14. Makrofágy, jejich vývoj a funkce 15 14. Makrofágy, jejich vývoj a funkce 15. T lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, subpopulace T lymfocytů a jejich funkce 16. Úloha thymu, pozitivní a negativní selekce T lymfocytů 17. B lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, funkce 18. Primární imunitní orgány a jejich funkce v IS 19. Sekundární imunitní orgány- struktura a funkce lymfatické uzliny a sleziny 20. Slizniční IS

14. Makrofágy, jejich vývoj a funkce

Makrofág Velké (cca 20μm) buňky Vznik z monocytů po jejich usazení v tkáních Součást mononukleárního fagocytového systému Makrofágy usazené v tkáních + zánětlivé makrofágy (exsudáty)

VÝVOJ MAKROFÁGŮ Kmenová buňka CD34- myeloidní prekurzor- monocyt- odchod do periferie Po přechodu do tkání makrofág V tkáních diferenciace makrofágů (Kupfferovy buňky, Alveolární makrofágy, Mikroglie, Osteoklasty, histiocyty)

MAKROFÁGY Tkáňová forma monocytů Základní buňky nespecifické imunity- fagocytóza Prezentace Ag v časné fázi specifické imunitní odpovědi Fagocytují pozůstatky vlastních buněk zahynulých apoptózou Obrana proti intracelulárním parazitům, nádorovým buňkám funkční až po aktivaci signály = cytokiny (T lymfocyty)

Vývoj makrofágů SCF (stem cell factor)- stromální buňky GM- CSF (granulocyte-monocyte colony stimulating factor) – stromální buňky kostní dřeně, lymfocyty- stimulace produkce monocytů M-CSF (monocyte colony stimulating factor)- stromální buňky, lymfocyty, endotelové buňky, epitelové buňky- stimulace produkce monocytů IL-3 – lymfocyty- produkce monocytů (a jiných bb)

Monocyty Jsou průběžně vyplavovány z dřeně do periferie V periferii 7%, zbytek v dřeni- poměr se mění vlivem cytokinů a bakteriálních produktů Monocyty přilnou na cévní stěnu prostřednictvím beta1-integrinů- ty vstupují do interakce s molekulami VCAM-1 (vascular cell adhesion molecule) na endoteliích Následně se protáhnou mezi endoteliemi a přecházejí z cév do tkání Do místa zánětu jsou směrovány chemokiny V tkáni se aktivně pohybují k místu zánětu pomocí sekrece enzymů, které štěpí mezibuněčnou hmotu, posun pomocí reverzibilních adhezivních interakcí svých povrchových molekul s molekulami mezibuněčné hmoty

Povrchové znaky makrofágů MHC gp I., II. třídy CD 35- receptor CR1 pro C3b složku komplementu Receptor pro Fc část IgG CD 14 – koreceptor vážící bakteriální lipopolysacharidy; receptor pro fagocytózu apoptotických buněk

Funkce makrofágů Fagocytóza (produkce enzymů a toxických působků- usmrcení mikroba,destrukce, prezentace epitopů, indukce imunitní odpovědi) Produkce monokinů, enzymů, složek kompl., mikrobicidních, cytotoxických a tumoricidních látek, bioaktivních lipidů (PG,PC,TX,LT) Prezentace epitopů s MHC gp I. tř.(Ag intracelul. parazitů, degradace v proteazomu, transport a prezentace epitopů na povrchu, ochrana TAP před destrukcí (transportes associated with Ag processing molecules 1,2) Prezentace epitopů s MHC gp II. tř. (endocytóza a degradace Ag, prezentace epitopů na povrchu)

Produkce monokinů IL-1 α a β- stimulace T a B lymfocytů, aktivace dalších makrofágů IL- 6 – endogenní pyrogen, aktivátor syntézy proteinů akutní fáze v játrech TNF- α- podobné funkce jako IL-1 IL-8- sekrece aktivovanými makrofágy, chemokin pro neutrofily, T lymfocyty IL-12- podpora Th1 odpovědi, útlum Th2 IFN- α- podpora tvorby enzymů inhibujících virovou replikaci, zvyšuje expresi MHC gp I.,na hostitelské buňce, aktivace NK bb.,T lymfocytů a dalších makrofágů

