Sociální stratifikace / Stratifikační výzkum, FHS UK,Historická sociologie Sociální stratifikace / Stratifikační výzkum, ZS 2012+ Relační perspektiva sociální stratifikace I.: Role kultury při utváření sociálních nerovností (kulturní zdroje, kulturní kapitál, životní styl) Jiří Šafr FHS UK Historická sociologie poslední aktualizace 28/11/2016 (1/4/2014)

Obsah 1. Úvod: Přístupy ke studiu sociální stratifikace: konvenční / kulturalistický 2. Role kultury při utváření sociálních nerovností („reprodukce sociálního prostoru) → kulturní obrat Symbolické hranice Kulturní kapitál a jeho typy, kulturní zdroje Teoretické modely vztahu kultury a stratifikace: Homologie Individualizace Kulturní všežroustství (Omnivore-Univore) Internetové zdroje Na tuto přednášku navazuje presentace „Relační perspektiva stratifikace II. : Sociální distance“

Ustavování symbolických hranic (skupinová identita) Role kultury při utváření sociálních nerovností „re-produkce sociálního prostoru“ Ustavování symbolických hranic (skupinová identita) Mezigenerační reprodukce společenské pozice

Přístupy ke studiu sociální stratifikace 1. Konvenční vs. 2. kulturalistický (sociálně distanční) přístup k třídní analýze Definice sociální třídy (vymezení stejnorodosti třídních kategorií): 1. pomocí tržní situace (v neo/marxistické perspektivě na základě vykořisťování) pozice na trhu práce/ postavení v zaměstnání přístupy založené na ekonomickém zájmu → „kdo dostává kolik a jak ?“ 2. třída jako o „životních podmínky“ přístupy odvozené ze společné/ sdílené žité zkušenosti. → „kdo dělá co a proč ?“ Konvenční stratifikační paradigma sleduje pozice v profesní struktuře (mobilita, riziko nezaměstnanosti, třídní vědomí, …)

Stratifikační systém Klasický přístup: systém odlišeného přístupu k a vzácným společensky ceněným zdrojům v podobě statusových symbolů (vzdělání, prestiž, příjem, majetek) Relačně /sociálně-distančně/ interakční přístup: systém sociálních distancí systém norem sociální distance určujících statusově rovnocenné kontakty, které následně definují a reprodukují nerovnosti - hierarchie a nerovnosti jsou rutinně reprodukovány v rámci sociálních interakcí - vzorce sdružování (homogenita přátelských vazeb / manželská heterogamie)

Kulturalistický přístup k třídní analýze výzkum reprodukce hierarchií a nerovností skrze kulturu Relační pojetí weberiánská perspektiva stratifikace: hranice mezi statusovými skupinami určují symbolické prostředky a interakce třídní pozice vymezuje symbolické umisťování podle životního stylu (Warner) třídy jako „diferencované latentní struktury“ vymezené asociacemi rovnocenných statusů (Laumann) nominalistický přístup: „třídy na papíře“ (Bourdieu) empirické shluky na základě podobného způsobu života

Weber: status vs. třída Statusy (Stände) pozice vymezené ne objektivně na základě ekonomického postavení na pracovním trhu (sociální třída) ale subjektivně v hodnocení druhých na základě prestiže. produkt interakce svázaný s různými životními styly. hodnocení dle: životního způsobu, vzdělání, prestiž daná původem nebo povoláním.“ Weberův koncept statusové kultury klade důraz na roli interakce mezi členy a vlastnictví kulturních zdrojů při utváření vnitřní solidarity určité statusové skupiny a její schopnosti udržovat si odstup od ostatních skupin. Sociální třídy vymezeny ekonomicky na základě zdroje příjmu a vysokou mírou sociální uzavřenosti. Určeny jsou buď majetkem, původem a nebo povoláním. O třídách lze hovořit, je-li „určité skupině lidí společná příčinná komponenta jejich životních šancí“

L. Warner – koncepce sociálních tříd v USA (komunitní studie)

L. Warner – koncepce sociálních tříd v USA

Sociálně distanční a sociálně interakční –multidimenzionální sociální prostor, stratifikace jako prostor sociálních vztahů: vzorce přátelských a partnerských vztahů a kulturní podobnosti Princip diferencovaného sdružování určuje distance uvnitř sociálního prostoru → sociální sítě, sdílený kulturní vkus a životní styly sloužící jako identifikace sociální podobnosti” [Bottero 2005] → relační pohled - zakotvenost nerovností v sociálních sítích

