vytvořený v projektu OP VK Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Název projektu: Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu Číslo a název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Anotace Název tematické oblasti: Literatura pro vyšší gymnázium Název učebního materiálu: Česká barokní literatura Číslo učebního materiálu: VY_32_INOVACE_CJ0304 Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 2. ročník čtyřletého gymnázia, 6. ročník osmiletého gymnázia Autor: Mgr. Karla Paclíková Datum vytvoření: 13. 1. 2013 Datum ověření ve výuce: 14. 1. 2013 Druh učebního materiálu: prezentace Očekávaný výstup: Student chápe a dokáže objasnit společensko-historické podmínky, ze kterých vyrůstala česká barokní literární tvorba. Dokáže ji rovněž časově zařadit a charakterizovat. Metodické poznámky: Materiál lze využít jako oporu pro výklad nového učiva při frontální výuce i pro samostatné opakování studentů před závěrečným shrnutím učiva o českém literárním baroku.

Česká barokní literatura (20. léta 17. st. – 70. léta 18. st.)

Poznámka: české baroko (X barokní kultura Z a J Evropy) spojeno s protireformací → má povahu vysloveně náboženskou - české literární baroko (X výtvarné a hudební baroko) poměrně chudé

Společensko-historická situace - stavovské povstání (zahájeno 1618) = vyvrcholení politických rozporů – šlechta X města, protestantská většina X katolická menšina → Habsburkové zbaveni moci (králem Fridrich V. Falcký, vůdce Protestantské unie), vypuzen také jezuitský řád

změna situace a nové společenské poměry v důsledku porážky nekatolických vojsk (Bílá hora 8. 11. 1620) → trest smrti pro přední účastníky odboje (Staroměstské náměstí 21. 6. 1621) → ztráta majetku odbojné šlechty a měšťanstva + vypovězení ze země → ztráta téměř všech politických práv měšťanstva → emigrace podstatné části vzdělanců nutno připočíst také → hospodářský úpadek země (od počátku 17. st.) → třicetiletá válka → mor

= zákon vydaný Ferdinandem II. (1627 Čechy, 1628 Morava): → působení Obnoveného zřízení zemského = zákon vydaný Ferdinandem II. (1627 Čechy, 1628 Morava): - potvrzena dědičnost Habsburků na českém trůně - omezena práva stavů ve prospěch panovníka a duchovenstva - němčina zrovnoprávněna s češtinou → čeština vytlačována z postavení veřejného jazyka - povoleno jediné katolické náboženství → odchod podstatné části protestantské inteligence do exilu; poddaní nuceni katolickou víru přijmout (pokles počtu obyvatel o více než 1/3)

uzavření tzv. vestfálského míru = konec třicetileté války → konec nadějí českých emigrantů na návrat domů; Habsburkům potvrzeno držení Čech, Moravy a Slezska = vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie

Odraz této situace v písemnictví - zúžena domácí čtenářská i autorská základna - zaměření literatury = téměř jednostranně náboženské tematické zúžení (tlak a zásahy úřadů a církve, hlavně jezuitského řádu - kontrola celé literární produkce) sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě otevřena půda pro ohlasy cizích kulturních vlivů (italská, španělská, německá katolická literatura) – protiváhou domácí potlačované tradice, protireformace ničí svazky s husitstvím a reformací)

rozštěpení literární tvorby: 1. exilová = exulantská (protihabsburské a protikatolické pozice) 2. domácí a) oficiální (podpora rekatolizace a vládnoucího rodu) b) neoficiální literatura (rukopisná, lidová – většinou vyjadřuje protestantské stanovisko, ovlivňuje tvorbu pololidovou – tištěná i rukopisná);

vývoj v literatuře nepříznivý, avšak starší humanistická tradice nezanikla hned (asi do 60. let 17. st.), zpočátku uplatnění vedle nových literárních proudů, zvláště v měšťanské literatuře, u naukových a vzdělavatelských děl u autorů v exilu i domácích

1. Exilová literatura Německo Pavel Stránský – O státě českém = latinský spis - historicky zaměřené dílo, obhajoba předbělohorských poměrů Pavel Skala ze Zhoře – Historie církevní - dějiny křesťanství od počátků do své doby - 10 svazků, nevyšlo tiskem

Slovensko Jiří Třanovský – Cithara sanctorum – Písně duchovní staré i nové = Tranoscius = kancionál, nejpopulárnější evangelický zpěvník (100 vydání)  součástí slovenské literatury

