: 247 (1991). Sexual Identity, Trauma, and Creativity. Psychoanalytic Inquiry 11: 559-581 (1989). The Dead Father: On Early Psychic Trauma and its Relation to Disturbance in Sexual Identity and in Creative Activity. International Journal of Psychoanalysis 70: 205-219 MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Průřez všech čísel od roku 1999, celkem jsme vydali 117 původních článků (bez recenzí, informací atd.). MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Z původních 117 článků, byl statut autora v době napsání článku: Zahraniční psychoanalytici, dětští a skupinový analytici 53,8% Čeští psychoanalytici/kandidáti + členové ČSPAP 21,4% Čeští psychoanalytici/kandidáti bez vztahu k ČSPAP 11,1% Čeští autoři ne-psychoanalytici 13,7% MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psychoanalytici a kandidáti ČPS a současně členové ČSPAP Psychoanalytici a kandidáti ČPS Čeští autoři – ne-psychoanalytici MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky běťák 1 čermáková grygar holub klímová 2 lucká pilařová plháková 3 příhoda strnad tyl 11 16 NE-ČPS ČPS + ČSPAP ČPS holub 1 hošková 2 junek kocourková kopřivová mahler růžičková šebek 12 titl 3 ženatý 10 25 borecký 2 petržela 3 mikota 5 probstová 1 šikl vacková 6 13

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky holub 2 hošková junek 1 kocourková kopřivová mahler růžičková šebek 12 titl 3 ženatý čermáková grygar klímová lucká pilařová plháková 16 36 počet autorů počet prací 66,7 % 10,7 % ČSPAP autoři 16 celkový počet členů 149

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Proč publikovat? Profesní (akademické) ambice Narcistické předvedení se Pochlebování, patolízalství Upřímná snaha komunikovat druhým problémy, které autor považuje za důležité. (nabízet zkušenost druhým) „Kolegové, kteří se obávají publikovat a jiní, kteří jsou naopak příliš náchylní něco otisknout.“ MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Proč nepsat? Bezpečné prostředí? Vydat se s osobními názory a praxí a dozvědět se, že jsem blbec a nerozumím. Ustojím názor nepřijímajícího auditoria? Nemuset se cítit blbě, že nepíšeme. Je psaní výrazem dotvořené terapeutické identity? MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psaní jako specifická Ego-funkce: Nejen kognitivní kompetence autora (generování myšlenek), ale i jeho kompetence interakční/komunikační/sociální (pomoc čtenáři dešifrovat text a kontakt s ním). Writing – není jen o zvládnutí grafického záznamu textu, ale o procesuálně chápanou VÝSTAVBU textu – postupné promýšlení, načrtávání, korigování, přestylizování a dotahování do konce. Lingvistika psaní navazuje na tradici rétoriky. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psaní jako specifická Ego-funkce: Anglosaská tradice writing (rétorická výchova, výcvik) směřuje k praktickému vzdělávání ve formulačních dovednostech (např. paragraph writing nemá v ČR obdobu-umění psát odstavce, důraz na jednoznačnost tematické, námětové věty ‚topic sentence‘ a na následnou přímočarou výstavbu odstavce až po větu závěrečnou, s důrazem na přesnost a jasnost). „Výcvik ve vytváření textu je i výcvikem v interpretaci textu, vede k rozvinutí argumentativních dovedností a k ovládnutí přesvědčovacích prostředků, ale i k reflexi toho, v čem spočívá přesvědčivost cizího textu, jak být vůči pervazivnosti ciziho textu rezistentní a jak jej brát s určitou rezervou.“ Čteme? MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Proč (ne)psát? Psaní samo přináší bolestnou konfrontaci, že předvědomé tušení klinických souvislostí nelze zcela kognitivně uchopit. Externalizace na papír ukazuje, kolik toho vlastně nevíme. Psaní ukazuje na zbytky přenosových neuróz kandidátů (přetrvávající přenosové závislosti zbavují již hotové absolventy výcviku jejich odborné potence a kompetence, aby je ponechaly výhradně na bedrech svých výcvikovým matek a otců?, Jsou naše osobní analýzy dostatečně ukončené a absolventi svůj výcvik ukončují „dosti separovanou“ terapeutickou identitou? Jako by nepropracovaný negativní přenos neukončené separace v rámci výcviku podvazoval nápaditost a myšlenkovou originalitu a kandidáty zanechával v myšlenkové impotenci.) Je psaní výrazem dotvořené terapeutické identity? Chci dát kůži všanc v „post-oidipsky“ soutěživém prostředí? Stojí mi to za to? MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Nepsaní a možné vlivy Stereotyp cenzury v akademickém publikování v česko-slovenském prostředí v době normalizace Vs. Česká stylistika má velmi bohatou tradici vycházející ze zázemí pražského funkčního strukturalismu. