Materiály pro zařizovací předměty Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Pavel Šmíd. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Vymezení pojmů Technická zařízení budov: všechna zařízení přispívající ke zlepšení pobytu v budově (např. vytápění, vodovody, kanalizace, rozvod plynu, klimatizace aj.) Zdravotně technická zařízení: slouží k udržování osobní hygieny člověka a prostředí v budovách i mimo ně. Často se označují jako sanitárně zdravotní. Zároveň slouží k hospodárnému a ekologickému využívání vody. Zařizovací předměty: jsou to účelná příslušenství obytných i provozních budov, která slouží k úkonům za použití vody. Zařizovací předměty jsou používány především při osobní hygieně a udržování čistoty v budově. Do zařizovacího předmětu přichází voda čistá (pitná či užitková) a z něj odchází voda odpadní.

Od dob dávno minulých člověk užívá doma předměty sloužící pro hygienické potřeby. Ať už jsou to nádoby pro mytí rukou či celého těla, věcí pro přípravu jídel nebo sloužící k odložení lidských výkalů. Největší rozvoj těchto zařizovacích předmětů úzce souvisí s rozvojem vodovodů a kanalizace pro lidská obydlí. Při návrhu a výrobě zařizovacích předmětů je třeba zvážit řadu kritérií, jako bezpečnost, ergonomii, vzhled výrobku a přání zákazníka. Vzhled výrobku ve velké míře ovlivňuje materiál, ze kterého je vyroben. Mezi základní vlastnosti zařizovacích předmětů patří pevnost, trvanlivost, barevnost, odolnost proti vodě a rozpouštědlům, malá hlučnost. Tvary jsou významně ovlivněny také módními trendy. Ve výrobě se nejčastěji jako materiál užívá keramika, ocel, nerez, šedá litina, plasty a skelná vlákna.

Požadavky na zařizovací předměty musí vyhovovat hygienickým, funkčním, materiálovým, stavebně montážním, ekonomickým a estetickým hlediskům. Zařizovací předměty by měly mít tyto vlastnosti: Musí být vyrobeny z pevných, nepropustných, odolných a trvanlivých hmot s hladkým bílým nebo barevným povrchem. Jejich užívání musí být funkční, hygienické, zdravotně nezávadné, bezpečné a co nejméně hlučné. Mají mít vhodný tvar, velikost a umístění, vkusný vzhled. Mají umožňovat snadnou montáž, opravu a demontáž. Zařizovací předměty se zápachovou uzávěrkou se osazují do prostor s minimální teplotou +5 °C, aby nedocházelo k zamrzání vodních zápachových uzávěrek.

Materiály používané k výrobě zařizovacích předmětů Zdravotnická keramika – používá se zdravotnický porcelán, kamenina, žárohlína. Zdravotnický porcelán (diturvit) se vyrábí přibližně ze stejných dílů hlíny, živice, křemene a kaolinu. Používá se na umyvadla, umývátka, záchodové mísy (obr. 1, obr. 2), bidety (obr. 2), výlevky, pisoárové mísy a stání. Kamenina (chemická kamenina) je tvořena přibližně 60 % hlíny, 20 % křemene a 20 % živce. Používá se glazovaná na dřezy a výlevky pro průmysl a laboratoře. Žárohlína se vyrábí z jílů smíchaných se šamotem. Musí být opatřena glazurou, protože je porézní. Používá se na robustní předměty jako jsou umyvadla, výlevky nebo desky laboratorních stolů.

Keramika pro sanitární výrobky Tvoří ji ze 100 % přírodní materiál s hutným, slinutým bílým střepem, nejsvrchnější vrstva je tvořena z bílé či barevné glazury. K výrobě se dále používá jíl, kaolin, křemičitý písek, živec, voda. Keramika patří mezi tradiční materiály a vyznačuje se dlouhou životností, teplotní a tvarovou stálostí. Jednoduše řečeno, se svými vlastnostmi sanitární keramika představuje materiál pro hygienické prostředí koupele a toalet. Opravdovou hygieničnost vykazují speciální povrchy, proti usazování nečistot a bakterií, tato speciální úprava však dosti navyšuje cenu.

