Charita a sociální etika (KS-I) Vyučuje:. PhDr. Roman Míčka, Th. D Charita a sociální etika (KS-I) Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. www.romanmicka.net roman.tf@seznam.cz

Zkouška

Zkouška Ke zkoušce z CHSE je kromě znalosti obsahu přednášek nezbytně nutné prostudovat: ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno: CDK, 2004. ISBN 80-7325-030-6. s. 7-14, 179-226. (50 stran)   SWIFT, A. Politická filozofie. Základní otázky moderní politologie. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-859-7. s. 19-55 (37 stran) MÜLLER, K.B. Politická sociologie. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-380-2. s. 63-111 (49 stran) MÍČKA, R. Demokracie v pasti (ne-) úspěchu: křesťansko-etická perspektiva, Caritas et veritas 2/2011, Dostupné na: http://www.caritasetveritas.cz/index.php?action=openfile&pkey=53 (15 stran) MÍČKA, Roman. Sociální spravedlnost a lidská práva v sociální nauce církve. Sociální práce. 2014, č. 4, ISSN 1213-6204, s. 83–93. (11 stran) MÍČKA, Roman. Subsidiarita jako podstatný konstitutivní princip sociální politiky a občanské společnosti. Sociální práce. 2013, č. 4, ISSN 1213-6204, s. 35–42. (8 stran) MÍČKA, Roman. Otázka rozvoje v sociálním učení církve po Populorum Progressio v napětí mezi pokrokem, úpadkem a nadějemi na lepší svět. In: ŠRAJER, Jindřich a kol. 50. výročí encykliky Populorum progressio (1967) 60. léta a současnost. Praha: Lidové noviny, 2017, ISBN X, s. X–X. (v přípravě) (20 stran) to je celkem cca 190 stran textu

Obsah předmětu Teorie spravedlnosti, John Rawls a Robert Nozick, současné pozice, současná debata a její důsledky Lidská práva, jejich legitimita a zdůvodnění, humanrightismus, lidská práva a sociální politika, aktuální etické otázky sociální politiky (rodina, gender, diskriminace) Teorie demokracie, demokracie v kontextu politické filosofie, teorie občanské společnosti, sociálně-etické aspekty demokracie Ekonomika a etika, teorie ekonomického rozvoje, mezinárodní vztahy a globalizace, mezinárodní solidarita a spravedlnost, Global Governance

Otázky státnice 17. Charita, sociální etika a sociální učení církve Pojem charity, jeho kontext v biblickém a historickém diskursu, charita jako základní realizace církve. Definice a charakter sociální etiky, rozlišení sociální a individuální etiky, rozlišení sociální etiky a sociálního učení církve. Původ a dějinný vývoj sociálního učení církve, základní principy – personální, subsidiarita, solidarita, obecné dobro a jejich vztah k sociální práci. 18. Politické ideologie Charakter, typologie, klasifikace a škály politických ideologií. Dichotomie levice - pravice, Eysenckovo dvourozměrné spektrum. Antropologická, etická a sociálně-etická východiska politických ideologií – vztah ke svobodě, rovnosti a spravedlnosti. Vztah politologie, politické filosofie a sociální etiky. 19. Demokratická společnost Teorie demokracie, podstatné charakteristiky demokratické společnosti, dějinný vývoj v antice a moderní době, formy demokracie. Etický rozměr demokracie, procesuální a normativní rozměr demokracie, „demokratický fundamentalismus“, problémy demokracie (Gasset, Schumpeter, Arrow, Sartori), postoje jednotlivých politických ideologií k demokracii, současné trendy, postoje sociálního učení církve k demokracii. 20. Občanská společnost Pojem občanské společnosti, jeho chápání, různá pojetí občanské společnosti, struktura občanské společnosti, vztah státu a občanské společnosti. Druhy, působení a agenda INGO´s. Spor o charakter občanské společnosti, hrozba „postdemokracie“. Význam, šance a problémy zájmových skupin, spolků a hnutí, církví. Občanská společnost - totalita (soc. encyklika Qudragessimo anno).

Otázky státnice 21. Sociální stát Charakter sociálního státu, typologie sociálního státu. Politické a ekonomické aspekty sociálního státu, pojem „democratic overload“. Kritika a perspektiva konceptu sociálního státu, jednotlivé ideologické pozice vůči sociálnímu státu a jejich etický rozměr. Sociálněetické aspekty sociální politiky a sociálního státu, pozice sociálního učení církve. 22. Sociální spravedlnost Pojem spravedlnosti, dějinný vývoj pojmu, význam pojmu pro sociální etiku. Typy spravedlnosti – procedurální a materiální, distributivní, komutativní, kontributivní. Pojem sociální spravedlnosti a jeho kritika, ospravedlnění přerozdělování. Teorie smlouvy, teorie diskursu a teorie spravedlnosti. Současné teorie spravedlnosti (Rawls, Nozick, Hayek) a jejich kritika. 23. Aktuální etické otázky sociální politiky Otázka role státu v sociální politice, sociální kontrola, sociální práva, blahobyt. Rodinná politika – sociální, demografické a etické aspekty. Agenda feminismu a genderové rovnosti, její vývoj, role v současném politickém diskursu, antropologický a etický rozměr. Etické otázky antidiskriminačního zákonodárství. 24. Etické aspekty globalizace a rozvoje Definice globalizace, pluralita pohledů na globalizační procesy, pozitivní a negativní stránky globalizace v etickém rámci. Formy reakce na globalizaci, antiglobalizační hnutí. Etické aspekty ekonomické, politické a kulturní globalizace, otázka globální spravedlnosti, integrálního rozvoje, ekologie, pozice sociálního učení církve (encykliky Caritas in veritate a Laudato si´). Situace rozvojového světa, otázky celosvětové solidarity, etické aspekty chudoby a rozvoje v rozvojovém světě

