Historické pokusy o sjednocení Evropy Jiří se stal úspěšným panovníkem, který u mnohých vzbuzoval respekt doma i za hranicemi království. Od začátku své vlády se však musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou učené Evropy i domácími odpůrci (především z vedlejších zemí Koruny české a z německých měst Moravy), byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu (dokonce prý nemanželského), který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jiří z Poděbrad

Situace se dále zhoršila poté, co papež Pius II Situace se dále zhoršila poté, co papež Pius II. začal na Jiřího naléhat, aby zakročil proti kacířským husitům. Král ho prostřednictvím zvláštního poselstva, vedeného Zdeňkem Kostkou z Postupic, žádal v březnu r. 1462 o potvrzení basilejských kompaktát (tj. především o zlegalizování kalicha/přijímání podobojí) a jmenování Jana Rokycany pražským arcibiskupem. Pius II. obé odmítl s odůvodněním, že kalich byl povolen jen první generaci husitů a s kompaktáty nikdy římská kurie oficiálně nesouhlasila. I když to ještě nebylo přímo řečeno, bylo jasné, že kališníci – s králem v čele – se tímto stávají kacíři.

I přes krach myšlenky Všeobecné mírové organizace se král nevzdal svých snah o odvrácení hrozící diplomatické a hospodářské izolace království („českého vředu na těle křesťanstva“ – z hlediska papežské kurie). Aby čelil špatné pověsti Čechů v zahraničí, rozhodl se vyslat na cestu po Evropě další výpravu: tentokrát veřejně, s patřičnou slávou a nemalým finančním zabezpečením. Oficiálně však neměla žádný zvláštní úkol ani charakter státního poselstva, nýbrž rytířské cesty králova švagra Zdeňka Lva z Rožmitálu (proto také průvodní glejt nevydal výpravě král, ale královna Johana: „…aby její pan bratr poznaje s mnoha stran lidské obyčeje a mravy, mohl lépe zaříditi svůj život a nabýti osvědčených zkušeností rytířských…“). Vybraným rytířským chováním (cesty se účastnili i známí bojovníci Jan Žehrovský z Kolovrat a Burian ze Švamberka), smíšeným národnostním (Češi a Němci) i konfesním (kališníci i katolíci) původem a nákladnými dary pro panovníky měla výprava v zahraničí příznivě zapůsobit. V pozadí byla samozřejmě pořád myšlenka širší spolupráce evropských vladařů. 26. listopadu 1465 vyrazilo 40 členné poselstvo s 52 koňmi a 1 zásobovacím vozem z Prahy.

Jiří už dlouho předvídal, že dojde ke střetu s papežem (o neúspěšných jednáních v Římě byl navíc průběžně informován) a rozhodl se zajistit si pro tento případ spojence mezi evropskými katolickými vládci. Jeho vynikající poradce, humanista Antonio Marini z Grenoblu, inspiroval krále už během května t.r. k vytvoření projektu Všeobecné mírové organizace („Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu“) křesťanských panovníků, v níž by se všichni snažili o upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem („obecným konsistoriem“); Evropa se měla sjednotit v boji proti Turkům, „nejzarputilejším nepřátelům jména křesťanů“ a vyhnat je z bývalých křesťanských zemí. Ve spolku měly mít státy, uspořádané do větších celků (Galie, Germánie, Itálie, Hispánie…), po jednom hlasu, přičemž se počítalo s vůdčí rolí Francie. Naopak o papeži návrh takřka nehovořil a přiznával mu jen malé pravomoce. A v tom byl kámen úrazu… Marini byl neprodleně vyslán k tajné misi po evropských dvorech – během následujících 2 let opakovaně navštívil Serenissimu, Francouzské království, Burgundské vévodství, Polské a Uherské království, Braniborské markrabství a Saské kurfiřtství. Pouze u německých knížat, polského a francouzského krále, našel plán příznivý ohlas. Benátčané odmítli něco dělat bez papeže; Korvín byl přímo uplacen papežskými subsidiemi; Burgundsko tíhlo k nepřátelství s Francií a zaujalo k věci chladný postoj. Ani tajné poselstvo (vedl jej Albrecht Kostka z Postupic spolu s Marinim), určené zvlášť pro Francii (květen 1464), nedokázalo překonat mistrovské intriky a tlak kuriální diplomacie. Ludvík XI. souhlasil pouze s dvoustrannou smlouvou o přátelství. Převratná a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenka vytvoření středověkého „společenství národů“ (obdoby dnešní OSN či EU) nakonec nenašla pochopení. Jiříkovo úsilí mohlo jen stěží uspět v podobě, ve které byla ignorována právě papežská moc.