Polsko (nejlépe organizovaná emigrace) Jan Amos Komenský (1592 – 1670) = umělecky nejvýraznější osobnost exulantské literatury a staročeského umění vůbec; poslední biskup jednoty bratrské a) umělecká literatura Listové do nebe = 5 fiktivních dopisů (návaznost na tradici humanistického literárního dopisu), sociální tematika - k tzv. útěšným spisům

- útěšné spisy – vznik z pobělohorské životní nejistoty; a. se utvrzuje ve víře př. Truchlivý to jest Smutné a tesklivé člověka křesťanského nad žalostnými vlasti a církve bídami naříkání - zamyšlení nad rozporem rozumu a citu Přemyšlování o dokonalosti křesťanské

Labyrint světa a ráj srdce (rkp.1623, 1. tisk 1631) to jest Světlé vymalování, jak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopota, mámení a šalba, bída a tesknost a konečně omrzelost vším a zoufalství: ale kdo doma, v srdci svém, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému uklidnění a radosti přichází = rozsáhlá alegorická skladba: autor (poutník) dlouho prochází světem (středověké město) a hledá smysl života (své povolání), marně ve světě (zmatek), nalézá v hluboké víře v Boha (srdce – ráj)

- okrouhlé, obehnáno zdmi, kolem tma - 6 ulic (stavů) středověké město: - okrouhlé, obehnáno zdmi, kolem tma - 6 ulic (stavů) domovní, řemeslníci, vzdělanci, duchovní, vrchnost a správci, soldátský - Brána života (V), Brána rozchodu - rynk - hrad Štěstěny (Z) - královský hrad Moudrosti (královna – světa Moudrost / Marnost) kresba města z rukopisu Labyrintu 1623 obr. 1 průvodci: Všezvěd Všudybud – lidská zvídavost Mámení – zvyk přijímat cizí názory

Kšaft (= závěť) umírající matky jednoty bratrské (tisk 1650) = alegorický text - po vestfálském míru a. přesvědčen o neodvratném konci jednoty bratrské → jako umírající matka se loučí, zanechává závěť + víra ve šťastnou budoucnost národa Kancionál (vydán 1656, práce už ve 30., 40. letech) = sbírka duchovní lyriky; péče o potřeby náboženského života vyhnanců - písně ze starší tvorby, nové (víc než 1/5 K. sám složil nebo přebásnil) 150 žalmů (přebásněno Jiřím Strejcem = spisovatel, žalmista, překladatel B. k., zábřežský rodák (1536))

b) pedagogická literatura Didactica magna = Velká didaktika - obecně o otázkách výchovy a vzdělání Informatorium školy mateřské - matkám a chůvám; výchova v rodině - důraz na estetickou výchovu už v útlém věku Brána jazyků otevřená = názorná jazyková učebnice latiny Svět v obrazech = Orbis sensualium pictus = názorná ilustrovaná učebnice - původně dvojjazyčná, později čtyřjazyčná

Škola hrou = Schola ludus = spis se souborem divadelních her pro školní vyučování ← školní lat. hry mohou prohloubit znalost jazyka

c) literatura pansofická (= vševědná) ! celoživotní úsilí Komenského o vševědnou encyklopedii Cesta světla = Via lucis = spis, připravuje cestu vševědnému programu „Zkrátka neznalost je sama v sobě zlem, protože je temnotou, Znalost, i zla, je dobrá, protože je světlem.“ Všeobecná porada o nápravě věcí lidských = nejvýznamnější z pansofických děl; 7 dílů – nedokončeno - umění a věda mají člověka povznášet a vést ho k harmonickému mírovému životu

2. Domácí literatura a) oficiální nauková literatura Bohuslav Balbín (1621 – 1688) = duchovní, jezuita (misijní, kazatelská činnost), vlastenec (studium minulosti, vnímá neutěšený polit. stav země, hrozí se úpadku národního cítění, postupující germanizace → podezírán z protivládních názorů, pronásledován představenými), literární činnost (rozsáhlé dílo, přes 30 spisů tiskem), jen latina

= nejvýznamnější historické dílo, mnoho svazků; - oblast historie (zpočátku zájem o hagiografii = literatura o světcích a poutních místech) Výtah z českých dějin = nejvýznamnější historické dílo, mnoho svazků; - tisk pozastaven pro a. vlasteneckou a protihabsburskou pozici - součástí Učené Čechy = spis věnovaný literárním a kulturním dějinám Čech; také 1. soupis české literární tvorby od počátků do a. současnosti - literární teorie Nástin humanitních disciplín = popis systému tehdejšího vzdělání + praktické návody pro výuku tvůrčího psaní