Konvenční vs. sociálně distanční přístup Konvenční přístup definuje hierarchicky uspořádané skupiny a pak sleduje vztahy mezi nimi. Sociálně distanční-interakční přístup určuje pomocí vzorců sociálních vztahů povahu stratifikace → odlišná míra sdružování určuje distance v sociálním prostoru („postmoderní“ paradigma - kulturní hierarchie jsou rozostřené)

Kulturní a relační obrat při studiu sociálních nerovností Alternativní přístup ke konvenční analýze sociální stratifikace nabízí: Kulturní obrat Zdůrazňuje kulturní dimenzi ekonomických a sociálních procesů utváření nerovností Sociální nerovnosti místo pouze profesně odvozené stratifikace (provázanost nerovností etnických, genderových a dal.) Zkoumají se kolektivní identity a konstrukce hranic → význam, který lidé nerovnostem přikládají, kam sebe a druhé zařazují a konkrétní praktiky, v nichž nerovnost vzniká a reprodukuje se. Relační obrat Důraz na sociální interakci, relace (spíše než na esence), sítě (než struktury), fluiditu (než stálost), sféry (než předem dané kategorie) Ovlivněn kulturním a lingvistickým obratem, rozvojem analýzy sociálních sítí (SNA)

Relace v sociální struktuře substancialistická perspektiva - jednotka analýzy substance jako „statické entity" (věci) relační myšlení sleduje dynamiku procesů a vztahů mezi těmito entitami K relacím v sociální struktuře odkazují dva mechanismy: princip homogenity příslušníci stejné třídy či její frakce mají podobné životní styly princip homologie struktura prostoru životních stylů souzní s prostorem sociálních pozic.

Ustavování symbolických hranic (skupinová identita) Role kultury při utváření sociálních nerovností „re-produkce sociálního prostoru“ Ustavování symbolických hranic (skupinová identita) Mezigenerační reprodukce společenské pozice

„Culture“ and group identity Shared values, norms, tastes, language network of relations and cooperation which forms group identity in which social relations and knowledge is controlled by habits and ritualization → How to Know What to Know Whom to Know In late modernity world there is not one homogenous culture however cultural canon still prevails.

Symbolical boundaries cultural and moral distinctions that people draw between more and less worthy individuals. Cultural approach to class analysis: Weberian perspective of stratification, views the boundaries between status groups as essentially symbolic (Warner) concept of ‘classes on paper’: class = group of actors that occupy a similar position in the social space and have similar resources and common interests and habits (Bourdieu)

Symbolické hranice Tradice: Durkheim, Douglas, Goffman V každodenním životě neustále pojmenováváme a klasifikujeme věci i druhé lidi. Opozice: (vysoký / nízký, mužský / ženský, přírodní / kulturní atd.) Klasifikace - myšlenkový akt, individuální stanovujeme hranici mezi oblíbenými knihami a neoblíbenými, nudným a zábavným atd., ale i sociálním → linie mezi tím co považujeme za klasickou hudbu a co populární sdílíme s ostatními Symbolické hranice vznikají jako pojmové rozlišování sloužící ke kategorizaci objektů, lidí, jejich praktik a dokonce i času a prostoru [Lamont, Molnar 2002]. Dávají odpověď na otázku, kdo jsme „my“ a kdo jsou „oni“. Tři typy symbolických hranic: morální, socioekonomické a kulturní SH často odůvodňují sociální hranice - používání kulturních znaků a praktik při vymezování a reprodukci třídních rozdílů. Např. určení umění (hudebního stylu) jednou skupinou jako vysoká nebo naopak nízká kultura. Sociální hranice odkazují k ekonomickým, materiálním a politickým pozicím. Zhmotněné formy sociálních rozdílů projevující se v nerovném přístupu a distribuci zdrojů i příležitostí. → stabilní vzorce společenského jednání při sdružování (např. manželská homogamie), sociální exkluze nebo rasová segregace.