Funkce makrofágů Obrana proti tumorovým buňkám a vlastním buňkám infikovaným plísněmi nebo parazity Po rozpoznání Ag na povrchu buňky- aktivace T lymfocytů, uvolnění mediátorů – stimulace makrofágů do agresivnější formy Remodelace postižených tkání – produkce růstových faktorů a enzymů Usmrcení buněk nesoucích na svém povrchu specifický Ag- v přítomnosti spec. Ab- prostřednictvím Fc receptoru makrofágů

15. T lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, subpopulace T lymfocytů a jejich funkce

Lymfoidní buňky periferní krve Kmenová buňka – lymfoidní prekurzor T lymfocyty CD3, 2, 5, 6, 7 - Th CD3, CD4 : Th 1 (INF- γ) (pomocné) Th 2 (IL-4) Tr (IL-10, TBF-β) - Tc CD3, CD8 (cytotoxické/supresorové) B lymfocyty CD19, 20, HLA DR, CD 37 NK buňky CD 16, 56

Funkce LYMFOCYTY: - B lymfocyty- produkce protilátek - T lymfocyty- produkce cytokinů (Th), zabíjení infikovaných buněk (Tc, NK buňky) APC: dendritické buňky- iniciace T odpovědi, makrofágy- iniciace buněčné odpovědi, follikulární dendritické buňky- předložení Ag B lymfocytům Efektorové funkce: T lymfocyty, makrofágy, granulocyty- eosinofilní, neutrofilní

Povrchové znaky T lymfocytů CD (cluster of differentiation)= proteinové molekuly na povrchu buněk- určení typu, diferenciačního stadia a dalších charakteristik buněk TCR = receptor pro Ag MHC gp I. a II. třídy

CD CD 2 = LFA-2 adhezivní molekula (reaguje s LFA-3 na membráně jiných buněk) CD 3 = přenos signálu z TCR do nitra buňky- asociovaná s TCR CD 5, 7 CD 4,8 = exprese na subpopulacích T lymfocytů, účast na prezentaci exogenních Ag v komplexu s MHC proteiny II.tř. (CD4) a I. tř.(CD8) CD 45- exprese na všech hematopoetických buňkách kromě trombocytů a erytrocytů (CD45RA = naivní T lymfocyty, CD45RO paměťové a aktivované T lymfocyty) CD 28- kostimulační molekula T lymfocytů (vazba na CD80- APC, B lymfocyty= 2.signál- aktivace)

Hlavní charakteristiky vývoje T lymfocytů Diferenciace T lymfocytů (morfologické změny, změny povrchové výbavy) Vznik repertoáru TCR (přeskupení genových segmentů, proliferace prekurzorů T lymfocytů) Indukce tolerance vlastního (pozitivní a negativní selekce)

VÝVOJ T LYMFOCYTŮ Probíhá v thymu, kam přicházejí prekurzory T lymfocytů z kostní dřeně = pro-thymocyty 1. přeskupování genů pro receptor TCRβ a TCRδ = na povrchu se objeví komplex pre-TCR (pre-TCRβ a CD3)= pre-thymocyty 2.přeskupování genů pro TCRα = vznik defin.TCR (řetězec α a β a CD3)= thymocyty thymocyty nesou na povrchu i koreceptory CD4 a CD8

Receptor TCR KOMPLEX TCR= komplex CD3 (asoc. proteiny)+ modul rozeznávající Ag (řetězce α a β 95% = vazba Ag,přenos signálu) rozpoznávání Ag - spolupráce s koreceptory CD4, CD8 - vazba komplexu peptid- MHC glykoproteiny I.tř. pomocí koreceptoru CD4 a II.tř. CD8 řetězce komplexu CD3 = transmembránové proteiny- intracelul. část je asoc. s protein-tyrosin-kinázami aktivace kinázových kaskád vede k buněčnému dělení nebo aktivaci efektorových mechanizmů T buněk úplná aktivace T lymfocytu = při spolupůsobení receptoru kostimulačníh signálu CD28 (rozeznává na povrchu APC kostimulační molekuly CD80 a 86)

Funkce T lymfocytů Subpopulace T lymfocytů – dělení podle CD klasifikace a funkce Cytotoxické Tc lymfocyty = CD8+ - rozpoznávají cizí epitopy v asociaci s MHC gp I. třídy Pomocné Th lymfocyty = CD4+ - rozpoznávají epitopy v asociaci s MHC gp II. třídy