Obr. 1

Obr. 2

Kovové materiály Nejčastěji se používá ocelový smaltovaný plech a legovaná ušlechtilá ocel. Ocelový plech se tvaruje v hlubokotažných lisech a používá se na umyvadla, dřezy, sprchové mísy a vany. Jako protikorozní ochrana se používá smaltování. Výhodou je vysoká odolnost proti poškrábání, nevýhodou je malá odolnost proti nárazům. Legovaná ušlechtilá ocel (nerezový plech) se používá v místech, kde by mohlo dojít k poškozením neopatrným zacházením, např. ve veřejných zařízeních. Vyrábí se z něj kuchyňské dřezy, vybavení hromadného stravování nebo záchodové a pisoárové mísy.

Nerezový plech Na zařizovací předměty se nejčastěji užívá chromová, chromniklová ocel o tloušťce 0,8–1,0 mm. Výhodou výrobků je dlouhá životnost a nemusí se provádět povrchová úprava. Používá se jak v domácnosti, tak i v náročných provozech lázeňských a restauračních zařízení (obr. 3, obr. 4). Ocelový smaltovaný plech Na zařizovací předměty se používá ocelový plech o tloušťce 1,5– 3 mm, po vylisování následuje smaltování stříkanou vrstvou tloušťky 0,6 mm. Mezi výhody patří dobrá čistitelnost, chemická odolnost, příznivá hmotnost, ale smalt je citlivý na mechanické nárazy, kdy dochází k odloupnutí smaltu a následné korozi.

Obr. 3 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Pavel Šmíd Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Obr. 4 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Pavel Šmíd Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Plasty Plasty v dnešní době již našly široké uplatnění i ve výrobě zařizovacích předmětů. Využívá se řada druhů plastických hmot, aby bylo dosaženo požadovaných kvalit výrobků, mezi nejčastější patří polyuretan, polyuretanová pěna, akrylonitril-butadien- styren (ABS), polymetylmetakrylát (PMMA). Nevýhodou těchto materiálů je nízká odolnost proti obrusu a tím ztráta lesku.

Na výrobu se používají polymetylmetakrylát (PMMA) a akrylonitril-butadien-styren (ABS). PMMA se používá na výrobu van (obr. 7) a vaniček do sprchových koutů (obr. 5). Výroba je velmi levná. Akrylová deska se při teplotě 170 °C naformuje v lisu. Aby získala tvarovou stálost, nastříká se na zadní stěnu povlak ze skelných vláken a polyesterové pryskyřice (GFK) v tloušťce až 5 mm. Vnější povrch má vysoký lesk a je odolný proti poškrábání, rozpouštědlům, prostředkům odstraňujícím vodní kámen a vysokým teplotám. ABS se zpracovává na vstřikovacích strojích a následně se potahuje kovovou vrstvou (galvanické pokovování). Vyrábějí se z něj ruční sprchy (obr. 6), tlačítka, kryty armatur, instalační bloky a jiná zařízení.

Obr. 5 Obr. 6

Obr. 7

Obecný popis sestav zařizovacích předmětů Zařizovací předmět je tvořen dalšími částmi pro výtok a odtok vody, jejich obsluhu, dále upevňovacími prvky – toto vše společně tvoří určitý komplet – sestavu. Vanová sestava – tato sestava je využívána pro koupání a sprchování. Vanová sestava se skládá z vany (plechové, plastové), výtokové baterie a sifonu. Vana může být přímá, rohová, sedací, lehací, na koupání a masážní. Výtokové armatury dělíme dle umístění baterie na nástěnné či stojánkové, sprcha může být ruční či nástěnná. Směšovací baterie je s ručním ovládáním kohoutkovým či pákovým, seřizování teploty ruční či s vestavěným termostatem. Dalším doplňkem této sestavy mohou být různá madla či pevné a pohyblivé zástěny.

Sprchová sestava – sprchová sestava se skládá z vaničky, sifonu a výtokové armatury, rovněž často je doplněna o zástěnu. Lze rovněž pořídit celý zkompletovaný sprchový box, dále je možnost využít nástěnné masážní panely se soustavou vodních trysek. Bidetová sestava – tato sestava nabývá na popularitě a určitě nám zvyšuje komfort při užívání koupelny. Bidetová mísa může být umístěna na podlaze či jako závěsná zavěšena na stěně. Bidetová baterie se obvykle užívá stojánková.