(např. co je dobro jako predikát? Jsou vůbec možné hodnotové soudy? analýza morální řeči (např. co je dobro jako predikát? Jsou vůbec možné hodnotové soudy? kogn.x nonkogn.) Základní problémy etiky: svobodná vůle svědomí hodnota norma štěstí ctnost normy individuálního jednání v konkrétních oblastech života (bioetika, etika vědy, etika mezilidských vztahů) spravedlnost sociálních útvarů

Aplikovaná etika individuální etika x sociální etika individuální etika - se zabývá praxí, pokud praxe může být přičítána jednotlivým osobám a vztahována k jejich osobní odpovědnosti. sociální etika - se věnuje morálnímu hodnocení sociální skutečnosti, tj. sociálních útvarů, do nichž se zpevnily interakce. Ústřední otázka zní: Jsou dané institucionální útvary spravedlivé? (např. daně, sociální stát, společenské rozdíly mezi lidmi, bohatství a chudoba, válečný konflikt). Na rozdíl od individuální etiky stav těchto útvarů nelze beze všeho vztahovat k osobní odpovědnosti určitých jednotlivců, a to ani jeho vznik, ani jeho změnu.

Podobenství o milosrdném samaritánovi Samaritán našel člověka, jenž upadl do rukou lupičů. “Přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a ovázal mu je. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl ho do hostince a tam se o něj staral”. Samaritán byl motivován individuálně eticky. Šlo mu o blaho tohoto člověka, který upadl do rukou lupičů. Kdyby však byl motivován sociálně eticky, byl by odjel do Jeruzaléma a nasadil všechny páky, aby se lupičům znemožnila činnost a aby poutníci mohli v budoucnu užívat cesty mezi Jeruzalémem a Jerichem bez nebezpečí.

Instituce Instituce je sociální útvar, do nějž se zpevnila mezilidská interakce Instituce je sociálně předepsaná struktura různých způsobů chování, prostřednictvím kterých jsou řešeny opakující se a neodbytné problémy života lidí

Klíčová témata Politika Je o redistribuci moci a zdrojů pro život, jde o „kolektivním organizování sociální existence“ někdo říká, že politika je boj o „legitimní význam termínů a pojmů“ (co je moc, svoboda, demokracie, spravedlnost, sociální stát apod.) Jaké politické zřízení je nejlepší? Je to demokracie? Proč? Za jakých podmínek? Ekonomika Zkoumá, jak se chová člověk s neomezenými potřebami ve světě omezených (vzácných) zdrojů Jak nejlépe organizovat procesy vytváření bohatství? Jak je přerozdělovat? Jakou roli v tom má hrát stát? Kultura „Kultura nebo civilizace …. je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.“ Jaké jsou základní hodnoty, které je třeba ve společnosti respektovat? Které se mají stát zákonem? Jaká jsou lidská práva, jak je možné je obhájit?

Politická či ekonomická věda Politická či ekonomická věda empirická normativní Který politický systém lze považovat za nejlepší? Je to demokracie? Proč ano nebo proč ne? Která ideologie je dobrá a která špatná a proč? Mohou být některé války spravedlivé? Je trh spravedlivý? Má být svobodný nebo regulovaný zákony? Jak velký příjem je důstojný? Jak mají být vysoké daně? Má stát zabezpečovat blaho občanů?

Politické ideologie Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie ,, sociální stát... Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

další oficiální dokumenty Politická filosofie, sociální filosofie Sociální etika - Křesťanská sociální etika - Sociální nauka církve empirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve Míčka, Ockenfels, Anzenbacher, Novak Zejména encykliky, další oficiální dokumenty

Charita a sociální etika Láska: Eros (majetnická láska, vášeň, která od druhého něco žádá) Philia (přáteství rovných) AGAPE – CARITAS Láska k Bohu a nezištná láska k bližnímu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1J 4,16 )

Deus caritas est (2006) 20. Láska k bližnímu zakořeněná v lásce k Bohu je především úlohou pro jednotlivého věřícího, ale je také úlohou pro celou církevní komunitu, a to na všech úrovních od místní komunity po partikulární církev až k univerzální církvi v její globalitě. Církev musí uplatňovat lásku také jako komunita. Důsledkem toho je, že láska potřebuje také organizaci jakožto předpoklad uspořádané komunitní služby. 31. … Křesťanská charitativní aktivita musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Nejedná se o způsob, jak změnit svět ideologickým způsobem, a proto charitativní dílo není ve službách světských strategií, protože jde o uplatňování lásky tady a teď, lásky, kterou člověk potřebuje stále.

