Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: 3. Téma: Podstatná jména Tematický okruh: Mluvnice - morfologie Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Datum tvorby: prosinec 2013 Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_CJL_MA034 Soubor: 09VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA034 Anotace: Opakování tvarosloví - morfologie, zopakování základních mluvnických kategorií podstatných jmen

Podstatná jména patří mezi ohebné slovní druhy (společně s přídavnými jmény, zájmeny, číslovkami a slovesy) řadíme je jako první slovní druh ve větě jsou nejčastěji podmětem nebo předmětem, ale mohou být i jiným větným členem určujeme u nich – rod, číslo, pád, vzor

Podstatná jména (substantiva) jsou názvy osob (člověk, žena, muž), zvířat (pes, čmelák) a věcí (auto, mrak) jsou samostatné názvy pro vlastnosti (zeleň, lenost, trpělivost), děje (písknutí, zvolání) a vztahy (láska, nenávist)

Označení pro to, co je hmotné názvy osob, zvířat a věcí označují to, co je hmotné (osoba, kočka, skála, oceán) nazývají se podstatná jména konkrétní konkrétní podstatná jm. dělíme na podstatná jména obecná a vlastní

Podstatná jména konkrétní - obecná a vlastní obecná podstatná jména neoznačují určitou osobu, zvíře nebo věc, nýbrž označují je obecně, znamenají kteroukoliv osobu, zvíře nebo věc toho druhu (novinář, země, potok, osel, dub, truhlář) vlastní podstatná jména označují jednu určitou osobu, jedno určité zvíře, jednu určitou věc (Tomáš, Brno, Škoda, Krkonoše, Alík)

Označení pro to, co je nehmotné názvy vlastností, dějů a vztahů označují naopak to, co je nehmotné (důvěřivost, zavanutí, krok, čas, jásot) nazývají se podstatná jména abstraktní

Rod a číslo podstatná jména mění tvary podle pádu a čísla mají vždy jeden ze tří rodů: mužský, ženský, nebo střední (ten, ta, to)

Podstatná jména rodu mužského rozlišujeme jména životná (muž) a neživotná (stroj) k podstatným jménům neživotným se počítají i jména hromadného významu označující množství živých bytostí jako např.: národ, zástup, hmyz apod.

Odborné názvy cizím odborným názvem se nazývá podstatné jméno - substantivum podstatné jméno rodu mužského rod mužský - maskulinum (v mn. č. maskulina) rod ženský a podstatné jméno rodu ženského -- femininum (v mn. č. feminina) rod střední a podstatné jméno rodu středního - neutrum (v mn. č. neutra)

Číslo jednotné a množné podstatná jména mají obvykle dvojí číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál) u několika slov je jiný rod v čísle jednot. a jiný v čísle množném (dítě, rod střední, vzor kuře – děti, rod ženský, vzor kost; oko, rod střední – oči, rod ženský; kníže, rod mužský – knížata, rod střední aj.).

Podstatná jména hromadná některá podstatná jména mají jen tvary čísla jednotného, ale znamenají více věcí téhož druhu jde o podstatná jména hromadná ta bývají tvořena zejména koncovkou -í (jehličí, dříví, listí, kamení) příponami -oví (křoví, stromoví), -ina (chudina, březina), -stvo (obyvatelstvo, lidstvo, členstvo, učitelstvo) -ctvo (rolnictvo, žactvo, ptactvo)

Podstatná jména látková některá podstatná jména mají zpravidla pouze tvary čísla jednotného, ale označují jimi jak část, tak i celek – tj. látku samotnou, a to bez zřetele na množství (cukr, voda, železo, písek, pivo, sníh, krev) jde o podstatná jména látková jejich tvary čísla množného mají jiný slovní význam, např.: železa (= pouta nebo pasti na zvěř) vody (minerální ⇒ dvě vody = dvě sklenice vody) 

Podstatná jména pomnožná některá podstatná jména mají tvar čísla množného i tehdy, označují-li pouze jednu věc (Čechy, Krkonoše, dveře, záda, ústa, vrata, Vánoce, housle) jde o podstatná jména pomnožná

Skloňování podstatných jmen podstatná jména skloňujeme (měníme tvar slova) skloňujeme také přídavná jména, zájmena a číslovky tzv. pádovými koncovkami (7 pádů) vytváříme jiný tvar slova v čísle jednotném a v čísle množném

Skloňování podle vlastních vzorů podstatných jmen skloňování rozdělujeme na tři skupiny podle rodu: na mužské, ženské a střední v každé skupině rozeznáváme několik vzorů pro zařazení ke vzoru je třeba znát zakončení v 1. pádě a ve 2. pádě j. č.