Kulturní kapitál Koncept kulturního kapitálu → kultura jako forma investice zajišťující návratnost v podobě akumulace zdrojů, předává se v rodině a vzdělávacím systémem. Kulturní kapitál je nejčastěji definován jako obeznámenost a zběhlost v dominantních kulturních kódech a praktikách (ve způsobu mluvy, estetických zálibách, způsobech interakce). Je legitimním a cenným „platidlem“ na celospolečenském „trhu“, proto je aktivně nasazován při zaujímání pozice v rámci hierarchické sociální struktury. Kulturní kapitál = „institucionalizované široce sdílené kulturní signály (postoje, preference, formální vědění, jednání, statky, oprávnění) používané jako nástroje sociální a kulturní exkluze“ [Lamont, Lareau 1988: 156]. Kritika Bourdieuho přístupu: vtělený kulturní kapitál příliš zdůrazňuje význam jemností a kulturních signálů tzv. vysoké kultury, opomíjí praktické individuální schopnosti a význam hodnot při utváření sociální identity. → třeba rozlišovat mezi [DiMaggio]: kulturními zdroji napomáhajícím lidem ke společenskému úspěchu institucionalizovanými formami kulturního kapitálu obecnější povahy (orientace ve vysokém umění)

Pozornost zaměřená na kulturní zdroje (praktiky a vědění) V pozdně moderních, na spotřebu orientovaných společnostech představují (jak poukázali P. Bourdieu a R. Collins) cenné zdroje při dosahování pozice ve stratifikačním systému vedle ekonomických výhod i kulturní kompetence a vzdělanostní oprávnění. Souhrnně je lze označit jako kulturní kapitál, který je převoditelný na jiné formy kapitálu. Lidé do kulturního kapitálu investují, aby získali kapitál ekonomický, a naopak. V kulturalistickém přístupu k třídní analýze sledujeme, jak se investice do vzdělání a kulturních kompetencí stávají klíčovou strategií ve vzájemném třídním soupeření [Bottero 2005].

Diferenciace kultury – životního stylu: vazba na sociální postavení (SES, třídní pozice) 1. „Běžný“ ekonomizující přístup k analýze životního stylu: Profese přináší příjmy, ty spolu s dalšími faktory (hodnotová orientace, fáze života atd.) diferencují životní způsob. Životní způsob, zejména chápeme-li ho jako spotřebitelské chování, je pouze důsledkem dostupných příjmů. → konvenční přístup k třídní analýze. Model ekonomicky determinovaného životního stylu [Zablocki, Kanterová 1976]: socioekonomický status působí souběžně jak na životní styl (operacionalizován jako široce definovaná spotřeba), tak na vkus, přičemž životní způsob (exogenní proměnná) paralelně ovlivňuje vkus. V tomto modelu ale vkus a potažmo životní styl zpětně neutváří statusové postavení. 2. „kultura jako producent nerovností” sociologický pohled po kulturním obratu Konvenční teorie a empirické přístupy ke studiu sociálních tříd vždy tvrdily, že existuje spojení mezi ekonomicky třídním postavením a životním stylem, ale → kulutralistický přístup ke stratifikaci/ třídní analýze → pozornost významu spotřeby a životního stylu kořeny leží již v předválečných komunitních studiích W. L. Warnera, v nichž byly třídy vymezeny na základě životního stylu (sociální participace a statusová reputace). Hlavní vliv má dílo P. Bourdieuho a s francouzská sociologickou tradice; dnes M. Lamont a dal. → studium kulturní formace třídní identity → role kulturního kapitálu a kulturních zdrojů v procesech re-produkce sociálních nerovností

Kulturní kapitál a kulturní zdroje Rozlišení [DiMaggio 1991]: kulturní kapitál (cultural capital): dovednosti při spotřebovávání statků (např. cit pro okázalou spotřebu) a schopnosti rozmlouvat o obecně prestižních tj. institucionálně kontrolovaných a uznaných kulturních statcích kulturní zdroje (cultural resources) - komunikační kompetencí, tj. způsobu vedení diskursu (včetně neverbálních signálů, přízvuku, tempa řeči apod.) Tyto zdroje dále zahrnují symbolické znalosti použitelné ve specifických relačních kontextech, tzv. interakčních rituálech [Collins 2004]. akční rádius člověka kulturně – společenské kompetence jako rozsah životního stylu, zahrnuje kulturní, sociální, politický i lidský kapitál [Šmídová 1992] Příklad „budoucnost pšenice / závod aut“ → kulturní zdroj ale ne dominantní kultura