Deus caritas est (2006) 28. … Církev nemůže a nesmí vzít do svých rukou politický boj, aby tak budovala tu nejspravedlivější možnou lidskou společnost. Nemůže a nesmí se postavit na místo státu. Zároveň ale nemůže a nesmí zůstat pouze na okraji usilování o spravedlnost. Do tohoto usilování se musí zapojovat prostřednictvím racionální argumentace a musí probouzet duchovní síly, bez nichž by se spravedlnost, která vždy vyžaduje odříkání, nemohla prosadit ani se rozvíjet. Spravedlivá společnost nemůže být dílem církve, protože ji má uskutečňovat politika. Církev se nicméně hluboce zabývá nasazením pro spravedlnost tím, že pracuje na otevřenosti intelektu a vůle vůči požadavkům dobra. X „Všichni křesťané si mají uvědomit své zvláštní povolání v politickém společenství“. Gaudium et spes, čl. 75

Sociální učení církve Sociální učení církve je „součástí integrální nauky o člověku...“ (papež Jan XXIII.) „V nelehké situaci, v níž se dnes nacházíme také z důvodů globalizace ekonomiky, se sociální nauka církve stala základní směrnicí, která vytyčuje pravidla mající platnost i daleko za jejími vlastními hranicemi. Zmíněná pravidla je třeba v situaci pokračujícího rozvoje promýšlet v dialogu se všemi, kterým leží na srdci člověk a jeho svět“. (Deus caritas est, čl. 27) „...Proto je křesťanská antropologie ve skutečnosti kapitolou teologie a sociální nauka církve, která se ujímá člověka a stará se o něho a o jeho chování ve světě, patří z téhož důvodu "do oblasti teologie, zvláště teologie morální“. (Centesimus Annus, 55.) „…Církev nepředkládá žádné vlastní modely. Konkrétní a úspěšné modely lze nalézt pokaždé pouze v rámci té které historické situace, úsilím všech odpovědných osob, které budou čelit konkrétním problémům ve všech jejich těsně propojených společenských, hospodářských, politických a kulturních aspektech“. (Centesimus Annus 43.)

Spravedlnost pohledy politické filosofie, ekonomie, sociální etiky a sociálního učení církve

Spravedlnost a SP Koncept sociální spravedlnosti hraje klíčovou roli i v uvažování o sociální práci – je dokonce součástí široce akceptované definice sociální práce obsažené v „Mezinárodním etickém kodexu sociální práce“ Etika sociální práce – principy (2004), přijatém Mezinárodní federací sociálních pracovníků. Dokument říká, že: „základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti“. V jednom z článků (4.2.) je pojem sociální spravedlnosti rozvinut do pěti bodů (čelit negativní diskriminaci, uznat diverzitu, spravedlivě distribuovat zdroje, čelit nespravedlivé politice a praktikám, pracovat na základě solidarity). Etický kodex Společnosti sociálních pracovníků České republiky v návaznosti na kodex mezinárodní říká, že „sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti“, přičemž sociální pracovník se má zasazovat o „zvyšování sociální spravedlnosti“ (2.5.2.) a upozorňovat na možnost „spravedlivějšího rozdílení společenských zdrojů“ (2.5.3.). Zatímco v oblasti lidských práv se kodexy odkazují zejména na mezinárodní lidskoprávní dokumenty a Listinu základních práv a svobod, v oblasti sociální spravedlnosti se nemají o co opřít a spoléhají na určitou intuici a snad i samozřejmost chápání pojmu „sociální spravedlnost“.

„sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Co je nejdůležitější? Rawls: „Spravedlnost je základní ctností společenských institucí“ Hayek: „Připisovat etickou hodnotu něčemu jinému, než individuu je nemožné a nepřípustné“ Meyer: „Základní ctností společenských institucí je dát prostor lidské svobodě“

„Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří“ Ulpianus Justitia suum cuique distribuit. Spravedlnost dává každému, co jeho jest. Cicero, De Natura Deorum, III, 38

Spravedlnost procedurální spravedlnost (formální, legální) [iustitia legalis] materiální spravedlnost – spravedlivé jsou nejen postupy, ale i obsahy a výsledky, k nimž se dospívá, obvykle lze v jejím rámci rozlišit spravedlnost: distributivní [iustitia distributiva] (podílná) – rozdělení statků a moci ve společnosti komutativní [iustitia comutativa] (směnná) – férovost a spravedlivé podmínky ve směně, mzdy, ceny apod. kontributivní [iustitia contributiva] (participativní) – aktivní účast na sociálním životě, procesech „sociální spravedlnost“

Jak by se měly statky ve společnosti rozdělovat? - každému podle jeho potřeb preferuje rovnost, jde o „socialistickou“ teorii spravedlnosti (Marx, Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb) každému podle jeho práv preferuje nerovnost, podle práv a nároků, proti potřebám a rovnosti, zatímco u teorie „podle potřeb“ je primární výsledek (např. dostatečný blahobyt všech), tak u teorie „práv“ jde o to, jak se k materiálnímu bohatství dospívá a jestli na něj mám nárok nebo ne... každému podle jeho zásluh spravedlnost jako zásluha, preferuje nerovnost (meritokracie)