Skloňování podst. jm. rodu mužského tvrdý životný: pán, 1. p. bez koncovky, 2. p. –a tvrdý neživotný: hrad, 1. p. bez koncovky, 2. p. -u nebo -a měkký životný: muž, 1. p. bez koncovky, 2. p. -e měkký neživotný: stroj, 1. p. bez koncovky, 2. p. -e tvrdý životný: předseda, 1. p. koncovka –a, 2. p. -y měkký životný: soudce, 1. p. koncovka -e, 2. p. -e

Podst. jm. rodu mužského živ. a neživ. neživotná podstatná jména rodu mužského mají 1. pád jednotného čísla vždy bez koncovky životná podstatná jména rodu mužského mají 1. pád jednotného čísla buď bez koncovky, nebo s koncovkou -a či -e

Rod mužský bez koncovky u podstatných jmen životných i neživotných bez koncovky, tzn. zakončených na souhlásku, rozlišujeme podle tvaru ve 2. pádu jednotného čísla dvojí skloňování máme tedy pro ně 4 vzory

Rod mužský s koncovkou u podstatných jmen životných s koncovkou (-a nebo -e), tzn. zakončených na samohlásku, rozlišujeme podle dané koncovky dvojí skloňování, a máme tedy pro ně 2 vzory pro skloňování podstatných jmen rodu mužského tak používáme celkem 6 vzorů: pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce.

Skloňování podstatných jmen rodu ženského tvrdý vzor: žena, 1. p. koncovka –a, 2. p. -y měkké vzory: růže, píseň, kost růže, 1. p. -e (-ě), 2. p. -e (-ě) píseň, 1. p. bez koncovky, 2. p. -e (-ě) kost, 1. p. bez koncovky, 2. p. -i podstatná jména rodu ženského mají 1. pád jednotného čísla jednak s koncovkou, jednak bez koncovky

Rod ženský s koncovkou u podstatných jmen ženského rodu s koncovkou (-a nebo -e) rozlišujeme podle dané koncovky dvojí skloňování, a máme tedy pro ně 2 vzory: tvrdý (-a) a měkký (-e)

Rod ženský bez koncovky u podstatných jmen ženského rodu bez koncovky rozlišujeme podle tvaru ve 2. pádu dvojí skloňování, a máme tedy pro ně 2 vzory pro skloňování podstatných jmen rodu ženského tak používáme celkem 4 vzory: žena, růže, píseň, kost

Skloňování podstatných jmen rodu středního tvrdý vzor: město, 1. p. koncovka-o, 2. p. -a měkký vzor: moře, 1. p. koncovka -e (-ě), 2. p. -e (-ě) smíšený vzor: kuře, 1. p. koncovka -e (-ě), 2. p. -ete (ěte) dlouhý vzor: stavení, 1. p. koncovka –í, 2. p. –í

Rod střední s koncovkou -o, -e, -í podstatná jména rodu středního mají v 1. pádu jednotného čísla koncovku vždy (-o, -e nebo -í) podle koncovky rozlišujeme skloňování pro skloňování podstatných jmen rodu středního používáme celkem 4 vzory: město, moře, kuře, stavení

Podvzory všechna podstatná jména nelze přiřadit ke vzorům např. slovo ocet – má tvary jako hrad, avšak kromě 2. pádu proto existují tzv. podvzory, např. les

Problémy při skloňování někdy se slova skloňují podle dvou vzorů např. plevel, kužel, tmel,… -u, -e – hrad i stroj např. kámen, řemen, kořen, plamen – stroj a hrad - ve 2., 3. a 6. p. j. č. a mn. č. někdy existuje více variant koncovek – ech i –ích – (6. p. mn. č.)

Problémy při skloňování kvůli lepší výslovnosti se vkládá e –u jmen vzoru žena a město – hra - her, clo – cel pomnožná jména se řadí ke vzoru podle množného čísla – ústa – města podstatná jména přejatá , která nemají zakončení blízké žádnému vzoru se neskloňují např.:- kupé rod, číslo a pád určujeme podle shody s ostatními slovními druhy – do toho obsazeného kupé

Skloňování podle vzorů přídavných jmen podstatná jména typu hajný, průvodčí (M) bytná, průvodčí (F) vstupné, hovězí (N), popř. raněný, účetní mají skloňování jako vzory mladý, jarní jedná se o adjektivní skloňování (přídavná jméno – adjektivum)

Adjektivní skloňování některá taková slova mohou fungovat dle kontextu jako jména podstatná – svítí zelená nebo jako přídavná jména – zelená tráva

Zdroje SOCHROVÁ, Marie. Školní pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012, 368 s. Pravidla a přehledy. ISBN 978-80-253-1449-4. Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1.vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN 80-716-8679-4. SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN 80-720-0041-1. DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka, Vlastimil STYBLÍK a Karla ONDRÁŠKOVÁ. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 182 s. ISBN ISBN 80-7235-156-7.