Hymna EU Text Ódy na radost Friedrich Schiller Radosti, ty jiskro boží, dcero, již nám ráj dal sám! Srdce vzňaté žárem touží, nebeská, v tvůj krásy chrám. Révy žár nám, pocel smavý, na smrt věrný přítel dán; vášně plam dán červu žhavý, světlý cherub dlí, kde Pán. Kouzlo tvoje opět víže, co kdy čas tak dělil rád, zástup lidstva sbratřen blíže cítí van tvých křídel vát. Dál, jak jeho sluncí roje nebes modrou nádherou, spějte, bratři, drahou svou směle, jak by rek šel v boje. Komu štěstí v žití přálo, v příteli svůj štít že máš, komu vnadnou ženu dalo, mísit pojď se v jásot náš! Dál, jak jeho sluncí roje nebes modrou nádherou, spějte, bratři, drahou svou směle, jak by rek šel v boje. Sám byť jenom jednu duši svoji na tom světě zval! V díle tom kdo nezdar tuší, od nás ber se s pláčem dál! V náruč spějte, miliony! Zlíbat svět kéž dáno nám! Bratři! Hvězd kde žárný stan, dobrý Otec zří z mlh clony. Radost každá bytost sáti, přírodo, chce z ňader tvých; zlý a dobrý chce se bráti v jejích stopách růžových. Dlíte v prachu, miliony? V bázni tvůrce tuší svět? Pátrej, hvězd kde bezpočet! V záři ční tam božské trůny.

Historie – poválečné začátky důvody pro Evropskou integraci: zabezpečení míru na Evropském kontinentě (nebezpečí vlivu SSSR pro demokracii v Evropě) překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur (příčina 2. světové války) umožnění společného trhu jakožto prostředku ke zvyšování hospodářského blahobytu

40. – 60. léta 20. století Jean Omer Marie Gabriel Monnet francouzský politik, diplomat a ekonom. Tvůrce Monnetova plánu z roku 1947. Hlavní inspirátor Schumanovy deklarace z 9.května 1950. 1952-1955 předseda Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Považovaný za jednoho ze zakladatelů Evropských společenství. „Mír v Evropě nenastane dokud její státy budou zakládány na základně národní suverenity … Země Evropy jsou příliš malé, aby mohly svým národům zaručit prosperitu a sociální vývoj. Proto evropské státy musí společně založit federaci …“ Winston Leonard Spencer-Churchill britský politik, premiér Spojeného království. Ve své řeči pronesené „k mládeži Evropy“ v září 1946 na curyšské univerzitě mluví o sjednocené Evropě, Spojených státech evropských (United States of Europe), s regionální strukturou federace, Radou Evropy (Council of Europe), jejímž prvním krokem je partnerství Francie a Německa. Řeč ukončil výzvou: „Therefore I say to you: 'Let Europe arise'.“ Robert Schuman francouzský politik, ministr zahraničí v roce 1950 symbolicky 9.5. předložil návrh sjednocené Evropy, dnes známý jako Schumanova deklarace (komunistickými režimy Scumanova doktrína), který konkretizuje předcházející prohlášení evropských politiků spolu s Jaenem Monnetem je považován za zakladatele Evropské unie

Evropští politici v poválečných letech začali hledat způsob, jakým efektivně předejít rozpoutání válečného konfliktu. Nutností se ukázala kontrola uhelného a hlavně ocelářského průmyslu,bez kterého je vedení války nemyslitelné. Francie se již o to pokusila ve 20. letech 20. století, kdy okupovala německé Porýní ve snaze kontrolovat německý válečný průmysl, přesto nedokázala zabránit 2. světové válce. Bylo tedy zřejmé, že se tato kontrola bude muset provádět jinou cestou.