Cytotoxické T lymfocyty Aktivita proti nádorovým buňkám, viry- infikovaným buňkám, transplantované alogenní tkáni uvolnění TNF- útlum proteosyntézy Likvidace buňky uvolněním perforinů (póry v buněčné membráně- únik cytoplazmy) a granzymů (degradace esenciálních makromolekul) Způsobují lýzu cílové buňky

Pomocné T lymfocyty Spolupráce s B lymfocyty a makrofágy v protilátkové odpovědi Spolupráce s jinými T lymfocyty- zesílení produkce Tc lymfocytů Subsety : Th1 (sekrece INF- γ - potlačení odpovědi Th2 buněk,IL-2, TNF, IL-3, GM-CSF) Th2 (IL-4, 5, 6, 3, GM-CSF, IL-10 – suprese Th1 odpovědi)

Paměťové buňky Vznikají během primární imunitní odpovědi Rozpoznávají specifické Ag Podílejí se na anamnestické odpovědi Většina CD4+, CD45RO+

16. Úloha thymu, pozitivní a negativní selekce T lymfocytů

ÚLOHA THYMU Pro- T lymfocyty migrují vlivem chemokinů do kortexu thymu, v průběhu diferenciace prostupují přes kortikální oblast do dřeně thymu pro diferenciaci thymocytů - mikroprostředí: - humorálními faktory (= thymové hormony tvořené epitelovými buňkami thymu- thymulin, thymopoetin, thymosin) - membránovými interakcemi mezi vyzrávajícími T lymfocyty a rezidentními buňkami thymu v thymu se thymocyty zmnožují, probíhá přeskupování genových segmentů- vede ke vzniku receptorů pro antigen na T lymfocytech - TCR

VÝVOJ T LYMFOCYTŮ Pro-thymocyty tvoří většinu buněk v thymu (korové thymocyty) Probíhá proces negativní selekce: eliminace autoreaktivních buněk (thymocyt váže TCR silně komplex MHC proteinů s normálními peptidy) pozitivní selekce: eliminace buněk s nefunkčním TCR (nejsou schopny rozeznávat MHC proteiny)

VÝVOJ T LYMFOCYTŮ Zachovány jsou thymocyty, které v thymu s nízkou afinitou rozeznávají MHC proteiny exprimují CD4 nebo CD8 = zralé T lymfocyty (dřeň thymu) opouštějí thymus a usídlují se sekundárních lymfoidních orgánech 98% pro- thymocytů během vývoje hyne pokud autoreaktivní T lymfocyt přežije, nedostane po rozpoznání autoAg potřebný kostimulační signál APC - anergie

17. B lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, funkce

Vývoj B lymfocytů Na Ag nezávislé vyzrávání B lymfocytů- kostní dřeň Progenitorová buňka - prekurzory B lymfocytů Vývoj B lymfocytů vyžaduje kontakt se stromálními buňkami kostní dřeně - adhezivní interakce Stromální buňky tvoří SCF (stem cell factor) nutný pro vývoj velmi ranných stadií, IL-7 pro pozdější stadia Po stimulaci Ag vývoj do plazmatických buněk – produkce a sekrece protilátek (Ab)

B lymfocyty- povrchové znaky CD 10 - nezralý B lymfocyt CD 35 - receptor pro C3b složku komplementu CD 19 - charakteristický povrchový znak B lymfocytů CD 20- na povrchu Ig-pozitivních B lymfocytů IgM, IgD - Ag-ní receptory zralých B lymfocytů MHC gp II.třídy - Ag prezentující molekuly CD69, 71 - aktivační znaky CD38 - plazmatická buňka

B lymfocyty = buněčný základ specifické humorální imunity V průběhu diferenciace v kostní dřeni vznik receptoru BCR = imunoglobulin (membránový/povrchový) Diferencované B lymfocyty – sekundární lymfoidní orgány LO (lamina propria střevní sliznice, lymfatické uzliny, slezina), v periferní krvi Ag-ní stimulace B lymfocytů potřebuje signály pomocných lymfocytů- subset Th2- sekundární LO - následuje klonální expanze, terminální diferenciace do plazmatické buňky, produkce protilátek stejné specifity jako BCR původního B lymfocytu

Imunoglobuliny Imunoglobuliny (protilátky) = solubilní forma BCR tvorba plazmatickými buňkami zasahují regulačně do přirozené imunity: - opsonizace - zesílení ingesční aktivity fagocytů - aktivace komplementu klasickou cestou

