ZOOLOGIE KMEN : ČLENOVCI ( ARTHROPODA) Živočichové s nestejnocenným (heteronomním) článkováním těla Zuzana Koldová, rok 2010

Systém členovců 4 podkmeny: BEZKUSADLOVCI - trojlaločnatci - klepíkatci KUSADLOVCI - vzdušnicovci - žabernatci 1.pár přeměnen v tykadla 1.pár přeměněn v klepítka 1. dva páry přeměněny v tykadla 1. pár přeměněn v tykadla

Znaky členovců velký hospodářský význam dosáhli největšího stupně dokonalosti rozlišujeme hlavu (cephalon), hruď (thorax) a zadeček (abdomen) pevný tělní pokryv, plní funkci vnější kostry (exoskelet) – tvoří ji chitinová kutikula články spojeny tenkou blankou krunýř několikrát svlékán všichni členovci mají upraveny dýchací orgány (žábry, plicní vaky, vzdušnice) rozvoj nervové soustavy

1. podkmen TROJLALOČNATCI (Trilobitomorpha) vymřelí vodní členovci, byli v prvohorních mořích (hlavně v siluru) dnes je můžeme studovat na zkamenělinách největší naleziště trilobitů se nachází jižně od Prahy (Barrandien) s vyjímkou 1.páru byly všechny končetiny stejné 1.pár se s vývojem přeměnil na tykadla řadíme je do jediné třídy trilobiti dosahovali velikosti až 5mm do 70 cm, podle tělesné stavby trilobitů rozlišujeme: hlavu, hruď a zadeček hřbetní strana je rozdělena na 3 podélné laloky všechny tělní články trilobitů byly téměř stejné, každý z nich nesl dvouvětevné končetiny

2. podkmen KLEPÍKATCI (chelicerata) HROTNATCI PAVOUKOVCI a) pavouci b) štíři c) štírci d) solifugy e) sekáči f) roztoči

první pár je přeměnen v klepítka (chelicery) , jsou specializovaná pro příjem potravy druhý pár je přeměnen v makadla (pedipalpy) s hmatovou funkcí hlava klepíkatců srůstá s hrudí v hlavohruď (cephalothorax), která ještě nese 4 páry kráčivých končetin zadeček je nečlánkovaný a obvykle nemá končetiny primitivní formy klepíkatců žijí v moři (např. hrotnatci) formy evolučně pokročilejší jsou převážně suchozemské

Hrotnatci 5 žijících druhů ostrorepů 200 druhů vyhynulých kyjonožců 5 žijících druhů ostrorepů tělo ostrorepů je shora zploštělé a kryto plochým krunýřem zástupci: Ostrorep molucký Ostrorep americký – 60 cm, žije v mělčinách při pobřeží Mexického zálivu a New Founlandu

Pavoukovci a) pavouci patří k nejstarším známým suchozemským živočichům dýchají vzdušný kyslík, zadeček vždy bez končetin Tělesná organizace: tělo kryté kutikulou, rozlišeno na hlavohruď(8 jednoduchých oček do tvaru W) a stopkou přirůstající zadeček na spodní straně má křižák 2 páry končetin přeměněny v ústní ústrojí a 4 páry kráčivých noh, 1.pár tvoří dvoučlánkovaná klepítka (chelicery), v základním článku je jedová žláza, další pár tvoří makadla (pedipalpy) a slouží k hmatu a u samečků pomocným pářicím ústrojím (přenášení spermatoforů do pohl. otvoru samičky), zbývající 4 páry jsou končetiny kráčivé (slouží ke snování pavučin, přidržování samiček, plavání, skákání, rychlému běhu, atd.), nohy jsou tvořeny 8 články, na chodidle snovací háčky

loví živou kořist ( hmyz) do svislých pavučin pro pavouky je charakteristické, že mají ústní otvor nízký a nemohou pohlcovat sousta!!!, kořist zapřádají do pavučiny a vstřikují do ní trávicí fermenty slinných žláz, potrava je několik hodin štěpena mimo tělo, natrávený tekutý obsah je pak vysáván sacími svaly jícnu, v zadečku má trávicí trubice tvar nahoru prohnutého oblouku, v tomto úseku do ní ústí vývody jaterní žlázy přeměnou 10. a 11. zadečkového článku vznikly snovací bradavky, vyúsťují před řitním otvorem, vlákno vzniká ze sekretu vytlačovaného ze snovací bradavky, který při styku se vzduchem tuhne

na předním dolním okraji zadečku je pár dýchacích průduchů (stigmata), ústící do párových plicních vaků, za stigmaty na břišní straně zadečku vyúsťují pohlavní ústroje pavouci jsou gonochoristé se zřetelným pohlavním dimorfismem (samečkové jsou menší než samičky), spermie přenáší sameček pedipalpami do semenného váčku samice, samičky zapřádají oplozená vajíčka do zvláštního zámotku (kokon) u pavouků je běžný manželský kanibalismus (samička po aktu samečka sežere) cévní soustava je otevřená, hemolymfa obsahuje hemocyanin a velké množství krvinek nervovou soustavu tvoří mohutná podhltanová zauzlina mají i po celém těle mechanoreceptorové brvy a zvláštní orgány vnímající otřesy a pohyby noh