Všeobecný základní příjem (universal basic income) (Philippe Van Parijs) „Pokud vám jde doopravdy o svobodu, poskytněte lidem základní příjem.“ Van Parijs vidí jako silný nástroj sociální spravedlnosti v zavedení a uzákonění univerzálního základního příjmu (UZP). UZP se míní příjem vyplácený vládou ve stejné výši a v pravidelných intervalech každému dospělému členovi společnosti. Výše je stejná bez ohledu na to, zda osoba je chudá či bohatá, či je sama či s někým, je ochotna pracovat či nikoliv. Margaret Thatcherová (poll tax) Absolutně rovná a spravedlivá daň z hlavy, všichni kdo chtějí využívat služeb státu, platí stejnou částku…

Den daňové svobody

Den daňové svobody

Spravedlivé daně? Průměrná mzda 3Q 2016: 27 220 Kč (medián 23 527) Zaměstnanec Zaměstnavatel Zdravotní pojištění 1 225 Kč 2 450 Kč Sociální pojištění 1 769 Kč 6 805 Kč Základ pro daň z příjmu 36 500 Kč Sleva na dani 2 070 Kč Daňové zvýhodnění 0 Kč Záloha na daň 3 405 Kč Daňový bonus 0 Kč Čistá mzda 20 821 Kč Mzdové náklady zaměstnavatele 36 500 Kč Daně: 43 % Univerzální daň DPH 10, 15 a 21 % tedy 53%? Cenu PHM tvoří z více než 54 % daně Cenu cigaret tvoří 78,5 % daně. Cenu alkoholu tvoří až 80% daně

John Rawls (A Theory of Justice, 1971) (levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých F. A. Hayek (Osudná domýšlivost. Omyly socialismu, 1989) podle něj je idea sociální spravedlnosti druhem zmatení, „fata morgánou“, společnost nebo trh nemůže být „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“, tuto vlastnost nelze připisovat ničemu jinému než jedinci

John Rawls (A Theory of Justice, 1971) spravedlnost jako férovost Rawls navrhuje myšlenkový experiment – k tomu, abychom zjistili, které principy spravedlnosti jsou férové, představme si virtuální situaci, kdy by lidé byli překryti „závojem nevědomosti“ a měly vybrat principy uspořádání pro společnost, aniž by věděli, co pro ně konkrétně budou tyto principy znamenat. (nevěděli byl, zda jsou chytří nebo hloupí, šikovní nebo nešikovní, muslimové či ateisté, zdraví či nemocní, staří mladí, chudí bohatí, nevěděli by dokonce ani jaké je jejich pojetí dobra – co považují za hodnotné) Podle něj byl lidé zvolili principy, které by byly férové, nesměřující k vlastnímu prospěchu

Rawlsovy principy Podle Rawlse jsou ony principy tyto: 1. Každý člověk má mít rovné právo na co nejrozsáhlejší systém základních svobod, který je slučitelný s podobným systémem svobody pro všechny 2. Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby: a) sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů b) byly spojeny s úřady a funkcemi, které jsou otevřeny všem v podmínkách férové rovnosti příležitosti

Dosah Rawlsových principů Sám Rawls považoval svou teorii spravedlnosti za aplikovatelné pouze na úrovni (liberálního) státu a odmítá její aplikaci na globální úroveň. Zde platí podle Rawlse tyto principy omezeně, pouze s odkazem na zajištění základních principů mírového soužití, základních lidských práv a minimální solidaritu – „princip pomoci.“ Globální uplatnění sociální spravedlnosti odmítá zejména proto, že bohatství každé společnosti plyne z kvality jejího institučního uspořádání, proto považuje redistribuci od dobře uspořádaných ke špatně fungujícím státům za nespravedlivou. Ta by navíc působila penalizačně na dobře uspořádané společnosti a upevňovala špatné instituce ve společnostech přijímajících. Své principy spravedlnosti váže na specificky kulturně partikulární liberálně-demokratický řád a západní pojetí lidských práv a sociální státnosti, které pokud nejsou globálně rozšířeny, nemohou být globálně uplatněny jeho principy sociální spravedlnosti. „K lidským právům patří právo na život (na základní životní prostředky a zabezpečení); právo na svobodu (svobodu od otroctví, nevolnictví a násilné okupace a dostatečnou míru svobody svědomí, která zajišťuje náboženskou a myšlenkovou svobodu); právo na majetek (soukromý majetek); a právo na formální rovnost, tak jak je vyjádřena pravidly přirozené spravedlnosti (tedy, že obdobné případy se řeší obdobně).“ (RAWLS, John. Právo národů. Praha: Filosofia, 2009, s. 101.)

Rawls – kritické reakce je zpochybňován princip „priority svobody“, tedy názor, že by se lidé nebyli ochotni vzdát základních svobod v zájmu ekonomického zisku, základní svobody mohou mít přednostní postavení až v situaci určitého standardu kritizován předpoklad, že by se lidé soustředili na to, aby pozice těch, kteří jsou na tom nejhůře, byla co nejlepší (maximin - ze strachu, že by se do ní mohli dostat), bylo by jim tak cizí veškeré riskování, byl by to pesimismus, logičtější by bylo, aby principy podporovaly spíše průměrnou pozici - proč by měly nerovnosti sloužit k tomu, aby se postavení znevýhodněných zlepšilo maximálně, proč by nestačilo důstojné zabezpečující minimum?

