Téma: MORFOLOGIE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Buňka.
Advertisements

Rostlinná buňka Josef Převor (Oktáva).
Prokaryotická a eukaryotická
1.E Biologie.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
VY_32_INOVACE_Př-ž 6.,7.03 Anotace: Vzdělávací oblast: Buňka živočišná – stavba, činnost Autor: Ing. Jiří Jungmann Jazyk: přírodopis Očekávaný výstup:
Buňka základní stavební a funkční jednotka organismů funkce buňky:
BUŇKA 1 Učební materiál vznikl v rámci projektu INFORMACE – INSPIRACE – INOVACE, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem.
EUKARYOTA.
Systém organismů.
EUKARYOTICKÁ BUŇKA Velikost – v mikrometrech (10–100, i větší)
Biologie E
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Buňka.
Základy přírodních věd
BUŇKA PŘÍRODOPIS 6. TŘÍDA.
Srovnání prokaryotických a eukaryotických buněk
Práce vyjadřuje osobní názory autorů. Práce vznikla v rámci výuky. Práce v žádném případě nevyjadřuje stanoviska Českého vysokého učení technického v Praze.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_527.
ZÁKLAD VŠECH ORGANISMŮ
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
EUKARYOTA.
B U Ň K A.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
VY_32_INOVACE_03-01 Živočišná buňka
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu
Rozdělení buněk.
Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola.
Úvod do zoologie. charakteristické znaky a vlastnosti buňka velikost tvar stavba: fagocytóza eukaryotní 10 – 100 μm, nejčastěji 10 – 20 μm různý – podle.
Tematická oblast: laboratorní a terénní cvičení
Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem
Základní struktura živých organismů
BUŇKA.
BUNĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ
Základní struktura živých organismů
Stavba lidského těla.
MORFOLOGIE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK
BUŇKA.
Neboli BUNĚČNÁ BIOLOGIE CYTOLOGIE. Čím se zabývá cytologie? Druhy, tvar a velikost buněk = morfologie Vnitřní stavba, druhy organel = anatomie Pochody.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů.
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
BUŇKA – základ všech živých organismů
   Živočišná buňka.
Buňka JE ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ A FUNKČNÍ JEDNOTKOU
Základní škola a mateřská škola J.A.Komenského
EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS Tématický celek: GENETIKA Téma: BUŇKA
Porovnání eukaryotické a prokaryotické buňky
Obchodní akademie, Střední odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Hradec Králové Autor: Mgr. Šárka Svobodová Název materiálu:
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
NÁZEV ŠKOLY: ZŠ Pardubice – Spořilov
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Živočišná Buňka.
VY_52_INOVACE_24_Buňka rostlinná a živočišná
Název materiálu: VY_32_INOVACE_06_BUŇKA 3_P1-2
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
Morfologie živočišných buněk
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky
Základní škola a mateřská škola, Šaratice, okres Vyškov
4. Buňky.
Prokaryotická buňka.
Botanika Rostlinná Buňka.
Výukový materiál VY_52_INOVACE_20_ OPAKOVANI_BUNKA
AUTOR: Mgr. Radoušová Marcela
Transkript prezentace:

Téma: MORFOLOGIE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŽIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy)

PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1- 10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice) Prokaryotická buňka: prokaryotické jádro, cytoplazma, plazmatická membrána Prokaryotické jádro – nukleoid - není ohraničeno membránou - nedělí se mitoticky - 1 molekula dvouřetězcové DNA, většinou kružnicová Většinou buněčná stěna Buňka není rozdělena na kompartmenty Chybí mitochondrie, chybí plastidy Ribozómy – menší, jen volně v cytoplazmě

EUKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 10 – 100 µm Jádro - ohraničeno jadernou membránou - dělí se mitoticky - chromatin (dvouřetězcová DNA + histony + proteiny nehistonové povahy) - DNA v chromozómech lineární Vždy mitochondrie U rostlin plastidy Kompartmenty (GA, ER, lyzozomy …) Ribozómy (v cytoplazmě, v mitochondriích, v chloroplastech)

EUKARYOTICKÁ BUŇKA živočišná Plazmatická membrána Protoplazma JÁDRO - jaderný obal, v něm póry - karyoplazma - jadérko - jaderný skelet - chromatin (euchromatin, heterochromatin)

CYTOPLAZMA 1. základní hmota 2. buněčné organely (ribozómy, endoplazmatické retikulum GER a AER, Golgiho aparát, lyzozomy, peroxizomy, mitochondrie, centriol) 3. cytoskelet (mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediální filamenta, mikrotrabekuly) 4. inkluze a pigmenty (glykogen, tuk, bílkovinné krystaly, melanin, lipofuchsin ...)

