FORMÁLNÍ VÝSTAVBA VERŠE Mgr. Michal Oblouk

V E R Š základní stavební jednotka - jeden řádek v básni, obvykle shodný s větou přesah = enjambement, věta přesahuje do následujícího verše může být: volný – básník text člení podle vlastních představ, odlišuje se graficky (rozdílná délka veršů, nepravidelné rýmy, někdy verše nerýmované bez interpunkce), ve světové literatuře od 18. století vázaný – tradiční, pravidelný, básník text člení pomocí rytmu a rýmu bezrozměrný – asylabický, nestejný počet slabik, blíží se próze

USTÁLENÉ TYPY VERŠŮ HEXAMETR – 6stopý časoměrný verš z daktylů a spondejů, v antické poezii PENTAMETR – 5stopý časoměrný verš vznikl zkrácením hexametru, 2 daktyly a třetí neúplná stopa, uprostřed verše rozluka (diereze), v antické poezii ELEGICKÉ DISTICHON – dvojverší, spojení hexametru a pentametru, v antické poezii ALEXANDRIN – 12-13 slabičný jambický verš se závaznou rozlukou po šesté slabice, např. v rytířském eposu Alexandreis a ve francouzské klasicistické poezii BLANKVERS – 5stopý jambický verš bez rýmů a strof, např. v Shakespearových dramatech

R Y T M U S vzniká pravidelným opakováním stejných nebo podobných zvukových prvků v rámci verše stopa – nejmenší rytmická jednotka vázaného verše, skládá se z dob těžkých (teze, -, slabika přízvučná, u časomíry slabika dlouhá) a z dob lehkých (arze, u, slabika nepřízvučná, u časomíry slabika krátká)

DRUHY STOP TROCHEJ – dvojslabičná, 1 doba těžká, 1 doba lehká, -u 1. sestupné – zdůrazňují vážné ladění básně, melancholii TROCHEJ – dvojslabičná, 1 doba těžká, 1 doba lehká, -u DAKTYL – trojslabičná, 1 doba těžká, 2 doby lehké, -uu DAKTYLOTROCHEJ – střídání daktylu a trocheje (zvukově zajímavější), -uu/-u 2. vzestupný – není v souladu s přirozeným rytmem českého jazyka, který má přízvuk vždy na první slabice JAMB – dvojslabičná, 1 doba lehká, 1 doba těžká, u- časoměrný verš (antický) má ještě tyto stopy: spondej – dvojslabičná, 2 doby těžké, -- anapest – trojslabičná vzestupná, 2 doby lehké, třetí těžká, uu- amfibrach – trojslabičná vzestupně sestupná, první a třetí doba lehká, druhá těžká, u-u

PROZODICKÉ SYSTÉMY prozódie – nauka o rytmu, zkoumá zvukové vlastnosti verše sylabický (slabičný) – rytmus založen na shodném počtu slabik ve verši, např. ve staročeské lyrice a české lidové písni tónický (přízvučný) – rytmus založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu těžkých dob (přízvučných slabik) ve verši, např. ve starogermánské poezii a ruské hrdinské epice sylabotónický (slabičněpřízvučný) – rytmus založen na pravidelném počtu slabik a na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, převažuje v české poezii časoměrný – rytmus založen na pravidelném střídání dlouhých a krátkých slabik, např. v antické literatuře

R Ý M zvuková shoda slabik na konci veršů, poloveršů nebo syntaktického celku v próze různé jazyky mají různé rýmové možnosti funkce: eufonická – podporuje zvukovou harmonii, libozvučnost rytmická – signalizuje konec rytmické řady sémantická – v rýmovém postavení jsou významově nejzávažnější slova

RÝMOVÁ SCHÉMATA rým SDRUŽENÝ – rýmují se sousedící verše, AABB rým OBKROČNÝ – rýmuje se první verš se čtvrtým a druhý se třetím, ABBA rým STŘÍDAVÝ – rýmují se dva liché a dva sudé verše, ABAB rým PŘERÝVANÝ – rýmují se jen některé verše, ABCB rým POSTUPNÝ – rýmují se vzdálenější verše, ABCABC rým TIRÁDOVÝ – rýmuje se několik následujících veršů jedním rýmem nebo verše celé básně, AAAA

DRUHY RÝMŮ koncový, čelní, vnitřní, rýmové echo 2. podle míry shody 1. podle umístění rýmu ve verši koncový, čelní, vnitřní, rýmové echo 2. podle míry shody bohatý, chudý, gramatický, štěpný, absolutní, exotický, kalambúrní 3. podle vztahu k metru mužský, ženský