Československá republika tzv. první 1918 - 1938

převrat 28. říjen – spontánní manifestace Pražanů (po zprávě, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo) živelné demonstrace, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska

Do čela převratu se postavili členové Národního výboru- tzv. „mužové 28. října“ Alois Rašín František Soukup Jiří Stříbrný Vavro Šrobár Přijat zákon o zřízení samostatného státu československého a zveřejněno provolání Národního výboru "Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem ...".

Martinská deklarace 30. října- představitelé slovenského národa (Andrej Hlinka) vyhlásili československou jednotu, nový stát vyhlášen jako stát Čechoslováků Připojeno území Podkarpatské Rusi ( do 1919 součást Uherska)

Československé hranice byly potvrzeny mírovými smlouvami v rámci versaillského míru Rozloha přes 140 000 km2 Počet obyvatel 1921 13,3 milionů Mnohonárodnostní stát: 51% Češi 14,5% Slováci 23,4% Němci 5,6% Maďaři 3,4% Rusíni 0,6 Poláci 1,3% Židé oficiální jazyk (podle ústavy) „československý“

Národnostní problém Sudetoněmecký odpor – negativní vztah Němců k nově vzniklé republice Německá menšina -3 miliony, od 13. století, převážně v pohraničních oblastech- z pozic nadřazeného národa se přesunuli na pozice menšiny požadovala uplatnění práva na sebeurčení (tj. připojení k Rakouské republice)- němečtí poslanci vyhlásili samostatný zemský stát (= 4 pohraniční provincie: Deutschböhmen (sev.Č.), Sudetenland (sev.M.a S.), Deutschsüdmähren (již.M.), Böhmerwaldgau (již.Č.)

Hrozil zánik republiky hned při jejím založení Separatistické tendence zlikvidovala armáda (asi 50 mrtvých)- vojenské obsazení pohraničních oblastí

Slovenský problém Jaro 1919- podle vzoru bolševické Maďarské republiky rad – na Slovensku ustavena Slovenská republika rad (Prešov)- existovala 3 týdny, potlačena vojenským zásahem Spor s Polskem o území Těšínska (uhlí) vyřešeno 1920 mírovým jednáním v Paříži ve prospěch ČS Protičeská agitace

Sedmidenní válka mezi Polskem a Československem- leden 1919

Podkarpatská Rus Trianonská smlouva z r.1920- Maďarsko přiznalo ČS území Slovenska a Podkarpatské Rusi Hospodářsky zaostalá oblast Podkarpatské Rusi patřila po staletí Uhrám Během války rusínští emigranti v USA podpořili myšlenku připojení k ČS- plebiscit 1918 Na Slovensko i Podkarpatskou Rus přicházeli čeští učitelé, lékaři, úředníci

Malá dohoda - 1921 Spojenecká smlouva s Rumunskem a Královstvím SHS (od 1929 království Jugoslávie) s cílem zabránit revizi trianonské smlouvy ze strany Maďarska a návratu Habsburků (excísař Karel- 1921- dva pokusy o návrat na uherský trůn) Zahraniční politika- profrancouzská orientace

14. listopadu 1918 zvolen prezidentem T.G.Masaryk předsedou vlády Karel Kramář 1920 přijata ústava Dvoukomorový parlament „Národní shromáždění“ (poslanecká sněmovna a senát)