BCR KOMPLEX BCR = povrchový Ig (rozeznává Ag) + asociované signalizační molekuly (transmembránové proteiny Igα a Igβ- spojení s cytoplazmatickými protein tyrosin-kinázami povrchový Ig (nejčastěji IgM,IgD)= 2 těžké(H) a 2 lehké (L) řetězce těžké řetězce = transmembránové proteiny vazba Ag na BCR – fosforylace = aktivace kináz - spuštění signalizačních kaskád - změna transkripce genů, buněčné dělení, diferenciace na plazmatickou buňku, sekrece protilátek

DJ přeskupování Diferenciace- vznik BCR Pro - B lymfocyty vyštěpení úseku IgH (těžký řetězec Ig) genového komplexu mezi D a J segmenty Pre- B I - lymfocyty

VDJ přeskupování V-D přeskupení= vyštěpení genového úseku mezi V segmentem a vzniklým DJ segmentem Vzniká kompletní H polypeptid, každý B lymfocyt produkuje jen 1 H řetězec = alelická exkluze Pre-B lymfocyt = buňka, která prošla úspěšně přeskupováním IgH genů a tvoří µ řetězce (pre-BCR)

Přeskupování genů pro L- řetězce Následuje přeskupování genů pro L-řetězce (lehké) Expresí povrchového IgM se buňka stává nezralým B lymfocytem, expresí IgM i IgD zralým B lymfocytem Variabilita molekul Ig na povrchu zralých B lymfocytů (BCR) je dána růzností kombinací VDJ genových segmentů

Izotypový přesmyk Po aktivaci antigenem Vyštěpení rozsáhlých úseků IgH genů (konstantní část H řetězce)- netýká se úseků přeskupených genů kódujících variabilní část řetězce IgH (VDJ) = vznik příslušného izotypu těžkého řetězce Během izotypového přesmyku jsou rekombinázami rozeznávány patřičné sekvence C segmentů- vyštěpení Regulace cytokiny: např. IL-4 (IgE,IgG1)

Eliminace autoreaktivních klonů Většina autoreaktivních B lymfocytů – eliminace ve stadiu nezralých B lymfocytů Setkání s Ag v tomto stadiu + vazba s dostatečnu afinitou na BCR= negativní signál-apoptotická smrt V kostní dřeni se setkává s autoantigeny Pokud autorektivní B lymfocyt procesem projde- autoreaktivita se neprojeví - k plné aktivaci chybí příslušné pomocné T lymfocyty (přísnější eliminace AR klonů v thymu)

Kritické body vývoje B lymfocytů Dokončení přeskupování genů pro H-řetězec+ povrchová exprese pre- BCR Úspěšné dokončení přeskupení genů pro L-řetězec+ povrchová exprese IgM (BCR) Testování autoreaktivity na úrovni nezralých B lymfocytů Procesy somatické mutace a afinitní maturace- přežívají buňky nesoucí BCR s nejvyšší afinitou k Ag

Funkce B lymfocytů Produkce protilátek proti antigenům Prezentace Ag-u T lymfocytům Spolupráce s komplementem

18. Primární imunitní orgány a jejich funkce v IS

PRIMÁRNÍ IMUNITNÍ ORGÁNY Místa vzniku a diferenciace buněk imunitního systému 1.Kostní dřeň = diferenciace všech buněk IS 2.Thymus = diferenciace T lymfocytů

THYMUS hlavní orgán pro diferenciaci a funkční dozrávání T lymfocytů, lokalizován v mediastinu za sternem největší s postnatálním období, involuce po vstupu do puberty, funkce jsou v menší míře přítomny po celý život tvořen 2 laloky každý lalok rozčleněn vláknitými přepážkami (trabeculae) v menší laloky, které se skládají z cortexu a medully

Thymus cortex - hustý shluk lymfocytů = rychle se množící buňky medulla - buňky vyzrálé, Hassallova tělíska odděleny kortikomedulárním spojením v kortexu a kortiomedulárním spojení jsou makrofágy a dendritické buňky - zasahují do diferenciace thymocytů Intrathymální bariéra odděluje cortex od krevního oběhu brzlík protkán množstvím cév a odvodnou lymfoidní tkání, která vtéká do mediastinálních lymfatických uzlin

KOSTNÍ DŘEŇ tvorba imunitních buněk v postnatálním vývoji skládá se z buněk kostní dřeně, extracelulární matrix, krevních cév tvorba buněk IS z kmenových buněk se uskutečňuje v oblastech oddělených vaskulárními sinusy sinusy jsou ohraničeny endotelovými buňkami, které produkují cytokiny vnější stěna sinusů je lemována retikulárními buňkami