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) European Coal and Steel Community (ECSC) Schuman přišel s nápadem, aby o uhelném průmyslu nerozhodovaly národní státy (vítězné mocnosti by také neměly mít větší pravomoci než poražené Německo). Realizováno v Pařížské smlouvě v roce 1951 a vzniklo tak ESUO. Bylo to poprvé, kdy se sektor národních států dostal do kompetence nadnárodní instituce. Zakládajícími státy se staly Francie, Německo, Itálie Belgie, Nizozemí a Lucembursko. Těchto 6 zemí se na dlouhá desetiletí stalo prointegračním jádrem evropských společenství.

Nejdůležitějším motivem pro zapojení Francie do ESUO byla kontrola německého ocelářského a těžebního průmyslu, čímž by se dalo zamezit případnému nekontrolovanému znovuzbrojení Německa. Pro samotné Německo bylo začlenění do ESUO výhodné zejména kvůli jisté politické rehabilitaci za válku(podobně jako v případě Itálie). Státy Beneluxu si od ESUO slibovaly hlavně rozvoj obchodu a následný vyšší ekonomický růst. Platnost smlouvy o založení ESUO byla stanovena na 50 let a nebyla již dále prodloužena, od 1.1. 2002 tedy ESUO formálně neexistuje. Veškerá agenda byla převedena na Evropské společenství.

Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) European Free Trade Association (EFTA) Spojené království se tohoto uskupení nechtělo zúčastnit hlavně z obavy o přenášení svých pravomocí na mezinárodní úroveň a tím ztráty části suverenity. Myšlenka volného trhu mu však nebyla proti mysli, a proto později spolu s dalšími státy kterými byly Dánsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Rakousko, Portugalsko, v r. 1961 se připojilo Finsko jako přidružená země a v roce 1970 Island, bylo založeno (ESVO), Za cíl si dalo umožnění volného trhu, ale bez společných institucí (začalo fungovat v roce 1960). Vzniklo jako alternativa pro ty státy, kterým nebylo dovoleno (zejména ty „chudší“), nebo které si nepřály (zejména ty „bohatší“) připojit se k Evropskému společenství (dnešní EU).

Současné složení EFTA Švýcarsko Lichtenštejnsko Norsko Island

Římské smlouvy, EHS a Euratom Po uvolňování světové politické situace koncem 50. let se integrační zájmy začaly soustřeďovat na ekonomickou sféru. V roce 1957 byly podepsány takzvané Římské smlouvy (s platností od roku 1958) zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). EHS - mělo za úkol vytvoření společného trhu Euratom - spolupráci na poli mírového využití jaderné energie. Organizační struktura obou společenství byla založena na stejném principu jako ESUO, měla tedy Komisi s výkonnými pravomocemi, Radu ministrů jako legislativní orgán, Parlamentní shromáždění a Soudní dvůr. Od 1. ledna 1958 zahájila svou činnost Evropská investiční banka s ústředím v Lucembursku.  

Evropské hospodářské společenství (EHS), neboli ‘společný trh’ 25. březen 1957 Evropské hospodářské společenství (EHS), neboli ‘společný trh’ hlavní myšlenka = zajistit volný pohyb osob, zboží a služeb přes hranice.

Zakládající členové EHS a EURATOM byly to stejné země jako u ESUO: Francie, Německo, Itálie a státy Beneluxu Francie se stala neformálním leaderem všech těchto seskupení a upevnila svou vedoucí pozici v západní Evropě. Zároveň si od těchto nových integračních seskupení slibovala mimo jiné zlepšení situace v zemědělství. Hlavní výhodou pro vysoce industrializované Německo a Benelux měla být zase postupná liberalizace trhu s průmyslovými výrobky.

1960 – 1969 Bouřlivá šedesátá léta – období hospodářského růstu od r. 1962 Evropská unie zahajuje svoji Společnou zemědělskou politiku, která umožní členským státům společnou kontrolu produkce potravin. Zemědělci dostávají za svou produkci stejné ceny. EU produkuje dostatek potravin pro svou potřebu a zemědělci dobře vydělávají. Nechtěným vedlejším dopadem je nadprodukce s horami přebytků. Od devadesátých let se klade důraz na snížení přebytků a zvýšení kvality potravin.

1963 první velká mezinárodní dohoda O pomoci 18 bývalým koloniím v Africe. V roce 2005 má zvláštní partnerství již se 78 zeměmi Afriky, karibské a tichomořské oblasti. EU je největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci chudším státům. Ovšem pomoc je spojena s dodržováním lidských práv přijímajícími zeměmi.

