Slovesná tvorba v době baroka

Slides:

Advertisements

Podobné prezentace

„Báseň“ Zastav se v tichu….

Advertisements

- PO TÉTO PÍSNIČCE SI JDEME SEDNOUT - TMA A PŘÍPRAVA PÓDIA NA SCÉNKY

To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.

krásný rok, kdy jsme dovršili naši lásku sňatkem.

Já vím.... Já vím... Vím, že láska může bolet i hřát, chci se s tím ale prát Vím, že láska může bolet i hřát, chci se s tím ale prát. Ty jsi neřekl,

KDYŽ RODIČE ZESTÁRNOU 8 Clickar.

Není člověk ten, který by se líbil lidem všem…

Léta.... Léta... Duše jen rány přijímá srdce tichou bolest zná oči zkoušejí to tajit Samotu v sobě mám radost žádnou nevnímám slzy.

Lásko dej mi čas.... Lásko dej mi čas... Možná se mýlíš, možná to není sen. To byla moje dlaň na tvém spánku, a tvůj dech podobný vánku.

TO JE MÁ PROSBA, KDYŽ CÍTÍM, ŽE VŠECHNO PRÁZDNÉ SE ZDÁ. TY JSI MOU TOUHOU, MOU SKÁLOU, MŮJ HRAD, JSI BOHEM CO PŘICHÁZÍ VČAS.

„Chci Ti ze srdíčka přát…. a pár svých slov darovat“.

1. Kdybych tě neměl, Ježíši, můj Pane, | a kdyby krev tvá nemluvila za mne, | kde bych já bídný mezi ubohými | smýt mohsvé viny!

1. Jaká radost žít, | mohu-li jen mít | v světě tom přítelem Ježíše! | I když opuštěn slzy roním jen, | nahradí blízkostí svou mi vše. Jaká radost žít.

Ty musíš jít 1. Ty musíš jít tam do údolí, samoten jít, ač nemáš sil. Všemocný vládce nedovolí, aby tě přítel zastoupil. 1. Ty musíš jít tam do údolí,

1. Ó hlavo plná trýzně, | běd, ran i soužení, | ty zřídlo Boží přízně, | z níž spása pramení | ó hlavo ozdobená ctí, | slávu s výsostí, | jak velká stihla.

Světem běžím 1. Světem běžím dál jen s Tebou, věčný Pane můj, na cestu mi svítí slovo Tvé. Pokrm můj, můj nápoj je vždy konat vůli Tvou, zbraní mou je.

2. V zajetí řádu klasicismu 3. Jen konat povinnost Ó krutý hlase cti! Čím přimět tě k té ráně! Pierre Corneille.

Victor Hugo ( ).

1. Svěřím své břímě Pánu svému, | duše své vypovím mu žal. | Vždyť, by sňal ze mne hříchu tíži, | cestou kříže se ubíral. | Na prsou jeho složím svou hlavu,

1. Třikrát Petr vyznával, | že miluje Pána svého. | Třikrát Pán mu přikázal | pečovat o bezbranného. Málo je říkat: sestry, bratři. Nést břemena, to k.

Každý den jsme trochu starší…

Jen tak, pro radost, Ti posílám jednu malou vločku

KDYŽ TĚ CHVÁLÍM, KDYŽ SE ZTIŠÍM, JÁ VÍM, TY SÁM JSI BŮH,

1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.

1. Ty jsi nás, Pane, volal a jasný byl tvůj hlas. My poznali, že vážně zveš k sobě také nás. Díky, že jsi mluvil k nám, Pane, mluv i dál, pomáhej, by každý.

Neděle pěkná jako tulipán, a proto není radno býti sám, říkáme vesele, dneska jen v kostele vítáme zrovna vás. Slečna jde v džínách, to se nedělá, jít.

SVĚTOVÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

Magnolie 1. Než den se skloní na přelomu v šeru a magnolie tiše zavře květ, chci ještě jednou vroucně pozdravit Tě a k modlitbě zas tiché pohnouti ret.

Amore amore .... Amore amore ... Ode dne, co Tě znám, divný pocit v srdci mám Ode dne, co Tě znám, divný pocit v srdci mám. Sám sebe ptám.

1. Sejme záhy símě, | dobré símě lásky, | símě vůle Boží sejme v každý čas! | Pán dá požehnání, | símě naše vzklíčí, | o žni budem jásat: | Rychle zraje.