Rawls – kritické reakce Rawlse nezajímá způsob, jak došlo k případnému nedostatku u chudého, takže není zohledněna morálka (zdraví flákači, rozhazovačný život, gamblerství apod.) koncept nepočítá z žádnou, leč minimální formou zásluhovosti, což se příčí morálním intuicím, výhradní ohled na potřeby abstraktní pojetí (neprostorového) člověka vytrženého z reality, bez kocepce dobra apod. kritika předpokladu, že talenty a vlohy člověka jsou spíše společenským vlastnictvím, než vlastnictvím osoby...

Rawls – kritické reakce Samuel Scheffler (The Appeal of Political Liberalism, 1994) "Rawlsova koncepce decimuje mravní zdroje liberalismu, aniž by místo toho zvládla šíření jeho ospravedlňujícího apelu." Tato (velmi systematicky propracovaná) teorie je prakticky materialistickou redukcí, jež převádí problémy spravedlnosti, lidských práva demokracie na instrumentální úroveň uceleného zajišťování blahobytu a stejných příležitostí pomocí institucionálního zřízení.

Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) „libertariánská“ pozice Odmítá redistribuci jako zásah do práv, statky jsou pro něj nejsou jako pro Rawlse „darem z nebes“ 3 druhy statků: - osoba - příroda (země, horniny) - spojení osoby a přírody Tři způsoby legitimního nabytí vlastnického práva: prvotní nabytí oprávněný převod z jedné osoby na druhou (darem, prodejem nebo jiným právním aktem) bohatství je třeba spravedlivě nabýt (ne ukrást, ne na úkor jiných) bylo-li bohatství převedeno nespravedlivě, je třeba nespravedlnost napravit

Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) Nozick zcela odmítá redistributivní zdanění Má-li se převádět bohatství z bohatých na chudé, ať v rámci společnosti či mezinárodně, tak musí jít o akty dobročinnosti z vlastního rozhodnutí Představme si teoretickou situaci, „myšlenkový experiment“ kdyby na začátku byly statky rozděleny rovnoměrně mezi všechny lidi, toto uspořádání by bylo distributivně zcela spravedlivé... Ale jak by taková společnost vypadala s odstupem času? Nezačala by se diferencovat (podle priorit, možností a schopností jednotlivců opět k výrazné nerovnoměrnosti?

Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) Kritizuje předpoklad přirozeného stavu (Je předpoklad o bezvládí jako hobbesovském „boji všech proti všem“ správný?) Ptá se, zda je vůbec stát v aktuálních hypertrofovaných, špatně fungujících podobách nezbytný, navrhuje (ultra) minimální stát Redistributivní stát využívá jedny občany jako prostředek pro účely jiných občanů (odkaz na radikalizovaný kantovský imperativ) Solidarita a charita je výhradně individuální ctnost (všechny ostatní způsoby jsou útokem na svobodu a integritu jedince) sociální stát vychovává občany k nezodpovědnému a amorálnímu chování

Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) - Nozickova argumentace bývá zpochybňována, zejména teorie majetku, nabytí a jeho absolutizace (i když Nozick připouští, že dějiny jsou plné nespravedlivých transferů majetku a prvotních nabytí…) - Vlastnictví sebe sama bývá většinou intuitivně přijímáno všemi, vlastnictví majetku a plodů práce již tolik ne (absurdní příklady: povinný sex, povinné dárcovství orgánů ve prospěch rovnosti zdraví)

F. A. von Hayek Podle něj je idea sociální spravedlnosti druhem zmatení, „fata morgánou“ Podle něj společnost nebo trh nemůže být „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“, tuto vlastnost nelze připisovat ničemu jinému než mravně odpovědnému jedinci Hayek je přesvědčen, že jakékoli nedobrovolné přerozdělování, kterým stát překračuje rámec daný uspokojením základních potřeb, je neospravedlnitelným zásahem do individuální svobody Jakékoli zásahy do svobodného trhu (pokusy o regulace, plánování, přerozdělování) považuje kromě zásahu do svobody také za neefektivní deformaci tržních procesů, které by bez zásahů státu přinesly v určitém horizontu užitek všem...

F. A. von Hayek Klasický liberalismus vyžadoval, aby spravedlivě jednali jednotlivci, zatímco nová společnost stále více umisťuje závazek spravedlnosti na instituce vybavené mocí přikazovat lidem, co mají dělat…(s. 197) A převládající víra v „sociální spravedlnost“ je v současné době pravděpodobně tou nejvážnější hrozbou pro většinu ostatních hodnot civilizace svobody (s. 198) Právo, zákonodárství a svoboda

Komunitaristé Teorie spravedlnosti musí být budovány na substanciálních normativních kritériích, jež jsou závislé na konkrétních morálních konceptech X liberálnímu pojetí osoby jakožto individua, které podle nich je pojato jako izolovaný, principiálně nezávislý, nesituovaný, respektive neukotveným subjekt, lidé zastávají neslučitelná a odlišná hodnotová stanoviska, proto je třeba procedur Joseph Schumpeter Neexistuje jednoznačně definované obecné dobro, na kterém by se všichni lidé shodli, nebo které by přijali pod tíhou racionálního argumentu (naše chápání žádoucí podoby života a společnosti stojí mimo čistě logické uvažování)