1968 Šestka odstraňuje vnitřní cla na dovážené zboží, a umožňuje tak poprvé mezi sebou volný přeshraniční obchod. Na zboží dovážené ze třetích zemí se ukládají jednotná cla. Vzniká největší světový obchodní prostor. Obchod mezi těmito šesti státy a mezi EU a ostatním světem rychle roste.

1970 – 1979 Společenství se rozšiřuje První plány jednotné měny se datují od roku 1970. Aby zajistily měnovou stabilitu, rozhodnou se členské státy EU, že mezi svými měnami umožní pouze nepatrné pohyby měnových kurzů. Tento mechanismus směnných kurzů (ERM), vytvořený v roce 1972, je prvním krokem k zavedení eura, ale o 30 let později.

1. leden 1973 Vstupem Dánska, Irska a Spojeného království do EU se ze šestky stává devítka.

Ropná krize v letech 1973/1974 Řady aut ve frontách na nedostatkový benzín. V důsledku arabsko-izraelské války v říjnu 1973 země Středního východu těžící ropu zvyšují ceny a omezují dodávky ropy do určitých evropských zemí. Tato skutečnost způsobuje v celé EU hospodářské problémy.

10. prosinec 1974 Jako projev solidarity zřizují představitelé Evropský fond pro regionální rozvoj. Jeho účelem jsou převody peněz z bohatých na chudé regiony ke zlepšení cest a komunikací, podpoře investic a vytvoření pracovních míst. Na tento druh podpory bude později připadat třetina všech výdajů EU.

1980 – 1989 Mění se tvář Evropy – pád berlínské zdi 1. leden 1981 EU dosáhne vstupem Řecka deseti členů. Od pádu vojenského režimu a znovuobnovení demokracie v roce 1974 splňuje Řecko kritéria pro vstup.

Modernizace průmyslu Počítače a automatizace mění způsob života a práce. S cílem zůstat v popředí inovace přijímá EU jako první z mnoha programů pro programů pro výzkum a vývoj v roce 1984 tzv. program 'Esprit'.

1. leden 1986 Španělsko a Portugalsko vstupují do EU, její počet členů se zvyšuje na 12.

15. červen 1987 EU zahajuje program 'Erasmus', jenž podporuje studenty vysokých škol, kteří chtějí studovat až po dobu jednoho roku v jiné evropské zemi. Tohoto a podobných programů EU využily více než dva miliony mladých lidí Program Erasmus poskytuje stipendia na studium nebo pracovní stáž v zahraničí. Stipendia v programu Erasmus se přidělují na 3 až 12 měsíců prostřednictvím vysokých a vyšších odborných škol, které si stanovují přesné podmínky pro výběr uchazečů.

Pád Berlínské zdi Pád zdi v roce 1989 je symbolem rozpadu komunistického režimu ve střední a východní Evropě, který započal v Polsku a Maďarsku. Vzhledem k masovým emigracím vlastních občanů na Západ otevírá vláda NDR hranice. Po 40 letech je Německo opět sjednoceno a jeho východní část se stává součástí EU (říjen 1990).

1990 – 1999 Evropa bez hranic Na Balkáně dochází v roce 1991 k rozpadu Jugoslávie. Začínají boje nejdříve v Chorvatsku, poté v Bosně a Hercegovině, kde mezi sebou bojují v krvavé občanské válce Srbové, Chorvati a muslimové.

7. únor 1992 V Maastrichtu je podepsána Smlouva o Evropské unii. Je to největší mezník v dějinách EU. Stanoví jasná pravidla pro budoucí jednotnou měnu i pro zahraniční a bezpečnostní politiku a užší spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Název "Evropské společenství" je nyní podle smlouvy oficiálně nahrazeno názvem "Evropská unie". V platnost vstoupila 1. listopadu 1993

1. leden 1993 Jednotný trh a jeho 4 svobody: volný pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu se stávají skutečností Od roku 1986 bylo vydáno více než 200 právních předpisů k odstranění překážek zejména v oblasti daňové politiky, úpravy podnikání a odborných kvalifikací. Uskutečnění volného pohybu některých služeb se zpožďuje.