2. V zajetí řádu klasicismu 2. Duchaplnosti salonů Chci marně chytat vlastní stín, chci jít, však stojím pevně, běda! A zlo v mé duši spát mi nedá, ač.

1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom,

MILUJI TĚ MILUJI TĚ PANE, MILUJI TĚ MNOHEM VÍC,

Slovesná tvorba v době baroka 6. Divadlo svět J. S. Bach: Matoušovy pašije, Ježíš Nazaretský.

Má duše žíznivá Má duše žíznivá touží po Tobě jak laň, když žádá pít. Jen Ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít. Křídla Tvá jsou stínem.

V Y Z N Á N Í L Á S K Y V E R Š Í K Y.

CHVÁLÍM DEN, KDY JSI PŘIŠEL K NÁM, PORAZIL SMRT, ZACHRÁNIL JSI NÁS, V RADOSTI TEĎ ŽIJEM V TOBĚ DÁL. PRÁZDNÝ KŘÍŽ A PRÁZDNÝ HROB, ŽIVOT VĚČNÝ PRO NÁS BYL.

1. Noc v širý už padá kraj a slunce v mraků dál zapadlo zvečera, A hvězdný padá třpyt, že šťastni můžem být, vypráví důvěra, a hvězdný padá třpyt, že šťastni.

1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest.

Slovesná tvorba v době baroka

Scházíš mi lásko .... Scházíš mi lásko ...

1. Chci tebe milovat, má sílo, | můj skvoste, jímž se oději, | a z lásky konat každé dílo | vždy vroucněji a věrněji! | Chci milovat tě, jasný dni, | i.

1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři

1. Nechť nám srdce plní radost, | upřímného vděku ctít! | Otec v nebi zve nás dětmi, | tak můžeme šťastni být. | Vždy veselo vždy veselo, každodenně slunka.

Má láska jen 1. Má láska jen, Pane můj, ať každý den chudé hledá, nuzné zvedá, ať je Tvá. Mou lásku vem, s pokorou, než skončí den, všem ať svítí, všechny.

Před tvou tváří, Pane, nemám vůbec nic, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc. 1. V Písmu svatém čteme, Ježíš zved.

1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!

1. Když nebeský duši mou proniká mír, ať hrozí mi svět ze všech stran, mé srdce už nestrhne bouřlivý vír, bezpečnou kotvou mou můj je Pán. Šťasten jsem.

1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj

1. Co činí Bůh, vše dobré jest, | on dobře se mnou míní; | rád jeho ruce dám se vést, | jež před vším zlým mne stíní. | On, věčný Pán, i z pekla bran |

P ř ítel Přítel to je nejkrásnější věc, co můžete mít a nejlepší věc, kterou můžete být.

1. Spasiteli vyvýšený, | pane přesvatý, | v roucho slávy přioděný, | světlem objatý! | Za tebou jen kráčet smíme, | však již zde ti náležíme, | v životě.

1. Zvěst spásy přeradostná | zní po světa končinách: | vykoupení dokonáno na Golgotě výšinách. | Tak miloval Bůh svět, | že až na smrt Syna dal, | aby,

Vám dávám nový příkaz 1. /:Vám dávám nový příkaz svůj:

1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.

AC Slavkov u Brna, Spolu s Bohem... Žij život bez strachu!!! AC Slavkov u Brna,

1. Blíž tobě, Bože můj, | jen tobě blíž! | Byť mne i táhnout měl | blíž k tobě kříž, zaplesá vždy můj duch: | Blíž tobě, jenž´s můj Bůh, | blíž tobě, jenž´s.

Bůh je silou mou 1. Není to náhoda, že život mám, Bůh je silou mou. (2x) Ref: Chci s Vámi být každý den, chci s Vámi být každý den, chci s vámi být každý.

1. Radostně uctíváme, Bože, jenž jsi lásky Pán, jako květ se otvíráme tobě, kterýs blízko nám.Rozptyl mraky hříchu, smutku, pochyb tmy nás pozbavuj. Dárce.

1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.

Rozvoj klíčových kompetencí

„Báseň“ Zastav se v tichu….

Projekt: Moderní výuka Registrační číslo: CZ / /21

„Báseň“ Zastav se v tichu….

