Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: 2. Téma: Psaní přejatých vlastních jmen Tematický okruh: Pravopis Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Datum tvorby: září 2013 Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_CJL_MA008 Soubor: 09VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA008 Anotace: Opakování grafické stránky jazyka, zopakování způsobu psaní přejatých slov, a to vlastních (osobních a zeměpisných) jmen, vysvětlení slova transkripce a transliterace

Psaní přejatých vlastních jmen vlastní jména ( i přejatá) rozdělujeme na osobní a zeměpisná používá se pravopis původní používá se počeštěná podoba

Vlastní jména osobní – pravopis původní jména pocházející z jazyka, kde je užívána latinská abeceda, se většinou píšou pravopisem původním např.: Ludwig van Beethoven, Albert Schweitzer, Daniel Defoe, Thomas Jefferson, Georges Bizet, Paul Gauguin, Carl von Linné, Victor Hugo, Publius Ovidius Naso, Macbeth, Ivanhoe, Othello, Manon Lescaut

Vlastní jména - počeštěná podoba u jmen některých známých historických osobností se užívá rodné (křestní), popř. celé osobní jméno ve vžité počeštěné podobě např.: Tomáš Alva Edison, Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník

Jména feudálů a světců v počeštěné podobě (přeložené) píšeme většinou jména cizích panovníků, feudálů, papežů, světců atp. např.: Ludvík XIV., Richard Lví srdce, Vilém Oranžský, Tomáš Akvinský

Přepis - transkripce jména pocházející z jazyka, kde je užíváno jiné písmo než latinka, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel např. Alexandr Sergejevič Puškin, Mahátma Gándhí, Nizámí, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj

Zeměpisná jména – původní pravopis zeměpisná jména pocházející z jazyka, kde je užívána latinská abeceda, se píšou většinou původním pravopisem např. Barcelona, Bordeaux, Cádiz, Edinburgh, Glasgow, Haag, Chicago, Le Havre, Monte Carlo, Provence

Přepisovaná jména zeměpisná zeměpisná jména pocházející z jazyka, kde je užíváno jiné písmo než latinka, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel např. Astrachaň, Charkov, Írán, Pákistán, Peking, Soul

Poznámka u četných jmen orientálních apod., která k nám dříve přicházela z francouzštiny či angličtiny je užívána podoba odpovídající výslovnosti (Dillí, Kalkata)

Vžitá podoba počeštěná u jistého počtu zeměpisných jmen se užívá vžitá podoba počeštěná a důsledně označuje délku samohlásek a měkkosti souhlásek - např. Berlín, Hamburk, Helsinky, Londýn, Norimberk, Paříž, Vídeň, Záhřeb, Ženeva; - Nil, Niagára,Temže, Rýn; - Apeniny, Pyreneje, Alpy; - Austrálie, Belgie, Španělsko

Vysvětlení pojmu transkripce zápis řeči pomocí vhodných zvolených znaků tak, že východiskem je zvuková podoba jazyka přepis textu z jednoho písma do druhého používá se např. pro přepis výslovnosti cizích slov a jmen, zeměpisných názvů na mapách a v médiích důraz na výslovnost také odlišuje transkripci od transliterace, která se snaží zachovat kompletní informaci o původním pravopisu v původním písmu

Vysvětlení pojmu transliterace věrný přepis slova (zeměpisného názvu nebo jména osoby) z jednoho písma do jiného cílem je usnadnit přečtení daného výrazu poučenému čtenáři, který zdrojové písmo neovládá na rozdíl od transkripce se však snaží neztratit žádnou informaci o původním pravopisu

zdroj Transkripce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-09-17]. HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Academia, 1998, 391 s. ISBN 80-200-0475-0.