Je McIntyre komunitarista? Je proti individualismu a pro ideu vznik nezávislých komun X Odmítá kulturní a hodnotový relativismus (je aristotelský univerzalista, realista a racionalista) Rawls – princip rovnosti s ohledem na potřeby Nozick – princip rovnosti s ohledem na nárok Oba výklady postrádají jakýkoli odkaz na zásluhu

Je McIntyre komunitarista? …představa zásluhy má své místo jen v kontextu společenství, jehož primárním poutem je sdílené chápání jak dobra člověka, tak dobra společenství a v němž jednotlivci indentifikují své primární zájmy na základě těchto dober. Rawls výslovně předpokládá, že se s ostatními neshodneme na tom, v čem spočívá dobrá lidský život… V Nozickově argumentaci rovněž zcela chybí pojem společenství, který je nutným předpokladem aplikace představy zásluh… Ztráta ctnosti, kap. XVII. Spravedlnost jako ctnost: změna koncepcí

Spravedlnost v SUC Spravedlivá mzda (QA 63, 71) Spravedlnost a slušnost jako měřítko (MeM 68-72) Spravedlnost v obchodních vztazích (PiT 56-65) Všeobecné volání po větší spravedlnosti (OA 1-2) Vztahy mezi státy musí být kromě toho uspořádány podle zásad spravedlnosti; to vyžaduje uznávat vzájemná práva a zároveň plnit vzájemné povinnosti. (PT 91) Zajisté musí být nastolena větší spravedlnost v rozdělování statků jak v jednotlivých státech, tak na úrovni mezinárodní. Ve světovém obchodu je nutné překročit vztahy založené na dominantním postavení a dospět ke společným dohodám se zřetelem na blaho všech. (OA 42)

Spravedlnost v SUC „Trh je podřízen principům takzvané komutativní spravedlnosti, která řídí právě vztahy dávání a přijímání mezi rovnocennými partnery. Sociální učení církve však nikdy nepřestalo zdůrazňovat význam spravedlnosti distributivní a spravedlnosti sociální pro samotnou tržní ekonomiku, a to nejen proto, že tržní ekonomika je součástí širšího sociálního a politického propojení, ale také kvůli soustavě vztahů, v nichž se uskutečňuje“ Caritas in veritate (2009), čl. 35 „V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů“. Centesimus annus (1991), čl. 48.

Sociální spravedlnost v SUC 58. Každému ať se tedy přidělí jeho podíl na statcích; a musí se usilovat o to, aby se rozdělení pozemských statků provedlo a upravilo podle zásad obecného blaha neboli sociální spravedlnosti. Dnes je však veliký protiklad mezi malým počtem velkých boháčů a nesmírným množstvím chudáků a v rozdělení majetku je tedy velmi velmi vážný nesoulad, jak vidí každý, kdo nepostrádá cit. Quadragesimo anno (1931) 26. Ze stále těsnější vzájemné závislosti, která postupně nabývá celosvětového rozsahu, plyne, že se obecné blaho – čili souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti - stává stále všeobecnějším; z toho vyplývají práva a povinnosti, které se týkají celého lidstva. Jakákoliv skupina musí mít na zřeteli potřeby a oprávněné nároky jiných skupin, ano, i obecné blaho celé lidské rodiny. Gaudium et Spes (1965)

Společné dobro a lidská práva 60. V dnešní době se soudí, že obecné blaho záleží především v tom, aby se zachovávala lidská práva a povinnosti. Proto je třeba, aby úloha veřejné moci spočívala především v tom, aby se na jedné straně tato práva uznávala, dbalo se jich, navzájem byla slaďována, chráněna a podporována, a na druhé straně aby mohl každý snáze plnit své povinnosti. "Chránit nedotknutelná lidská práva a starat se, aby každý mohl snáze plnit své povinnosti – to je hlavní úkol každé veřejné moci. Pacem in terris (1963)

Lidská práva pohledy politické filosofie, sociální etiky a sociálního učení církve

LIDSKÁ PRÁVA – lasiččí pojem? Netěší se ale pojem lidských práv podobnému osudu, jako mnoho jiných slov, která se stala obětí procesu jakési postupné transformace v tzv. „lasiččí pojem“? „Lasiččí pojem“ je slovo, které ztratí svůj význam, aniž bychom si toho všimli. Lasička je údajně schopna vyprázdnit vejce, aniž by to na něm zanechalo nějakou viditelnou stopu, a podobně jako ona připravují tato slova o obsah jakýkoli výraz, k němuž se připojí, přičemž se ho zdánlivě ani nedotknou. Srov. HAYEK, Fridrich August, Osudná domýšlivost. Omyly socialismu, Praha, 1995, s. 126.

LP a sociální práce „Mezinárodní etický kodex sociální práce“ Etika sociální práce – principy (2004): „základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti“. Etický kodex Společnosti sociálních pracovníků ČR: „sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti“ Př. René Milfait (Lidská práva na rozhraní sociální práce a teologickoetických aspektů, Teologie a sociální práce: dvacet let dialogu, 2013: 87–96) koncept lidských práv jako apriorně daná a neměnná entita, LP jsou zde „nedílná, vzájemně závislá a podmíněná“ a jsou ztotožňována s potřebami „sociální spravedlnost je založena na potřebách, které se staly LP“. X Michal Opatrný (Sociální práce a teologie: inspirace a podněty sociální práce pro teologii, 2013) hovoří o „určité emancipaci sociální práce od závislosti na teorii lidských práv“. Klade důraz spíše na hodnotové založení sociální práce, než na její přímou závislost na rozvoji konkrétní lidskoprávní agendy.

