Vídeňský kongres Svatá aliance Vídeňský kongres - setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv. Kongres se konal od 1. října 1814 do 9. června 1815 ve Vídni pod řízením rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I.

Zástupci evropských zemí Rakousko – Klemens Metternich (ministr zahraničí); František I. (císař rakouský) Anglie – Robert Stewart Castlereagh (ministr zahraničí); Arthur Wellesley (polní maršál) Francie – Talleyrand (ministr zahraničí); Emmerich Joseph Dalberg (zmocněný ministr) Rusko – Alexandr I. (car) Prusko – Fridrich Vilém III. (král)

Myšlenky kongresu Restaurace - snaha o nastolení do původního stavu do doby před Velkou Francouzskou revoluci a obnovit feudální a klerikální uspořádání, uspokojit územní požadavky vítězných velmocí a na trůny dosadit původní panovnické rody - tzv. legitimismus. Kvietizmus – snaha o naprostý klid v Evropě, snaha zabránit revolucím za každou cenu. Evropa je unavena válkami a revolucí, je nutný klid a pořádek, přičemž tento stav zajistí policie, církev a cenzura. vznik svaté aliance jakožto spolku, který má zabránit revolučním myšlenkovým hnutím. V případě vypuknutí revoluce proti ní okamžitě zasáhnout (i vojenskou silou), k alianci se přidali téměř všichni provinilci (ne Anglie).

Územní změny Vídeňský kongres znamenal vyrovnání sil mezi pěti velmocemi (Rakousko, Rusko, Francie, Prusko, Velká Británie). Rakousko připojilo Benátsko, Terst, Tyrolsko, Lombardii a Dalmácii, ztratilo Belgii Prusko se rozšířilo o Porýní a část Saska, Gdaňsk, Poznaňsko a švédské Pomořany Rusko získalo Besarábii a Finsko, vytvořilo z Varšavského knížectví Polské království (kongresovku), které bylo v personální unii s Ruskem. Holandsko, Belgie se spojily do Nizozemského království a personální unií k nim připadlo Lucembursko Spojené království Velké Británie a Irska získalo Maltu, mys Dobré Naděje, Jižní Afriku, Cejlon

Svatá aliance Spolek panovníků vytvořený k obraně politického uspořádání Evropy po vídeňském kongresu. Hlavním cílem Svaté aliance bylo udržet kontrarevoluční řád a feudální princip panovnické legitimity proti dalším revolucím. Základním dokumentem byl pařížský Akt Svaté aliance

Přestože Svatá aliance zahrnovala vedoucí mocnosti bývalé protinapoleonské koalice (Čtyřspolek: Rusko, Rakousko, Prusko, Velká Británie, od roku 1818 spolu s Francií pentarchie), k nimž přistoupily ostatní evropské státy (s výjimkou skandinávských zemí, papežského státu a Turecka), brzy se v ní objevila řada mocenských antagonismů, které poznamenaly jednání kongresů Svaté aliance (1818 Cáchy, 1820 Opava,1821 Lublaň, 1822 Verona). Přibližně od roku 1822 se začala Svatá aiance rozpadat na liberální blok konstitučních monarchií a konzervativní blok absolutistických monarchií. Tím byla znemožněna účinná obrana Svaté aliance vůči sílícímu demokratickému hnutí. Revoluce v roce 1848 vedla k jejímu zániku. 

Zdroje: Wikipedie, dějepis.com Jiří Krýsl