EUKARYOTICKÁ BUŇKA rostlinná Ve srovnání s živočišnou buňkou: + buněčná stěna (celulóza) + vakuoly + plastidy - lyzozomy - centrioly Zásobní látkou je škrob

BUŇKY PRVOKŮ Buňky jednobuněčných organismů vytváří volně žijící samostatné jednotky. Jedna buňka zastává funkce celého organismu – složitá struktura buňky, více specializovaných útvarů – buněčných organel. Organely - pohybu - tělního pokryvu - smyslové a nervové - pro příjem a zpracování potravy - osmoregulační

- trávicí trakt bezobratlých - protomerit, deutomerit, epimerit Preparáty Gregarina sp. - trávicí trakt bezobratlých - protomerit, deutomerit, epimerit - gamogonie: syzygie (primit, satelit) - gametocysta, gamety, kopulace gamet - zygota v oocystě, ven z těla - sporogonie – nepohlavní proces - v oocystě spory, v nich dělením sporozoiti - pozření spor, sporozoiti ven, do epitelu, trofozoiti – z epitel. buněk ven, volně v dutinách těl. orgánů Životní cyklus Gregarina sp.: 1 - trofozoiti vyrostlí ze sporozoitů hluboce zanořeni do hostilelské buňky 2 - rostoucí trofozoit postupně opouští hostitelskou buňku 3,4 - volní trofozoiti se mění na gamonty a po dvou tvoří syzygii 5 - gamonti se encystují v gametocystě 6,7 - dělením gamontů vznikají samčí a samičí gamety 8 - gamety kopulují a vznikají zygoty 9 - během meiózy se každá zygota mění na oocystu s 8 sporozoity 10 - v trávicím traktu hostitele se oocysta otevírá a vylézají sporozoiti

2. Opalina ranarum - v kloace žab - výživa pinocytózou - na povrchu velký počet krátkých bičíků - větší počet stejnocenných jader - buňka až 1000 µm, oválná, na průřezu zploštělá - vývoj synchronizovaný s rozmnožováním a vývojem hostitele

TVARY ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK Rozmanitá funkční specializace Velká tvarová mnohotvárnost Ve tkáních – prostorové mnohostěny, specializovanější – tvar vřetenovitý, hvězdicovitý, pyramidální … V řídkém prostředí - kulovité Vliv buněk okolních tkání nebo pohybu (makrofágy: kulovité – améboidní) Podle výšky: ploché, kubické, cylindrické buňky

VELIKOST BUNĚK Různá, závisí na okamžitém stavu, funkci a okolním prostředí U člověka: 5 – 200 µm, většinou 10 – 30 µm Největší: vaječná buňka, nejmenší: granulární buňky v kůře mozečku DÉLKA ŽIVOTA Různá, krevní elementy – několik dnů, neurony, kardiomyocyty – po celou dobu existence organismu

Preparáty: Gregarina sp. Opalina ranarum 3. Pigmentová buňka (melanocyt) 4. Vaječná buňka (oocyt) 5. Nervová buňka (neurocyt) 6. Mitochondrie v erytrocytech kapra

PRÁCE S IMERZNÍM OBJEKTIVEM detail při největším suchém zvětšení dáme přesně do středu zorného pole revolverovým nosičem objektivů otočíme do mezipolohy kápneme imerzi na preparát, do oblasti, kterou chceme pozorovat revolverovým nosičem zařadíme imerzní objektiv do světelné dráhy mikroskopu mikrošroubem zaostříme zvedneme tubus, vyndáme preparát, očistíme (ether:alkohol 7:3)