1. leden 1995 – další rozšíření Rakousko, Finsko, Švédsko Počet států se zvyšuje na 15

26. březen 1995 V 7 zemích – Belgii, Francii, Lucembursku, Německu, Nizozemí, Portugalsku a Španělsku – vstupuje v platnost Schengenská dohoda. Cestující jakékoli státní příslušnosti mohou mezi těmito zeměmi cestovat bez pasových kontrol na hranicích. K Schengenské dohodě přistoupily v průběhu času další státy.

17. červen 1997 Podpis Amsterodamské smlouvy. Vychází z Maastrichtské smlouvy a stanoví plány na reformu orgánů EU, posílení váhy Evropy ve světě a zvýšení podpory zaměstnanosti a práv občanů. v platnost vstoupila 1. května 1999

13. prosinec 1997 – přístupová jednání Představitelé států a vlád EU souhlasí se zahájením přístupových jednání s deseti státy střední a východní Evropy: Bulharskem, Českou republikou, Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Maďarskem, Polskem, Rumunskem, Slovenskem a Slovinskem. Zahrnuty jsou i středomořské ostrovy Kypr a Malta. Změny Smlouvy vyjednané v roce 2000 v Nice týkající se reformy pravidel hlasování v EU otevírají cestu pro rozšíření.

1. leden 1999 začíná zavádění EURA Euro se objevuje v 11 zemích, zatím jen pro bezhotovostní obchodní finanční transakce. Bankovky a mince přijdou později. Zeměmi, které zavedly EURO jsou Belgie, Německo, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Rakousko, Finsko a Řecko (od r. 2001). Dánsko, Švédsko a Velká Británie se rozhodly zachovat svou měnu a čekat, na pro ně vhodnější dobu

2000 – dnes Desetiletí dalšího rozšiřování 1. leden 2002 Jsou zavedeny eurobankovky a euromince. Tisk, ražení a jejich distribuce ve dvanácti zemích je velkou logistickou operací. Do oběhu je uvedeno více než 80 miliard mincí. Bankovky jsou pro všechny země stejné. Mince mají jednu společnou stranu, která udává hodnotu, zatímco druhá nese zvláštní národní emblém.

31. březen 2003 V rámci své zahraniční a bezpečnostní politiky zahajuje EU mírové operace na Balkáně, nejdříve v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a poté v Bosně a Hercegovině. V obou případech jsou nahrazeny jednotky NATO ozbrojenými silami pod vedením Evropské unie. Z vnitřního hlediska souhlasí EU s vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva pro všechny své občany do roku 2010.

1. květen 2004 Do EU vstupují Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko, tím končí rozdělení Evropy, o kterém bylo rozhodnuto před 60 lety v Jaltě. Členskými státy EU se také stávají Kypr a Malta. Přistoupení Bulharska a Rumunska se očekává v roce 2007. Kandidátskými zeměmi na členství jsou také Chorvatsko a Turecko.

Únor 2005 V platnost vstupuje Kjótský protokol , mezinárodní smlouva k omezení globálního oteplování a snížení emisí skleníkových plynů. EU vždy vedla v úsilí o snížení dopadu klimatických změn. Spojené státy americké nejsou smluvní stranou Protokolu.

Změna klimatu– výzva pro celý svět V rámci boje proti globálnímu oteplování se vedoucí představitelé EU v roce 2007 zavázali… 4 do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20 % (nebo o 30 %, připojí-li se ostatní rozvinuté země) 4 do roku 2020 zvýšit energetickou účinnost o 20 % 4 do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 20% (větrné, solární a vodní elektrárny a energie z biomasy)

1. leden 2007 Dvě další země východní Evropy, Bulharsko a Rumunsko, nyní vstupují do EU a počet členských států se tak zvyšuje na 27. Kandidáty na budoucí členství jsou Chorvatsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Turecko.