Caritas in veritate (2009) 43. ... „V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva“.

„Je proto třeba dávat si pozor, abychom neupadli do nedorozumění, které může vzniknout z nepochopení koncepce lidských práv a jejich paradoxním zneužíváním. Dnes existuje tendence, která se dožaduje stále širších individuálních – a jsem v pokušení říci individualistických – práv a která zahaluje koncepci lidské osoby odtržené od jakéhokoli sociálního a antropologického kontextu jako nějakou "monádu", která je stále více necitlivá vůči jiným "monádám" kolem sebe“. Udržovat naživu demokracii před nátlakem neznámých impérií Promluva papeže Františka v Evropském parlamentu, Štrasburk, 25. 11. 2014

Trojí lidsko-právní status osoby: Členění lidských práv Trojí lidsko-právní status osoby: Status negativus (práva bránící) Status activus (práva občanská) Status positivus (práva na šance a prostředky) Základní Politická Hospodářská, sociální, kulturní

Hierarchie práv? „U sociálních práv lze konstatovat, že jejich souhrnným omezením je právě skutečnost, že nejsou, na rozdíl např. od základních práv a svobod, přímo vymahatelná na základě Listiny. Jejich omezenost spočívá právě v nutnosti zákonného provedení, které je ovšem zároveň podmínkou konkrétní realizace jednotlivých práv“... ...„Tyto skutečnosti souvisí se specifickým charakterem sociálních práv, která jsou závislá zejména na ekonomické situaci státu. Úroveň jejich poskytování reflektuje nejen hospodářský a sociální vývoj státu, ale i vztah státu a občana, založený na vzájemné odpovědnosti a na uznání principu solidarity“. (Nález ústavního soudu (Pl.ÚS 1/08 #1, 251/2008 Sb., N 91/49 SbNU 273 Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů - část zdravotnická) Nález ústavního soudu (Pl.ÚS 2/08 #1, 166/2008 Sb., N 73/49 SbNU 85 Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů - část týkající se sociálního zabezpečení) Dokument Mezinárodní teologické komise Důstojnost a práva lidské osoby (1983) přímo hovoří o „hierarchii lidských práv“ – práva rozlišuje na tři stupně – skutečně základní, předstátní a nezcizitelná na straně jedné, a práva „nižší úrovně“ („určitá občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva“), která mají charakter zpřesnění některých práv základních a jsou historicky a kulturně podmíněná. Na nejnižším stupni jsou práva jako „ideální požadavky“, která nepředstavují nezcizitelný imperativ, ale vyjadřují spíše určité požadavky, nároky a touhy lidí, z hlediska praktické aplikace relativní (Srov.Dokumenty Mezinárodní teologické komise věnované morální teologii a etice, 2010: 45–46)

Všeobecná deklarace lidských práv Schválena Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948 (Den lidských práv ) http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf „A konečně je třeba připomenout, že se po druhé světové válce jako reakce na její hrůzy rozšířilo výraznější vědomí lidských práv. Nalezlo výraz v různých mezinárodních dokumentech, rovněž ve vypracování nového mezinárodního práva, k němuž podstatně přispěl Apoštolský stolec. Pilířem tohoto vývoje však byla Organizace spojených národů. Vzrostlo nejen povědomí práva jednotlivce, nýbrž i práv národů“. Centesimus annus, čl. 21

Všeobecná deklarace lidských práv Schválena Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948 (Den lidských práv ) http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf Úvod U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě… … že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, … Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.

článek 1 Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. článek 2 (1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. (2) Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o zemi nebo území nezávislé nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. článek 4 Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. článek 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

článek 21 deklarace (1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. (3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; ta musí být vyjádřena správně prováděnými volbami, které se mají konat v pravidelných obdobích na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování. článek 25 deklarace (1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.

„Charty práv“ v sociální nauce církve Jan Pavel II. Centesimu annus (1991), čl 47 „Z nejdůležitějších práv je třeba uvést právo na život, k němuž patří významné právo růst po zplození v matčině lůně, právo žít v úplné rodině a v mravném prostředí, vhodném pro vývoj a rozvoj osobnosti, právo dovést svůj rozum a svobodu ke zralosti hledáním a nalézáním pravdy, právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké, právo svobodně založit rodinu a plodit a vychovávat děti za odpovědného uplatňování vlastní sexuality. Zdrojem a syntézou těchto práv je v určitém smyslu náboženská svoboda, chápaná jako právo žít v pravdě vlastní víry a v souladu s transcendentní důstojností vlastní osoby“