KOSTNÍ DŘEŇ megakaryocyty- z nich se odškrcují zralé destičky do centrálního sinu funkční jednotka = sferoid, obsahuje stromální buňky, makrofágy, adipocyty nejméně diferencované pluripotentní kmenové buňky - blízko povrchu kosti, nejzralejší buněčné elementy poblíž centrálního sinu

Hematopoéza v kostní dřeni Kmenové buňky CD34, CD45 Diferenciace z kmenových buněk - regulace membránovými interakcemi mezi kmen. bb. a stromálními buňkami kostní dřeně + vliv cytokinů ( CSF, IL-3, trombopoetin, erytropoetin) Diferenciace probíhá od méně diferencovaných prekurzorů k diferencovanějším vývojovým stádiím- nelze zpět Není možný přechod mezi oddělujícími se vývojovými větvemi Hematopoéza reaguje na momentální potřeby organizmu

19. Sekundární imunitní orgány- struktura a funkce lymfatické uzliny a sleziny

SEKUNDÁRNÍ LYMFOIDNÍ ORGÁNY = specializované struktury, ve kterých dochází k interakci mezi buňkami IS a cizorodými podněty pomnožování imunokompetentních T a B lymfocytů terminální diferenciace v efektorové buňky lymfoidní buňky zde dlouhodobě přežívají Lymfatické uzliny Slezina Slizniční IS

SLEZINA A LYMFATICKÉ UZLINY průchod většiny cirkulujících lymfoidních buněk vychytávání mikrobiálních podnětů z krve lobulární struktura tvořena větvícími se trabekulemi splenické cévy- vstup i výstup v hilu, větví se uvnitř trabekulí stabilizace retikulární vazivovou tkání

Slezina- červená pulpa lobuly se dělí na červenou a bílou pulpu červená pulpa- průchod venózních sinusů mezi arteriemi a žílami- filtrace krve v sinusech makrofágy pohlcují staré červené a bílé krvinky a mikrobiální částice eliminace imunokomplexů navázaných na povrchu erytrocytů

Slezina- bílá pulpa lymfoidní tkáň-obklopuje centrální arteriolu = větve trabekulární arterie Periarteriolární lymfoidní pochva – zde CD4+, CD8+ T lymfocyty vně pochvy B lymfocyty Primární a sekundární B lymfocytární folikuly Sekundární- obs. germinální centrum – místo izotypového přepnutí syntézy Ig, somatické mutace- vede k afinitnímu vyzrávání B lymfocytů Folikuly- plášťová zóna klidových B lymfocytů- exprimují povrchové IgM a D Bílá pulpa- i neutrofily, eosinofily, plazm.bb.

Lymfatické uzliny lokalizace podél lymfatických cév drenáž kůže a povrchové tkáně- cervikální, axilární, ingvinální drenáž slizničních povrchů a vnitřních orgánů- mezenteriální, mediastinální, periaortální oválné struktury- hilus- místo vstupu a výstupu cév Obklopeny fibrózní kapsulou, která vytváří v uzlině trabekuly – v nich se větví cévy a nervy Subkapsulární sinus- vstup aferentních lymfatických cév

Kortex LU Obsahuje primární a sekundární folikuly – hlavně B lymfocyty Parakortikální oblast- T lymfocyty a akcesorní buňky (makrofágy, dendritické buňky) Dendritické buňky vstupují do LU z tkání po setkání s Ag- po vstupu přes subkapsulární sinus prezentují Ag T lymfocytům Ag-ní materiál může být vychytán APC a zpracován až v LU

Medula LU Rozdělení do medulárních provazců- obklopují medulární sinusy, které ústí do hilu B a T lymfocyty migrují z foliklů a parakortikálních oblastí do meduly i s plazmatickými bb.- z hilu odcházejí eferentními lymf. cestami a migrují do orgánů a tkání T a B bb. působí jako efektorové bb, jako paměťové bb. zajišťují rychlejší a efektivnější imunitní odpověď při příštím setkání s Ag Eferentní lymfatické cesty- ductus thoracicus- vena subclavia (krevní cirkulace)