P. Bourdieu: formy kulturního kapitálu vtělený (jak se umíme pohybovat v sociálním prostoru – vkus, preference, distinkce) objektivizovaný (kulturní předměty hmotné povahy) institucionalizovaný (vzdělání, zejména v podobě titulů); „scholastic capital“ = oprávnění (credentials)

Role kulturního kapitálu v re-produkci nerovností Ustavování symbolických hranic (kulturním praktiky, vkus, zvyky) → distinktivní odlišování se, vymezování se v symbolickém sociálním prostoru: My vs. Oni (Bourdieu, Lamont, Warner, DiMaggio) Zvýhodnění v procesu mezigenerační reprodukce sociálního (třídního) postavení → prostředek třídní reprodukce (kulturní znalosti a kompetence oceňované ale zároveň předpokládané školou, nestejný objem dle rodiny původu) → kulturní model sociální mobility/ dosahování statusu (Bourdieu, De Graaf, Ganzeboom)

Typologie kulturního kapitálu na základě jeho funkcí [Šafr 2008]

1. Vysoko-kulturní (kultivační) kulturní kapitál Vysoko-kulturní či kultivační kulturní kapitál → kulturní a sociální inkluzi/exkluze na základě znalosti a schopnosti ovládat symboly dominantní kultury (participace na vysokém umění a estetické preference ale i praktiky jako způsob mluvy a interakce (Bourdieu). „obecný kulturní kapitál“ určený sdílenou dominantní kulturou vyšších tříd [Collins 2004].

2. Kognitivní (kulturní schopnosti) kulturní kapitál Kognitivní kulturní schopnosti předávané rodiči svým dětem, např. čtení s dětmi podporující kognitivní jednání [De Graaf et al. 2000]. Děti z odlišných sociálních tříd si v rodině osvojují rozdílné používání jazyka (kódy a formy řeči) a tím i schopnost verbalizovat své myšlenky → nestejná výbava pro úspěch ve škole Význam má „poznatkového zázemí“ rodiny, které jsou rodiče schopni poskytnout svým dětem. Nejde jen o knihy (objektivizovaný kulturní kapitál) či samotné znalosti ale také o věnovaný čas a emocionální podporu. → mezigenerační západka (forma sociálního kapitálu v rodině či komunitě) [Coleman]

3. Kompetenční (kulturní zdroje) kulturní kapitál Kompetenční – kulturní zdroje: praktické schopnosti podporující mobilitu a úspěch („get ahead“ cultural capital) [DiMaggio 2001] ale i způsobilost komunikace při interakci s druhými. tzv. zásoba členských symbolů, které cirkulují v sociální síti daného člověka a vytváří jeho emocionální energii, která je v mikrosociologické perspektivě základem nerovností mezi lidmi [Collins 2004].

Typologie kulturního kapitálu z hlediska jeho funkcí Typy KK se navzájem nevylučují, naopak jsou navzájem provázané.

Kulturní kapitál institucionalizované, tj. široce sdílené, vysoko statusové kulturní signály (1) (postoje, preference, formální vědění, chování, statky a oprávnění (credentials)) používané k sociální and kulturní exkluzi (2) exkluze z - pracovních pozic a zdrojů (1) - vysoce postavených statusových skupin (2) [Lamont, Lareau 1988]

1. Ustavování symbolických hranic

Teoretické modely kultury a stratifikace

Spotřeba The consumption of goods and services is bound up in rituals and social relationships, including relations of inclusion and exclusion. Material goods are not only things, but rather they convey meanings of class, gender, and style. Consumption plays a role in the production of identities, and in the maintenance of individual narratives of the self. In ‘Distinction’, Bourdieu illustrates how consumption choices are tied to status rivalry and class, and signify position in a social field. → Spotřeba je integrální součástí procesu třídní strukturace (viz Bourdieu 1984) [Thrift&Kitchin et al. 2009: 2:268-274]

