Universitá degli Studi di Udine Přednáška 29. 10. 2015 Božena Bednaříková FF UP Olomouc

DEKLINACE českých substantiv Substantivní flexe – rodový princip Tzv. opěrný tvar (gen. sg.) Deklinační typy

Ad JMENNÝ ROD GENUS X SEXUS (gramatický rod x přirozený rod) korespondence? – částečná Pozn.: substantiva označující živé bytosti odráží gramatický rod i rozdíl v rodu přirozeném (tj. rozdíly v pohlaví). Většina českých substantiv (apelativ) má však rod konvenční. nom. sg.: - funkce reprezentativní – zastupuje celé substantivní paradigma a slouží jako tvar slovníkový - funkce rodově rozlišovací – každé substantivum zařazeno k jednomu ze tří rodů (u maskulin relevantní i zařazení do souboru maskulin životných, nebo neživotných)

Vztah formy nom. sg. a gramatického rodu -Ø, tj. nulová koncovka (po konsonantické finále tvarotvorné báze) → většinou maskulinum -a → většinou femininum -o → většinou neutrum -í → většinou neutrum -e → častěji femininum, řidčeji maskulinum životné (animatum), popř. neutrum

Tzv. tvar opěrný většinou tvar gen. sg. morfonologický charakter finálního konsonantu tvarotvorné báze → tradičně se rozlišuje tzv. tvrdé a měkké skloňování strom x keř nom. sg. -Ø = -Ø (mask. inanimatum, neživotné) gen. sg. -u x -e HRAD X STROJ (tvrdé x měkké skloňování)

APELATIVA – maskulina ŽIVOTNÁ (ANIMATA) I. typ s nulovou koncovkou (-Ø) II. typ s pozitivní koncovkou (vokalickou) typ -Ø -a -e vzor PÁN MUŽ PŘEDSEDA SOUDCE nom. sg. pán muž předseda soudce gen. sg. pána muže předsedy acc. sg. předsedu nom. pl. páni, pánové (dělníci, sousedé) muži, mužové (lovci, učitelé) předsedové (husiti, husité) soudci (dárci, dárcové)

Komentář U substantiv s nulovou nominativní koncovkou (I. typ) spolurozhoduje o zařazení do příslušného deklinačního typu rovněž fonologická hodnota finály (tj. poslední hlásky tvarotvorného základu) - odtud "tvrdý" a "měkký" typ skloňování (PÁN X MUŽ). Substantiva s pozitivní nominativní koncovkou se rozdělují dle podoby této koncovky na typ: -a (PŘEDSEDA) a typ -e (SOUDCE). Pozn.: V tabulce je vedle základního tvaru nom. sg. a opěrného tvaru gen. sg. (nutného u typu -Ø) uveden i tvar acc. sg., jenž ukazuje na typickou systémovou homomorfii životných maskulin, tj. acc. sg. = gen. sg. (vyjma typu -a), a dále tvar nom. pl. (především pro demonstraci dubletnosti tvarů).

APELATIVA – maskulina NEŽIVOTNÁ (INANIMATA) Typ -Ø Vzor HRAD (JAZYK) STROJ nom. sg. hrad (jazyk) stroj gen. sg. hradu (jazyku/a) stroje acc. sg. hrad nom. pl. hrady

Komentář Maskulina neživotná mají v nom. sg. pouze nulový formant (nulovou koncovku), pozitivní koncovku v tomto pádu nemají vůbec. Představují tedy pouze jediný typ -Ø. Dle fonologického složení finály (poslední hlásky tvarotvorného základu) a dle opěrného tvaru gen. sg. se dělí na „typ tvrdý“ a „typ měkký“ (HRAD X STROJ). Pozn.: Tvar gen. sg. uvedený v tabulce slouží jako tvar opěrný, tvar acc. sg. opět předvádí typickou systémovou homomorfii pro neživotná maskulina, tj. acc. sg. = nom. sg. Tvar nom. pl. je pak homomorfní s acc. pl. a voc. pl.

APELATIVA – feminina typ s pozitivní (vokalickou) koncovkou 2) typ s nulovou koncovkou Pozn.: Tabulka ukazuje i tvar gen. sg., podstatný pro typ -Ø, dále, paralelně s maskuliny, tvary acc. sg. a nom. pl. U typu -Ø je gen. sg. homomorfní s nom., acc. a voc. pl. „Citlivé“ tvary pro odlišení typu PÍSEŇ a KOST jsou vedle gen. sg. i dat., loc. a instr. pl. (v těchto tvarech se vyskytují někdy dublety, ale ještě častěji tvary náležející typu „konkurenčnímu“, svědčící o vývojovém pohybu v tomto substantivním typu).

typ -a -e -Ø vzor ŽENA RŮŽE PÍSEŇ KOST nom. sg. žena růže píseň kost gen. sg. ženy písně   kosti (lodi, lodě) acc. sg. ženu růži nom. pl. dat. pl. ženám růžím písním kostem (velmocem, velmocím) loc. pl. ženách růžích písních kostech (velmocech, velmocích) instr. pl. ženami růžemi písněmi kostmi (velmocemi)

Komentář Typ s vokalickou koncovkou v nom. sg. se dělí dle podoby této koncovky na typ -a (ŽENA) a typ -e (RŮŽE). V typu s nulovou koncovkou pak nastupuje ještě další kritérium, a to tzv. opěrný tvar, tj. gen. sg. (-e, nebo -i). Dělení podle opěrného tvaru však není zcela jednoznačné, protože oba typy se vzájemně prolínají, a to většinou ve směru k typu s gen. sg. na -e. Typ s gen. sg. na -i, je vývojově starší, před zánikem ho chrání především produktivní slovotvorná přípona -ost(Ø) (rychlost, porodnost).

APELATIVA – neutra typ -o -e -e (-et-/-at-) -í vzor MĚSTO MOŘE KUŘE STAVENÍ nom. sg. město moře kuře stavení gen. sg. města kuřete acc. sg. nom. pl. kuřata

Komentář Kritériem pro dělení neuter do deklinačních typů je opět podoba tvarotvorného formantu v nom. sg. (koncovka v nom. sg.). Z tohoto hlediska představují česká neutra typ jediný, typ s pozitivní (vokalickou) koncovkou. Ta je ovšem trojí: -o (typ MĚSTO), -e (typ MOŘE), -í (typ STAVENÍ). K nim se řadí ještě tzv. smíšený typ KUŘE, který v sg. rozšiřuje svou tvarotvornou bázi o kmenotvornou příponu -et-. Koncovky má v sg. jako typ MOŘE. V pl. je jeho tvarotvorná báze rozšířena o kmenotvornou příponu - at- , koncovky jsou však dle typu MĚSTO. Dále sem patří dnes již neživý typ BŘÍMĚ, rozšiřující tvarotvornou bázi o kmenotvornou příponu –en-. Tyto tvary však dnes již ustupují ve prospěch typu MĚSTO (dle novotvaru břemeno), původní tvary gen., dat. a loc. sg. jsou hodnoceny jako příznakové, knižní. Pozn.: V tabulce uvedené tvary gen. sg. jsou relevantní pouze pro typ KUŘE, ostatní tvary jsou uvedeny jen pro zachování paralelismu s tabulkou pro maskulina.

Děkuji za pozornost. Katedra bohemistiky Filozofická fakulta bozena.bednarikova@upol.cz Katedra bohemistiky Filozofická fakulta Univerzita Palackého, Olomouc/Cz www.kb.upol.cz www.lingua-ceca.webnode.cz