- jazyk Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přežalostném stavu Království českého (rkp. 1672/3) = latinské pojednání - vlastenecká bojovnost (právo národa na vlastní jazyk, kritika odnárodňující se šlechty, národnostní politiky Vídně) → tiskem (1775) na počátku NO Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého = vzor pro jiné obrozenské obrany

práce jazykovědné – mluvnice - vznikají jako reakce na stav jazyka té doby – problém = maximálně rozkolísaná jazyková norma; - český jazyk před a po Bílé hoře se liší: - jazyková norma rozkolísaná - vědomí spisovného jazyka však pokračuje (v literatuře čeština užívána stále, problematická oblast vědy – němčina) - nepříznivý stále větší počet Němců na našem území - určitý úpadek českého jazyka až koncem 18. st.; od počátku století literární projevy stále výrazněji zužovány na tvorbu nižšího stylu, jazyk není schopen reagovat v plné šíři na měnící se skutečnost

- povaha jazykovědných prací je rozporná: negativum: v oblasti slovní zásoby se někteří jazykovědci vlastními pokusy tvořit nová slova snaží o očištění jazyka od cizích vlivů; = tzv. puristé, jazykoví brusiči (purismus = brusičství; přehnaná jazyková čistota; nerespektují základní způsob tvoření nových slov v češtině odvozováním a nahrazují ho principem skládání, který není češtině vlastní) pozitivum: je potřeba ocenit úspěšné postižení jiných oblastí gramatické stavby jazyka a snahu obhájit češtinu jako kultivovaný jazyk využitelný v celém rozsahu jazykové praxe

autoři barokních mluvnic: Matěj Václav Šteyer = jezuita   Matěj Václav Šteyer = jezuita - autor sborníku duchovních písní - zakladatel nakladatelství Svatováclavské dědictví, tady vydána Svatováclavské bible (1677 – 1715) = římskokatolický překlad bible do češtiny (katolická protiváha Bible kralické, z níž také text vychází, zbaveno archaismů) Jiří Konstanc = jezuita Lima Linguae Bohemicae, tj. Brus jazyka českého (1667) - latinský název, české dílo; výrazné puristické tendence (objevují se novotvary – patvary, nepoužívané ani samotnými brusiči; podle tohoto díla puristické snahy označované jako brusičství)

Václav Jan Rosa = také básník (světská tvorba) Čechořečnost aneb Mluvnice českého jazyka (rkp. 1672) - titul česky, psáno latinsky - návaznost na humanistickou tradici - z mluvnic 17. a 18. st. odborně nejvýše (přínos např. v popisu slovesa), v předmluvě oslava českého jazyka a národa - reakce na pronikání nespisovných tvarů a cizích slov, slovní zásobu však obohacuje nevhodnými, násilně tvořenými neologismy, ani nevznáší nároky, aby byly používány českým národem, pouze je doporučuje básníkům Jan Václav Pohl = učitel češtiny císaře Josefa Gramatika českého jazyka (1756) - v jeho díle zjevný pokles úrovně jazykovědné literatury - jeho puristické tendence dosáhly až komických poloh

duchovní tvorba - převažují agitační spisy, životopisy svatých, postily, kázání, náboženská rozjímání - zpracovávány legendární látky (v umělé literatuře vymizely v době husitské, často o českých světcích; v 1. pol. 18. st. – v popředí tzv. svatonepomucká produkce; Jan Nepomucký (svatořečen 1729) = v duchu protireformace protiváha Jana Husa) - pěstována náboženská lyrika (umělecky náročná) - patrný ohlas cizích vlivů (it., šp., něm. katolická literatura; přítomnost cizích duchovních)

Bedřich Bridel (1619 – 1680) = autor poezie i prózy, překladatel a profesor rétoriky a poetiky; jezuita, misionář Co Bůh? Člověk? = básnická skladba – umělecky nejvýraznější dílo duchovní lyriky vyššího stylu - kontrastní kompozice – vztah věřící člověk X Stvořitel, protiklad sbližován motivy člověka jako díla Stvořitele Jesličky = sbírka vánočních písní - hluboké lidství, úcta k lidové poezii Život sv. Ivana, prvního v Čechách poustevníka = legendistická práce - próza i verš

Felix Kadlinský (1613 – 1678) = jezuitský profesor, autor duchovní lyriky Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený = básnická sbírka - volné zpracování německé básnické předlohy - pastýřské motivy, idealismus

Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600 – 1676) = hudební skladatel a náboženský lyrik - tvorba ovlivněná šp. barokem (motivy barokní mystiky), oslava Panny Marie (důvěrný vztah, blízký lidovému pohledu) Česká mariánská muzika, radostná i žalostná Svatoroční muzika = kancionály → široký ohlas v další kancionálové tvorbě; obliba i případy zlidovění Loutna česká = sbírka lyrických písní určená k soubornému provedení před náročným publikem

Antonín Koniáš (1691 – 1760) = jezuita, období vrcholného baroka a jeho doznívání = a. kazatelské literatury (← úsilí aktivně působit na věřící v duchu barokního cítění) postila Citara Nového zákona = kancionál (v domácí oficiální tvorbě nejčastěji vydávaný) - záměrná volba titulu (konkurovat nejznámějšímu protestantskému k.) Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající (1729) = soupis zakázaných knih → likvidace nekatolické literatury

drama - do centra vývoje - podporováno představiteli řádových škol v Čechách (jezuité, piaristé) → rozvoj (jezuitského) školského dramatu - vznik mnohdy velmi efektních divadelních představení - repertoár nevázán na národní literaturu - biblické texty, většinou latina

b) neoficiální (= literatura pololidová a anonymní lidová slovesnost; značná odlišnost od tvorby oficiální) pololidová tvorba = přechod mezi tvorbou umělou a tvorbou lidovou; - nevzniká v lidovém prostředí, je však pro lid tvořena, ovlivněna tvorbou lidovou - vzniká a rozvíjí se jako projev literární aktivity nižších vrstev měšťanstva a drobné venkovské inteligence - není anonymní, často je autor znám - nežije v ústním lidovém podání, ale v podobě tištěných kramářských písní a knížek lidového čtení - u nás hlavně v 2. pol. 18. st. a v 1. pol. 19. st.

a) knížky lidového čtení - přinášejí vzdělání + zábavu - témata: středověk humanistická literatura (Faust) lidová (blízko pohádce; číslo 3 v kompozici, šťastný závěr, ďábel jako symbol zatracení se mění v čerta – je možno ho přelstít, pomáhá chudým proti bohatým)

- podoba dřevorytem opatřených tisků b) kramářské písně - podoba dřevorytem opatřených tisků - prodávány na trzích a církevních slavnostech - kramář nabízí výtisky za využití zpěvu, dramatizace textu, motivy písně ukazuje na obrázcích - pestrý, atraktivně zpracovaný obsah - témata náboženská (zprávy o poutních místech, zázraky) i světská (aktuální společenské události – zločin, válka, přírodní katastrofy, milostné vztahy) - mají publicistickou funkci – náhrada zpravodajství

kramářský styl: - aktuálnost (často chtěná, komerční zájem) - senzace, výjimečnost událostí - dramatičnost - sentimentálnost - oslovení publika - ujištění o „aktuálnosti“ - rozvleklé vypravování - stereotypy - poučení a nabádání ke správnému jednání

c) písmácké kroniky a paměti - písmák = člověk z prostého lidu se zálibou v četbě vážné literatury (zpočátku bible); o tom, co četl, o čem hloubal, si dělal poznámky, sám psal; - písmácká literatura často obsahuje opisy důležitých listin, přejaté verše, výpisky z četby atp. – „dokumentuje“ svou dobu   František Jan Vavák = rychtář; nejvýraznější představitel písmácké prózy (Knihy pamětní), zaznamenal i lidové obřadní písně Jiří Volný = ovčák; skládal nenáročné zábavné písně (Veselé písně J. Volného)

d) interludia = intermedia = mezihry - interludium (z lat. inter = mezi, ludus = hra) intermedium (z lat. inter = mezi, medius = střední část mezi dvěma lhůtami) = krátká, většinou komická hra nebo scéna hraná jako mezihra mezi dějstvími samostatné vážné hry; v 17. st. již provozovaná samostatně - hrávali je obvykle učitelé a jejich žáci, hlavně o masopustu a jiných venkovských svátcích - náměty ze selského života, zachycují svízelné postavení rolníků (zdravý smysl pro skutečnost)

Václav František Kocmánek = kantor; autor interludií (kritika sedláka) Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) = skladba (titul latinský, práce česká) - naturalisticky zachycuje válečné útrapy venkovských lidí (očima člověka o stupeň výše) - obsahuje tzv. selský otčenáš = skladba o selském životě, poslední verše jednotlivých slok postupně skládaly modlitbu e) loutkové divadlo

Zdroj: archiv autorky obr 1: KOMENSKÝ, Jan Amos. http://cs.wikipedia.org [online]. 1623 [cit. 13.1.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Labyrint_sveta.jpg