WC sestava – tato sestava je tvořena obvykle mísou klozetu a splachovacím ústrojím. Další rozdělení WC sestavy můžeme provést dle: způsobu užívání – sedací a dřepové klozetové mísy, dětské a pro dospělé klozetové mísy. osazení – podlahové nebo závěsné splachovacího zařízení – s nádržkou povrchovou (ve výšce, na míse), vestavěnou nádržkou (samostatnou či součástí závěsného bloku), ovládání ventilu (automatického s časovým zpožděním či elektromagnetického ve spojení s čidlem) ovládání splachování (přímo tlačítky, oddělené tlačítko ruční či nožní, automatické s pohybovým čidlem) V poslední době nabývají na popularitě závěsné mísy, které nám dovolují snadný úklid podlahové plochy.

Pisoárová sestava – tato sestava je složena z pisoárové mušle či celého stání, splachovacího zařízení, odtokového ventilu a sifonu. Jako materiál se používá sanitární keramika. Sestavu můžeme rozdělit podle tvaru a konstrukce na pisoárové mušle tradiční a na pisoárové stání. Sifony lze použít vnější (tradiční nebo U tvar) nebo sifon zabudovaný ve zdi. Do bytových koupelen se nabízí použití pisoáru s víkem.

Výlevková sestava – výlevka nám obvykle slouží pro odběr vody při úklidu a k vylévání znečištěné vody. Bývá umístěna v úklidových místnostech či předsíních záchodů. Skládá se z výlevky ze sanitární keramiky (může být i jiný materiál), výtokové nástěnné baterie, nedílnou součástí bývá zápachová uzávěrka (sifon). Umístěna může být jako závěsná nebo na podlaze, sifon může být součástí pláště výlevky nebo samostatný. Výtokové armatury mohou být jako samostatné ventily nebo směšovací baterie, dle potřeby je umístěno připojení na hadici.

Umyvadlová sestava – umyvadlo užíváme k různým činnostem, nejen k tělesné hygieně, ale i mytí předmětů, někdy i k praní. Umyvadlová sestava je složena z umyvadla, které může být z nejrůznějších materiálů, dále výtokové baterie a zápachové uzávěrky – sifonu, další součástí bývá kryt sifonu z keramiky (noha). Do umyvadlové sestavy lze použít řadu výtokových armatur od jednotlivých výtokových ventilů až po směšovací baterie, ovládání může být klasickými kohoutky, pákovými mechanismy, či automatickými čidly, ovládat teplotu lze ručně nebo s pomocí termostatu.

Dřezová sestava – dřez slouží k více účelům, umývání nádobí a zeleniny, i jako odkládací plocha. Sestava je tvořena baterií stojánkovou či nástěnnou, odtokovým ventilem, sifonem, odtok někdy bývá doplněn drtičem odpadků případně lapačem tuků. Dřezy mohou být jednoduché nebo dvojité.

Doporučené výšky zařizovacích předmětů Vana Výška baterie: 750 mm Výška hrany vany: 600 mm Výška odpadu: max. 100 mm o Ø 50 mm Umyvadlo Výška baterie: 1150 mm Výška hrany umyvadla: 850 mm Výška ventilku: 580 mm s roztečí 100 mm Výška odpadu: 530 mm o Ø 40 mm

Pisoár Výška horní hrany pisoáru: 1080 mm Výška odpadu: 350 mm o Ø 40 mm Klozet a bidet Výška hrany klozetu a bidetu: 400 mm Průměr odpadu: 110 mm, 40 mm

Dřez Výška baterie: 1150 mm Výška hrany dřezu: 860 mm (dle linky) Výška ventilu: 600 mm s roztečí 100 mm Výška odpadu: 550 mm o Ø 50 mm Sprchový kout Výška baterie: 1150 mm (od vaničky) Výška hlavice: 1750 mm Průměr odpadu: 50 mm

Pračka/myčka Výška odpadu pračky: 450–600 mm Výška odpadu myčky: 300–400 mm Výška vody: stejná jak odpad Vzdálenost vody od odpadu: min. 80 mm

Kontrolní otázky Co jsou zařizovací předměty? Jaká kritéria jsou důležitá při výrobě a používání zařizovacích předmětů? Jak dělíme materiály pro zařizovací předměty? Co je diturvit? Jaké vlastnosti má ABS? Jaké části obecně obsahuje sestava zařizovacích předmětů? Jaké hlavní zásady je nutné dodržovat při montáži plastových zařizovacích předmětů? Popište rozdělení WC podle splachovacích zařízení, umístění a odtoku. Jaké jsou doporučené výšky při montáži zařizovacích předmětů a armatur?

Zdroje obrazového materiálu Obr. 1–7 Fotografie autora Autor fotografií (Pavel Šmíd) souhlasí s jejich zveřejněním na Metodickém portálu.