ZLOBÍ DĚTI VÍC? DĚTI ZLOBÍ JINAK! Systemická rodinná terapie-účinný nástroj v prevenci sociální patologie ZLOBÍ DĚTI VÍC? DĚTI ZLOBÍ JINAK!

Znaky NAŠÍ DOBY Dočasnost vztahů v partnerské rovině Změna role ženy Změna funkce prarodičů Live in box – menší potřeba být v kontaktu s okolím Lovci a sběrači zážitků Nastavení nových moderních hodnot – výkon, peníze, moc Sociální ovlivňování – reklama, propaganda Dítě – postmateriální hodnota Násilí – součást každodenního života , vyšší míra tolerance

A CO DĚTI? MAJÍ SI S KÝM HRÁT? Přibývá rané deprivace – oddělené spaní, minimum dotyků Ubývá pozitivních stimulujících podnětů, Nedaří se uchránit děti od týrání, zneužívání ze strany rodin Děti jsou vystaveny vyšší intenzitě stresu – změny v CNS Globalizující se společnost klade vyšší nároky na kognitivní fce Dospívání se prodlužuje Více negativních vlivů na vazbu matka-dítě Utváření sociálních dovedností je ohroženo Agresivita (šikana již v MŠ) se stává nástrojem orientace a přežití

SYSTEMICKÝ PŘÍSTUP V TERAPII Zdroje systemického přístupu Sociální systémy – prvky a vztahy mezi nimi jsou stále vzájemně se ovlivňující, cirkulární souvislost Konstruktivismus – „co je nějaké, může být jinaké“. Svět, tak jak jej vnímáme, tvoří = konstruuje náš mozek Teorie komunikace – nositelem významu v komunikaci je kontext (vztahová souvislost). Kybernetika II. řádu – pozorovatel je součástí pozorovaného a je s ním ve vzájemné interakci Teorie Autopoiézy (sebe-tvorba) – živé systémy jsou operacionálně uzavřené, fungují v každém okamžiku optimálně, jejich stabilitu zajišťuje neustálá změna

SysTEMICKÝ TERAPEUT REFLEKTUJE Klient není nositelem problému Problémové chování u klienta je reakcí na problémové dění v rodině Problémový systém se udržuje rodinou a je neustále dotvářen jazykovou interakcí Cílem terapie je nalezení řešení, ne odstranění problému Klient vykazuje problémové chování jen v některých situacích Klient má své zdroje, které mu pomáhají zdolávat překážky Klient je odborník na řešení (cíl), terapeut je odborník na proces (cesta)

JAK VZNIKNE PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ Pramen : Goolishian a Andersonová 1988, Ludewig 1992 Někoho (rodič, učitel…) při pozorování jednoho či více lidí napadne myšlenka „tady není něco v pořádku“ Tato myšlenka se začne šířit komunikací a problém se stane hlavním tématem, do komunikace se zapojuje čím dál tím více osob. Zúčastnění hledají přijatelné vysvětlení (genetika, diagnostika, minulost jako osud, traumatizující událost…) Všichni zúčastnění se začínají chovat, tj komunikovat tak, jako by z problému nebylo východisko a nebo řešení je v rukou jiných osob. Problém se přesouvá do budoucnosti a jazyk začíná stabilizovat problém.

PROCES TERAPIE Počáteční fáze – získání klienta ke spolupráci, jak klient a rodina definují problém, jak se stalo, že problém vznikl, co chce klient a jeho rodina změnit Střední fáze terapie – detailní práce věnovaná změně navyklých vzorců myšlení a jednání, které udržují problém, postupné předávání odpovědnosti za průběh změn klientovi Závěrečná fáze – rekapitulace, příprava na možné zhoršení a nástin prevence, zpětná vazba klienta, závěrečná intervence terapeuta.

NásTROJE A TECHNIKY TERAPEUTA Sebereflexe, reflexe, pružnost v kontextech, připojení se k jazyku Techniky Zázračná otázka Cirkulární dotazování Podporování zdrojů klienta a pozitivních odchylek Škálování Přerámování Domácí úkoly

SPRÁVNÉ JE TO, CO JE UŽITEČNÉ Každý z nás má své důvody pro udržování postojů k určité situaci Imunita psychiky nám pomáhá přežít situace, které nás ohrožují Externalizace problému přináší úlevu a pomáhá k aktivní spolupráci na řešení ze strany klienta Děti mají rády svoje rodiče a jsou frustrované, bývají-li označeny za viníky nezdaru rodinného soužití Rodiče mají rádi svoje děti a chtějí pro ně to nejlepší. Jsou pod silným tlakem společnosti a jejích institucí, které od nich žádají plnění role občana, role zaměstnance, role rodiče. Jsou frustrovaní, když se jim nepodaří role naplnit. Rodinná terapie - další užitečný nástroj v prevenci sociální patologie