20. Slizniční imunitní systém

SLIZNIČNÍ IS Tonzily Payerské plaky střevní sliznice Rozptýlené lymfatické folikuly Intraepitelové lymfocyty Lymfocyty v lamina propria epitelových povrchů

SLIZNIČNÍ IMUNITNÍ SYSTÉM MALT (mukózní lymf.syst.- GALT, BALT) Sliznice DU a nosní, respiračního traktu, GIT, urotraktu, sliznice oka, vnitř. ucha, vývodů exokrinních žláz Obecné obranné mechanizmy: pohyb řasinek, proudění vzduchu a tekutin, sekrety žláz s vnější sekrecí s antimikrobicidními látkami

STRUKTURA SIS o-MALT = organizovaný lymf.s.(lymfoidní folikuly v epitel. vrstvě sliznic) - místo indukce imunitní reakce d-MALT= difuzní (B a T lymfocyty, makrofágy, neutrofily, eosinofily, žírbé buňky - v lamina propria) - efektorová část

Peyerovy plaky Tenké střevo Nakupení > 100 lymfoidních folikulů- centrální zóna = B lymfocyty, obklopeny T lymfocyty uprostřed folikulů: folikulární dendritické buňky (FDC) = APC (B buňkám); makrofágy, DB na povrchu folikulů- epitel asociovaný s folikuly- M-buňky, intraepiteliální T lymfocyty mezi folikuly- venuly s vysokým endotelem- exprim. adhezivní molekuly- zachycují lymfocyty z krevního oběhu- prostup do folikulů

M- buňky enterocyty – endocytóza vzorků z prostředí- transport na opačnou stranu zpracování APC v subepiteliálním prostoru předložení lymfocytům nebo přímé rozpoznání Ag-specifickými receptory B lymfocytů

DC: dendritic cells, IEC: intestinal epithelial cell (Nu-nucleus), MC: M cell, IEL: intra epithelial lymphocytes, PP: Peyer’s patches, MØ: macrophages Pv: particulate Ag in pinocytic vesicle of M cell

Humorální mechanismy SIS B lymfocyty a plazmatické buňky v submukóze - sIgA (event. sIgM) Transcytóza = přenos IgA přes epitelovou buňku na slizniční povrch Transportní Fc receptor + sIgA- endocytóza- přenos na luminární stranu buňky-proteolytické odštěpení Sekreční komponenta = část receptoru, která zůstává s IgA i po odštěpení, rezistence vůči střevním proteázám

Funkce sIgA Imunitní exkluze = neutralizace Ag na slizničních površích IgA, IgM Hlen, pohyb řasinek, peristaltika sIgA neaktivuje komplement Imunitní komplexy se mohou vázat na receptory pro IgA na různých efektorových buňkách- odstranění fagocytózou, v Peyerových placích - APC - indukce IR= imunitní eliminace

Indukce slizniční IR Imunitní odpověď na Ag podaný na sliznice závisí na: povaze Ag genetické výbavě jedince velikost Ag-ní částice - větší zachycena v Peyerových placích- transport přes epitelové buňky- M-buňky

INDUKCE IMUNITNÍ REAKCE sliznice obsahují : TGF-β, IL-10,IL-4,IL-5, vitamin D3 - podpora diferenciace prekurzorů Th lymfocytů do fenotypu Th2 s následnou produkcí IgA + potlačení diferenciace Th1 buněk orálně podané Ag většinou vyvolají orální toleranci - indukce a udržování IL-10 (Tr lymfocyty)

SLIZNIČNÍ IMUNITNÍ REAKCE specifické T a B lymfocyty (po indukci Ag)- regionální LU- cirkulace - difuzní lymfatická tkáň v lamina propria (usazení pomocí adhezivních molekul) B lymfocyty- diferenciace do plazmatických buněk- sekrece IgA T lymfocyty- regulační úloha

(FAE) follicle-associated epithelium (DCs) dendritic cells (MLNs) mesenteric lymph nodes (APC) antigen presenting cell

Kožní IS Epidermis: keratinocyty, intraepiteliální lymfocyty, melanocyty; Langerhansovy buňky (APC)= kožní dendritické buňky- prezentace Ag v periferních LU T lymfocytům keratinocyty: produkce IL-1,IL-6,TNF-indukce IR při poranění, infekci - produkce IL-10, TGF-β – fibroplastické pochody při hojení Dermis: fibroblasty - produkce kolagenu, odstraňování apoptotických buněk; hojné mastocyty, ojed. T lymfocyty perivaskulárně