Vkus (Taste) Taste, first published in France in 1979 and only available in English since 1984, bears comparison, in character and importance, with Veblen’s Theory of The Leisure Class (Veblen 1925). In stark contrast to most of the theorists of postmodernity mentioned above, Bourdieu’s theory derives from, and is supported by, ample empirical material concerning people’s ‘taste’. He uses this to develop a complex thesis in which he stresses the centrality of consumption practices (especially the manifestation of taste) in the creation and maintenance of social relationships of domination and submission. Like Veblen he emphasises the hierarchical nature of the status system of modern society, but, unlike Veblen, Bourdieu plays down material possessions, stressing instead the importance of the individual ‘s possession of symbolic or cultural capital and the way in which this can be put to use to display taste. There is, none the less, the same emphasis upon competition between individuals for the scarce resource of status as one finds in Veblen, with the addition of a subtle analysis of the character and historical development of the various champs, or markets, in which this takes place. Unlike Veblen, however, Bourdieu recognises that there are inherent limitations on an individual’s chances of succeeding in moving up through such a system as a consequence of their ‘habitus’, or personal cultural inheritance, and that not even newly acquired wealth will necessarily enable individuals to advance their status. Miller 1995: 102

Životní styl: kulturní a materiální spotřeba kulturní (vysoká vs. nízká) materiálně-kulturní (luxus vs. materiální nezbytnost) → životní způsob význam pro utváření a reprodukci sociálních nerovností (skupinové vymezování se, symbolické hranice, habitus) homologies of social space (Bourdieu)

Teoretické modely kulturní spotřeby z hlediska stratifikace: Třídní homologie (Bourdieu) vysoká – nízká kultura (Herbert Gans) Postmoderní individualizace spotřeby (Beck, Featherstone) - sociální strukturace ale ne na základě třídy Kulturní všežroutství: omnivore–univore (Peterson)

Omnivore – Univore thesis Kulturní vkus a participace již není hierarchicky stratifikovaná (od „snobů k povalečům“ či od „elity k mase“) ale existuje spíše kontrast mezi všežroutské a vyhraněné kulturní participaci Dolní třídy/vrstvy si uchovávají vkus nízké kultury – zůstávají vyhraněnými (univores), zatímco horní třídy/vrstvy si podržely svojí vysokou kulturu a k ní přibraly jednak populární tak dokonce i nízkou kulturu dříve vlastní pouze nižším třídám – stávají se všežrouty (omnivores) - kosmopolitní individualizace

Kulturní všežroutství a kulturní mobilita Status je získáván a udržován pomocí vědění a participace ve všech kulturních formách (nebo alespoň v co nejvíce z nich). Kulturní všežrouti konzumují velký rozsah kulturních statků a jejich estetické preference překračují konvenční hranice vkusu. „Znalost kulturních kódů, které jsou náležité v různorodých sociálních prostředích a schopnost „kulturního-přehazování výhybky“ podle momentálních okolností se dnes stalo mnohem užitečnější než znalost omezeného rozsahu symbolů vysoké kultury“ [Ollivier, Fridman 2001]. „kulturní varieta“ nahradila „Bourdieuho distinkci“ [Erikson 1996]. → moderní forma kulturního kapitálu „multikulturní kapitál“ (kulturní tolerance a obeznámenost s širokým rozsahem kulturních stylů) Schopnost manipulovat s kulturními symboly u vyšší střední třídy (linguistic code switching) [DiMaggio] Otevřenost, flexibilita, 'social networking → ceněné zdroje v soudobé společnosti [van Eijck, 2000]

Sociální status a kultura: homologie vs. všežrouctví homologie třídy a kultury kulturní všežrouctví sociální status (třída) kulturní spotřeba a vkus nízká kultura vysoká kultura

Faktory, které přispěly k proměně vkusu od elitního snobství ke kulturní všežravosti Strukturální změny: rozšíření vzdělávání a prezentace umění v médiích otevřely elitní estetiku masám, geografická a sociální mobilita promíchala lidi s různými kulturními distinkcemi. Hodnotová změna: historický trend směrem k větší toleranci (genderových, etnických, náboženských a rasových rozdílů) Změny ve světě umění: rozrušení elitní etiky, která byla uvedena do pohybu tržními vztahy v umělecké spotřebě Generační změna (generační politika): po boomu rokenrolu v 50. letech  výrazný úbytek Američanů s vysokým statusem oproti předchozím generacím, kteří by upřednostňovali vysoké elitní umění Zájem statusových skupin (status-group politics): posun od strategie definující populární kulturu jako něco nízkého, nekultivovaného, něco čemu je třeba se vyhýbat ke kultivaci a začleňování prvků populární kultury do dominantní kultury statusově nejvyšších skupin. [Peterson, Kern 1996]

Limitace a problematická místa Omnivore-univore modelu Teze odvozena a testována na šíři kulturního vkusu - preference spojených s estetickou apropriací, nikoliv na jednání samotném (trávení volného času). Limitace časem: můžeme preferovat nekonečné množství žánrů, při aktivitě samotné (trávení volného času) jsme limitováni objemem volného času → V modelu všežroutství s jeho statusově vymezující funkci nejde o počet strávených hodin v různých formách kulturních aktivit, ale o schopnost pohybovat se co největším kulturním spektru, byť povrchně a pouze účelově.