Evropská unie 497 milionů obyvatel – 27 zemí 47

Osm rozšíření 1952 1973 1981 1986 1990 1995 2004 2007 48

23 úředních jazyků 49

Obyvatelstvo EU v porovnání s některými zeměmi světa Počet obyvatel v milionech (údaje z roku 2007) 1322 497 301 128 142 EU Čína Japonsko Rusko USA 50

Jak bohatá je EU v porovnání s ostatními zeměmi? 37 300 27 800 24 700 10 793 10 035 10 000 6 400 3676 1 326 468 EU Čína Japonsko Rusko USA EU Čína Japonsko Rusko USA Výkonnost hospodářství: HDP v miliardách eur (údaje za rok 2006) Bohatství na osobu: HDP na osobu podle standardu kupní síly (údaje za rok 2007) 51

HDP na obyvatele v jednotlivých zemích EU HDP na obyvatele podle standardu kupní síly (údaje za rok 2007) Uveden index, přičemž průměr zemí EU 27 = 100 280 144 131 129 127 123 121 118 117 113 113 104 102 100 94 89 87 79 77 75 67 66 63 58 56 53 38 37 Irsko Malta Dánsko Belgie Finsko Francie Švédsko Německo Itálie Španělsko EU-27 Kypr Řecko Rakousko Slovinsko Portugalsko Estonsko Lotyšsko Polsko Lucembursko Nizozemsko Maďarsko Slovensko Litva Rumunsko Bulharsko Spojené království Česká republika 52

Lisabonská smlouva – Evropa v 21. století Evropská unie díky této smlouvě bude … lépe fungovat Zavádí jednodušší postupy, stálou funkci předsedy Evropské rady atd. demokratičtější Posiluje úlohu Evropského parlamentu a parlamentů členských států, občanské iniciativy, Listiny základních práv atd. transparentější Ujasňuje, kdo za co zodpovídá, umožňuje veřejnosti lepší přístup k dokumentům a jednáním atd. vystupovat Zavádí funkci vysokého představitele pro navenek společnou zahraniční politiku atd. jednotněji bezpečnější Otevírá nové možnosti, jak bojovat se změnou klimatu a s terorismem, jak zabezpečit dodávky energie atd. Smlouva byla podepsána v prosinci 2007 a vstoupí v platnost, až ji ratifikuje všech 27 členských států EU.

Instituce EU Evropská rada (summit) Evropský parlament Rada ministrů (Rada Evropské unie) Evropská komise Soudní dvůr Účetní dvůr Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů Evropská investiční banka Agentury Evropská centrální banka 54

Tři hlavní orgány Evropský parlament - hlas občanů Hans-Gert Pöttering předseda Evropského parlamentu Rada ministrů - hlas členských států Javier Solana generální tajemník Rady Evropské unie, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropská komise - prosazování společných zájmů José Manuel Barroso předseda Evropské komise 55

Summit Evropské rady Summit vedoucích představitelů všech členských států EU 4koná se nejméně třikrát za rok 4určuje celkové směřování politiky EU 56

Evropská komise – prosazování společných zájmů 27 nezávislých členů (z každého členského státu jeden) 4navrhuje nové předpisy 4je orgánem výkonné moci 4je strážcem smluv, na kterých EU stojí 4zastupuje EU na mezinárodních scéně 57

Soudní dvůr – prosazování práva 27 nezávislých soudců (z každé členské země EU jeden) 4rozhoduje o výkladu právních předpisů EU 4dohlíží na to, aby byly předpisy EU ve všech členských státech používány stejně 58

Účetní dvůr – kontrola výdajů 27 nezávislých členů 4kontroluje, zda jsou prostředky EU používány řádně 4je oprávněn provádět audit osob a organizací, které prostředky EU využívají 59

Evropská centrální banka – fungování eura 4zajišťuje stabilitu cen 4kontroluje množství peněz v oběhu a rozhoduje o úrokových sazbách 4pracuje nezávisle na vládách členských států Jean-Claude Trichet prezident Evropské centrální banky 60

Evropský hospodářský a sociální výbor - hlas občanské společnosti 344 členů 4zastupuje odbory, zaměstnavatele, zemědělce, spotřebitele atd. 4má poradní funkci při tvorbě nových předpisů a politik EU 4podporuje zapojování občanské společnosti do řešení záležitostí EU 61

Výbor regionů – hlas místní správy 344 členů 4zastupuje města a regiony 4má poradní funkci při tvorbě nových předpisů a politik EU 4podporuje zapojování místní správy do řešení záležitostí EU 62

Úředníci EU Komise: okolo 24 000 úředníků Ostatní instituce EU: okolo 10 000 zaměstnanců 4stálí úředníci 4vybráni v otevřených výběrových řízeních 4ze všech členských států EU 4zákonem stanovené mzdy 4správa EU stojí každého občana 15 eur za rok 63