Schéma anatomické stavby pavouka ch - chelicery jž - jedová žláza m - makadlo mt - malpighické trubice o - oči po - pohlavní otvor pv - plicní vaky sb - snovací bradavky sls - slepé laloky střeva sp - svalovina sacího žaludku vystlaného kutikulou sr - srdce ss - střední střevo sv - slepé výběžky středního střeva sŽ – snovací žlázy ú - ústa v - vzdušnice va - vaječníky

Zástupci pavouků: Slíďák tatarský Pokoutník domácí Snovačka jedovatá Sklípkan huňatý

Zástupci pavouků: Křižák obecný Běžník květomilný Skákavka pruhovaná Vodouch stříbřitý

Štír středomořský – žlutohnědý, 7 cm, evropský druh b) štíři zadeček má část širší (preabdomen) a část užší (postabdomen) v koncovém článku je hrot s jedovou žlázou soumrační draví živočichové, loví v noci a ve dne se ukrývají (v prázdných budovách, pod kameny, … ) zástupci: Štír středomořský – žlutohnědý, 7 cm, evropský druh Veleštír obrovský – až 18cm, v tropické západní Africe

Stavba štíra

Štírek knihový- velký asi 3 mm C) štírci drobní živočichové žijí v rostlinném troudu pod kůrou odumřelých stromů, v ptačích hnízdech, v domácnostech a v úlech včeli medonosné živí se dravě roztoči a drobným hmyzem zástupci: Štírek obecný Štírek knihový- velký asi 3 mm

nápadné svým ochlupením a nezvykle členěnou hlavohrudí D) Solifugy nápadné svým ochlupením a nezvykle členěnou hlavohrudí v suchých a teplých biotopech, noční dravci zástupce: Solifuga egejská – žije v Evropě

malé tělo, mimořádně dlouhé kráčivé nohy neobyčejně pohybliví E) sekáči malé tělo, mimořádně dlouhé kráčivé nohy neobyčejně pohybliví mimořádný smysl –> autotomie = schopnost odvrhnout končetinu, která má schopnost se pohybovat trhavými pohyby a poutat tak pozornost útočníka nikdy nemůže být pavouk!! (nedělá pavučiny) zástupci: Sekáč rohatý Sekáč domácí

F) roztoči nejpočetnější ze všech pavoukovců hlavohruď srůstá se zadečkem v dospělosti 4 páry noh někteří způsobují škody na zásobách potravin i na kulturních rostlinách, jsou obávanými cizopasníky (prašivina, svrab), přenašeči původců chorob (např. encefalitida, borrelióza, vyrážky a kožní svědivky) vyhovuje jim prostředí vlhké a teplé v domácnostech jsou především v matracích, lůžkovinách a poté je člověk přenese hlavně do koberců a nábytku

zástupci: Klíště obecné- v listnatých lesích do výšky 800 m n. m., samička klade oplozená vajíčka z nichž se vyvíjejí larvy, ty sají krev na drobných savcích, ještěrkách a ptácích, po nasátí krve se mění v nymfy a v dospělé klíště, které je odolné proti hladu; tělo samičky je kryto zřasenou kožovitou kutikulou, umožňující při nasátí zvětšit objem; krev sají bodavě sacím ústrojím, jehož součástí je chobotek (hypostom)!! se zpětnými háčky; současně vypouštějí enzym ixodin, bránící srážení krve; bodnutí není bolestivé, ale může způsobit komplikace zhnisáním ranky; hlavním nebezpečím je přenos klíšťové encefalitidy, klíštěcí borreliózy, příp. tularemie

Klíště musí být odstraněno do 24 hodin!!

Čmelík kuří- ektoparazit slepic, saje krev (význam popelení drůbeže) Čmelík kuří- ektoparazit slepic, saje krev (význam popelení drůbeže) !! Zákožka svrabová- způsobuje u osob žijících ve špatných hygienických podmínkách kožní onemocnění svrab, samičky zákožky si vyvrtávají v pokožce chodbičky, v nichž kladou vajíčka Vlnovník révový- škůdci rostlin Trudník tukový- v kožních mazových žlázách v obličeji, způsobuje trudovinu Roztočík včelí- cizopasí v 1. a 2. hrudním páru včelích vzdušnic, v nichž saje hemolymfu, napadené včely ztrácejí schopnost koordinace letového svalstva, nemohou létat a hynou Varroa včelí- „ včelí klíště“ , parazit včely medonosné

Čmelík kuří Vlnovník révový Zákožka svrabová Varroa včelí Trudník tukový Roztočík včelí

závěr členovců : nejpočetnější živočišný druh (až 1,5 mil) rozšíření ve všech biotopech opylovači rostlin bioindikátory čistoty životního prostředí fylogenetický vztah k mnohoštětinatcům nejstarobylejší- TRILOBITI samostatná vývojová větev- VZDUŠNICOVCI nejpůvodnější vzdušnicovci stonožky, z nichž se vyvynuly další skupiny vzdušnicovců

POUŽITÉ ZDROJE: Jelínek J., Zicháček V., : BIOLOGIE PRO GYMNÁZIA, nakladatelství Olomouc, 2003 www.google.com