Testování Omnivore-univore modelu Hudební styly, poprvé ve studii „funkce hudby jako hranici vymezujícího principu“ [Peterson, Simkus 1992]. Vkus: hudební, literární žánry, filmy, čtenost novin, časopisů Kulturní participace (aktivity): volný čas, sporty, dovolená tři druhy všekonzumentů [Emmison 2003]: všežrouti vysoké kultury (highbrow omnivore) vysoká kultura + jen částečně nízká všežrouti nízké kultury (lowbrow omnivore) převažuje nízká + částečně vysoká kultura

Kulturní všežroutství a sociální třída Vkus vysoké kultury Vkus nízké - populární kultury historie hudba / muzika kino / film tipy na volný čas umění / kultura vzdělání / jazyky kriminalita / černá kronika kutilství / ruční práce / opravy sex / erotika povídky / seriály / příběhy skandály / aféry / slavní lidé zahrada / zahrádka / pěstitelství zábava

Kulturní všežroutství: Kulturní vkus – mediální témata a sociální třídy. ČR 2004 Zdroj: [Šafr2008]

Kulturní vkus v oblasti mediální spotřeby podle sociální třídy a věku (průměry fakt.sk.), populace ČR ve věku 20–69 let Zdroj: [Šafr 2014]

Prostor sociálních pozice a životních stylů: Francie 1967-1972 Zdroj: [Bourdieu 1997: 15], zjednodušeno z [Bourdieu 1984]

Sociální prostor životních stylů ve vazbě na sociální třídy ABCDE Sociální prostor životních stylů ve vazbě na sociální třídy ABCDE. ČR 2004. Zdroj: [Šafr2008]

Sociální prostor životního stylu a prostor sociálních pozic (profesní kategorie), ČR 2011 Sociální prostor životního stylu české společnosti je v důsledku toho poměrně jednoznačně vyprofilován: hlavní dimenze (osa X) reprezentuje vertikální uspořádání společnosti: na levé straně je patrné maximum kulturního kapitálu – volnočasové aktivity spjaté s prvky souvisejícími s vyšším statusovým postavením (péče o sebe, sportování), participací na vysoké kultuře (sebevzdělávání, návštěva divadel, koncertů vážné hudby a výstav) spolu s vysokým profesním postavením a vzděláním, na druhé, pravé straně horizontály pak vidíme spíše trávení volného času spjaté s masovou kulturou, zábavou, trávením volného času doma, ba dokonce s jakousi pasivitou (příhodně to vyjadřuje sledování televize) ve vazbě na nízké vzdělání, manuální dělnické profese a práci v zemědělství. Nicméně životní styl neurčuje pouze vertikální statusová pozice, druhou dimenzí (svázaná je s osou Y), která se spolupodílí na tom, co člověk dělá ve volném čase, je gender spolu s životní fází reprezentovanou věkovými kategoriemi. Zdroj: [Šafr2012]