„Charty práv“ v sociální nauce církve Promluva na 70. Valném shromáždění OSN v New Yorku (2015) „Vládcové musejí zároveň učinit vše proto, aby všichni disponovali minimálními duchovními a materiálními prostředky, jichž je potřeba k důstojnému životu a k založení a obživě rodiny, která je primární buňkou jakéhokoli sociálního rozvoje. V praktické rovině má toto minimum tři jména: příbytek, práce a půda; a na duchovní rovině se jmenuje svoboda ducha, která zahrnuje náboženskou svobodu, právo na výchovu a další občanská práva. Ze všech těchto důvodů bude nejjednodušším a nejadekvátnějším měřítkem a indikátorem plnění nových Cílů rozvoje účinná, praktická a bezprostřední dostupnost neodmyslitelných materiálních a duchovních statkům pro všechny lidi: vlastní příbytek, důstojná a náležitě placená práce, dostatek obživy a pitná voda; náboženská svoboda a všeobecněji svoboda ducha a vzdělání. Tyto pilíře integrálního rozvoje mají zároveň společný základ, kterým je právo na život, a v ještě širším smyslu to, které bychom mohli nazvat právem na existenci samotné lidské přirozenosti.“

„Základní dobra“ základní dobra, která lze odvodit od přirozených sklonů lidské přirozenosti: vlastní život a jeho zachování dobro přátelství uchování lidského rodu dobré poznání (SOUSEDÍK, Stanislav, Svoboda a lidská práva, s. 62–70) bona humana – zachování života, uchování lidského rodu, poznávání pravdy o Bohu, život ve společenství (conservationem sui esse; coniunctio maris et feminae, et educatio liberorum; veritatem cognoscat de Deo; in societate vivat). Srov. AKVINSKÝ, Tomáš. Summa theologiae, I-II q. 91 a. 2 co.

Rawlsova základní lidská práva „K lidským právům patří právo na život (na základní životní prostředky a zabezpečení); právo na svobodu (svobodu od otroctví, nevolnictví a násilné okupace a dostatečnou míru svobody svědomí, která zajišťuje náboženskou a myšlenkovou svobodu); právo na majetek (soukromý majetek); a právo na formální rovnost, tak jak je vyjádřena pravidly přirozené spravedlnosti (tedy, že obdobné případy se řeší obdobně).“ RAWLS, John. Právo národů. Praha: Filosofia, 2009, s. 101.

Rooseveltova základní lidská práva „čtyři svobody“ formulované ve zprávě Kongresu o stavu Unie dne 6. ledna 1941 (Four Freedoms Speech) prezidentem USA F. D. Rooseveltem. Prosvítá za nimi formulace myšlenkového základu americké zahraniční politiky v pozdějším období, koncentrovaná tradice hodnotového základu projektu USA, ale i určité intuitivní vyjádření tradice přirozeného práva formulované do všelidských univerzálních „svobod“ freedom of speech and expression freedom of worship God in his own way freedom from want freedom from fear

Konvergence s islámem? Cairo Declaration On Human Rights In Islam (1990) Tu je třeba brát do značné míry, i přes zásadní nejednotnost a pluralitu pozic v kontextu islámu, jako klíčové východisko dialogu o lidských právech s muslimským světem, přinejmenším potvrzeným jeho oficiálními politickými představiteli a reprezentanty. Je zde deklarována rovnost “in terms of basic human dignity and basic obligations and responsibilities, without any discrimination on the basis of race, colour, language, belief, sex, religion, political affiliation, social status or other considerations” (1). V mnoha aspektech a formulacích je Cairo Declaration blízká katolickému pojetí garance základních práv – v ochraně lidského života včetně života před narozením a přirozenou smrtí (“throughout the term of time willed by Allah”, 2c) a také v poměrně skromné formulaci sociálních práv, která je užší než v The Universal Declaration of Human Rights – ta spočívá v právu na práci zajišťovaném všem (13) a na záruky of “decent living“ člověka a na něm závislých osob, “including food, clothing, housing, education, medical care and all other basic needs”, to ovšem v mezích “provided by society and the State within the limits of their available resources” (vše 17). Současně je ale zdůrazněna role islámu jako garanta této důstojnosti a cesty k lidskému zdokonalení. Ten je zde chápán jako “the religion of true unspoiled nature” a je zakázáno využívat jakékoli formy nátlaku na člověka nebo zneužívat jeho chudoby a nevzdělanosti “in order to force him to change his religion to another religion or to atheism” (10). Zde již narážíme na citlivé téma náboženské svobody a konverze, která je samozřejmě z jiného náboženství k islámu možná a žádoucí, ovšem nikoli naopak. I další svobody a práva obecně jsou interpretovatelná a akceptovatelná jen v kontextu práva šaría (25) a omezují tak třeba obvykle chápanou rovnost v situaci uzavření manželství (5), svobody slova (22), či rovnost pohlaví (6). Navzdory možné hodnotové konvergenci v  klíčových oblastech zůstává stálým předmětem sporu a nesouladu otázka svobody svědomí a náboženství.

Uměřená varianta hledání lidských práv? Ryze negativní pojetí lidských práv plně nevystihuje důstojnost člověka a jeho materiálních podmínek svobody (základní materiální podmínky, participace na politickém zřízení) Zohlednění kritiky, která poukazuje na nepřiměřený růst nároků na materiální zabezpečení životního stylu a deformaci lidskoprávních ideálů v ideologii „humanrightismu“ Lidská práva nezakotvená v absolutních měřítcích, ale v utilitarismu, hedonismu, radikálním libertinismu, poškozují ideu lidských práv jako garancí lidské důstojnosti