21.12.1918 se Masaryk vrátil do vlasti

Budova parlamentu Rudolfinum

Kolem druhé hodiny odpolední dne 8 Kolem druhé hodiny odpolední dne 8. ledna 1919, vycházel první ministerský předseda Československé republiky ze své pracovny na Pražském hradě, když se dozvěděl, že na chodbě ho čeká ještě nějaký mladík. V době, kdy se k němu Kramář přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a střelil významného československého politika a předsedu Československé státoprávní (později národní) demokracie do prsou. Karla Kramáře zachránila před smrtí jen šťastná náhoda — střelec, levicově orientovaný A. J. Šťastný, poslal smrtící kulku do míst, kde Kramář nosil peněženku, pouzdro na cvikr a přesku šlí. Díky těmto okolnostem vyvázl Kramář z prvního atentátu na politika v ČSR bez jakéhokoli zranění. Později k události řekl: „Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“1 Brzy se mělo ukázat, že atentátům není v ČSR konec. Karel Kramář 1860- 1937 Před válkou vůdce mladočechů, po převratu v čele národně demokratické strany Za války odsouzen k smrti 14. listopadu 1918 zvolen prvním předsedou vlády 1919 po prohře strany v obecních volbách ho prezident odvolal Dne 8. ledna 1919, vycházel K. ze své pracovny na Pražském hradě, když se dozvěděl, že na chodbě ho čeká ještě nějaký mladík. V době, kdy se k němu K. přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a střelil významného československého politika a předsedu Československé státoprávní (později národní) demokracie do prsou. Karla Kramáře zachránila před smrtí jen šťastná náhoda — střelec, levicově orientovaný A. J. Šťastný, poslal smrtící kulku do míst, kde Kramář nosil peněženku, pouzdro na cvikr a přezku šlí. Díky těmto okolnostem vyvázl Kramář z prvního atentátu na politika v ČSR bez jakéhokoli zranění. Později k události řekl: „Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“1 Brzy se mělo ukázat, že atentátům není v ČSR konec.

Kramářova vila dnes -rezidence předsedy vlády České republiky.

Alois Rašín 1867 – 1923 politik a schopný ekonom první ministr financí Dne 5. ledna 1923 byl postřelen komunistou Josefem Šoupalem. Zemřel 18. února. politik a schopný ekonom první  ministr financí za Rakouska-Uherska perzekuován, za války uvězněn Reformou se zasloužil o hospodářskou stabilitu a osamostatnění nového státu během rozvratu po válce tvůrce čs. měny – koruny Deflační politika- neblahý vliv zjm. na chudší vrstvy

Politické strany = zdroj veřejného a politického života Některé strany- krátká životnost Nejvýznamnější: Agrární Národně demokratická Sociálně demokratická (rozkol- levice, pravice, 1921 z levice založena Komunistická) Lidová Národně socialistická

Politické strany v ČSR r.1929 Slovenské strany- nejvýznamnější: Slovenská l‘udová strana, v čele farář Andrej Hlinka, později V. Tuka Program: spojení katolicismu a nacionalismu, dosáhnout autonomie Německé strany- DNSAP- (Deutsche nationalsozialisische Arbeiterpartei)- Politické strany v ČSR r.1929

Vládní koalice Politické strany sestavovaly vládu Všechny vlády byly koaliční (žádná strana nebyla dost silná, aby sestavila vládu) Volby do Národního shromáždění 1925- nejsilnější strana agrární (Antonín Švehla), druhá komunistická, na Slovensku l‘udová strana

Edvard Beneš- ministr zahraničí 1918- 1935 (nejdéle sloužící ministr zahraničí v Evropě) T.G.Masaryk zvolen prezidentem čtyřikrát (abdikoval 1935, ve věku 85 let)

Prosperita konce 20.let nejvyšší životní úroveň Velmi nízká nezaměstnanost Konjunktura průmyslu, zjm. železářství, strojírenství, chemie, elektroprůmysl, výroba elektřiny- dynamika rozvoje průmyslu byla nad evropským průměrem 1929 čs. koruna dostala zlatý základ ČS ve většině ukazatelů na 10.-15. místě na světě

Hospodářská a sociální krize 30.let Světová hospodářská krize významně zasáhla čs. ekonomiku, projevila se již od 1930 Největší pokles výroby- o 40% v roce 1933 Pokles zahraničního obchodu o 71% Více postižen lehký průmysl, zjm. textilnictví a sklářství v pohraničí (v důsledku poklesu vývozu a koupěschopnosti) Oživení ekonomiky- až 1937

nezaměstnanost Vrcholí 1933- asi 1 milion lidí Protesty a projevy odporu, srážky s policií,i oběti na životech (mj.1932 stávka horníků v Mostě) Sociální neklid povzbuzoval krajně pravicové a levicové proudy = ohrožení parlamentní demokracie Nacionalistické (německé a maďarské) strany a komunistická- organizovaly protestní akce Sociální podpůrné akce, stravovací akce