Kritika Bourdieuho přístupu (J. Alexander, M. Lamont) Rámec kultury → role v reprodukci nerovnosti (spíše než v inovaci) Kultura působí skrze habitus, je spíše závislá než nezávislá proměnná („převodová skříň“ ne „motor“). Stratifikační systém využívá kultur statusových skupin ve vzájemné soutěži v různých polích, ale sémantický obsah těchto kultur má jen málo co dočinění s tím, jak je organizována společnost jako celek. „Význam nemá širší dopad“. Bourdieuho kulturní obsah je arbitrární. Podle něj vždy bude existovat stratifikační systém definovaný třídně, pouze je důležité pro dominantní skupinu vlastnit vlastní kulturní kód, který bude ostatními považována za legitimní. Bourdieu je vágní, pokud jde o konkrétní podobu toho, jak se proces reprodukce odehrává. „Lidé používají kulturu, ale nezdá se, že by se o to zajímali. Habitus produkuje smysl pro styl, familiárnost, vkus. Ale k pochopení, jak tyto faktory ovlivňují stratifikaci by bylo zapotřebí detailní studium konkrétních podmínek, za nichž se rozhodnutí odehrávají. Potřebovali bychom vědět víc o myšlení těch, kdo rozhodují/směrují „dveřníků“ (gatekeepers) – např. během interview při ucházení se o práci nebo v nakladatelstvích při rozhodování o publikování; logiku referencí (citací autorů); dopad třídní dynamiky na učení se. Bez tohoto propojujícího článku nám sice zůstává teorie, která poukazuje na homologii, ale která nemůže být „smoking gun“. Kultura poskytuje strategické zdroje pro aktéry, jde o externí prostředí jednání, spíše než Text, který by formoval svět v vnitřním slova smyslu. J. Alexander proto označuje tento program za slabý program v kulturní teorii → spíše sociologie kultury (sociology of culture) než kulturní sociologie (cultural sociology)

2. Mezigenerační reprodukce statusového/ třídního postavení

Teorie kulturní reprodukce a mobility teorie kulturní reprodukce (Bourdieu) preference, hodnoty, postoje a jednání dominantní u vyšších tříd, které si jejich příslušníci osvojí během socializace v ranném dětství, čímž získají oproti ostatním nesmazatelný náskok, vzdělávací systémem oceňuje a preferuje  a tím napomáhá reprodukci sociálních nerovností (→ vysoko-kulturní a kognitivní kulturní kapitál). Děti, které s ním do vzdělávacího procesu vstupují, ho ve škole vstřebávají rychleji a snadněji a tak se nůžky mezi dětmi z různých sociálních prostředí ještě více rozevírají. Naproti tomu teorie kulturní mobility (DiMaggio) chápe kulturní kapitál (→ kompetenční a kognitivní typ) jako cestu k vzestupné sociální mobilitě u dětí z nižších vrstev. Podle této teorie neprodukuje kulturní kapitál již další výhody pro děti z vyšších tříd.

Teorie sociální mobility/reprodukce Teorie kulturní reprodukce → vzdělání slouží pod maskou demokratičnosti a zdánlivě výkonových kritérií jen jako nástroj vyšších tříd k udržení privilegií a vylučuje potomky z nižších tříd ze soutěže o vyšší pozice. (Předpokládá, že vliv sociálního původu klesá v čase pouze na nižších stupních vzdělání (demokratizace ZŠ/SŠ)) → konfliktualistická teorie Za její protiklad lze považovat Liberální – modernizační teorii → vliv sociálního původu na status v moderních industriálních společnostech klesá díky pokračující modernizaci. → funkcionalistická koncepce teorie Kulturní mobility je komplementem ke kulturní reprodukci V poslední době jsou přinášeny důkazy ve prospěch platnosti teorie kulturní mobility, ale pozor ty se nevylučují!

Habitus (a společenská re-produkce) Habitus vzniká v podmínkách socializace v odlišném prostředí (nejen třídním), generuje jednání a zároveň strukturuje sociální systém. V pojetí P. Bourdieu, představuje habitus jakési vtělení společenské struktury v jedinci. Habitus představuje strukturující mechanismus spoluurčující dispozici či tendenci k určitému jednání nebo porozumění situaci. Funguje zvnitřka aktérů (vtělenost dispozice), ale není striktně individuální ani vnějškově deterministický [Bourdieu, Wacquant 1992: 18]. Bourdieu definuje habitus jako „objektivní vztah mezi dvěma objektivitami, umožňuje ustavit snadno pochopitelnou a nezbytnou relaci mezi praxí a situací, jejíž význam je utvářen habitem skrze kategorie vnímání a chápání, které jsou samy o sobě produkovány pozorovatelnými sociálními podmínkami“ [Bourdieu (1979) 1984: 101]. Schémata habitu představují „primární formy klasifikace, které vděčí za svou specifickou účinnost skutečnosti, že fungují mimo úroveň vědomí a jazyka, mimo úroveň introspektivní reflexe či kontroly vůle“ [ibid.: 466]. Třídní habitus představuje strukturální variantu habitu individuálního. Jde o princip, který generuje a sjednocuje (strukturuje) princip našeho konkrétního jednání, dává nám vodítko, jak se jako příslušníci určité sociální třídy máme chovat nejen v nám známých, ale i v nových, dosud nepoznaných situacích. Habitus v Bourdieuho pojetí představuje internalizovanou formu třídních podmínek, které zároveň tyto podmínky vytváří.