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Nepsaní a možné vlivy Individualismus - charakter analytické práce privátně schovaný do uzavřených pracoven Tato osamocenost nejen že ke sdílení klinické zkušenosti nepodněcuje, ale současně i chrání před nutností představit své terapeutické postoje a nechat své myšlenky prověřit. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psaní a tvořivost Freud (1908): Básník a vytváření fantazie: otázka, z jakých zdrojů básník bere svůj materiál. Dítě se chová jako básník tím, že si vytváří svůj svět. Jak lidé rostou, přestávají si hrát. Očekává se od nich, že si dál hrát a fantazírovat nebudou. Kritický postoj k fantazii a hře v dospělosti nacházíme ve Freudových spisech … jakoby fantazie a radost z dívání se na obrazy, které ho fascinovalo – bylo spjato s provinilostí. Říká, že šťastný člověk nikdy nefantazíruje, pouze nespokojený. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psaní a tvořivost Winnicott… předkládá optimističtější pohled na fantazii, hru a tvořivost. „Primární kreativita“ (1971): když je matka nepřítomná nebo okamžitě neuspokojí potřeby dítěte, objeví se bolest a zmatek, následovaný vztekem a strachem. To je moment, kdy dítě poprvé matně vytuší, že jeho a mateřské zdroje života nejsou jednotné a nerozdělitelné. To je raný původ stávání se individuem. Dítě na cestě individuace se pokouší znovuvytvořit, halucinačním způsobem, ztracenou jednotu (splynutí) s mateřským vesmírem. Tato halucinační slast je nejranější dětskou tvůrčí aktivitou. Tvoření tak má vždycky auru halucinace a iluze, aby zaplnila co by jinak zůstalo hrozivě prázdné. W. zdůrazňuje, že potenciální prostor (1971) má tendenci se rozšířit do hry, umělecké tvořivosti, náboženských pocitů a snění. Tvůrce si také hraje. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psaní a tvořivost McDougall… hrová dimenze tvořivosti neznamená, že jde o bezstarostnou aktivitu. Tvůrčí (originative) aktivita bývá doprovázena vztekem/zlostí, zoufalstvím a/nebo depresí. Nicméně metafora tvůrce jako hrajícího si dítěte zůstává trefná. Dětská hra: Magické splnění přání Ovládnutí výsad rodičů Zvládnutí zkušeností, které byly hrozivé nebo traumatické Součástí tvůrčího procesu je násilí a transgrese (překročení zákazu), které může vést k utrpení a zhroucení/poruše u tvůrce… nebo se obrátit proti němu (jeho self) a vést k tvorbě symptomu. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Psaní a tvořivost McDougall Tvůrce a publikum Vztah mezi tvůrčí osobností a anonymním publikem je milostným poměrem, který je plný úskalí. Publikum, pro které je dílo určeno, je původně interním publikem, složeným z významných objektů z minulosti. Vnitřní objekty, které se dostávají do hry, mohou být zakoušeny buď jako hostilní nebo jako podporující. Publikum se může stát projekčním plátnem a stát se součástí nevědomé inscenace, v níž umělec opakuje nějaký rodinný vztahový vzorec z minulosti. Tvůrce často předtím než dílo dokončí, svádí nevědomou bitvu s tímto vnitřním objektním světem. Může se stát, že dílo nebude považovat za vhodné ke zveřejnění. Často se objevuje konflikt mezi přáním, abych byl znám, oceňován a žádán a bylo mi rozuměno a strachem z toho, že budu odhalen a kontrolován, že budou odhalena a kontrolována nejintimnější vyjádření jeho vnitřního světa. Jindy svádí boj o to, aby jejich myšlenky byly vůbec přijaty. V případech blokování tvůrčího procesu se proto McDougallová ptá, jaká je povaha fantazií, které jsou promítány na vnější svět: je vnímán jako laskavý, obdivující, dychtivý obdržet tvůrčí nabídku nebo je naopak kritický, odmítající a pronásledující? Takové projekce mohou být rozhodující s ohledem na souhlas nebo odmítnutí zveřejnění vlastní tvorby, vědeckého výzkumu nebo nového nápadu. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky „over-confident belief that what is said or written by the author deserves and will receive widespread approval; usually it is associated with banality“ Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Dle Freudova třídění inhibicí, symptomů a úzkostí: Inhibice – strach publikovat ústící v nemožnost publikovat (nepsaní) Symptomy: a. přílišná publikační horlivost vedoucí k povrchním textům, na pozadí: i. Samolibosti (vázanou na ortodoxii, pravověrnost) ii. Obrazoborectví (spojené se zálibou v rebelii) iii. Iluze originality (inkorporace a nevědomá identifikace s předchozím dílem autorit) b. distorze nebo odchylky v textu coby kompromisní formace s cílem zmírnit publikační úzkost 3. Úzkost je všudypřítomná. Má dva zdroje: strach z odmítnutí důležitými posluchači a strach ze vzájemného obviňování kolegy, ke kterým je připoután a sdružuje se, a mohl by být vyobcován. Dosáhne-li úzkost nadměrnou míru, působí inhibici nebo ústí v distorzi, odklon nebo zmatek v textu. Je-li úzkost popřená, vede k povrchním a samolibým textům. MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Publikační úzkost (Britton) I think that a profound fear of rejection by the primary intended listener in its most serious form leads to an inability to conceptualise or, in lesser states of inhibition, produces an inability to write.  Where this fear is relatively slight or offset by a confident expectation of acceptance by the primary audience, there may be no inhibition in thinking or writing.  However there may be a significant fear of publication, whether this is by public utterance or in written form.  For the sake of clarity, I will call this second situation publication anxiety.  It is publication anxiety that I want to discuss in this paper.  I think it emanates from a fear of criticism by third parties who are regarded as authoritative, and a fear of disaffiliation from colleagues with whom the author feels the need to be affiliated.  This may result in a failure to publish written work or to speak publicly.  Even if this inhibition is overcome it may still produce distortion or deviation within the text in the process of publication.  MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Publikační úzkost (Britton) Publication anxiety arises because of a conflict inherent in public utterance.  The conflict is between the urge to communicate a novel idea to a receptive audience, thus winning their allegiance, and the conflicting wish to say something to bind the author to his affiliates and ancestors by the utterance, in a shared language, of shared beliefs—the recital of a creed as a means of unification.   MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Oidipská situace a publikační úzkost (Britton) „…the Oedipus situation dawns with the child's recognition of the parent's relationship in whatever primitive or partial form.  It is continued by the child's rivalry with one parent for the other, and it is resolved by the child relinquishing his sexual claim on his parents by his acceptance of the reality of their sexual relationship (Britton, 1989, p. 85).  From the beginning of her work in child analysis, Klein emphasised the epistomophilic impulse and stated that its fate was intimately connected with the vicissitudes of the Oedipus situation.  For the purposes of this discussion, it is with the epistomophilic aspects of the Oedipus situation that I am concerned.  MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Oidipská situace a publikační úzkost I suggested that it 'includes, therefore, the possibility of being a participant in a relationship and observed by a third person as well as being an observer of a relationship between two people' (p. 86).  If this triangular space is achieved, it provides the necessary structure for the integration of the subjective and the objective view of the primary object.  If the link between the parents perceived in love and hate can be tolerated in the child's mind, it provides him with a prototype for an object relationship of a third kind in which he is a witness and not a participant.  A third position then comes into existence from which object relationships can be observed.  Given this we can also envisage being observed.  This provides us with a capacity for seeing ourselves in interaction with others and for entertaining another point of view whilst retaining our own, for reflecting on ourselves whilst being ourselves (p. 87).  MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Oidipská situace a publikační úzkost This non-participating onlooker is, for me, the third (the other) member of the oedipal triangle, a trio comprising self, object and other.  In the act of publication, the other is evoked as a witness to the transaction between author and his primary audience.  When he writes, the author addresses, in phantasy, an imaginary audience who are the counterpart of the internal parental object whom he hoped to impress or convince.  When he publishes, in phantasy, he not only puts this to the test, he invites a non-participating onlooker, the other internal parent, to witness his address.  I believe that new discoveries of however modest a sort evoke, once again, the Oedipus situation.  Gaining knowledge of an object engenders in the individual a sense of possessing it, and thus it evokes anxiety lest this will provoke retaliation from a third party:  publication advertises the possession of the knowledge. .   MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Oidipská situace a publikační úzkost „I believe the author has two phantasised object relationships which he fears or hopes may be realised by the act of publication:  one is to the primary object of this psychic triangle, his phantasised audience, and the other is to the observers of this transaction, the imagined group of significant colleagues comprising ancestors and affiliates.  This, I believe, resembles the oedipal triangle and evokes the phantasies and anxieties associated with it.  The particular anxieties evoked will be influenced by the intellectual context in which his findings emerge; in other words in the state of the central theory, or paradigm in Kuhn's terms, of his scientific discipline at the time of publication.  Whether it is in a phase characterised by confirmation, confidence, and coherence, or a phase characterised by discrepancy, doubt, and fragmentation.   MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Lze podpořit psaní? Osobní analýza, analýza inhibicí, popření, manických obran Oslovovat klima chybějící diskuse Reflektovat vlastní postoj: „psaní text exteriorizuje sdělení a odděluje je od individuality autora. Napsaný text způsobuje, že záležitost (klinická fakta) je autorovi mnohem jasnější, než mu byla předtím. Má pocit, že „víc ví“ (nebo víc neví), i když před tím nepoužil cizí znalost. Psaný text napomáhá rozvoji osobnosti a jejího myšlení.“(Čmejrková, Daneš, Světlá, 1999) Má psaní vliv na mé vzdělání? Je indikátorem, že mne něco na terapii ještě zajímá? MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Rezenzní proces na mnoha úrovních Velká pomoc vzájemného čtení (peer review) Unést narcistická zranění anonymních recenzí Zpětná vazba redakční rady MUDr. David Holub

Publikační úzkost a jiné nevědomé překážky Lze prakticky podpořit autory? Vyvěsit jména rotujících editorů jednotlivých čísel Revue, se kterými lze chystaný příspěvek diskutovat b) Popsat jasná očekávání od článku, navádějící otázky, nikoliv pouze formalizovaná kritéria textu c) Nabídka servisu pro autory: jazykového, rešeršního, textového d) Případně při zájmu workshop „psaní odborného textu“ MUDr. David Holub

IJPA criteria for contributors: Clinical data should be drawn from psychoanalytic sessions with clear information given as to details of the setting, frequency of sessions and other arrangements. Actual session and to give information at various levels: what the patient said and did, what the analyst felt, how the analyst understood what the patient said and did in the context of what the analyst felt; what the analyst said or did; how the analyst understood what he or she said or did, what the patient then said or did, how it was understood etc. Dr. David Holub

Presentation criteria - Explicit frequency of sessions definition Clear description of specific psychopathological symptoms or disorder before starting treatment Clear description of a session: interaction have to consist of transparent communication what both patient and clinician said or did – allow independent, critical evaluation by the reader Clear and unambiguous presentation of clinician‘s understanding of both his/her and patient‘s contribution – plausible steps of conceptualisation and gained insight Clear communication of clinician‘s countertransference Dr. David Holub