Literatura 19. století Autor: Mgr.Dana Vagenknechtová

Každý den jsme trochu starší…

1. Domů, domů touží duše moje, | domů, domů touží duše má

Transkript prezentace:

Slovesná tvorba v době baroka Jak podivný máš krok, nelidský Osude! Když mluvím o smrti, vy věřit odmítáte, Až zemřu, nadarmo mi věřit budete Georges de Scudéry Slovesná tvorba v době baroka 3. K příslibům milostným J. S. Bach: Toccata

Euphuismus v anglické literatuře Robert Greene Vrcholným představitelem euphuismu se v anglické literatuře stal vedle Johna Lylyho (1554 – 1606) prozaik Robert Greene (1558 – 1592) pastorální románem Pandosto.

Vrchol barokní tvorby ve Španělsku Louis de Góngora y Argote (1561 – 1627) Byl květů čas, rozkvetlá roční éra, v níž lstivý zloděj Európy zas pase - půlměsíc, rohy: čela vyzbrojení, a Sluncem splývá s jeho srstí svitem - čest nebe, záříc třpytem, na safírové pláni hvězdy ranní...

Vrchol barokní tvorby ve Španělsku Francisco Gómez de Quevedo y Villegas (1580 - 1645) Všestranně nadaný autor obohatil španělskou barokní literaturu filozofickými a uměnovědnými eseji, ale také poněkud ponurou lyrikou.

Marinismus Giambattista Marino (1569 - 1625) Paní, chtěl bych vám mnoho říci, brání mi však můj jazyk rozechvělý; mlčí-li ústa, mluví pohled vřelý! Ubohý, jako marně snící, to, co chci, nevím. Vy však, která dlíte v srdci a v myšlenkách mých, smíte v mých myšlenkách teď zřít i v srdci mém, co vlastně chtěl bych chtít.

Marinismus Giambattista Basile (1575 - 1632) se proslavil pohádkovým souborem Pentameron Satirik Alessandro Tassoni (1565 - 1635)

Preciózní literatura Elegantní oděvy bohatých mužů i dam byly prezentovány na královském dvoře i v četných salonech,

Preciózní literatura Jeden ze salónů, z nichž si dělal legraci i Moliére, byl například salón markýzy de Sévigné markýza de Sévigné

Preciózní literatura Vincent Voiture (1596 - 1648) Má duše, sbohem. Byť srdce mě bolí a Láska odejít mi nedovolí, čest zrádná asi umučit mě chce, když nutí mne vyrvat tě ze srdce a dobrovolně vyhnanství si volí. Ty nesmíš plakat; slzy nezahojí to, čeho láska má i tvá se bojí. Spíš s úsměvem jdi říci duši mé sbohem. Vždyť ponechávám zde pro lásku tvoji to nejlepší, co mám a co nás pojí ze všech pout nejsilněji - srdce mé, jež milovat tě bude až do dne, kdy duše má se naposledy spojí s Bohem.

Preciózní literatura Isaac de Benserade (1612 - 1691) Charles Cottin (1604 - 1682) Isaac de Benserade (1612 - 1691)

Preciózní literatura Madeleine de Scudéry (1607 - 1701) Galantní romány vydávala Madeleine de Scudéry spolu se svým bratrem Georgesem (1601 - 1667). Úspěch slavili prózou Artamène neboli Velký Kyros.

Libertinové Théophile de Viau (1590 - 1626) Dobová představa libertina – ďáblem pokoušená bytost

Libertinové Komická historie Francina od Charlese Sorela (asi 1597 n. 1602 - 1674) Tristan L’Hermite (1601 - 1655)

Libertinové Paul Scarron (1610 - 1660) se proslavil mravoličnou prózou Komediantský román

Libertinové Cyrano de Bergerac (1619 - 1655)

Cyrano z Bergeracu A kde je pravá míra? Edmond Rostand (1868 – 1918) učinil hrdinou své nejznámější hry Cyrano z Bergeracu (1897) historickou postavu francouzského libertina a spisovatele. A kde je pravá míra? V tom, že se oplátkou za vlivnou ochranu k vrchnosti budu pnout s vroucností břečťanu? Lichotit příznivcům, tvářit se roztomile a věřit více lsti nežli své vlastní síle? Ne díky!