Habitus (a společenská re-produkce) Bourdieu zkoumal habitus mj. v kontextu: reproduce nerovností skrze vzdělávací systém (Reproduction in Education, Society and Culture; The State Nobility) sociální rozdíly vkusu a spotřeby (Distinction; The Love of Art)

Poznámky k roli kulturního kapitálu v reprodukci V poslední době relativně expanze studií na toto téma Kvantitativ-komparativní (viz např. Barone) Kvalitativní etnografické stude (Lareau), téma je ale širší (rodičovská výchova) Odlišit je třeba vliv KK na vzdělání (vzdělanostní tranzice) a na SES (status), protože vliv KK na SES je mediován – zprostředkován skrze VZD: KK → (VZD) → SES

2. Mezigenerační reprodukce statusového postavení Více v 7. Sociální mobilita II. - Dosahování statusu (status attainment) StratifVyzk_5_Mobilita2dosahov_statusu.ppt 2. Mezigenerační reprodukce statusového postavení Efekty kulturního kapitálu rodiny na mobilitu/ dosažený status

Reference a doporučená literatura Alexander, J. A. 2003. The Meanings of Social Life: A Cultural Sociology. New York: Oxford University Press. Bennett, T., M. Savage, E. B. Silva, A. Warde, M. Gayo-Cal. 2009. Culture, class, distinction. London, Routledge. Bottero, W. 2005. Stratification: Social division and inequality. London: Routledge. Erickson, B. H. 1996. Culture, class and connections. American Journal of Sociology 102: 217–251. Kolářová, M., K. Vojtíšková. 2008. Vnímání a utváření sociálních distancí a třídních nerovností v české společnosti. Sociologické studie/Sociological Studies 08:5. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Lamont, M. 1992. Money, morals, and manners: The culture of the French and American upper-middle class. Chicago: University of Chicago Press. Lamont, M., & Fournier, M. 1992. Cultivating differences: Symbolic boundaries and the making of inequality. Chicago: University of Chicago Press. Lamont, M., A. Lareau. 1988. Cultural Capital: Allusions, Gaps and Glissandos in Recent Theoretical Developments. Sociological Theory 6 (2): 153–168. Peterson, R. A. 1997. The rise and fall of highbrow snobbery as a status marker. Poetics 25 (2–3): 75–92. Peterson, R. A., R. Kern. 1996. „Changing highbrow taste: from snob to omnivore“ American Sociological Review 61: 900–907. Peterson, R. A., A. Simkus. 1992. “How musical tastes mark occupational status groups.” Pp. 152–86 in M. Lamont, M. Fournier (eds). Šafr, J. 2008. Životní styl a sociální třídy : vytváření symbolické kulturní hranice diferenciací vkusu a spotřeby. Praha: Sociologický ústav AV ČR , v.v.i. Šafr, J. 2014. „Kulturní spotřeba a sociální distinkce v České republice.“ Pp. 114–143 in P. Zahrádka (ed.). Spotřební kultura: historie, teorie a výzkum. Praha: ACADEMIA. Šafr, J. (ed.), J. Šanderová, M. Kolářová, K. Vojtíšková, O. Šmídová. 2008. Sociální distance, interakce, relace a kategorizace: alternativní teoretické perspektivy studia sociální stratifikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

Internetové zdroje Symbolic Boundaries. Research Network in the Sociology of Culture. ASA <http://peregrin.jmu.edu/~brysonbp/symbound> Research Network for the Sociology of Culture ESA <http://www.esaculture.be> Michèle Lamont <http://www.wjh.harvard.edu/soc/faculty/lamont> Omar Lizardo <http://www.nd.edu/~olizardo> ESRC Centre for Research on Socio-Cultural Change (CRESC), University of Manchester <http://www.cresc.ac.uk> Výzkumný projekt „Sdílené hodnoty a normy … “, SOÚ AV ČR <http://www.sdilenihodnot.soc.cas.cz> Výzkumný projekt Sociální distance ve stratifikačním systému ČR, SOÚ AV ČR <http://www.socdistance.wz.cz>